Vládní nařízení o plánovitém řízení národního hospodářství

§ 38

Prostředky výrobní hospodářské jednotky

(1) Oborové ředitelství hospodaří odděleně:

1. a) s vlastními prostředky podnikového charakteru obdobně jako podniky; tyto prostředky vytváří jednak z tržeb a výnosů vlastních a přidružených činností, jednak z příspěvků podniků k úhradě nákladů činnosti,
2. b) s prostředky pro dočasné přerozdělení podle § 39,
3. c) s centralizovanými prostředky výrobní hospodářské jednotky, vytvářenými z odvodů podniků [§ 27 odst. 2 písm. b), c) a d)] a z dodatkových odvodů, které mu podniky odvádějí,
4. d) s dalšími prostředky podle zvláštních předpisů.

(2) Oborové ředitelství vytváří z centralizovaných prostředků oborový fond technického rozvoje; může též vytvářet (doplňovat) rizikový fond obdobně podle § 32 a další oborové účelové fondy. Nadřízený ústřední orgán může tvorbu určitého účelového oborového fondu uložit a stanovit pro něj způsob hospodaření.

(3) Oborové ředitelství, v jehož působnosti se těží nerostné suroviny, může vytvářet z centralizovaných prostředků, popř. z přídělu od nadřízeného orgánu, fond geologických prací. Tento fond slouží pro financování předběžného a podrobného geologického průzkumu ložisek včetně převodů prozkoumaných zásob do vyšších kategorií nebo jejich přehodnocení. Prostředky tohoto fondu nelze převádět do jiných fondů a na jiné účely. Pravidla pro tvorbu fondu geologických prací a pro jeho použití stanoví Státní plánovací komise v dohodě s příslušnými ústředními orgány.

(4) Oborová ředitelství po odvodu částky podle § 29 odst. 5 písm. a) hospodaří odděleně též s prostředky pro náhradu nákladů na přeškolování a hmotné zabezpečení pracovníků před nástupem nového zaměstnání, které jim odvádějí hospodářské organizace podle § 29 odst. 5 písm. b.

(5) S ostatními centralizovanými prostředky hospodaří oborové ředitelství podle svého rozhodnutí. Nesmí však použít centralizovaných prostředků ke krytí své podnikové činnosti a k přerozdělení podle § 39.

§ 39

Přerozdělení prostředků

(1) Zaostávajícím podnikům mohou ostatní podniky výrobní hospodářské jednotky poskytovat přechodnou výpomoc formou půjček. Tyto výpomoci může též organizovat oborové ředitelství z prostředků, které si samo opatří půjčkami od podřízených podniků.

(2) Dodatkový odvod podle § 5 odst. 4 zákona může oborové ředitelství stanovit podniku nejpozději při projednání návrhu plánu podniku na rok 1967, a to dlouhodobě a v absolutní výši. Prostředků takto získaných může oborové ředitelství použít pouze k poskytování mimořádných dotací podnikům.

(3) Mimořádná dotace může být poskytnuta jen podniku, který o ni požádá a navrhne opatření a lhůty k postupné likvidaci své finanční závislosti na dotacích. Program celkové likvidace včetně pravidel a podmínek dodatkových odvodů a mimořádných dotací stanoví oborové ředitelství po projednání se zúčastněnými podniky.

(4) Jestliže podnik, kterému je poskytována mimořádná dotace, nedodržuje stanovená pravidla a opatření, může mu oborové ředitelství dotaci snížit nebo odejmout.

(5) Podniky provádějící dodatkové odvody musí mít i po přerozdělení prostředků hrubý důchod nebo zisk (po odečtu dodatkových odvodů podle odstavce 2) připadající na pracovníka vyšší, než kterýkoliv příjemce mimořádných dotací po započtení těchto dotací. Pokud bude tato podmínka přerozdělení lépe zajištěna, může nadřízený ústřední orgán stanovit jiný ukazatel, z něhož se bude vycházet.

(6) Opatření a lhůty postupu likvidace finanční závislosti podle odstavce 3 se zahrnují do kolektivní smlouvy.

(7) Ústřední orgán může se souhlasem vlády provádět přerozdělení prostředků mezi výrobními hospodářskými jednotkami v případech, kdy je to odůvodněno povolenými odchylkami v úrovni rentability při generální úpravě velkoobchodních cen, nebo jestliže jsou ústřednímu orgány podřízeny výrobní hospodářské jednotky se stejným výrobním programem a s různou rentabilitou. Ustanovení odstavců 1 až 6 platí zde obdobně.

(8) Ústřední orgán může provádět přerozdělení prostředků obdobně podle odstavců 1 až 6 u přímo podřízených podniků, s výjimkou podniků oborových.

