Zákon o sociálním zabezpečení

§ 54

Úprava důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu

(1) Je-li starobní, invalidní, vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte jediným zdrojem příjmu důchodce a nedosahuje částky 1760 Kčs měsíčně, zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce též jiný důchod nebo příjem a úhrn důchodů a jiného příjmu nedosahuje částky 1760 Kčs měsíčně, zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn činil 1760 Kčs měsíčně.

(2) Je-li na starobní nebo invalidní důchod, který nedosahuje částky 2920 Kčs měsíčně, odkázán též rodinný příslušník důchodce, zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný důchod nebo příjem a úhrn důchodů a jiných příjmů nedosahuje částky 2920 Kčs měsíčně, zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn činil 2920 měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé, zvýší se jen důchod náležející manželovi, a to o rozdíl mezi částkou 2920 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů manželů.

(3) Starobní a invalidní důchod podle odstavců 1 a 2 se zvyšuje i nad nejvyšší procentní výměry těchto důchodů.

(4) Důchod se zvyšuje podle odstavců 1 až 3 jen tehdy, nemůže-li si důchodce, který není poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací; to platí obdobně i pro rodinného příslušníka důchodce.

(5) Při zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu se nepřihlíží k příjmu z výdělečné činnosti důchodce staršího 70 let a jeho rodinného příslušníka staršího 70 let nebo z pracovní činnosti nepřesahující 60 pracovních dnů v kalendářním roce. Prováděcí předpis stanoví, co se rozumí příjmem důchodce a jeho rodinného příslušníka.

(6) Zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet jiných důchodů.

(7) Občanu, který neplní vyživovací povinnost a je umístěn v ústavu sociální péče, jde-li o celoroční nebo týdenní pobyt, v psychiatrické léčebně nebo v léčebně pro dlouhodobě nemocné, nenáleží zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu od čtvrté splátky důchodu po dni umístění.

(8) Za rodinné příslušníky důchodce se považují, pokud žijí s důchodcem ve společné domácnosti a jsou na něj odkázáni výživou,

1. a) manželka (manžel),
2. b) děti, vnuci a sourozenci za podmínek uvedených v § 49 odst. 2,
3. c) rodiče, prarodiče, tchán a tchyně, zeť a snacha,
4. d) sestra nebo dcera ovdovělého, rozvedeného nebo svobodného důchodce, která pečuje o jeho nezaopatřené dítě ve věku do skončení povinné školní docházky,
5. e) družka (druh), pokud žije s důchodcem aspoň tři měsíce a nemá důchod ani jiný příjem.

§ 55

Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů téhož druhu nebo jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního a za výsluhu let, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší (nejvyšší). Při současném splnění podmínek pro nárok na výplatu důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního a za výsluhu let, avšak stejné výše, vyplácí se důchod, který si oprávněný zvolil. Dnem úpravy výplaty důchodů pro souběh zanikají nároky na důchody, které se nevyplácejí.

§ 56

(1) Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let a na výplatu důchodu vdovského nebo sirotčího nebo jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu důchodu vdovského a sirotčího, vyplácí se vyšší (nejvyšší) důchod v plné výši a ostatní důchody se vyplácejí ve výši jedné poloviny. Jsou-li však současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního důchodu zvýšeného za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod a na výplatu vyššího vdovského důchodu, odečte se z výše starobního důchodu nejdříve uvedené zvýšení a ze zbylé části důchodu se vyplácí jedna polovina; toto zvýšení se přičítá k úhrnu takto stanovené části starobního důchodu a vdovského důchodu. Při stejné výši důchodů se vyplácí ve výši jedné poloviny vdovský nebo sirotčí důchod; při stejné výši vdovského a sirotčího důchodu se vyplácí ve výši jedné poloviny důchod, který si oprávněný zvolil.

