Vyhláška ministerstva zdravotnictví o hlášení podle zákona o boji proti pohlavním nemocem.

§ 1.

Nezbytným předpokladem účinného boje proti pohlavním nemocem je evidence osob nemocných a ohrožených pohlavními nemocemi a z těchto nemocí podezřelých. Proto je nutno blíže upraviti povinné hlášení těchto osob.

§ 2.

Lékař je povinen hlásit

1. a) každou osobu,
   1. 1. u níž zjistí, že je nemocná pohlavní nemocí, nebo
   2. 2. o níž má za to, že je nemocná pohlavní nemocí, anebo
   3. 3. o níž má za to, že je ohrožena pohlavní nemocí, a

1. b) každý případ, kdy osoba, která je v jeho léčení nebo vyšetřování pro pohlavní nemoc, neuposlechne jeho pokynů.

§ 3.

(1) Hlášení je povinen učinit každý lékař, který zjistí nebo sezná skutečnosti, jež se mají podle § 2 hlásit.

(2) Ve zdravotnických střediscích (poradnách, ambulatoriích), léčebných a ošetřovacích ústavech, serodiagnostických laboratořích a transfusních stanicích je povinen učinit hlášení vedoucí lékař, v sociálních, výchovných, kárných, vězeňských a jim podobných ústavech a zařízeních ústavní lékař, a není-li ho, ošetřující lékař

§ 4.

(1) Hlášení se podává na tiskopisu „Hlášení podle zákona č. 158/1949 Sb.“ vydaném Publikačním ústavem ministerstva vnitra pod č. skl. 384/1.

(2) Lékař je povinen zaslat hlášení neprodleně okresnímu národnímu výboru — protivenerické poradně ústavu národního zdraví — příslušnému podle místa léčení nebo vyšetřování, který odevzdá hromadně všechna hlášení onemocnění došlá v jednom kalendářním měsíci nejpozději do 5. dne následujícího měsíce Státnímu zdravotnickému ústavu (oddělení pro zdravotnickou statistiku).

(3) Hlášení je důvěrné a musí býti zasláno v zalepené obálce s označením „Otevře lékař“. O povinnosti zachovat mlčenlivost o údajích uvedených v hlášení platí ustanovení § 7 zákona.

§ 5.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1951.