100
Ústavní zákon ze dne 11. července 1960
ÚSTAVA ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
(1) Československá socialistická republika je socialistický stát, založený na pevném svazku dělníků, rolníků a inteligence, v jehož čele je dělnická třída.
(3) Československá socialistická republika náleží k světové socialistické soustavě; usiluje o přátelské vztahy se všemi národy a o zajištění trvalého míru v celém světě.
(1) Veškerá moc v Československé socialistické republice patří pracujícímu lidu.
(2) Státní moc vykonává lid zastupitelskými sbory, které jsou jím voleny.
(3) Zastupitelské sbory pracujícího lidu v Československé socialistické republice jsou: Národní shromáždění, Slovenská národní rada a národní výbory. Od nich je odvozena pravomoc ostatních orgánů státu.
(4) Zastupitelské sbory a všechny ostatní orgány státu se opírají o tvůrčí iniciativu a o přímou účast pracujících a jejich organizací na své činnosti.
(1) Volební právo do všech zastupitelských sborů je obecné, rovné a přímé s tajným hlasováním. Volit může každý občan, který dosáhl věku 18 let. Zvolen může být každý občan, který dosáhl věku 21 let.
(2) Členové zastupitelských sborů - poslanci - jsou povinni vykonávat svůj mandát osobně, podle svého svědomí a nejlepšího přesvědčení; nejsou vázáni příkazy, které se týkají výkonu mandátu.
K rozvíjení společné činnosti, k všestranné a aktivní účasti na životě společnosti a státu a k uskutečňování svých práv sdružují se pracující v dobrovolné společenské organizace, jimiž jsou zejména Revoluční odborové hnutí, organizace družstevní, organizace mládeže, organizace kulturní, tělovýchovné a jiné; na společenské organizace postupně přecházejí některé úkoly státních orgánů.
Národní fronta je politickým výrazem svazku národů a národností, sociálních vrstev a zájmových skupin. Mohou se v ní sdružovat politické strany, společenské a zájmové organizace.
(1) Vlastnické právo a jiná majetková práva občanů, právnických osob i státu jsou chráněna ústavou a zákony.
(2) Stát poskytuje všem vlastníkům rovnocennou ochranu.
(3) Dědění je zaručeno.
Vlastnictví zavazuje. Vlastnické právo nesmí být zneužíváno na újmu práv jiných osob nebo společnosti.
(1) Vyvlastnění nebo jiné nucené omezení vlastnického nebo jiného majetkového práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to zákonem nebo na základě zákona a za náhradu. Proti rozhodnutí lze podat opravný prostředek u soudu.
(2) Zákon Federálního shromáždění upravuje podmínky převodů majetku státu do vlastnictví občanů nebo právnických osob.
(1) Nerostné bohatství, základní zdroje energie, základní lesní půdní fond, přírodní zásoby podzemních vod, vodní toky a přírodní léčivé zdroje jsou ve státním vlastnictví. Podrobnosti stanoví zákon Federálního shromáždění.
(2) Zákon Federálního shromáždění stanoví, který další majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného blaha smí být jen ve vlastnictví státu nebo určených právnických osob.
Vlastnické právo k půdě a dědické právo k ní zůstávají nedotčena.
Výkon vlastnického nebo užívacího práva nesmí poškozovat lidské zdraví, životní a přírodní prostředí nad míru nezbytně nutnou.
Stát vytváří podmínky a stanoví pravidla pro rozvoj a ochranu podnikání a hospodářské soutěže.
Cizí právnické osoby a cizinci mohou nabývat vlastnictví a jiná majetková práva a podnikat na území Československé federativní republiky za podmínek stanovených zákonem. Stát jim zaručuje rovnocennou ochranu jejich vlastnických a jiných majetkových práv jako československým občanům a československým právnickým osobám.
(1) Československá federativní republika svou hospodářskou politikou usiluje o rozmnožování národního bohatství, o sociálně spravedlivou společnost a o vytvoření nezbytných podmínek pro svobodný rozvoj osobnosti, rozvoj národů a národností.