(2) Nejvyšší výměry úhrnu vyplácených důchodů činí měsíčně

1. a) 3 800 Kčs, jde-li o občana uvedeného v § 31 odst. 1 písm. a),
2. b) 3 250 Kčs, jde-li o občana uvedeného v § 31 odst. 1 písm. b),
3. c) 2 900 Kčs, jde-li o občana uvedeného v § 31 odst. 1 písm. c), nebo
4. d) 2 800 Kčs.

(3) Přesahuje-li úhrn důchodů přípustnou nejvyšší výměru uvedenou v odstavci 2, sníží se důchod vdovský nebo sirotčí tak, aby úhrn důchodů tyto výměry nepřesáhl, nebo se uvedené důchody nevyplácejí.

(4) Při úpravě úhrnu vyplácených důchodů podle odstavců 2 a 3 se nepřihlíží k částce zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod; toto zvýšení náleží i nad nejvyšší výměry uvedené v odstavci 2 písm. b) až d), nejvýše však v takové částce, aby úhrn vyplácených důchodů nepřesáhl 3 800 Kčs měsíčně.

(5) Nejvyšší výměry uvedené v odstavci 2 písm. c) a d) se zvyšují o částku, o niž se starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod zvyšuje za dobu zaměstnání získanou před 1. lednem 1993 v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, nejvýše však do částky 3 250 Kčs měsíčně.

(6) Pro nárok na výplatu vdoveckého důchodu platí obdobně ustanovení předchozích odstavců o nároku na výplatu vdovského důchodu.

§ 57

Souběh vdovského důchodu s jiným důchodem a příjmem z výdělečné činnosti

(1) Jestliže pracující poživatelce vdovského důchodu náleží důchod starobní, invalidní, částečný invalidní nebo za výsluhu let, provede se nejdříve úprava podle § 56 a vdovský důchod nebo jeho část se krátí pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti podle § 48.

(2) Při souběhu vyššího vdovského důchodu s nižším důchodem starobním, invalidním, částečným invalidním nebo za výsluhu let a s výdělkem nesmí být úhrn vyplácených důchodů po krácení nižší, než kolik by činil samotný důchod starobní, invalidní, částečný invalidní nebo důchod za výsluhu let, popřípadě krácený podle § 44.

§ 58

Souběh československých důchodů a důchodů vyplácených z ciziny

(1) Vyplácí-li se poživateli důchodu současně z ciziny důchod stejného druhu z jakéhokoliv sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), vyplácí se důchod z československého důchodového zabezpečení snížený o částku odpovídající zhodnocení doby zaměstnání v cizině nejde-li o doby uvedené v § 11 písm. b) nebo skutečnosti (např. pracovní úraz, válečné poškození) odškodněné též v cizině. Částka, o kterou se důchod snižuje, nesmí přesahovat výši důchodu vypláceného z ciziny; jde-li o snížení důchodu v důsledku zhodnocení doby zaměstnání v cizině, určuje se částka snížení podle poměru doby zaměstnání v Československé socialistické republice do vzniku nároku na důchod a v cizině.

(2) Vyplácí-li se poživateli důchodu současně z ciziny důchod jiného druhu z jakéhokoliv sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), vyplácí se důchod z československého důchodového zabezpečení snížený o polovinu nižšího důchodu.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí jen tehdy, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva.

(4) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě s ostatními zúčastněnými orgány stanovit, zejména z důvodů mezistátní vzájemnosti, odchylky od ustanovení odstavců 1 a 2 ve prospěch poživatelů důchodů.

§ 58a

Příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 a 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., se slučuje s důchodem, ke kterému náleží, a tvoří s ním nadále jeden celek; k výši tohoto příplatku se však nepřihlíží při úpravě důchodu podle § 54, § 64 odst. 2 a 3 a § 68 odst. 1. Zánikem nároku na důchod, s nímž byl příplatek k důchodu sloučen, však není dotčen nárok na tento příplatek podle zákona o soudní rehabilitaci.

§ 59

Skupiny účastníků odboje

(1) Účastníky odboje jsou občané, kteří podle potvrzení příslušného vojenského orgánu splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „účastníci odboje“). Pro účastníky odboje a pozůstalé po nich platí ostatní ustanovení tohoto zákona s odchylkami stanovenými v tomto dílu.

