Nařízení zemského národního výboru v Praze, číslo I-5a-11.322-1945.

§ 1.

(1) Vlastníci domů jsou povinni hlásiti ve stanovených lhůtách místnímu národnímu výboru (místní správní komisi) byty,

1. 1. jichž se vůbec neužívá nebo užívá jen občas, s to bez ohledu, zda jsou pronajaty nebo jinak dány v užívání či nikoli;
2. 2. u nichž nájemní poměr nebo jiné právo na jejich užívání zanikne nebo které se jinak uvolní, jakož byty jichž nájemník zemřel, vyjímajíc ty, u nichž po nájemníkově smrti vstoupili v nájemní smlouvu příslušníci jeho rodiny, kteří bydleli v jeho bytě v době jeho smrti aspoň již 8 měsíce, nemajíce vlastního bytu, a neodmítli pokračovati v nájemním poměru.

(2) Byty uvedené v odstavci 1, č. 1 musí býti ohlášeny do 15. ledna 1946; nastanou-li však skutečnosti, zakládající ohlašovací povinnost, teprve po 81. prosinci 1945, do 15 dnů po té, kdy vlastník domu o nich zvěděl.

(3) Byty uvedené v odstavci 1, č. 2 musí vlastníci domů ohlásiti do 15 dnů po té, kdy zrušení nájemní nebo jiné smlouvy o užívání nabylo právní moci nebo kdy byt se jinak uvolnil; byty, jejichž nájemník zemřel, nutno hlásiti do 15 dnů po té, kdy vlastník domu zvěděl o nájemníkově smrti nebo kdy příslušníci nájemníkovy rodiny odmítli pokračovati v nájemním poměru.

§ 2.

(1) Nájemníci a jiní uživatelé, kteří mají dva nebo více bytů, jsou povinni ohlásiti to do stanovené lhůty místním národním výborům (místním správním komisím) obcí, v nichž jsou tyto byty, a současně jim sděliti, který z bytů si ponechají.

(2) Byty musí býti ohlášeny do 15. ledna 1946; nastanou-li však skutečnosti, zakládající ohlašovací povinnost, teprve po 31. prosinci 1945, do 15 dnů po jejich vzniku.

§ 3.

(1) Byty podléhající ohlašovací povinnosti podle § 1, jsou vlastníci domů povinni pronajmouti osobám, které jim přikáže místní národní výbor (místní správní komise).

(2) Nebude-li vlastníku domu doručen do 30 dnů po té, kdy byt ohlásil, příkaz k jeho pronájmu, může jej sám pronajmouti nebo jinak dáti v užívání nebo ho sám užívati, avšak je povinen ohlásiti to do 15 dnů místnímu národnímu výboru (místní správní komisi).

§ 4.

(1) Nájemníci a jiní uživatelé bytů jsou povinni hlásiti ve stanovených lhůtách místnímu národnímu výboru (místní správní komisi) nadměrné byty.

(2) Byt se považuje za nadměrný, přesahuje-li počet obytných místností počet příslušníků domácnosti nájemníka nebo jiného uživatele. Při zjišťování počtu příslušníků domácnosti počítají se 2 děti pod 10 let a při lichém počtu zbývající dítě za jednu osobu. Při počítání obytných místností se nepřihlíží

1. 1. ke kuchyním;
2. 2. k místnostem, jichž nájemník nebo jiný uživatel bytu nebo příslušníci jeho rodiny nezbytně potřebují k výkonu svého zaměstnání nebo povolání (na př. domácí dílny řemeslníků, ordinační místnosti lékařů, kanceláře advokátů, notářů a stavitelů, studovny vědeckých pracovníků a pod.);
3. 3. k místnostem, které jsou dány do podnájmu

(nájmu) nebo jinak v užívání a jež podnájemník (nájemník) nebo jiný uživatel trvale obývá.

(3) Byty musí býti ohlášeny do 15. ledna 1946; nastanou-li však skutečnosti, zakládající ohlašovací povinnost, teprve po 31. prosinci 1945, do 15 dnů po jejich vzniku.

§ 5.

(1) Nájemníci a jiní uživatelé nadměrných bytů jsou povinni nadpočetné místnosti dáti do lhůty stanovené místním národním výborem (místní správní komisí) do podnájmu (nájmu) nebo jinak v užívání osobám, které vykonávají v obci své zaměstnání nebo povoláni nebo jejichž pobyt je v obci ve veřejném zájmu nutný, a to vždy každou nadpočetnou místnost nejméně jedné osobě; v Praze. v Hradci Králové a v Plzni musí dáti přednost posluchačům místní vysoké školy.

