Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o zvýšení cen železného a jiného kovového zboží.

§ 1.

(1) Prodejní netto-cena železného a jiného kovového zboží, utvořená podle nařízení předsedy vlády ze dne 16. dubna 1940, č. 129 Sb., o cenách železného a jiného kovového zboží, nebo nařízení předsedy vlády ze dne 20. července 1939, č. 175 Sb., o zákazu zvýšení cen, nebo podle nařízení a vyhlášek na jejich podkladě vydaných, smí být zvýšena výrobcem tak, aby nepřekročila cenu stejného nebo srovnatelného zboží z prvního čtvrtletí v. 1939 nebo z r. 1938 o procento uvedené v odstavci 2, 3 nebo 4. Ustanovení věty prvé nelze, použíti pokud jde o cenu svazovou nebo o cenu spotřebitelskou stanovenou zvláštním výměrem nejvyššího úřadu cenového a pokud zvláštním opatřením nejvyššího úřadu cenového nebude stanoveno jinak.

(2) Procento zvýšení podle odstavce 1 činí u sériových výrobků:

(3) Procento zvýšení výrobků neseriových činí o 10 bodů více než v odstavci 2 (tedy na př.: 80% místo 70% uvedených v odstavci 2, 90% místo 80% uvedených v odstavci 2 a podobně).

(4) Ceny kovového zboží registrovaného Registrační úřadovnou pro zboží různého druhu a ceny kovových hraček registrované Registrační úřadovnou pro hračky, jakož i ceny schválené nejvyšším úřadem cenovým pro drobné předměty pro domácnost, dárkové a ozdobné předměty, kovovou bižuterii, kovové hračky, smějí býti zvýšeny

(5) Procento zvýšení uvedené v odstavci 2 až 3 platí i pro jednotlivé součástky příslušného zboží.

§ 2.

U podniků, kde by cenami utvořenými podle § 1 nebyly plně kryty výrobní a prodejní náklady na zboží, smí výrobní podnik utvořiti ceny takového zboží podle nařízení předsedy vlády ze dne 16. dubna 1940, č. 129 Sb., o cenách železného a jiného kovového zboží, nebo počínajíc dnem 1. ledna 1946 podle vyhlášky o tvoření cen železného a jiného kovového zboží (dále jen vyhláška o tvoření cen), kterou nejvyšší úřad cenový včas vyhlásí v Úředním listě.

§ 3.

Ceny železného a jiného kovového zboží, jež byly nejvyšším úřadem cenovým stanoveny zvláštními výměry jako ceny spotřebitelské nebo svazové, budou zvýšeny — pokud nejvyšší úřad cenový tak neučiní z moci úřední — na podkladě návrhů příslušných výrobců (svazů) nebo obchodníků, vypracovaných podle ustanovení vyhlášky o tvoření cen (§ 2) zvláštními výměry nejvyššího úřadu cenového.

§ 4.

(1) Prodejní netto-cena utvořená podle § 2 smí převýšiti cenu stejného nebo srovnatelného zboží z prvního čtvrtletí 1939 nebo z roku 1938 nejvýše o procento uvedené v odstavci 2, 3 nebo 4.

(2) Procento zvýšení podle odstavce 1 činí u výrobků seriových o 30 bodů více než je uvedeno v § 1, odstavec 2 (viz příklad v § 1, odstavec 3).

(3) Procento zvýšení u výrobků neseriových činí o 40 bodů více než je uvedeno v § 1, odstavec 2 (viz příklad v § 1, odstavec 3).

(4) Procento zvýšení u zboží uvedeného v § 1, odst. 4 činí o 20 bodů vice než je tam uvedeno (viz příklad v § 1, odst. 3).

(5) Cenu vyšší než je stanoveno odstavcem 1 může povoliti nejvyšší úřad cenový na řádně doloženou žádost firmy, předloženou prostřednictvím přslušné Hospodářské skupiny Ústředního svazu čs. průmyslu nebo Ústředního svazu řemesla a vypracovanou podle ustanovení vyhlášky o tvoření cen (§ 2).

§ 5.

