Zákon o sociálním zabezpečení

§ 129

Osobní rozsah

Pro vojáky z povolání a vojáky, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti, příslušníky sborů nápravné výchovy a občany, kteří byli těmito vojáky nebo příslušníky a splnili podmínky nároku na důchod podle této části (dále jen „vojáci z povolání“), platí ostatní ustanovení tohoto zákona, pokud se v této části nestanoví jinak.

§ 130

Kategorie funkcí

(1) Služba vojáků z povolání (dále jen „služba“) vykonávaná před 1. lednem 1993 je zařazena pro účely důchodového zabezpečení podle druhů vykonávaných funkcí do I. nebo II. kategorie. Služba vykonávaná po 31. prosinci 1992 se pro účely důchodového zabezpečení považuje za zaměstnání III. pracovní kategorie.

(3) Doba služby konané od 9. května 1945 do 31. prosince 1964 se hodnotí jako výkon funkce I. kategorie; služba konaná od 1. ledna 1965 do 31. prosince 1992 se zařazuje do I. nebo II. kategorie funkcí.

(4) Byl-li voják z povolání před nástupem služby zaměstnán v zaměstnání zařazeném do I. (II.) pracovní kategorie, hodnotí se toto zaměstnání pro nárok na důchod jako služba zařazená do I. (II.) kategorie funkcí. Doba odbojové činnosti se hodnotí jako doba výkonu funkce I. kategorie.

§ 131

Průměrný měsíční výdělek

(1) Rozhodným obdobím je období deseti po sobě následujících kalendářních roků před rokem, v němž voják z povolání naposledy skončil službu.

(2) Jestliže voják z povolání konal službu po dobu kratší pěti kalendářních roků, zjišťuje se průměrný měsíční výdělek za kalendářní roky trvání služby vojáka z povolání.

(3) Průměrný měsíční výdělek pro vyměření invalidního a částečného invalidního důchodu vojáka z povolání činí nejméně částku stanovenou prováděcím předpisem.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí, pokud není výhodnější průměrný měsíční výdělek zjištěný podle § 12.

§ 132

Podmínky nároku na starobní důchod

(1) Voják z povolání má nárok na starobní důchod, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň

1. a) 55 let, konal-li nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,
2. b) 57 let, konal-li nejméně 20 roků službu v ostatních případech.

(2) Věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod vojákyně z povolání se posuzuje podle počtu vychovaných dětí, pokud je to pro ni výhodnější.

§ 133

Výše starobního důchodu

(1) Základní výměra starobního důchodu činí

1. a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí (důchod z I. kategorie funkcí),
2. b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nejméně 20 roků službu v ostatních případech (důchod z II. kategorie funkcí).

(2) K základní výměře se přičítají vojákům z povolání za každý rok služby (zaměstnání) konané po dosažení věku 18 let od 21. roku služby (zaměstnání)

průměrného měsíčního výdělku, nejvýše však celkem 25 % tohoto výdělku, a jde-li o vojáka, který konal nejméně 10 roků službu I. kategorie funkcí, nejvýše celkem 30 % průměrného měsíčního výdělku. Tato omezení neplatí, jde-li o důchod z I. kategorie funkcí nebo o zvýšení za dobu zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a).

(3) Konal-li voják z povolání službu různých kategorií funkcí nebo byl-li zaměstnán v zaměstnáních různých pracovních kategorií, včítá se pro zvýšení základní výměry podle odstavce 2 do doby 20 roků služby (zaměstnání)

1. a) jde-li o důchod z I. kategorie funkcí, nejprve 15 roků služby I. kategorie funkcí, a poté postupně doba zaměstnání III. pracovní kategorie a doba služby (zaměstnání) II. a I. kategorie funkcí (pracovní kategorie),
2. b) jde-li o důchod z II. kategorie funkcí, 20 roků služby; byla-li takto započtena do 20 roků služby i doba služby I. kategorie funkcí, přičítá se k základní výměře důchodu ještě 0,5 % průměrného měsíčního výdělku za každý takto započtený rok služby I. kategorie funkcí.