(2) Stát dbá o vytváření ekologické rovnováhy ochranou přírody a péčí o tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí i o šetrné využívání přírodních zdrojů.
(1) Veškerá kulturní politika v Československu, rozvoj vzdělání, výchova a vyučování jsou vedeny v duchu vědeckého poznání a v souladu se zásadami vlastenectví, humanity a demokracie.
(2) Stát spolu se společenskými organizacemi všemožně podporuje tvůrčí činnost ve vědě a umění, usiluje o stále širší a hlubší vzdělanost pracujících a o jejich aktivní účast na vědecké a umělecké tvorbě a dbá o to, aby výsledky této činnosti sloužily všemu lidu.
(3) Stát a společenské organizace soustavně usilují o odstranění přežitků vykořisťovatelské společnosti ve vědomí lidí.
(1) Všichni občané a všechny organizace státní a společenské se ve všem svém počínání řídí právním řádem socialistického státu a dbají o plné uplatnění socialistické zákonnosti v životě společnosti.
(2) Společenské organizace, plníce své poslání, vedou občany k zachovávání zákonů, k dodržování pracovní kázně i pravidel socialistického soužití a usilují o to, aby předcházely a zamezovaly jejich porušování.
(1) Ústřední řízení společnosti i státu se podle zásady demokratického centralismu účelně spojuje se širokou pravomocí a odpovědností nižších orgánů za aktivní účasti pracujících a s uplatněním jejich tvůrčí iniciativy.
(2) Na podkladě vědeckého světového názoru jsou ve společnosti pracujících plně uplatňovány výsledky vědy v řízení společnosti i v plánování jejího dalšího rozvoje.
(1) Ve společnosti pracujících, ve které je odstraněno vykořisťování člověka člověkem, jsou rozvoj a zájmy každého jejího příslušníka v souladu s rozvojem a zájmy celé společnosti. Práva, svobody a povinnosti občanů slouží tedy svobodnému, všestrannému rozvoji a uplatnění osobnosti občanů a zároveň upevnění a rozvoji socialistické společnosti; s jejím rozvojem se dále rozšiřují a prohlubují.
(2) Ve společnosti pracujících může jednotlivec dospět k plnému rozvinutí svých schopností a k uplatnění svých oprávněných zájmů jen aktivní účastí na rozvoji celé společnosti, především náležitým podílem na společenské práci. Proto je práce ve prospěch celku přední povinností a právo na práci předním právem každého občana.
(1) Všichni občané mají rovná práva a rovné povinnosti.
(2) Rovnoprávnost všech občanů bez zřetele na národnost a rasu je zaručena.
(3) Muži a ženy mají stejné postavení v rodině, v práci i ve veřejné činnosti.
(4) Společnost pracujících zajišťuje rovnoprávnost občanů vytvářením stejných možností a stejných příležitostí ve všech oborech života společnosti.
(1) Všichni občané mají právo na práci a na odměnu za vykonanou práci podle jejího množství, jakosti a společenského významu.
(2) Právo na práci a na odměnu za ni je zajištěno celou socialistickou hospodářskou soustavou, která nezná hospodářských krizí ani nezaměstnanosti a zaručuje neustálé zvyšování reálné odměny za práci.
(3) Stát zaměřuje svou politiku tak, aby s rozvojem výroby a se vzrůstem produktivity práce mohlo docházet k postupnému zkracování pracovní doby bez snížení mzdy.
(1) Všichni pracující mají právo na odpočinek po vykonané práci.
(2) Toto právo je zajištěno zákonnou úpravou pracovní doby a placené dovolené i péčí státu a společenských organizací o nejplnější využití volného času pracujících k jejich zotavení a pro jejich kulturní život.
(1) Všichni pracující mají právo na ochranu zdraví a na léčebnou péči, jakož i právo na hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci.
