Výnos ministerstva financí o náhradách cestovních výdajů nepodrobených dani ze mzdy.

(1) Došly stížnosti na to, že vyměřovací úřady požadují od příjemců předložení jízdních lístků jako průkaz jízdného při služebních cestách.

K tomu sděluje ministerstvo financí:

Již podle čl. 3, odst. 3 vyhlášky ministra financí ze dne 1. července 1947, č. 704 Ú. l. I, může plátce upustiti od zdanění těch náhrad služebních výdajů, které mu zaměstnanec prokáže. Vyšle-li plátce zaměstnance na služební cestu, nemusí mu zaměstnanec jízdné prokazovati předložením jízdních lístků, ježto plátce ví, že zaměstnanec cestu skutečně vykonal a jízdné může zjistiti z jízdního řádu.

Ukládá se proto berním správám, aby náhrady jízdného při služebních cestách uznávaly za daněprostou náhradu služebních vydání až do výše potvrzené plátcem a nevyžadovaly předkládání jízdních lístků, a dále, aby u šéfredaktorů a redaktorů uznávaly cenu celoroční paušalované jízdenky čsl. státních drah za náhradu služebních výdajů.

(2) Dále prohlašuje ministerstvo financí na základě § 2, odst. 4 zákona ze dne 26. června 1947, č. 109 Sb. o dani ze mzdy (resp. odst. 9 prov. nař. k § 29, odst. 1 z. o. př. d.) počínajíc 1. lednem 1947 za dani nepodrobenou náhradu služebních vydání z částek placených při služebních cestách mimo území Československé republiky jako:

1. a) stravné denně částku 500 Kčs,
2. b) nocležné denně částku 500 Kčs,

Hradí-li zaměstnavatel místo nocležného útraty za přenocování zaměstnanci podle předložených účtů, nepodléhají tyto náhrady dani vůbec a z diet se uzná jako daněprostá částka 500 Kčs denně. Pokud poplatník uplatňuje částky vyšší než shora uvedené, možno je uznati jen, jestliže je hodnověrně osvědčí.

Tím se částečně mění zdejší výnos ze dne 5. dubna 1947, č. 7637/47-V/2.