(4) Nejvyšší výměra starobního důchodu činí měsíčně

1. a) 3 800 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,
2. b) 3 250 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, z toho nejméně 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí, nebo
3. c) 2 900 Kčs.

(5) Ustanovení § 24 odst. 2 až 6 platí i zde.

§ 134

Podmínky nároku na invalidní důchod

(1) Voják z povolání má nárok na invalidní důchod, jestliže splnil podmínky uvedené v § 29 a

1. a) stal se invalidním v době služby nebo nejpozději do dvou let od jejího skončení, nebo
2. b) konal nejméně 20 roků službu.

(2) Invalidní důchod vojáka z povolání, který se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, náleží vždy podle této části zákona bez ohledu na délku doby, která uplynula od skončení služby.

§ 135

Výše invalidního důchodu

(1) Základní výměra invalidního důchodu činí

1. a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu I. kategorie funkcí, nebo stal-li se invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním (důchod z I. kategorie funkcí),
2. b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, nebo stal-li se invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním (důchod z II. kategorie funkcí), nebo
3. c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech (důchod z III. pracovní kategorie).

(2) K základní výměře se přičítají vojákům z povolání uvedeným v odstavci 1 písm. a) a b) od 21. roku služby (zaměstnání) a ostatním vojákům z povolání od 26. roku služby (zaměstnání) za každý rok služby (zaměstnání) konané po dosažení věku 18 let

průměrného měsíčního výdělku, nejvýše však celkem 25 % tohoto výdělku, a jde-li o vojáka z povolání, který konal nejméně 10 roků službu I. kategorie funkcí, nejvýše celkem 30 % průměrného měsíčního výdělku. Tato omezení neplatí, jde-li o důchod z I. kategorie funkcí nebo o zvýšení za dobu zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a).

(3) Konal-li voják z povolání službu různých kategorií funkcí nebo byl-li zaměstnán v zaměstnáních různých pracovních kategorií, včítá se pro zvýšení základní výměry podle odstavce 2 do doby 20 (25) roků služby (zaměstnání)

1. a) jde-li o důchod z I. kategorie funkcí, nejprve 15 roků služby I. kategorie funkcí, a poté postupně doba zaměstnání III. pracovní kategorie a doba služby (zaměstnání) II. a I. kategorie funkcí (pracovní kategorie); pokud doba služby I. kategorie funkcí nečiní 15 roků, včítá se nejprve 15 roků služby, popřípadě celá doba služby, jestliže je kratší než 15 roků,
2. b) jde-li o důchod z II. kategorie funkcí, 20 roků služby, popřípadě celá doba služby, jestliže je kratší než 20 roků; byla-li takto započtena do 20 roků služby doba služby I. kategorie funkcí, přičítá se k základní výměře důchodu ještě 0,5 % průměrného měsíčního výdělku za každý takto započtený rok služby I. kategorie funkcí, nebo
3. c) jde-li o důchod z III. pracovní kategorie, platí obdobně ustanovení § 22 odst. 5.

(4) Nejvyšší výměra invalidního důchodu činí měsíčně

1. a) 3 800 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu I. kategorie funkcí, anebo se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním,
2. b) 3 250 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, z toho nejméně 10 roků službu I. kategorie funkcí, anebo se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním a konal aspoň 10 roků službu I. kategorie funkcí,
3. c) 2 900 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, anebo se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním, nebo
4. d) 2 800 Kčs.

(5) Ustanovení § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 a 3 platí obdobně.

§ 136

Podmínky nároku na částečný invalidní důchod

(1) Voják z povolání má nárok na částečný invalidní důchod, jestliže splnil podmínky uvedené v § 37 odst. 1 až 4 a

1. a) stal se částečně invalidním v době trvání služby nebo nejpozději do dvou let od jejího skončení, nebo
2. b) konal nejméně 20 roků službu.

(2) Ustanovení § 134 odst. 2 platí obdobně.

§ 138

Důchod za výsluhu let

(1) Nárok na důchod za výsluhu let má za podmínek a ve výši stanovených pro výkonného letce též voják z povolání, který vykonával funkce zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti; okruh funkcí výkonných letců, funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti a funkcí řídících letového provozu, které zakládají nárok na důchod za výsluhu let, stanoví v oborech své působnosti ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky.