(2) Tato práva jsou zajištěna péčí státu a společenských organizací o předcházení vzniku nemocí, celou organizací zdravotnictví, sítí léčebných a sociálních zařízení, stále se rozšiřující bezplatnou léčebnou péčí, jakož i organizovanou péčí o bezpečnost při práci, nemocenským pojištěním a důchodovým zabezpečením.
(1) Všichni občané mají právo na vzdělání.
(2) Právo na vzdělání se zajišťuje bezplatně soustavou základních, středních a vysokých škol. V soukromých školách a církevních školách se může právo na vzdělání zajišťovat za úplatu. Školní docházka veškeré mládeže je povinná po dobu, kterou stanoví zákon Federálního shromáždění. K dalšímu prohloubení vzdělání slouží organizace studia pracujících při zaměstnání a bezplatného odborného školení v závodech a v jednotných zemědělských družstvech i kulturní a osvětová činnost státu a společenských organizací.
(1) Mateřství, manželství a rodina jsou pod ochranou státu.
(2) Stát a společnost pečují o to, aby rodina byla zdravým základem rozvoje mládeže. Rodinám s více dětmi poskytuje stát zvláštní úlevy a podporu.
(3) Všem dětem a mládeži zabezpečuje společnost veškeré možnosti k všestrannému rozvoji tělesných i duševních schopností. Tento rozvoj je zajišťován péčí rodiny, státu a společenských organizací, jakož i zvláštní úpravou pracovních podmínek mládeže.
Rovnoprávné uplatnění žen v rodině, v práci a ve veřejné činnosti je zajišťováno zvláštní úpravou pracovních podmínek a zvláštní zdravotní péčí při těhotenství a mateřství, dále též rozvojem zařízení a služeb umožňujících ženám využít všech schopností k účasti na životě společnosti.
(1) V souladu se zájmy pracujícího lidu je všem občanům zaručena svoboda projevu ve všech oborech života společnosti, zejména také svoboda slova a tisku. Těchto svobod občané užívají jak v zájmu rozvoje své osobnosti a svého tvůrčího úsilí, tak k uplatňování své aktivní účasti na správě státu a na hospodářské a kulturní výstavbě země. K témuž cíli se zaručuje svoboda shromažďovací a svoboda pouličních průvodů a manifestací.
(2) Tyto svobody jsou zajištěny tím, že se pracujícím a jejich organizacím dávají k dispozici vydavatelství a tiskové podniky, veřejné budovy, sály, prostranství, jakož i rozhlas, televize a jiné prostředky.
Občané a organizace mají právo obracet se k zastupitelským sborům a k ostatním státním orgánům s návrhy, podněty a stížnostmi; státní orgány jsou povinny je odpovědně a včas vyřizovat.
(1) Nedotknutelnost osoby je zaručena. Nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč v případech zákonem stanovených a na podkladě rozhodnutí soudu nebo prokurátora.
(2) Tresty lze ukládat jen na základě zákona.
Nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství a tajemství dopravovaných zpráv, jakož i svoboda pobytu jsou zaručeny.
(1) Svoboda vyznání je zaručena. Každý může vyznávat jakoukoli náboženskou víru, nebo být bez vyznání, i provádět náboženské úkony, pokud to není v rozporu se zákonem.
(2) Náboženská víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost, která je mu uložena zákonem.
Československá socialistická republika poskytuje právo azylu cizím státním příslušníkům pronásledovaným za hájení zájmů pracujícího lidu, za účast na národně osvobozovacím boji, za vědeckou a uměleckou tvorbu nebo za činnost na obranu míru.
Občané jsou povinni zachovávat ústavu i ostatní zákony a dbát ve všem svém konání zájmů socialistického státu a společnosti pracujících.
Občané jsou povinni chránit a upevňovat socialistické vlastnictví jako nedotknutelný základ socialistického zřízení a zdroj blahobytu pracujícího lidu, bohatství a síly vlasti.
Občané jsou povinni svědomitě a poctivě vykonávat veřejné funkce, ke kterým je pracující lid povolal, a považovat jejich plnění k prospěchu společnosti za věc své cti.
