Vyhláška báňského hejtmanství v Praze o zabezpečení hnědouhelných dolů proti ohňům a výbuchům.

§ 122.

účinné od 28. 1. 1951Kamenný prach, používaný pro prachové uzávěry, musí vyhovovati těmto požadavkům:

1. účinné od 28. 1. 1951a) Musí býti tak jemný, aby úplně propadl kontrolním sítem z drátěného tkaniva o 144 okách na 1 cm² při tlouštce drátu 0,35 mm ČSN 1210 a aby nejméně jeho 50 váhových procent propadlo sítem o 6400 okách na 1 cm² při tlouštce drátu 0,075 mm ČSN 1210.
2. účinné od 28. 1. 1951b) Nesmí obsahovati více než 15 váhových procent hořlavých látek.
3. účinné od 28. 1. 1951c) Musí zůstati v dole rozviřitelný.
4. účinné od 28. 1. 1951d) Musí být zdravotně nezávadný.

§ 123.

účinné od 28. 1. 1951V dolech smí býti používáno jen takového kamenného prachu, který byl schválen báňským hejtmanstvím v Praze. O schválení je třeba požádat podle vzoru příl. 3.

§ 124.

účinné od 28. 1. 1951(1) Vzorek musí být průměrný z nejméně 10 q kamenného prachu. Prokáže-li se však, že předepsané zkoušky byly prováděny výrobcem, postačí kontrolní zkoušky s průměrnými vzorky, vzatými jen z 50 kg dodaného prachu. Při plynulé výrobě třeba zkoušku opakovat nejméně jednou měsíčně.

účinné od 28. 1. 1951(2) Zkouška se provádí takto: Na síto o 6400 okách na 1 cm² se nasype 25 g kamenného prachu a prosívá se 10 minut tím způsobem, že se rukou se sítem narazí 125krát za minutu o druhou. Vždy po 25 nárazech se otočí sítem ve vodorovné poloze o pravý úhel (90°). Po 3, 5 a 8 minutách se otře spodní plocha síta měkkým štětcem. Po posledním klepnutí se střepe nárazem nakloněného síta na pevnou podložku zbytek prachu na jedno místo síta a vysype se za účelem zjištění váhy na porcelánovou misku. Váží-li zbytek víc než 12.5 g, nesmí být kamenného prachu v tomto stavu použito. Váží-li méně než 12,5 g, nasype se na síto o 144 okách na 1 cm², kde se prosívá stejně, avšak po 5 minut; neklepe se však, ani se štětcem nestírá. Nepropadne-li úplně, nesmí být kamenného prachu rovněž použito.

§ 125.

účinné od 28. 1. 1951(1) Vzorek musí být průměrný z nejméně 10 q kamenného prachu. Zkouška se provádí u nepoužitého kamenného prachu nejméně jednou měsíčně.

účinné od 28. 1. 1951(2) Zkouška se provádí takto: 3 g vysušeného vzorku se „žíhají po 5 hodin při teplotě 450° až 480° C a zbytek po žíhání se zváží. Rozdíl původní váhy vzorku a váhy zbytku po žíhání, vyjádřený v procentech původní váhy vzorku, dává obsah hořlavých součástek.

§ 126.

účinné od 28. 1. 1951(1) Zkouška se provádí u kamenného prachu na uzávěrách běžně fouknutím ústy. Zkornatění povrchu není závadou.

účinné od 28. 1. 1951(2) Zkouška kamenného prachu, uloženého na skladě, se provádí nejméně jednou měsíčně uložením v dole ve výdušném větrním proudu. Větrní proud v tomto místě nesmí být sušší než v místě budoucího upotřebení prachu. Prach je upotřebitelný, lze-li jej po jednoměsíčním uložení lehkým fouknutím ústy rozvířit tak, aby se vznášel ve vzduchu.

účinné od 28. 1. 1951(3) Zkouška v pokusné stanici se provádí uložením na otevřeném místě nad vodou v nádobě neprodyšně uzavřené, v níž je vzduch nasycen vodními parami. Prach je upotřebitelný, lze-li jej po sedmidenním uložení lehkým fouknutím ústy rozvířiti tak, aby se vznášel ve vzduchu.

§ 127.

účinné od 28. 1. 1951Zdravotní nezávadnost kamenného prachu musí být prokázána odborným posudkem Ústavu pracovního lékařství.