(2) Nárok na důchod za výsluhu let umělce má za podmínek a ve výši stanovených pro umělce též voják z povolání, který vykonával funkci dirigenta nebo člena orchestru uvedeného v § 40 odst. 2 a který byl určen příslušným orgánem federálního ministerstva národní obrany nebo federálního ministerstva vnitra anebo ministerstva vnitra a životního prostředí republiky po projednání s příslušným ministerstvem kultury republiky, jestliže jeho služba skončila.

§ 139

Nejvyšší výměra dávek při souběhu

(1) Nejvyšší výměry úhrnu vyplácených důchodů činí měsíčně

1. a) 3 800 Kčs, jde-li o vojáka z povolání uvedeného v § 135 odst. 4 písm. a),
2. b) 3 250 Kčs, jde-li o vojáka z povolání uvedeného v § 135 odst. 4 písm. b),
3. c) 2 900 Kčs, jde-li o vojáka z povolání uvedeného v § 135 odst. 4 písm. c), nebo
4. d) 2 800 Kčs.

(2) Důchod (úhrn důchodů) spolu se zvýšením důchodu pro bezmocnost nesmí přesáhnout částky uvedené v odstavci 1.

(3) Ustanovení § 56 odst. 3 až 5 platí obdobně.

§ 140

Výplata dávek

Dávky důchodového zabezpečení se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc. Termín a způsob výplaty dávek stanoví v oborech své působnosti ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky a ministři spravedlnosti republik.

§ 141

Dohoda o srážkách z důchodu

Dohodu o srážkách z důchodu lze uzavřít též pro pohledávku útvaru ozbrojených sil nebo sboru, která vznikla za trvání služebního poměru vojáka z povolání.

§ 142

Organizace a řízení

(1) Sociální zabezpečení v Československé lidové armádě řídí, kontroluje a svými orgány provádí federální ministerstvo národní obrany.

(2) Sociální zabezpečení příslušníků Sboru národní bezpečnosti řídí a kontroluje federální ministerstvo vnitra v součinnosti s ministerstvy vnitra a životního prostředí republik; provádějí je svými orgány federální ministerstvo vnitra a ministerstva vnitra a životního prostředí republik v oborech své působnosti. Sociální zabezpečení vojáků z povolání v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra řídí, kontroluje a svými orgány provádí federální ministerstvo vnitra.

(3) Sociální zabezpečení příslušníků sborů nápravné výchovy řídí, kontrolují a svými orgány provádějí v oborech své působnosti ministerstva spravedlnosti republik.

(4) O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují, pokud jde o

1. a) vojáky z povolání Československé armády, Vojenský úřad sociálního zabezpečení,
2. b) příslušníky Sboru národní bezpečnosti a o vojáky z povolání v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra, orgán příslušného ministerstva,
3. c) příslušníky sborů nápravné výchovy, orgán příslušného ministerstva spravedlnosti republiky.

(5) Orgány uvedené v odstavcích 1 až 4 rozhodují o dávkách důchodového zabezpečení a provádějí jejich výplatu v případech stanovených prováděcími předpisy také tehdy, jestliže

1. a) jde o důchod občana, který byl vojákem z povolání a nesplnil podmínky nároku na důchod podle této části,
2. b) jde o důchod manželky vojáka z povolání nebo občana uvedeného v ustanovení písmene a),
3. c) jde o důchod vdovský, vdovecký nebo sirotčí pozůstalého po vojáku z povolání nebo občanu uvedeném v ustanovení písmene a).

(6) Orgány uvedené v odstavci 4 poskytují poživatelům důchodů a jejich rodinným příslušníkům, kteří nejsou důchodově zabezpečeni, též peněžité dávky sociální péče, a to

1. a) občanům těžce postiženým na zdraví a starým občanům,
2. b) občanům, kteří potřebují zvláštní pomoc,
3. c) příspěvek na rekreaci dětí důchodce.