(1) Vrcholnou povinností a věcí cti každého občana je obrana vlasti a jejího socialistického zřízení.
(2) Občané jsou povinni vykonávat službu v ozbrojených silách podle zákona.
Neodlučnou součástí občanských povinností je úcta k právům spoluobčanů, jakož i uvědomělé zachovávání pravidel socialistického soužití.
(1) Národní výbory jsou orgány státní moci a správy v obvodech, které určí zákony národních rad.
(2) Národní výbory jsou složeny z poslanců, kteří jsou lidem voleni, lidu odpovědni a mohou být lidem odvoláni.
(3) Národní výbory se volí na dobu pěti let.
(4) Podmínky výkonu volebního práva do národních výborů i způsob provádění voleb a odvolávání poslanců národních výborů stanoví zákon.
(1) Národní výbory vyvíjejí veškerou svou činnost za stálé a činné účasti pracujících svých obvodů. Zapojují tak pracující v nejširší míře do správy státu, využívají jejich zkušeností a učí se z nich.
(2) Národní výbory pracují v těsné součinnosti s ostatními organizacemi pracujícího lidu; opírají se o jejich spolupráci a pomáhají jim plnit jejich úkoly.
(1) Národní výbory a jejich poslanci odpovídají svým voličům za svou činnost.
(2) Poslanec národního výboru je povinen pracovat ve svém volebním obvodu, být ve stálém styku se svými voliči, radit se s nimi, dbát jejich podnětů, skládat jim účty ze své činnosti a podávat jim zprávy o činnosti národního výboru.
(3) Poslanec národního výboru je povinen účastnit se iniciativně práce národního výboru a pracovat v některé jeho komisi.
(4) Znění slibu poslance národního výboru stanoví ústavní zákony národních rad.
Národní výbory za široké účasti občanů
plánovitě řídí, organizují a zajišťují výstavbu v oblasti hospodářské, kulturní, zdravotní a sociální ve svých územních obvodech; k předním jejich úkolům patří péče o stále dokonalejší uspokojování hmotných i kulturních potřeb pracujících; za tím účelem zřizují hospodářské organizace a kulturní, zdravotní a sociální zařízení a řídí jejich činnost;
zajišťují ochranu socialistického vlastnictví a všech vymožeností pracujícího lidu, socialistického pořádku ve společnosti, dodržování pravidel socialistického soužití a upevňují obranyschopnost republiky;
zabezpečují, aby zákony byly uváděny v život, a dbají o jejich zachovávání, zajišťují ochranu a uskutečňování práv a uplatňování oprávněných zájmů pracujících a socialistických organizací.
(1) Národní výbory se řídí ve své činnosti státním plánem rozvoje národního hospodářství. Účastní se jeho vypracování a uskutečňování. V souladu s ním a na jeho základě stanoví plán rozvoje svého územního obvodu.
(2) K zabezpečování úkolů plánu disponují potřebnými materiálními a finančními prostředky a využívají jich jako odpovědní hospodáři.
(3) Základem finančního hospodaření národních výborů je jejich rozpočet, který si sestavují a který je součástí státního rozpočtu.
Stupně a druhy národních výborů, jakož i jejich postavení, působnost a organizaci, upravují v mezích ústavních zákonů Československé socialistické republiky zákony národních rad.
Pravomoc a odpovědnost národních výborů jednotlivých stupňů se stanoví tak, aby národní výbor mohl za široké účasti pracujících co nejúčinněji zajišťovat hospodářský a kulturní rozvoj i potřeby občanů svého obvodu.
(1) Národní výbory spojují ve své práci plnění úkolů celostátních se zajišťováním zvláštních potřeb svých obvodů a zájmů občanů.
(2) Národní výbory se řídí zásadou, že zájmy všeho lidu Československé socialistické republiky jsou nadřazeny zájmům dílčím a místním, a veškerou svou činností vychovávají občany k uvědomělému a dobrovolnému plnění povinností ke společnosti a státu.