(2) Účastníci odboje se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do čtyř skupin:

1. a) do I. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky, jestliže v této době aspoň šest měsíců
      1. – konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo
      2. – byli vězněni z důvodů fašistické perzekuce,⁸)
   1. 2. kteří aspoň dva roky konali polní službu v ozbrojených útvarech,
   2. 3. kteří byli výkonnými letci anebo parašutisty shozenými nebo vysazenými v týlu nepřítele,
   3. 4. kteří zemřeli v boji nebo v době věznění z důvodů fašistické perzekuce nebo se za uvedených okolností stali invalidními nebo částečně invalidními, pokud tato invalidita trvá ke dni vzniku nároku na důchod, nebo
   4. 5. jejichž odbojová činnost trvala nepřetržitě od roku 1939 do osvobození;

1. b) do II. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň dva roky, jestliže v této době aspoň tři měsíce
      1. – konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo
      2. – byli vězněni z důvodu fašistické perzekuce,
   1. 2. kteří aspoň šest měsíců konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo
   2. 3. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky,

   pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. skupiny;

1. c) do III. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. kteří byli příslušníky ozbrojených útvarů⁹) nebo byli vězněni z důvodů fašistické perzekuce, nebo
   2. 2. jejichž odbojová činnost trvala aspoň rok,

   pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. nebo II. skupiny;

1. d) do IV. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. jejichž odbojová činnost trvala po dobu kratší než jeden rok, nebo
   2. 2. kteří byli účastníky povstání v květnu 1945,¹⁰)

   pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I., II., nebo III. skupiny.

(3) Nároky účastníků odboje z I. světové války a pozůstalých po nich upravuje prováděcí předpis.

§ 60

Průměrný měsíční výdělek

Jestliže účastník odboje změnil pro zdravotní postižení, které utrpěl v souvislosti s odbojovou činností, své dosavadní zaměstnání, zjišťuje se jeho průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodu, pokud je to pro něj výhodnější, z hrubých výdělků stejně kvalifikovaných zdravých pracovníků z povolání, jež účastník odboje dříve vykonával.

§ 61

Věk potřebný pro nárok na starobní důchod

(1) Věk potřebný pro nárok na starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 60 let u muže a věku 55 let u ženy odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické perzekuce, činí 59 let u muže a 54 let u ženy.

(3) Věk potřebný pro nárok na starobní důchod účastnice odboje činí 55 let, pokud ustanovení odstavců 1 a 2 nejsou pro ni výhodnější.

(4) Jsou-li jiná ustanovení tohoto zákona o věku potřebném pro nárok na starobní důchod výhodnější, platí tato jiná ustanovení.

§ 62

Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod

(1) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 65 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 60 let u účastníka odboje I. skupiny a 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje I. a II. skupiny, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, se určí tak, že se od věku 60 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let, jde-li o účastnici odboje I. skupiny, a 57 let, jde-li o účastnici odboje II. skupiny.

(3) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické perzekuce, činí 64 let, a jde-li o ženu, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, 59 let.

§ 63

Výše starobního a invalidního důchodu

(1) Základní výměra starobního a invalidního důchodu činí pro účastníky odboje

1. průměrného měsíčního výdělku.

(2) Ustanovení § 22 odst. 2 a 4 a § 30 odst. 3 a 5 platí s tím, že

1. a) procentní zvýšení základní výměry za každý rok zaměstnání náleží účastníkům odboje I. a II. skupiny od 21. roku zaměstnání,
2. b) omezení procentního zvýšení na 25 % průměrného měsíčního výdělku platí jen pro účastníky odboje II., III. a IV. skupiny, pokud nejsou pro ně výhodnější jiná ustanovení tohoto zákona.

(3) Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod účastníka odboje

1. Zvýšení důchodu o tyto částky náleží i nad hranice stanovené v odstavci 2.

§ 64

Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu

(1) Nejvyšší výměra starobního a invalidního důchodu účastníka odboje činí 3 800 Kčs měsíčně.