(7) Federální ministerstvo obrany může zřizovat ústavy sociální péče a poskytovat i další služby a dávky sociální péče pro

1. a) poživatele důchodů vyplácených Vojenským úřadem sociálního zabezpečení a jejich rodinné příslušníky,
2. b) účastníky odboje a jejich manželky (manžele).

§ 143

Žádost o dávku

(1) Voják z povolání Československé armády podává žádost o dávku důchodového zabezpečení u Vojenského úřadu sociálního zabezpečení; to platí také tehdy, jestliže žádost o dávku důchodového zabezpečení podává občan, který byl vojákem z povolání Československé armády, a jiný oprávněný, jestliže k rozhodnutí o této dávce je příslušný Vojenský úřad sociálního zabezpečení.

(2) Příslušník Sboru národní bezpečnosti a voják z povolání v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra podává žádost o dávku důchodového zabezpečení u útvaru, v němž koná službu; pozůstalý po příslušníku Sboru národní bezpečnosti nebo po vojáku z povolání v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra podává žádost o tuto dávku u útvaru, v němž zemřelý konal naposledy službu. Ostatní oprávnění podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u příslušného ministerstva.

(3) Příslušník sboru nápravné výchovy podává žádost o dávku důchodového zabezpečení u útvaru, v němž koná službu; to platí též, jestliže žádost o tuto dávku podává pozůstalý po příslušníku sboru nápravné výchovy. Ostatní oprávnění podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u správy sboru nápravné výchovy příslušného ministerstva spravedlnosti republiky.

(4) Žádost o peněžitou dávku sociální péče podává oprávněný u plátce důchodu.

§ 144

Posuzování zdravotního stavu

(1) Posudky o tom, zda zdravotní stav vojáka z povolání nebo jiného oprávněného odůvodňuje poskytnutí dávky nebo služby sociální péče, podávají příslušné státní orgány.

(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky mohou po projednání s ministrem práce a sociálních věcí Československé socialistické republiky zřídit v oborech své působnosti posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu oprávněných v případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštní odborné znalosti. Podává-li tato komise posudek v odvolacím řízení, projedná jej v jiném složení, než ve kterém původně jednala.

(3) Schopnost vojáků z povolání k výkonu služby posuzují lékařské komise v oborech působnosti federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra a životního prostředí a spravedlnosti republik; pro účely řízení o invalidním a částečném invalidním důchodu a o důchodech pozůstalých po vojáku z povolání rozhodují tyto komise o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

§ 145

Odvolací řízení

(1) Proti rozhodnutí o dávce lze podat písemné odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal; odvolání není přípustné proti rozhodnutí o odstranění tvrdosti a proti rozhodnutí o povolení výjimky podle § 137.

(2) Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám plně vyhovět; neučiní-li tak, je povinen nejpozději do 30 dnů od podání odvolání předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání.

(3) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který rozhodnutí vydal.

(4) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nelze v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněnému písemně sděleny důvody a doba, během níž se o odvolání rozhodne.

(5) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

(6) Pro řízení v sociálním zabezpečení v ozbrojených silách neplatí ustanovení § 122 odst. 1 až 3 a 5 a § 126.

§ 145a

(1) Osoba samostatně výdělečně činná (§ 2 odst. 3 a 4), která vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňuje dále stanovené podmínky, je nemocensky pojištěna (dále jen „pojištěna“).

(2) Pro nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných platí ustanovení předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců, pokud se dále nestanoví jinak.

(3) Osoba samostatně výdělečně činná je podle tohoto zákona pojištěna jen jednou, i když vykonává několik činností uvedených v § 2 odst. 3.

§ 145b

(1) Pojištění osoby samostatně výdělečně činné vzniká dnem, v němž zahájila nebo znovu zahájila (dále jen „zahájila“) samostatnou výdělečnou činnost, nejdříve však dnem, od kterého je oprávněna tuto činnost vykonávat.

