Zákon o sociálním zabezpečení

§ 129

Osobní rozsah

Pro vojáky z povolání a vojáky, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání, příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky a příslušníky ostatních bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb a občany, kteří byli těmito vojáky nebo příslušníky a splnili podmínky nároku na důchod podle této části (dále jen „vojáci z povolání“), platí ostatní ustanovení tohoto zákona, pokud se v této části nestanoví jinak.

§ 130

Kategorie funkcí

(1) Služba vojáků z povolání (dále jen „služba“) vykonávaná před 1. lednem 1993 je zařazena pro účely důchodového zabezpečení podle druhů vykonávaných funkcí do I. nebo II. kategorie. Služba vykonávaná po 31. prosinci 1992 se pro účely důchodového zabezpečení považuje za zaměstnání III. pracovní kategorie.

(3) Doba služby konané od 9. května 1945 do 31. prosince 1964 se hodnotí jako výkon funkce I. kategorie; služba konaná od 1. ledna 1965 do 31. prosince 1992 se zařazuje do I. nebo II. kategorie funkcí.

(4) Byl-li voják z povolání před nástupem služby zaměstnán v zaměstnání zařazeném do I. (II.) pracovní kategorie, hodnotí se toto zaměstnání pro nárok na důchod jako služba zařazená do I. (II.) kategorie funkcí. Doba odbojové činnosti se hodnotí jako doba výkonu funkce I. kategorie.

§ 131

Průměrný měsíční výdělek

(1) Rozhodným obdobím je období deseti po sobě následujících kalendářních roků před rokem, v němž voják z povolání naposledy skončil službu.

(2) Jestliže voják z povolání konal službu po dobu kratší pěti kalendářních roků, zjišťuje se průměrný měsíční výdělek za kalendářní roky trvání služby vojáka z povolání.

(3) Průměrný měsíční výdělek pro vyměření invalidního a částečného invalidního důchodu vojáka z povolání činí nejméně částku stanovenou prováděcím předpisem.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí, pokud není výhodnější průměrný měsíční výdělek zjištěný podle § 12.

§ 132

Podmínky nároku na starobní důchod

(1) Voják z povolání má nárok na starobní důchod, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň

1. a) 55 let, konal-li nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,
2. b) 57 let, konal-li nejméně 20 roků službu v ostatních případech.

(2) Věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod vojákyně z povolání se posuzuje podle počtu vychovaných dětí, pokud je to pro ni výhodnější.

§ 133

Výše starobního důchodu

(1) Základní výměra starobního důchodu činí

1. a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí (důchod z I. kategorie funkcí),
2. b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nejméně 20 roků službu v ostatních případech (důchod z II. kategorie funkcí).

(2) K základní výměře se přičítají vojákům z povolání za každý rok služby (zaměstnání) konané po dosažení věku 18 let od 21. roku služby (zaměstnání)

průměrného měsíčního výdělku, nejvýše však celkem 25 % tohoto výdělku, a jde-li o vojáka, který konal nejméně 10 roků službu I. kategorie funkcí, nejvýše celkem 30 % průměrného měsíčního výdělku. Tato omezení neplatí, jde-li o důchod z I. kategorie funkcí nebo o zvýšení za dobu zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a).

(3) Konal-li voják z povolání službu různých kategorií funkcí nebo byl-li zaměstnán v zaměstnáních různých pracovních kategorií, včítá se pro zvýšení základní výměry podle odstavce 2 do doby 20 roků služby (zaměstnání)

1. a) jde-li o důchod z I. kategorie funkcí, nejprve 15 roků služby I. kategorie funkcí, a poté postupně doba zaměstnání III. pracovní kategorie a doba služby (zaměstnání) II. a I. kategorie funkcí (pracovní kategorie),
2. b) jde-li o důchod z II. kategorie funkcí, 20 roků služby; byla-li takto započtena do 20 roků služby i doba služby I. kategorie funkcí, přičítá se k základní výměře důchodu ještě 0,5 % průměrného měsíčního výdělku za každý takto započtený rok služby I. kategorie funkcí.

(4) Nejvyšší výměra starobního důchodu činí měsíčně

1. a) 3 800 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,
2. b) 3 250 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, z toho nejméně 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí, nebo
3. c) 2 900 Kčs.

