statut komunálních podniků

§ 39.

Vlastní kapitál komunálního podniku.

Vlastní kapitál komunálního podniku se skládá z kmenového jmění a z reservního fondu.

§ 40.

Kmenové jmění.

(1) Počáteční kmenové jmění komunálního podniku se rovná rozdílu majetku a pasiv, vykázaných v zahajovací rozvaze podniku.

(2) Ministerstvo vnitra vydá v dohodě s ministerstvem financí, generálním sekretariátem Hospodářské rady a nejvyšším účetním kontrolním úřadem vyhláškou v Úředním listě směrnice pro oceňování majetkových a kapitálových složek a o sestavování zahajovací rozvahy.

(3) Kmenové jmění komunálního podniku může být zvýšeno buď vkladem v hotovosti nebo začleněním dalších majetkových složek nebo převzetím pasiv komunálního podniku jiným subjektem.

(4) Kmenové jmění komunálního podniku může být sníženo buď odepsáním ztrát nebo bezúplatným vyloučením majetkových složek.

(5) Kmenové jmění komunálních podniků téhož svazku lidové správy může být též souvztažně sníženo a zvýšeno převodem majetkových nebo kapitálových složek mezi nimi.

§ 41.

Reservní fond.

(1) Reservní fond komunálního podniku se tvoří z přídělů ze zisku až do výše 20% kmenového jmění podle stavu k rozvahovému dni.

(2) Reservní fond slouží k úhradě ztrát.

§ 42.

Financování investic.

(1) K úhradě výdajů na investice použije komunální podnik částek rovnajících se odpisům z investic; nestačí-li tyto prostředky, opatří si podnik prostředky na investice úvěrem, a to výlučně u peněžního ústavu pro poskytování investičního úvěru.

(2) Komunální podnik nesmí použít prostředků, určených k účelům investičním, ani přechodně pro účely jiné.

(3) Ministerstvo financí vydá v dohodě s ministerstvem vnitra vyhláškou v Úředním listě směrnice pro financování investic komunálních podniků.

§ 43.

Financování provozu.

(1) Finanční prostředky pro provozní účely opatřuje si komunální podnik, pokud nevystačí s prostředky vlastními, provozním úvěrem.

(2) Komunální podnik smí být v obchodním spojení pouze s jedním peněžním ústavem poskytujícím provozní úvěry; ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem vnitra povolit výjimku.

(3) Komunální podnik smí bez zvláštního souhlasu národního výboru čerpat provozní úvěr jen do výše stanovené jeho schváleným podnikovým rozpočtem.

(4) Komunální podnik nesmí prostředků, určených k provozním účelům, užít na financování investic s výjimkou přechodného financování investic vlastní výroby.

(5) Komunální podnik je povinen co nejvíce používat placení bez hotových a udržovat hotovosti jen v nejnutnější míře.

(6) Ministerstvo financí vydá v dohodě s ministerstvem vnitra vyhláškou v Úředním listě směrnice pro financování provozu komunálních podniků.

§ 44.

Vyrovnávací příplatky.

(1) Komunálnímu podniku, jímž národní výbor plní také své správní úkoly a jenž za své služby nebo dodávky ve veřejném zájmu požaduje od osob používajících těchto služeb nebo dodávek nižší úplatu, než kolik činí vlastní náklady podniku na ně, hradí národní výbor rozdíl mezi požadovanou úplatou a skutečnými vlastními náklady ve formě vyrovnávacího příplatku. V takovém případě však je třeba schválení dohlédacího národního výboru (úřadu) jak ke stanovení výše požadované úplaty, tak i ke stanovení výše vyrovnávacího příplatku.

(2) Na účet vyrovnávacího příplatku (odstavec 1) poskytuje národní výbor podle svého rozpočtu komunálnímu podniku předem zúčtovatelné zálohy v pravidelných, nejméně čtvrtletních lhůtách.

§ 45.

Zisk.

(1) Zisk komunálního podniku se rozdělí takto:

1. a) Jednotnému fondu pracujících (§ 24 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 104 Sb., o závodních a podnikových radách, ve znění zákona ze dne 21. července 1948, č. 188 Sb.) se odvede 10%;
2. b) reservnímu fondu se přidělí, pokud nečiní již 20% kmenového jmění k rozvahovému dni, podle rozhodnutí národního výboru nejméně 10% a nejvíce 35%;
3. c) zbytek se poukáže na vyrovnávací účet (§ 47), po případě, má-li svazek lidové správy jen jediný podnik, přímo pokladně národního výboru.