(2) Při zahájení samostatné výdělečné činnosti je osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce, v němž zahájila svou činnost, pojištěna až do 31. prosince tohoto roku. Zahájila-li osoba samostatně výdělečně činná svou činnost před 1. říjnem, je pojištěna v následujícím kalendářním roce, a to až do dne podání odhlášky z pojištění (§ 145c odst. 2). Zahájila-li osoba samostatně výdělečně činná svou činnost po 30. září, je pojištěna po celý následující kalendářní rok a v dalším kalendářním roce, a to až do dne podání odhlášky z pojištění (§ 145c odst. 2) v tomto dalším kalendářním roce.

§ 145c

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce pojištěna, pokud se v § 145b odst. 2 nestanoví jinak, dosáhl-li její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení⁴¹) (dále jen „příjem“) v předchozím kalendářním roce částky dvanáctinásobku minimální mzdy; tato částka se sníží o částku minimální mzdy za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc netrvalo pojištění osoby samostatně výdělečně činné nebo v němž takové osobě za celý měsíc náleželo nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství. Pokud však osoba samostatně výdělečně činná, která nesplňuje podmínku stanovené výše příjmu, nepodala odhlášku z pojištění, je nadále účastna pojištění podle tohoto zákona. Minimální mzdou se zde rozumí částka minimální mzdy za měsíc pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou,⁴²) která je platná 1. ledna kalendářního roku, v němž se posuzuje účast na pojištění.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž příjem v předchozím kalendářním roce nedosáhl výše uvedené v odstavci 1, je na základě odhlášky vyňata z pojištění od toho měsíce, za který nebylo zaplaceno pojistné.

(3) Pojištění osoby samostatně výdělečně činné, která byla podle odstavce 2 vyňata z pojištění, vzniká znovu dnem 1. ledna kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž její příjem dosáhl výše uvedené v odstavci 1. Přihlášku k pojištění je osoba samostatně výdělečně činná povinna podat nejpozději do 30. června kalendářního roku, v němž vzniklo pojištění, a to spolu s výpisem z daňového přiznání za kalendářní rok, v němž její příjem dosáhl výše uvedené v odstavci 1; do osmi dnů od podání přihlášky je povinna zaplatit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti³⁰) (dále jen „pojistné“) za dobu od 1. ledna.

§ 145d

(1) Osoba samostatně výdělečně činná, které byl pozastaven výkon její činnosti,⁴³) je na tuto dobu vyňata z pojištění.

(2) Pokud osoba samostatně výdělečně činná přeruší svou samostatnou výdělečnou činnost na dobu nepřesahující 12 měsíců z důvodu výkonu služby v ozbrojených silách nebo civilní služby, péče o dítě nebo z jiných vážných dlouhodobých důvodů, je na základě odhlášky vyňata z pojištění dnem jejího podání, avšak jen na dobu, za kterou ještě nebylo zaplaceno pojistné; za dobu před podáním odhlášky je vyňata jen se souhlasem příslušného orgánu sociálního zabezpečení provádějícího nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných.⁴⁴)

(3) Pokud osoba samostatně výdělečně činná do 12 měsíců po zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost znovu zahájila tuto činnost na základě nového oprávnění ke stejnému nebo obdobnému předmětu podnikání, považuje se doba před opětovným zahájením samostatné výdělečné činnosti za vynětí z pojištění.

§ 145e

Pojištění osoby samostatně výdělečně činné zaniká dnem

1. a) zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost,
2. b) kdy přestala samostatnou výdělečnou činnost vykonávat soustavně, pokud jde o osoby uvedené v § 2 odst. 3 písm. d) a f), nebo
3. c) podání odhlášky z pojištění, pokud jde o osobu, která přerušuje výkon samostatné výdělečné činnosti na dobu delší 12 měsíců po dni podání odhlášky.

§ 145f

(1) Po dobu vynětí z pojištění osoby samostatně výdělečně činné je vyňata z pojištění i její spolupracující osoba.

(2) Dnem zániku pojištění osoby samostatně výdělečně činné zaniká pojištění i její spolupracující osoby.

§ 145g

Z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se poskytují tyto dávky:

1. a) nemocenské,
2. b) peněžitá pomoc v mateřství,
3. c) podpora při narození dítěte,
4. d) přídavky na děti,
5. e) pohřebné.