(2) Nesplní-li nájemníci nebo jiní uživatelé nadměrných bytů tuto povinnost do stanovené lhůty, budou povinni dáti nadpočetné místnosti do podnájmu (nájmu) osobám, které jim přikáže místní národní výbor (místní správní komise).

§ 6.

(1) Bez svolení místního národního výboru (místní správní komise) není dovoleno

1. 1. zrušiti byt jeho připojením k jinému bytu nebo připojením jednotlivých jeho částí k jiným bytům;
2. 2. užívati bytu nebo jednotlivých jeho částí k jiným účelům než k bydlení;
3. 3. míti dva nebo více bytů v obcích, na něž se vztahuje toto nařízení (§ 10).

(2) Svolení podle odstavce 1, č. 2 není potřebí

1. 1. pro byty a jednotlivé jejich části, jichž se užívalo před 1. lednem 1946 k jiným účelům než k bydlení;
2. 2. pro jednotlivé části bytů, jichž nájemník nebo jiný uživatel nebo příslušníci jeho rodiny nezbytně potřebují k výkonu svého zaměstnání nebo povolání (na př. domácí dílny řemeslníků, ordinační místnosti lékařů, kanceláře advokátů, notářů a stavitelů, studovny vědeckých pracovníků a pod.).

§ 7.

Přestupky tohoto nařízení trestají okresní národní výbory (okresní správní komise) podle čl. 3, odst. 1 zák. č. 125/1927 Sb. pokutou do 5.000 Kčs nebo vězením do 14 dnů.

§ 8.

(1) Vlastníkem domu podle tohoto nařízení se rozumí, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, též jeho zákonný nebo smluvní zástupce nebo poživatel domu.

(2) Kde se v nařízení mluví o uživateli bytu, rozumí se jím též vlastník nebo poživatel domu, pokud užívají bytu ve svém domě.

(3) K příslušníkům rodiny podle tohoto nařízení se počítají manžel (manželka), příbuzní v přímé řadě a sourozenci,

§ 9.

Toto nařízení se nevztahuje

1. 1. na domy státu, zemí, okresů a obcí nebo podniků, fondů a ústavů, spravovaných těmito korporacemi, a na domy, které jsou ve vlastnictví nebo správě železnic nebo železničních fondů;
2. 2. na byty, které najímají korporace, uvedené pod č. 1, pro své úřední účely;
3. 3. na domy, kterých užívá cizí stát pro účely své diplomatické misse nebo svého konsulárního úřadu, jakož i pro ubytování zaměstnanců této mise nebo úřadu;
4. 4. na místnosti ve svobodárnách obecně prospěšných bytových sdružení, jakož i na místnosti určené k provozu živnostenského oprávnění k přechovávání cizinců;
5. 5. na domovnické byty a na byty, zřízené při podniku pro jeho zaměstnance buď zaměstnavatelem nebo fondy a jinými zařízeními, určenými ve prospěch zaměstnanců podniku.

§ 10.

Toto nařízení se vztahuje v pohraničí na všechny obce a na ostatním území na obce s více než 3.000 obyvateli a na menší obce, v nichž dne 31. prosince 1945 platilo vl. nař. č. 103/1943 Sb. ve znění vl. nař. č. 218/1943 Sb. nebo na něž zemský národní výbor platnost tohoto nařízení rozšíří; rozhodnutí zemského národního výboru musí býti vyhlášeno v obci způsobem v místě obvyklým a obsahovati určení lhůt pro první hlášení.

Pohraničí zahrnuje tyto správní okresy:

Aš, Bílina, Broumov, Děčín, Dubá, Duchcov, Falknov nad Ohří, Frýdlant, Cheb, Chomutov, Jablonec nad Nisou, Německé Jablonné, Jáchymov, Kadaň, Kaplice, Kraslice, Český Krumlov, Mariánské Lázně, Liberec, Liberec-venkov, Česká Lípa, Litoměřice, Loket, Most, Nejdek, Planá, Podbořany, Prachatice, Rumburk, Stříbro, Šluknov, Tachov, Teplá, Teplice-Šanov, Trutnov, Horšovský Týn, Ústí nad Labem, Varnsdorf, Karlovy Vary, Vejprty, Vrchlabí, Žatce, Žlutice, jakož i obvod okresní expositury v Lanškrouně.

§ 11.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1946.