(2) Nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu činí, jde-li o účastníka odboje

(3) Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu účastníka odboje činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.

(4) Nejvyšší procentní výměra starobního a invalidního důchodu účastníka odboje činí 100 % průměrného měsíčního výdělku uvedeného v § 24 odst. 5; to však neplatí, jde-li o starobní nebo invalidní důchod náležející v nejnižší výměře.

(5) Nejvyšší výměry úhrnů vyplácených důchodů činí 3 800 Kčs měsíčně, je-li jedním z vyplácených důchodů starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod účastníka odboje.

§ 65

Vdovský důchod účastnice odboje a důchody pozůstalých po účastnících odboje

(1) Vdově po účastníku odboje náleží vdovský důchod, splní-li se některá z podmínek stanovených v § 46 odst. 2 písm. a), c) až e) i po uplynutí dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(2) Nejnižší výměra vdovského důchodu vdovy po účastníku odboje I. skupiny činí 1 300 Kčs měsíčně, po účastníku odboje II. skupiny 1 100 Kčs měsíčně a po účastníku odboje III. a IV. skupiny 1 070 Kčs měsíčně. Ustanovení § 47 odst. 5 a 6 platí přitom i zde.

(3) Jde-li o účastnici odboje, která nemá příjem ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti a pobírá jen vdovský důchod nebo vdovský a částečný invalidní důchod, činí nejnižší výměra vdovského důchodu nebo úhrnu těchto důchodů částku uvedenou v § 64 odst. 2 podle toho, do které skupiny účastníků odboje je zařazena.

(4) Vdovský důchod se vdově výdělečně činné nekrátí, jde-li o účastnici odboje nebo vdovu po účastníku odboje.

(5) Nejnižší výměra starobního nebo invalidního důchodu vdovy po účastníku odboje, která nemá nárok na vdovský důchod, činí 1 300 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po účastníku odboje I. skupiny, 1 100 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po účastníku odboje II. skupiny, a 1 070 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po účastníku odboje III. a IV. skupiny.

(6) Nejnižší výměra sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí 600 Kčs měsíčně a sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte po účastníku odboje 800 Kčs měsíčně.

§ 66

Výše sociálního důchodu

(1) Je-li účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se účastníku odboje

(2) Je-li vdově po účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se nejméně ve výši stanovené v § 65 odst. 2.

§ 67

Výše důchodů rodičů účastníka odboje

Jestliže se rodičům účastníka odboje, který v souvislosti s odbojovou činností padl, byl popraven nebo zemřel ve vězení, poskytuje důchod starobní, invalidní, vdovský nebo sociální, náleží tento důchod, jde-li o jednotlivce, nejméně ve výši 1 000 Kčs měsíčně, a jde-li o manželskou dvojici, nejméně ve výši 1 700 Kčs měsíčně. Při úhrnu důchodů náležejících rodiči (rodičům) se zvýšení přizná k důchodu vyššímu (nejvyššímu) tak, aby úhrn důchodů dosáhl částky 1 000 Kčs měsíčně, popřípadě 1 700 Kčs měsíčně.

§ 68

Úprava důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu

(1) Je-li vdovský důchod vdovy po účastníku odboje jediným zdrojem příjmu vdovy a nedosahuje částky 1760 Kčs měsíčně, zvyšuje se na tuto částku. Ustanovení § 54 odst. 1 části věty za středníkem a odst. 4 platí obdobně.

(2) Jestliže důchod (úhrn důchodů) nedosahuje částky 2920 Kčs měsíčně a je jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodinného příslušníka, z nichž jeden je účastníkem odboje, zvyšuje se důchod (úhrn důchodů) na tuto částku. Ustanovení § 54 odst. 2 a 4 platí obdobně.

§ 69

Důchod, popřípadě úhrn důchodů, účastníka odboje spolu se zvýšením důchodu pro bezmocnost nesmí přesáhnout měsíčně částku uvedenou v § 70 odst. 2 písm. a).