Vyhláška č.1 Svazu pro řepu a cukr o pěstování a dodávce řepy cukrovky ze sklizně 1945.

Čl. I.

Osev a dodávka.

(1) Povinnost osevu a dodávky řepy se řídí předpisy o povinném osevu a dodávkových kontingentech některých hospodářských plodin pro sklizeň v roce 1945.

(2) Pěstitelé cukrovky jsou povinni v zájmu zajištění výživy obyvatelstva dodati podnikům řepu zpracujícím (cukrovary, lihovary, sušárny) veškerou vypěstovanou cukrovku.

(3) Zkrmovati cukrovku je zakázáno. Výjimky ve zvlášť zřetele hodných a odůvodněných případech povoluje Svaz společně s Jednotným svazem českých zemědělců na žádost předloženou prostřednictvím Jednotného svazu českých zemědělců.

Čl. II.

Cena řepy.

(1) Za dodanou řepu zaplatí cukrovary pěstitelům řepy podle pokynů Svazu cenu stanovenou nejvyšším úřadem cenovým.

Čl. III.

Semeno a pěstění.

(1) Cukrovar je povinen dodati řepaři včas potřebné množství cukrovkového semene dobré klíčivosti a nemíchané, a to za svéstojnou cenu K 12.— za 1 kg. Výsevní množství semene cukrovky na 1 ha je stanoveno na 23 kg i s 10% reservou pro případný druhý osev.

(2) Je-li řepař nucen řepu zaorati, jest povinen provésti včas druhý osev řepy.

(3) Cukrovar není povinen odebrati řepu ze semene, které řepaři nedodal.

(4) Řepař je povinen pytle od semene vrátiti nejpozději do 31. května osevního roku.

(5) Za jakost řepy vypěstované ze semene cukrovarem dodaného řepař neručí. Chrást lámati se nedovoluje. Utrpěla-li řepa lámáním chrástu prokázané na své jakosti nebo na výnosu, není cukrovar povinen ji přijmouti. Ve sporných případech rozhoduje Svaz společně s Jednotným svazem českých zemědělců.

Čl. IV.

Vedlejší dávky.

1. A. Odškodnění za dovoz.

   (1) Jako odškodnění za dovoz náleží řepaři za každý kilometr a metrický cent řepy čisté váhy:

   Čl. IV. Vedlejší dávky.

   a)	s pole do cukrovaru, který je v provozu	40 haléřů,
   b)	na nádražní filiálku	15 haléřů,
   c)	na filiálku polní, vodní nebo úzkokolejných drah	10 haléřů.

   Jestliže řepař, který v roce 1939 měl právo dodávati řepu s pole na filiálku, v roce 1945 po dohodě s cukrovarem dodává řepu s pole přímo do cukrovaru, přísluší mu dovozné 40 haléřů na každý kilometr a metrický cent řepy čisté váhy. V takovém případě jest řepař povinen odebrati řízky přímo v cukrovaru.

   Jako základ výpočtu kilometrů platí střed osady a přijímací váha. Načatý kilometr počítá se za celý, přesahuje-li dotyčná vzdálenost 500 m.

   (2) Požaduje-li to cukrovar, jest řepař povinen řepu, kterou dodal na polní filiální váhu, svými potahy nebo na svůj náklad odvézti do cukrovaru nebo na nádražní filiálku. K zajištění splnění této povinnosti zadrží cukrovar při pořádnosti z účtu řepaře 15% ceny řepy. Tato záruka se vrátí do 14 dnů po splnění povinnosti, případně, není-li tohoto splnění třeba, do 14 dnů po dni, kdy cukrovar prohlásí, že splnění povinnosti nevyžaduje. Za odvoz z filiální váhy obdrží řepař za každý km a metrický cent řepy hrubé váhy odškodnění 50 haléřů.

   Pro výpočet kilometrů jest směrodatná skutečně ujetá vzdálenost z místa skladu na filiálce na váhu v cukrovaru nebo na železniční stanici.

   (3) Místní odškodnění za dovoz činí za každý metrický cent řepy čisté váhy bez ohledu na vzdálenost:

   Čl. IV. Vedlejší dávky.

   a)	v obcích, kde jest cukrovar v provozu	40 haléřů,
   b)	v obcích, kde je nádražní filiálka	15 haléřů,
   c)	v obcích, kde jest polní nebo vodní filiálka nebo filiálka úzkokolejných drah	10 haléřů.

   (4) Jsou-li v některém místě různé druhy vah (na př. váha v cukrovaru, filiálka nádražní, polní, vodní, filiálka úzkokolejných drah), platí se na řepu dodanou na kteroukoliv z těchto vah nejvyšší odškodnění za dovoz na 1 kilometr a metrický cent čisté váhy na jedné z těchto vah placené.