(2) Rozdělení čistého zisku podle odstavce 1 se provede nejpozději do 14 dnů po schválení účetní závěrky.

§ 46.

Ztráta.

Ztráta za uplynulá období se odepíše na vrub reservního fondu. Nestačí-li reservní fond, převede se zbytek ztráty na nový účet. Přesahují-li uvedené ztráty pětinu kmenového jmění, uhradí se částka převyšující tuto pětinu z vyrovnávacího účtu podle § 47. Nelze-li uhradit tuto částku uvedeným způsobem, odepíše se na vrub kmenového jmění. Tím není vyloučeno, aby se národní výbor usnesl i na odpisu celé ztráty na vrub kmenového jmění.

§ 47.

Vyrovnávací účet.

(1) Národní výbor svazku lidové správy, který má více komunálních podniků, vede vyrovnávací účet. Na vyrovnávací účet odvádějí komunální podniky části zisku [§ 45, odst. 1, písm. c)]. Vyrovnávací účet slouží k úhradě části ztrát oněch podniků téhož svazku lidové správy, které vykázaly v tomtéž účetním roce ztrátu přesahující pětinu kmenového jmění, již nelze uhradit z jejich reservního fondu (§ 46). Nestačí-li odvedené částky zisku k úplnému uhrazení ztrát převyšujících jednu pětinu kmenového jmění všech ztrátových podniků, rozdělí se tyto částky mezi ně s přihlédnutím k poměru výše jejich ztrát.

(2) Nevyčerpaný zbytek vyrovnávacího účtu se každoročně odvede do pokladny národního výboru jako zisk komunálních podniků.

§ 48.

Podnikové početnictví komunálních podniků.

(1) Pro vedení podnikového početnictví komunálních podniků platí ustanovení zákona ze dne 16. května 1946, č. 116 Sb., o jednotné organisaci podnikového početnictví, a předpisy vydané podle čl. IV, odst. 2 zákona ze dne 20. července 1948, č. 205 Sb., jímž se mění a doplňují předpisy o zatímní úpravě finančního hospodářství svazků lidové správy a některých jiných osob veřejného práva.

(2) Účetní rok komunálních podniků se kryje s rokem kalendářním. Byl-li komunální podnik zřízen během kalendářního roku, končí se první účetní rok koncem tohoto roku.

§ 49.

(1) Komunální podniky podléhají

1. a) vnitřnímu dozoru,
2. b) instančnímu dohledu a
3. c) odbornému dozoru.

(2) Ustanovení zvláštních předpisů o dozoru (na př. předpisů živnostenských, finančních, důchodkových, předpisů železničního práva, předpisů o plánovaném hospodářství, předpisů cenových a předpisů o hospodářské kontrole) zůstávají nedotčena.

§ 50.

Vnitřní dozor na provoz komunálního podniku [§ 21, odst. 3, písm. f) zákona] provádí národní výbor, a to po případě též představenstvem a za pomoci sekretariátu.

§ 51.

Dohlédací národní výbory (úřady).

(1) Instanční dohled na komunální podniky vykonávají dohlédací národní výbory (úřady).

(2) Dohlédacím národním výborem první stolice je pro komunální podnik národní výbor bezprostředně nadřízený národnímu výboru dotčeného svazku lidové správy; u společného komunálního podniku národní výbor (úřad) nejblíže společně nadřízený všem zúčastněným národním výborům; u krajských komunálních podniků ministerstvo vnitra. Nejvyšším úřadem dohlédacím je vždy ministerstvo vnitra, které postupuje, pokud jde o hospodaření komunálních podniků, v dohodě s ministerstvem financí.

§ 52.

Úkoly dohledu.

Dohlédacím národním výborům (úřadům) náleží pečovat, aby komunální podniky řádně plnily své úkoly, a dbáti o to, aby řádně hospodařily (§ 28 zákona).

§ 53.

Všeobecné prostředky dohledu.

(1) K řádnému provádění dohledu mohou dohlédací národní výbory (úřady) konat u komunálních podniků revise a při tom je kontrolovat po všech stránkách podnikové činnosti. Dohlédací orgány jsou k tomu účelu oprávněny nahlížet do všech písemností a knih podniku, vstupovat do jeho prostor, žádat vysvětlivky a účastnit se bez hlasovacího práva porad a schůzí představenstva, po případě schůzí národního výboru, v nichž se projednávají věci komunálních podniků.