Národní výbory mohou k plnění svých úkolů vydávat pro své obvody obecně závazná nařízení.
(1) Národní výbory si vytvářejí radu, komise a další orgány a řídí jejich práci.
(2) Rada pod vedením národního výboru řídí a sjednocuje práci ostatních orgánů národního výboru i jeho organizací a zařízení. Národní výbor ji volí ze svých členů na celé funkční období. Rada i její členové jsou ze své činnosti odpovědni národnímu výboru. Národní výbor může ji i její členy kdykoli odvolat.
(3) Komise jsou iniciativní, kontrolní a výkonné orgány národního výboru pro jednotlivá odvětví nebo úseky jeho činnosti. Jsou k tomu vybaveny potřebnou pravomocí. Komise, které národní výbor volí ze svých členů a z dalších občanů, prohlubují soustavnou účast pracujících na činnosti národního výboru. Jsou odpovědny národnímu výboru a jeho radě.
(1) Národní výbory vyšších stupňů usměrňují a řídí činnost národních výborů nižších stupňů. Dbají přitom plně jejich pravomoci a odpovědnosti. Opírají se o jejich iniciativu a zkušenosti a plní své úkoly ve stálé součinnosti s nimi.
(2) Národní výbory se řídí ve své činnosti zákony a nařízeními i usneseními vlády, jakož i usneseními a směrnicemi vyšších státních orgánů; usnesení národního výboru nižšího stupně, která jim odporují, může národní výbor vyššího stupně nebo vláda zrušit.
(1) Soudy a prokuratura chrání socialistický stát, jeho společenské zřízení i práva a oprávněné zájmy občanů a organizací pracujícího lidu.
(2) Soudy a prokuratura celou svou činností vychovávají občany k oddanosti vlasti a věci socialismu, k zachovávání zákonů a pravidel socialistického soužití i k čestnému plnění povinností ke státu a společnosti.
(1) Soudnictví v Československé socialistické republice vykonávají volené a nezávislé soudy.
(2) Soudy jsou: Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, Nejvyšší soud České socialistické republiky, Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, krajské a okresní soudy a vojenské soudy.
(3) Ustanovení týkající se krajských a okresních soudů se vztahují též na soudy se stejnou působností, avšak jinak označené.
(4) Působnost soudů při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správních orgánů stanoví zákon Federálního shromáždění.
(1) Nejvyšším soudním orgánem v Československé socialistické republice je Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, který sleduje rozhodování nejvyšších soudů republik, dozírá na zákonnost rozhodování všech soudů a zabezpečuje jeho jednotnost tím, že
(2) Nejvyšší soud Československé socialistické republiky dále rozhoduje o uznání rozhodnutí cizozemských soudů na území Československé socialistické republiky, v případech stanovených zákony o řízení před soudy a před státními notářstvími určuje příslušnost soudů a státních notářství a rozhoduje kompetenční spory a v případech určených zákonem přezkoumává zákonnost rozhodnutí federálních orgánů státní správy. Nejvyšší soud Československé socialistické republiky přezkoumává zákonnost pravomocných rozhodnutí, kterými byl uložen trest smrti; výjimky může stanovit zákon Federálního shromáždění pouze v řízení stanném nebo v řízení před soudy za branné pohotovosti státu.
(3) V České socialistické republice je nejvyšším soudním orgánem Nejvyšší soud České socialistické republiky, ve Slovenské socialistické republice je nejvyšším soudním orgánem Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky. Nejvyšší soud republiky dozírá na zákonnost rozhodování všech ostatních soudů republiky.
(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo jediný soudce. Zákony upravující řízení před soudy stanoví, u kterých senátů a v kterých věcech se účastní rozhodování soudci z lidu a v kterých věcech rozhoduje jediný soudce; jako jediný soudce může rozhodovat toliko soudce z povolání.
(2) Soudci z povolání a soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni.
(3) Soudem prvního stupně je zpravidla okresní soud.