1. B. Cukr.

   (1) Řepaři náleží za každých 100 metrických centů čisté váhy dodané řepy zdarma, avšak se započítáním na spotřební dávku, 4 kg krystalového cukru, při čemž se zlomky poměrně vypočítávají. Jestliže řepař obdrží hodnotnější druh, je povinen cenový rozdíl nahraditi. Řepař se může při odevzdávání řepního lístku rozhodnouti, odebere-li od cukrovaru jemu přináležející cukr, nebo má-li mu býti vyplacena náhrada. Rozhodne-li se pro odebrání cukru, bude se jeho vydávání říditi předpisy ministerstva výživy.

   (2) Řepař jest oprávněn zakoupiti od cukrovaru bez započítání na spotřební dávku cukru za každých 100 q čisté váhy dodané řepy 4 kg krystalového cukru za stanovenou cenu, Z toho 3 kg pro osoby činné v řepných pracech. Jestliže řepař odebere hodnotnější druh, jest povinen cenový rozdíl nahraditi. Nárok na tento cukr musí uplatniti nejpozději při odevzdání řepního lístku.

   (3) Podle předpisů o povinném osevu a dodávkových kontingentech některých hospodářských plodin pro sklizeň 1945, obdrží řepař bez započtení na spotřební dávku za stanovenou cenu cukerní prémii v krystalovém cukru podle tohoto sestavení:

   Čl. IV. Vedlejší dávky.

   Při celkové výměře orné půdy zemědělského podniku									bude vydáno na každých 100 q řepy čisté váhy dodané do cukrovaru jako prémie toto množství cukru:
   			méně než				3	ha	15 kg
   od	3	ha	až méně než				4	ha	14 kg
   od	4	ha	až méně než				5	ha	13 kg
   od	5	ha	až méně než				6	ha	12 kg
   od	6	ha	až méně než				7	ha	11 kg
   od	7	ha	až méně než				8	ha	10 kg
   od	8	ha	až méně než				9	ha	9 kg
   od	9	ha	až méně než				10	ha	8 kg
   od	10	ha	až méně než				12	ha	7 kg
   od	12	ha	až méně než				14	ha	6 kg
   od	14	ha	až méně než				16	ha	5 kg
   od	16	ha	až méně než				18	ha	4 kg
   od	18	ha	až méně než						3 kg

   Z této cukerní prémie mohlo býti vydáno pro podporu jarních řepních prací zálohově 2.5 kg na každý ha plochy oseté cukrovkou v roce 1945.

   S výjimkou výslovně povoleného přídělu na osoby, činné při řepních pracech, nesmí řepař cukr ani prodati ani darovati či směniti. Také osazenstvu podniku je každý způsob dalšího přenechání tohoto cukru zakázán.

1. C. Řízky.

   (1) Řepaři náleží na dodanou řepu čisté váhy 60% řízků se zaručeným obsahem sušiny 8%, z čehož vydá cukrovar in natura 58% a zbytek 2% nahradí v penězích. Dodávka řízků se rozumí loco cukrovar nebo franco železniční (úzkokolejná, vodní) filiálka podle toho, kam pěstitel řepu dodal. Řízky na řepu dodanou na polní filiálku obdrží řepař podle toho, kam řepa byla z této váhy dále dopravena, buď v továrně anebo na nakládací stanici řepy. Dohodne-li. se cukrovar se řepařem na jiném způsobu odběru řízků, než jak je výše stanoveno, jde úspora ve prospěch řepaře, zdražení na jeho vrub. Dohoda podléhá schválení Svazu. Odváží-li se však řepa z polní filiálky nákladními auty, platí pro dovoz řízků připadajících na tuto řepu dosavadní zvyklosti.

   Vydává-li cukrovar řízky se zaručeným obsahem sušiny 10%, náleží řepaři na dodanou řepu čisté váhy 48%, při sušině 12% mu náleží 40% takových řízků, při čemž platí ostatní výše zmíněné podmínky. Cena přebraných nebo neodebraných řízků řídí se podle odstavce 4.

   (2) Členům lihovarů případně řepařům, kteří se přihlásí k odběru výpalků, náleží na řepu (v čisté váze) jimi do lihovarů dodanou 46% řízků se zaručeným obsahem sušiny 8%. Zbytek nároku se nahradí v penězích.

   (3) Řízky zdarma poskytované nutno odebírati během kampaně postupně podle disposic cukrovaru, jinak řepař pozbude nároku na dodávku in natura a obdrží náhradu.

   (4) Náhrada za neodebrané řízky se vyplatí podle stanovených cen. Tyto ceny platí i pro řízky prodané cukrovarem z volné ruky, dále na ony řízky, které řepař prodá cukrovaru, nebo které cukrovar nemůže dodati pro kampaňové potíže. Prodává-li cukrovar čerstvé řízky, jest povinen nabídnouti tyto nejdříve svým řepařům.

   (5) Řepař smí jak řízky poskytované mu na řepu, tak i řízky koupené spotřebovati jen ve vlastním hospodářství. Prodej jest přípustný pouze se svolením Svazu za stanovené ceny.