§ 40

Ekonomické nástroje k zajišťování oblastní proporcionality

(1) Rozvoj méně rozvinutých oblastí a regulace rozvoje aglomerovaných oblastí se usměrňují takto:

1. a) hospodářským organizacím, které po 1. lednu 1967 zahájí ve stanovených oblastech investiční akce za účelem rozvoje své činnosti, poskytne se v rámci prostředků předem stanovených ve státním rozpočtu (v členění na ČSSR a z toho na Slovensko) účelová dotace ze státního rozpočtu ve výši 15 % rozpočtových nákladů jednotlivé investiční akce. Dotace se poskytuje podle skutečné realizace investice, vybrané při výběrovém řízení, a při zvýšení rozpočtových nákladů se její výše neupravuje.*) Pro oblasti (místa) určené vládou může být účelová dotace zvýšena až na 40 % rozpočtových nákladů investiční akce zahájené po 1. lednu 1968. O zvýšení dotace rozhodnou ministerstvo financí a Státní plánovací komise, pokud jde o investiční akce v českých krajích, a orgány Slovenské národní rady, pokud jde o investiční akce na Slovensku;
2. b) podnikům, na jejichž výstavbu byla poskytnuta dotace podle písmene a), se po dobu 5 let (od lhůty pro první odvod ze základních prostředků) poskytuje sleva z odvodu ze základních prostředků snížením obecně stanovené procentní sazby odvodu o jednu třetinu;
3. c) s přihlédnutím k oborovým a oblastním hlediskům a k situaci v pracovních silách mohou krajské národní výbory podle § 41 stanovit přirážku k stabilizačnímu odvodu;
4. d) příslušný národní výbor může po dohodě s investorem stanovit příspěvek, který investor odvede do rozpočtu národního výboru ke krytí potřebných doplňkových (popř. vyvolaných) investic, jestliže staví nové nebo rozšiřuje dosavadní závody nebo provozy. Vláda před vypracováním návrhu pětiletého plánu stanoví oblasti, v nichž příslušný národní výbor může stanovit tento příspěvek jako povinnost investora,
5. e) ke zvýhodnění staveb na Slovensku nově zahajovaných po 1. lednu 1968 poskytuje Slovenská národní rada individuální dotace k úhradě výdajů stanovených vládou, a to z prostředků k tomu účelu vyčleněných ve státním rozpočtu.

(2) Oblastmi podle odstavce 1 písm. a), b) a d) se rozumějí okresy, části okresů a místa vyhlášená předem vládou. Případné změny v seznamu oblastí platí jen pro nově zahajované akce; akce rozestavěné nebo již provedené se posuzují podle seznamu oblastí platného v době jejich zahájení. Obdobně se postupuje i u oblastí podle § 25 odst. 5.

(3) Nástroje podle odstavce 1 se neuplatňují při výstavbě liniových a směrových staveb (např. komunikací, produktovodů) a u energetických a důlních staveb.

§ 41

Přirážka k stabilizačnímu odvodu

(1) Krajské národní výbory mohou se souhlasem Státní plánovací komise zavést v rozvinutých průmyslových oblastech s nedostatkem pracovních sil přirážku k stabilizačnímu odvodu podle § 8 odst. 3 zákona a postihnout jí zejména ty podniky, které postupují při hospodaření s pracovními silami v rozporu s koncepcí rozvoje jednotlivých oblastí. Přirážka se může vztahovat na celé podniky, na jejich jednotlivé závody, popřípadě na obdobné organizační jednotky na území příslušného kraje, okresu nebo místa. Placením přirážky přispívají podniky k úhradě výdajů vznikajících národním výborům v souvislosti se soustřeďováním a růstem výrobních sil.

(2) Přirážka k stabilizačnímu odvodu se stanoví až do výše 2 % celkového objemu vyplacených mezd v běžném roce (§ 25 odst. 3) pracovníkům příslušného podniku nebo závodu, popřípadě obdobné organizační jednotky. Výše přirážky se diferencuje podle objektivního zhodnocení vlivu jednotky na vývoj stavu zdrojů pracovních sil a s přihlédnutím ke společenskému významu příslušného podniku.

(3) Návrh na stanovení přirážky a její výše předkládá krajský národní výbor Státní plánovací komisi po projednání s příslušnými okresními národními výbory (popřípadě městskými národními výbory) a s příslušnými podniky, oborovými ředitelstvími a ústředními orgány, a to nejpozději ve lhůtě pro předložení návrhu plánu. Rozhodnutí o stanovení přirážky sdělí krajský národní výbor podnikům před začátkem plánovaného období.