§ 145h

(1) Osoba samostatně výdělečně činná má nárok na dávky nemocenského pojištění, jen pokud zaplatila pojistné za celou dobu trvání pojištění, včetně doby, po kterou se mají dávky vyplácet, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3, a jsou-li splněny ostatní podmínky stanovené pro nárok na ně. Nárok na dávky nemocenského pojištění však zaniká vynětím z pojištění podle § 145c odst. 2 a § 145d odst. 2.

(2) Je-li dlužné pojistné doplaceno do jednoho roku ode dne, kdy by jinak vznikl nárok na dávku nemocenského pojištění, považuje se podmínka zaplacení pojistného za splněnou.

(3) Zaplacení pojistného pro nárok na dávky nemocenského pojištění se nevyžaduje za dobu po zániku pojištění a po dobu vynětí z pojištění podle § 145d odst. 1.

(4) Ochranná lhůta neplyne při vynětí z pojištění podle § 145d odst. 2.

§ 145i

Přídavky na děti, podpora při narození dítěte a pohřebné se neposkytnou z nemocenského pojištění podle tohoto zákona, pokud náležejí tyto dávky podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců nebo o nemocenské péči v ozbrojených silách.

§ 145j

(1) Nemocenské náleží osobě samostatně výdělečně činné, která je uznána dočasně neschopnou k výkonu své dosavadní samostatné výdělečné činnosti pro nemoc nebo úraz nebo z důvodu poskytování lázeňské péče (dále jen „pracovní neschopnost“); za pracovní neschopnost se považuje též přijetí osoby samostatně výdělečně činné do ústavní péče ve zdravotnickém zařízení. Nemocenské náleží též, byla-li osobě samostatně výdělečně činné nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem (dále jen „karanténa“).

(2) Nemocenské podle odstavce 1 náleží, pokud osoba samostatně výdělečně činná nevykonává po dobu pracovní neschopnosti nebo karantény samostatnou výdělečnou činnost.

§ 145k

(1) Nemocenské náleží za kalendářní dny od prvního dne pracovní neschopnosti a stanoví se z denního vyměřovacího základu, nejvýše však z částky 190 Kčs.

(2) Denním vyměřovacím základem je průměr připadající na kalendářní den z úhrnu vyměřovacích základů spadajících do rozhodného období. Zjištěný denní vyměřovací základ se nemění, i když osoba samostatně výdělečně činná doplácí pojistné podle § 15 odst. 2 zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Vyměřovacím základem je vyměřovací základ⁴⁵) pro pojistné.

(3) Rozhodným obdobím je kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikla pracovní neschopnost, pokud není dále stanoveno jinak.

(4) Vzniklo-li pojištění v kalendářním roce předcházejícím roku, v němž vznikla pracovní neschopnost, je rozhodným obdobím doba od prvního dne kalendářního měsíce, v němž vzniklo pojištění, do konce předcházejícího kalendářního roku, pokud v této době pojištění trvalo aspoň tři kalendářní měsíce. Trvalo-li pojištění v předchozím kalendářním roce méně než tři kalendářní měsíce, je rozhodným obdobím doba od prvního dne kalendářního měsíce, v němž vzniklo pojištění, do konce kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost.

(5) Vzniklo-li pojištění v kalendářním roce, v němž vznikla pracovní neschopnost, je rozhodným obdobím doba od prvního dne kalendářního měsíce, v němž vzniklo pojištění, do konce kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost. Vzniklo-li však pojištění v kalendářním měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost, je rozhodným obdobím tento kalendářní měsíc.

(6) Denní vyměřovací základ zjištěný při vzniku pracovní neschopnosti platí po celou dobu jejího trvání, a to i tehdy, přechází-li tato neschopnost do následujícího kalendářního roku.

(7) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro stanovení nemocenského při karanténě.

§ 145l

Peněžitá pomoc v mateřství náleží ode dne, od kterého osoba samostatně výdělečně činná již nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem.

§ 145m

Pro nárok na přídavky na děti se podmínky pracovního úvazku a odpracované doby považují za splněny, pokud osoba samostatně výdělečně činná je pojištěna podle tohoto zákona.