   (6) Dodá-li cukrovar řízky suché, dodá v poměru 100 kg čerstvých řízků se zaručeným obsahem sušiny 8% 6 kg suchých nebo 6½ kg řízků melasových. Řepař je oprávněn požadovati na řepu zpracovanou cukrovarem alespoň 25% čerstvých řízků z čisté váhy dodané řepy.

1. D. Melasa.

   Řepaři náleží na dodanou řepu čisté váhy 1% melasy, a to ½% zdarma a ½% za stanovenou cenu a ostatních podmínek. Přihlášku na melasu jest řepař povinen předložiti cukrovaru písemně nejpozději do 31. prosince 1945 a tuto odebrati do 31. května 1946. Jestliže řepař melasu do této doby neodebere, zaplatí mu cukrovar za melasu zdarma poskytovanou stanovenou cenu.

1. E. Saturační kaly.

   (1) Řepaři náleží na dodanou řepu čisté váhy 6% saturačních kalů loco továrna. Při pořádnosti musí řepař ohlásit), zda kaly odebere, či zda požaduje náhradu. Rozhodne-li se řepař kaly odebrati, musí se tak stáři do 30. dubna 1946. Neodebere-li je do této lhůty. ztrácí nejen nárok na kaly, nýbrž i na náhradu. Za kaly z oné řepy, na kterou se poskytuje kilometrové dovozné odpovídající vzdálenosti až do 6 km od cukrovaru, jest reluování nepřípustno.

   (2) Nakládací výlohy za kaly po kampani nese řepař.

Čl. V.

Dodací podmínky.

(1) Řepař jest povinen dodati řepu zdravou, řádně čištěnou a řádně kleštěnou a to v době od počátku kampaně do 8. dne před skončením kampaně. Řepu namrzlou přijímá cukrovar v cukrovaru neb na nádražní filiálce, pokud ji může ihned zpracovati. Řepu v rozkladu cukrovar přijmouti nemusí.

(2) Na každý metrický cent hrubé váhy dodané řepy poskytne řepař 5% srážky. Na řepu, která vykazuje po zkoušce více než 5% nečistoty, jest cukrovar oprávněn učiniti další srážku. Není-li řepař zkoušce přítomen, považuje se za jeho zástupce místní důvěrník, a není-li ten přítomen, tedy osoba, která povoz provází. Odmítnou-li tyto osoby součinnost, povolá cukrovar ke zkoušce 2 svědky. Srážky paušální jsou přípustný jen po vzájemné dohodě.

(3) Cukrovar jest povinen postarati se o přiměřeně postavenou mostní váhu, o snadný příjezd a odjezd povozů a rychlé skládání řepy dělnictvem cukrovaru. Dělníky při nakládání řepy do vagonů platí cukrovar. Skládá-li řepu průvodce povozu sám, přísluší mu odměna 30 haléřů za 1 q řepy čisté váhy. Jen v případě, že průvodce povozu po dohodě s cukrovarem a podle jeho pokynů při skládání skutečně vypomáhá, přísluší mu odměna 15 haléřů za 1 q řepy čisté váhy.

(4) Řepa se bude přijímati do 31. října nepřetržitě od 6 do 17½ hodiny od 1. listopadu nepřetržitě od 7 do 17 hodin, pokud je denní světlo. Na polních a vodních filiálkách přijímá se řepa zásadně do 8. dne před ukončením kampaně. Řepa se přijímá i v neděli a ve svátek a rovněž budou i v tyto dny vydávány řízky.

Čl. VI.

Upotřebení řepy k jinému účelu než k výrobě cukru.

(1) Řepař nesmí cukrovku použiti jinak než ji dodati cukrovaru, pokud nebude povolena odchylka podle čl. I, odstavce 3.

(2) Dodávka řepy jinému řepu zpracujícímu podniku než cukrovaru (sušárně, lihovaru) jest přípustná jen podle pokynů Svazu. Pro tyto dodávky platí všechna ustanovení této vyhlášky. Tím se dřívější dodavatelé (členové) lihovarů stávají pro tuto kampaň dodavateli cukrovarů.

(3) Pro pěstitele řepy, kteří dodávají řepu do lihovaru ležícího mimo řepní oblast cukrovarů a nejsou tudíž ve smyslu předchozího odstavce dodavateli cukrovarů, bude stanovena cena za řepu zvlášť.

Pro tyto dodavatele platí obdobně ustanovení čl. IV., písm. B, odst. 2 a 3 a písm. C, odst. 2 této vyhlášky. Dodávka řízků se děje za úplatu.

Čl. VII.

Trestní ustanovení.

(1) Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle platných předpisů.

(2) Přestupky cenové budou trestány podle příslušných cenových předpisů.

Čl. VIII.

Rozhodování o stížnostech.

Ve všech sporech, které při provádění této vyhlášky vzniknou mezi cukrovarem a řepařem, rozhoduje Svaz za účasti Jednotného svazu českých zemědělců. Stížnost jest podati nejpozději do 31. března 1946 Svazu pro řepu a cukr v Praze II., Havlíčkovo nám. č. 31.

Čl. IX.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.