(4) Přirážka k stabilizačnímu odvodu nebude uplatňována v oblastech stanovených podle § 25 odst. 5 písm. a) a c), dále v organizacích, u nichž bude uplatněna úleva podle ustanovení § 25 odst. 5 písm. b) nebo u nichž se zvýšení stabilizačního odvodu podle přírůstku počtu pracovníků vůbec neprovádí, a ve stavebních organizacích.

(5) Přirážku k stabilizačnímu odvodu platí podnik měsíčně zálohově do rozpočtu krajského národního výboru, na jehož území jsou umístěny jednotky, na které se vztahuje přirážka, a to ve výši jedné dvanáctiny plánované roční výše přirážky k odvodu a způsobem stanoveným v § 29. Krajský národní výbor může povolit podniku změnu období splácení a výše záloh. Roční výše přirážky se stanoví podle skutečných výplat mezd v běžném roce.

(6) Přijaté přirážky k stabilizačnímu odvodu rozdělí krajský národní výbor takto: 50 % přidělí příslušnému městskému nebo místnímu národnímu výboru, 30 % příslušnému okresnímu národnímu výboru a 20 % si ponechá. Krajský národní výbor může po projednání s příslušnými národními výbory (popř. s národními výbory na území jiného kraje) podle místních podmínek těchto národních výborů stanovit předem i jiný poměr dělení přirážky k stabilizačnímu odvodu.

(7) Přirážka k stabilizačnímu odvodu průmyslových podniků se podle § 7 písm. a) zákona č. 8/1968 Sb. zvyšuje o 2% z celkového objemu mezd vyplacených v běžném roce (§ 25 odst. 3) pracovníkům příslušného podniku nebo závodu, popř. obdobné organizační jednotky. Částku odpovídající tomuto zvýšení odvedou podniky do státního (ústředního) rozpočtu. Vláda zvláštním opatřením stanoví rozvinuté průmyslové oblasti (místa) s nedostatkem pracovních sil, jakož i odvětví nebo obory, na které se zvýšení přirážky k stabilizačnímu odvodu vztahuje.

§ 42

Ceny, úvěr, úrok a mzdy

(1) Pohyb cenové úrovně odvětví a oborů, popřípadě důležitých skupin výrobků, vymezuje v souladu s cíli a podmínkami dalšího rozvoje národního hospodářství plán vývoje cenové úrovně, který je základem centrálního řízení cenové politiky. Nelze-li účelu sledovaného plánem vývoje cenové úrovně dosáhnout jiným způsobem, cenová úroveň odvětví a oborů, popř. důležitých skupin výrobků, může být v nezbytném rozsahu stanovena závazně.

(2) Centrální usměrňování cen, úvěrování a úročení a nástroje přímé regulace mezd upravují zvláštní předpisy.

(3) Základní koncepci a nástroje cenové, úvěrové, úrokové a mzdové politiky na období dlouhodobého plánu stanoví vláda současně se směrnicí k plánu; zásady a způsob jejího provádění v jednotlivých letech stanoví nejpozději s prováděcím plánem.

§ 43

Prostředky ze státního rozpočtu

Podniky a oborová ředitelství mohou použít prostředků ze státního rozpočtu jen na účely, na něž byly poskytnuty.

§ 44

Financování investiční výstavby

(1) Základním zdrojem financování investiční výstavby jsou vlastní prostředky podniků a úvěr z nich splácený.

(2) Oborová ředitelství může k zabezpečení rozvoje oboru soustřeďovat finanční prostředky na investice celooborového významu. V souladu se statutem výrobních hospodářských jednotek k tomu využívá (kromě bankovních úvěrů) zejména:

1. - dlouhodobých půjček od podniků,
2. - sdružování prostředků podniků,
3. - dotací ze státního rozpočtu,
4. - centralizace prostředků podle § 27 odst. 2 písm. c) a odst. 3.

(3) Způsob financování investiční výstavby, pravidla výběrového řízení, zásady poskytování dotací na investice a zásady sdružování investičních prostředků, půjček mezi podniky a úvěrování investic stanoví zvláštní předpisy.

§ 45

Hodnocení výsledků

(1) Při vypracování roční závěrky zjistí podnik definitivní výši hrubého důchodu nebo zisku, provede zhodnocení výsledků hospodaření za uplynulé období, provede závěrečné vypořádání svých závazků a rozhodne o definitivním rozdělení hrubého důchodu nebo zisku. Stejně postupuje i oborové ředitelství za celou výrobní hospodářskou jednotku.

(2) Zůstatky finančních prostředků podniku a výrobní hospodářské jednotky se koncem roku převádějí do roku následujícího.