(1) Soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a soudce z povolání vojenských soudů volí Federální shromáždění; soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky zvolí zpravidla ze stejného počtu občanů České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Soudce nejvyšších soudů republik a soudce z povolání krajských a okresních soudů volí národní rada příslušné republiky.
(2) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky volí ze soudců tohoto soudu Federální shromáždění. Jestliže předsedou Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky zvolilo občana České socialistické republiky, zvolí místopředsedou občana Slovenské socialistické republiky, nebo naopak.
(3) Soudci z lidu krajských a okresních soudů jsou voleni národními výbory; volby soudců z lidu vojenských soudů upraví zákon.
(4) Soudci z povolání jsou voleni na dobu deseti let; soudci z lidu jsou voleni na dobu čtyř let.
(5) Soudci mohou být odvoláni orgánem, který je zvolil. Podmínky odvolání, jakož i podmínky jiného zániku funkce soudce před skončením volebního období, stanoví zákony upravující volby soudců.
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině právním řádem socialistického státu. Jsou povinni řídit se zákony a jinými právními předpisy a vykládat je v souladu se socialistickým právním vědomím.
(1) V řízení postupují soudy tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, a při svém rozhodování z něho vycházejí.
(2) Jednání před všemi soudy je zásadně ústní a veřejné; veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
(3) Obviněnému se zajišťuje právo obhajoby.
(4) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.
(1) Dozor nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů ministerstvy a jinými orgány státní správy, národními výbory, soudy, hospodářskými a jinými organizacemi i občany přísluší prokuratuře; v jejím čele stojí generální prokurátor Československé socialistické republiky.
(2) Prokuratura se člení na Generální prokuraturu Československé socialistické republiky, Generální prokuraturu České socialistické republiky, Generální prokuraturu Slovenské socialistické republiky a na nižší články, které stanoví zákon Federálního shromáždění. V čele generálních prokuratur republik stojí generální prokurátoři republik.
(1) Generálního prokurátora Československé socialistické republiky jmenuje a odvolává president Československé socialistické republiky. Jestliže generálním prokurátorem Československé socialistické republiky je občan České socialistické republiky, bude jeho prvním náměstkem jmenován občan Slovenské socialistické republiky, nebo naopak.
(2) Generálního prokurátora republiky jmenuje a odvolává předsednictvo národní rady příslušné republiky. Návrh na jmenování generálního prokurátora republiky podává generální prokurátor Československé socialistické republiky, který také může předsednictvu národní rady příslušné republiky navrhnout, aby generálního prokurátora republiky odvolalo.
(3) Generální prokurátor Československé socialistické republiky je odpovědný Federálnímu shromáždění, které může presidentu Československé socialistické republiky navrhnout, aby jej z funkce odvolal.
(4) Generální prokurátor republiky je v celém rozsahu své působnosti odpovědný národní radě příslušné republiky.
(1) Orgány prokuratury vykonávají své funkce nezávisle na místních orgánech. Při veškeré své činnosti se opírají o iniciativu pracujícího lidu a jeho organizací.
(2) Orgány Generální prokuratury Československé socialistické republiky a vojenských prokuratur jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi Československé socialistické republiky. Generální prokurátoři republik mu jsou podřízeni při výkonu dozoru nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů vydaných orgány Československé socialistické republiky.
(3) Orgány prokuratury v České socialistické republice a ve Slovenské socialistické republice jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi příslušné republiky. Generálnímu prokurátorovi Československé socialistické republiky jsou podřízeny výjimečně v případech stanovených v zákoně.
(1) Federální shromáždění projednává zprávy Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a generálního prokurátora Československé socialistické republiky o stavu socialistické zákonnosti.
(2) Národní rada příslušné republiky projednává zprávy nejvyššího soudu republiky a generálního prokurátora republiky o stavu socialistické zákonnosti.
(1) Ústava nabývá účinnosti dnem, kdy byla schválena Národním shromážděním.
(2) Tímto dnem pozbývá platnosti dosavadní ústava i ostatní ústavní zákony, které ji měnily a doplňovaly.