(2) Dohlédací národní výbor (úřad) nařídí komunálnímu podniku, aby odstranil shledanou závadu, a oznámí to dotčenému národnímu výboru. Nevyhoví-li komunální podnik danému nařízení ve stanovené lhůtě, dá dohlédací národní výbor (úřad) nařízené opatření provést na jeho útraty a nebezpečí.

(3) Dohlédací národní výbor (úřad) může uložit komunálnímu podniku, aby podal žalobu o náhradu škody způsobené správcem komunálního podniku.

(4) Dohlédací národní výbor (úřad) může uložit národnímu výboru, aby odvolal člena představenstva národním výborem zvoleného, nebo aby odvolal správce komunálního podniku, kvalifikovaného náměstka nebo vedoucího úředníka, jestliže při výkonu své funkce hrubě porušil právní předpisy nebo příkazy dohlédacího národního výboru (úřadu) nebo vážně ohrozil či poškodil důležité zájmy komunálního podniku. Správce komunálního podniku, kvalifikovaný náměstek, po případě vedoucí úředník, nemůže být odvolán pro jednání nebo opominutí, kterým plnil daný příkaz nebo pokyn, jestliže použil svého práva odporu (§ 21, odst. 6 zákona, § 36, odst. 3 a 4). Nevyhoví-li národní výbor danému příkazu v stanovené lhůtě, provede dohlédací národní výbor (úřad) sám toto odvolání.

(5) Dohlédací národní výbor (úřad) může odvolat člena představenstva zvoleného zaměstnanci, jestliže při výkonu své funkce hrubě porušil právní předpisy nebo příkazy dohlédacího národního výboru (úřadu) nebo vážně ohrozil či poškodil důležité zájmy komunálního podniku.

(6) Neučiní-li národní výbor jiné opatření nutné k vedení správy komunálního podniku, může je učiniti dohlédací národní výbor (úřad).

(7) Oprávnění, která příslušejí dohlédacímu národnímu výboru první stolice, příslušejí také vyššímu dohlédacímu národnímu výboru (úřadu). Má-li vyšší dohlédací národní výbor (úřad) za to, že nižší dohlédací národní výbor měl použít některého z oprávnění uvedených v odstavcích 1 až 6 a že zanedbal tak učinit, učiní toto opatření sám.

(8) Z rozhodnutí a opatření dohlédacího národního výboru mohou se odvolat: osoba, které se příkaz přímo týká, komunální podnik a národní výbor. Jde-li o společný komunální podnik, může se z příkazu odvolat též představenstvo a každý ze zúčastněných národních výborů.

§ 54.

Zvláštní prostředky dohledu.

Vedle všeobecných prostředků dohledu (§ 53) přísluší dohlédacím národním výborům (úřadům) součinnost při zřizování komunálních podniků (§§ 7, 8, 9 a 17 zákona), při jejich hospodaření (§§ 19 a 21 zákona), při ustanovování a odvolávání správce (§ 20 zákona) a při jejich zrušování (§ 24 zákona) i likvidaci (§§ 25 a 27 zákona).

§ 55.

Zastupování zájmů.

Ministerstvo vnitra jako nejvyšší úřad dohlédací je povoláno k tomu, aby zastupovalo společné zájmy komunálních podniků. Při tom se může ministerstvo vnitra dát zastupovat jinými úřady nebo orgány.

§ 56.

Organisace dohledu.

(1) Ministerstvu vnitra náleží dbát o to, aby dohled nad komunálními podniky byl prováděn soustavně, úsporně a účinně. Může k tomu účelu dávat podřízeným dohlédacím národním výborům závazné pokyny a příkazy.

(2) Ministerstvo vnitra používá služeb nižších dohlédacích národních výborů též při obstarávání poradenské, evidenční a revisní služby, pomoci při zřizování komunálních podniků, sledování jejich rozvoje a zprostředkování zkušeností (§ 29 zákona).

§ 57.

Náklady dohledu.

(1) Všeobecné náklady spojené s vykonáváním dohledu hradí dohlédací národní výbor (úřad) ze svých rozpočtových prostředků.