Pokud výrobní podnik nemá nebo prokazatelně nezná svoji výrobní cenu z prvního čtvrtletí roku 1939 nebo z roku 1938, smí vzíti za základ výpočtu nové ceny cenu stejného nebo srovnatelného zboží u srovnatelného podniku v uvedeném období. Podnik je však povinen každý takový případ hlásiti nejvyššímu úřadu cenovému s označením srovnatelného podniku, ceny zboží, bližšího popisu zboží a způsobu, jakým se dověděl o ceně.

§ 6.

(1) Ceny za opravy železného a jiného kovového zboží, za práce ve mzdě a montáže, účtované podle nařízení předsedy vlády ze dne 16. dubna 1940, č. 129 Sb., o cenách železného a jiného kovového zboží hodinovými mzdovými sazbami, smějí být zvýšeny tak, že

(2) Hodinové sazby vypočítané podle odstavce 1 smějí činiti nejvýše za 1 hodinu

(3) Hodinové mzdové sazby vyšší než v odstavci 2 může povoliti nejvyšší úřad cenový na obdobnou žádost jako podle § 4, odst. 5.

(4) Pokud pro jednotlivá odvětví byly vydány úpravy zvláštní, řídí se ceny za opravy nebo montáže těmito úpravami.

§ 7.

(1) Ceny v obchodě se železným a jiným kovovým zbožím, jež se tvoří podle vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 4. srpna 1942, běž. č. 717 o cenách v obchodu se železným a jiným kovovým zbožím (Ú. l. č. 183/1942; dále jen „rámcová vyhláška“), se tvoří podle rámcové vyhlášky dále, avšak s tím rozdílem, že nejvyšší meze obchodního rozpětí stanovené v § 3, odst. 5 rámcové vyhlášky se snižují

1. a) u velkoobchodu s 30% na 25%,
2. b) u maloobchodu s 65% na 50%.

Ostatní ustanovení rámcové vyhlášky zůstávají nedotčena.

(2) Pokud zvláštním opatřením nejvyššího úřadu cenového vydaným před účinností této vyhlášky byla stanovena pro zboží podléhající rámcové vyhlášce rozpětí vyšší než jsou snížena rozpětí v odstavci 1, musí být rovněž snížena na míru uvedenou v odstavci 1.

(3) Ustanovení předcházejícího odstavce se nevztahuje na druhou prováděcí vyhlášku nejvyššího úřadu cenového ze dne 27. listopadu 1943, běž. č. 848 (Ú. l. č. 282/1943) k rámcové vyhlášce.

§ 8.

(1) Železné a jiné kovové zboží, které má obchodní podnik v zásobě ke dni 1. prosince 1945, smí být prodáno za ceny utvořené podle dosavadních předpisů, avšak zvýšené o přirážku 20%.

(2) Částka odpovídající přirážce podle odstavce 1 je zároveň cenovým rozdílem podle § 1, odstavec 3 vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 26. listopadu 1945, běž. č. 428, kterou se doplňují současná cenová opatření (Ú. l. č. 130/1945).

§ 9.

(1) Ceny vypočítané podle této vyhlášky platí pro veškeré dodávky (i dílčí) nebo úkony uskutečněné počínajíc dnem 1. prosince 1945.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nemůže dovolávati prodávající, který zřejmě úmyslně nedodržel dříve smluvenou dodací lhůtu, končící přede dnem 1. prosince 1945.

§ 10.

(1) Dosavadní přípustné obchodní podmínky — pokud zvláštní úpravou nebo v dalším nejsou pozměněny — se touto vyhláškou nemění.

(2) Daň z obratu se zvlášť neúčtuje, nýbrž je zahrnuta v cenách vypočítaných nebo stanovených podle této vyhlášky.

(3) Skonto — pokud je na ně nárok — smí býti poskytnuto nejvýše do 3%.

(4) Povolovací (schvalovací) klausule předepsané na nabídkách a účtech nutno pozměnit takto:

§ 11.

(1) Nejvyššímu úřadu cenovému zůstává vyhrazeno kdykoliv přezkoušet, pozměnit nebo zrušit ceny a úplaty přípustné podle této vyhlášky.

§ 12.

Nejvyšší úřad cenový, po případě úřady nebo organisace jím zmocněné mohou připustit nebo nařídit výjimky z ustanovení této vyhlášky.

§ 13.

Přestupky této vyhlášky nebo opatření podle ní vydaných se trestají podle čtvrté části vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů toto nařízení měnících nebo doplňujících.

§ 14.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1945.