(2) U výbušin citlivých k tření musí býti přikrytím horní vrstvy listem papíru zabráněno, aby se částice výbušiny nedostaly mezi spáry a nebyly při ohrnutí okraje přiskřípnuty. Skřínka se výbušinou zcela naplní, a to tak, aby měla pokud možno tutéž hustotu jako v hotových nábojích. Skřínka se uloží opatrně, na př. několikráte obalena balicím papírem, do ohně, aby bylo zabráněno okamžitému vznícení výbušiny.
(3) Jest uvésti, zda výbušina třaská, vybuchuje, jak dlouho trvá spalování a za jakých zjevů probíhá, dále jaké změny nastaly na skřínce.
(4) Pokus se provede dvakrát. Připojí se fotografie použitých skříněk ze železného plechu.
- 755
Zkouška citlivosti k nárazu
(viz bod 704, 705, 706 až 713).
(1) Výbušiny se rozmělní na prášek a usuší nad chloridem vápenatým. Výbušiny, jejichž povaha nepřipouští rozmělnění na prášek, se rozkrájejí na malé kousky nebo ustrouhají; u želatinovaných výbušin se zhotoví malé deštičky.
(2) Zařízení k provedení pokusu se skládá ze závaží, vedeného v kolejích a zastaveného na určitou výšku pádu, jež může býti lehce uvolněno. Závaží nenarazí bezprostředně na výbušinu, nýbrž na razidlo, které se skládá ze dvou částí, horní části D a spodní části E, zhotovených z tvrzené oceli, a které se lehce pohybuje ve vodicí objímce F (obr. 1). Mezi horní a dolní část razidla se položí zkušební vzorek výbušiny. Razidlo a vodicí objímka jsou v ochranném válci C, z tvrzené oceli, který spočívá na ocelovém kvádru B (kovadlině), který je zapuštěn do cementového podstavce A (obr. 2). Rozměry jednotlivých částí jsou zřejmy z vyobrazení.
(3) Pokusy se provádějí střídavě se zkoušenou výbušinou a srovnávací výbušinou takto:
- a) výbušina se odměří malou lžičkou o obsahu 0,05 cm3 a uloží se opatrně mezi obě části razidla, jejichž styčné plochy nesmí býti vlhké. Teplota místnosti nesmí býti vyšší než 30° C a nižší než 15° C. Každý zkušební vzorek výbušiny smí býti vystaven nárazu jen jednou. Po každém pokusu musí býti razidlo a vodicí objímka pečlivě vyčištěny, při čemž musí býti případné zbytky výbušiny odstraněny.
- b) Pokusy musí započíti s výškou pádu, při níž zkoušené množství výbušiny úplně vybuchne. Postupně se zmenšuje výška pádu, až nastane výbuch neúplný nebo k němu vůbec nedojde. Při této výši se vykonají čtyři pokusy a jestliže byť i jen při jednom z těchto pokusů dojde k výbuchu, vykonají se ještě čtyři další pokusy při trochu menší výšce pádu atd.
- c) Za hranici citlivosti se považuje nejnižší výška pádu, při níž mezi nejméně čtyřmi pokusy došlo s této výšky alespoň k jednomu hladkému výbuchu.
- d) Zkouška s padacím kladivem se provádí obyčejně s padacím závažím těžkým 2 kg. Jestliže však citlivost k nárazu vyžaduje u tohoto závaží větší výšku pádu než 60 až 70 cm, provede se pokus s padacím závažím, těžkým 5 kg.
Obrázek 1
Obr. 1. – Měřítko 1 : 2.
Obrázek 2
Obr. 2. – Měřítko 1 : 10.