(2) Náklady spojené s prováděním revisí hradí zpravidla dohlédací národní výbor (úřad), může však uložit komunálnímu podniku povinnost nahradit náklad vzniklý provedením revise, zjistí-li při ní nesprávnosti nebo nepořádky v hospodářství, a to bez újmy jeho práva postihu proti osobám, jež tyto nesprávnosti nebo nepořádky zavinily.

§ 58.

Vymezení odborného dozoru.

Odborným dozorem podle tohoto nařízení se rozumí dozor vykonávaný nad komunálními podniky příslušnými ústředními (oblastními) orgány zřízenými podle předpisů o znárodnění, po případě obdobný dozor vykonávaný příslušným ministerstvem v případech, kde takové orgány podle předpisů o znárodnění zřízeny nebyly (dále jen „dozorčí orgány“). Příslušné ministerstvo může v takových případech pověřit prováděním odborného dozoru též jiné orgány.

§ 59.

Úkoly odborného dozoru.

(1) Odborný dozor má za účel zabezpečit, aby hospodářská činnost komunálních podniků byla vedena v souladu s hospodářskou činností národních podniků v témž oboru podnikání. Odborným dozorem se zabezpečuje zejména zachovávání předpisů

1. 1. o plánování,
2. 2. o získávání pracovních sil, o jejich použití a o stanovení obsahu pracovních smluv,
3. 3. o hospodaření se zásobami a energií,
4. 4. o hospodářském využití provozních prostředků,
5. 5. o tvoření a zachovávání cen.

(2) V rámci odborného dozoru se komunálním podnikům umožňuje používat služeb, jež ústřední (oblastní) orgány zřízené podle předpisů o znárodnění poskytují podřízeným národním podnikům v dotčeném oboru hospodářského podnikání, jako na př. služeb směřujících k zhospodárnění provozu výzkumnictvím, normalisací, typisací, sjednocením technických a obchodních předpisů, statistickým šetřením a účelnou politikou investiční.

(3) Předmětem odborného dozoru není vnitřní správa komunálních podniků ani nakládání s jejich hospodářskými výtěžky.

§ 60.

Prostředky odborného dozoru.

(1) Dozorčí orgány vykonávají v součinnosti s ministerstvem vnitra plánovací práce pro komunální podniky v rámci příprav jednotného hospodářského plánu.

(2) K řádnému provádění odborného dozoru mohou dozorčí orgány konat u komunálních podniků revise a při tom je kontrolovat po všech stránkách podnikové činnosti, pokud je to nutné k dosažení účelu odborného dozoru. Ustanovení § 53, odst. 1, věty druhé platí obdobně. O výsledcích revisí podává dozorčí orgán zprávu komunálnímu podniku, dotčenému národnímu výboru, dohlédacímu národnímu výboru (úřadu) a svému nadřízenému orgánu (úřadu) odborného dozoru.

(3) Orgán odborného dozoru nemůže dávat komunálnímu podniku ani dotčenému národnímu výboru příkazy a pokyny ani nemůže v komunálním podniku činit přímo jakákoli opatření.

(4) Shledá-li orgán odborného dozoru, že se v provozu komunálního podniku porušují právní předpisy, pokusí se přímým jednáním se správcem komunálního podniku, po případě s národním výborem o to, aby závada byla odstraněna. Nemá-li toto jednání výsledku, oznámí případ dohlédacímu národnímu výboru (úřadu) se žádostí, aby zjednal nápravu. Nehodlá-li dohlédací národní výbor z podnětu této zprávy zakročit, je povinen ode dne zjištění do 30 dnů oznámit věc ministerstvu vnitra, které rozhodne v dohodě s příslušným ministerstvem, zda se má učiniti opatření a jaké.

(5) Ustanovení odstavce 4 platí obdobně, má-li orgán odborného dozoru za to, že by komunální podnik měl v zájmu některého z cílů sledovaných odborným dozorem učinit ve svém provozu určité opatření.

§ 61.

Náklady odborného dozoru.

Komunální podniky přispívají na náklady odborného dozoru, pokud není vykonáván přímo státními orgány. Výši těchto příspěvků a způsob jejich placení stanoví ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí a příslušným ministerstvem. Za služby zvlášť objednané platí komunální podniky náhradu v téže výši jako národní podniky.

§ 62.

Účinnost zákona.

Zákon č. 199/1948 Sb. nabývá účinnosti dnem vyhlášení tohoto nařízení.

§ 63.

Účinnost nařízení a jeho provedení.