(5) Ustanovení § 24 odst. 2 až 6 platí i zde.

§ 134

Podmínky nároku na invalidní důchod

(1) Voják z povolání má nárok na invalidní důchod, jestliže splnil podmínky uvedené v § 29 a

1. a) stal se invalidním v době služby nebo nejpozději do dvou let od jejího skončení, nebo
2. b) konal nejméně 20 roků službu.

(2) Invalidní důchod vojáka z povolání, který se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, náleží vždy podle této části zákona bez ohledu na délku doby, která uplynula od skončení služby.

§ 135

Výše invalidního důchodu

(1) Základní výměra invalidního důchodu činí

1. a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu I. kategorie funkcí, nebo stal-li se invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním (důchod z I. kategorie funkcí),
2. b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, nebo stal-li se invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním (důchod z II. kategorie funkcí), nebo
3. c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech (důchod z III. pracovní kategorie).

(2) K základní výměře se přičítají vojákům z povolání uvedeným v odstavci 1 písm. a) a b) od 21. roku služby (zaměstnání) a ostatním vojákům z povolání od 26. roku služby (zaměstnání) za každý rok služby (zaměstnání) konané po dosažení věku 18 let

průměrného měsíčního výdělku, nejvýše však celkem 25 % tohoto výdělku, a jde-li o vojáka z povolání, který konal nejméně 10 roků službu I. kategorie funkcí, nejvýše celkem 30 % průměrného měsíčního výdělku. Tato omezení neplatí, jde-li o důchod z I. kategorie funkcí nebo o zvýšení za dobu zaměstnání uvedeného v § 14 odst. 2 písm. a).

(3) Konal-li voják z povolání službu různých kategorií funkcí nebo byl-li zaměstnán v zaměstnáních různých pracovních kategorií, včítá se pro zvýšení základní výměry podle odstavce 2 do doby 20 (25) roků služby (zaměstnání)

1. a) jde-li o důchod z I. kategorie funkcí, nejprve 15 roků služby I. kategorie funkcí, a poté postupně doba zaměstnání III. pracovní kategorie a doba služby (zaměstnání) II. a I. kategorie funkcí (pracovní kategorie); pokud doba služby I. kategorie funkcí nečiní 15 roků, včítá se nejprve 15 roků služby, popřípadě celá doba služby, jestliže je kratší než 15 roků,
2. b) jde-li o důchod z II. kategorie funkcí, 20 roků služby, popřípadě celá doba služby, jestliže je kratší než 20 roků; byla-li takto započtena do 20 roků služby doba služby I. kategorie funkcí, přičítá se k základní výměře důchodu ještě 0,5 % průměrného měsíčního výdělku za každý takto započtený rok služby I. kategorie funkcí, nebo
3. c) jde-li o důchod z III. pracovní kategorie, platí obdobně ustanovení § 22 odst. 5.

(4) Nejvyšší výměra invalidního důchodu činí měsíčně

1. a) 3 800 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu I. kategorie funkcí, anebo se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním,
2. b) 3 250 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, z toho nejméně 10 roků službu I. kategorie funkcí, anebo se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním a konal aspoň 10 roků službu I. kategorie funkcí,
3. c) 2 900 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, anebo se stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním, nebo
4. d) 2 800 Kčs.

(5) Ustanovení § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 a 3 platí obdobně.

§ 136

Podmínky nároku na částečný invalidní důchod

(1) Voják z povolání má nárok na částečný invalidní důchod, jestliže splnil podmínky uvedené v § 37 odst. 1 až 4 a

1. a) stal se částečně invalidním v době trvání služby nebo nejpozději do dvou let od jejího skončení, nebo
2. b) konal nejméně 20 roků službu.

(2) Ustanovení § 134 odst. 2 platí obdobně.

§ 138

Důchod za výsluhu let

(1) Nárok na důchod za výsluhu let má za podmínek a ve výši stanovených pro výkonného letce též voják z povolání, který vykonával funkce zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti; okruh funkcí výkonných letců, funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti a funkcí řídících letového provozu, které zakládají nárok na důchod za výsluhu let, stanoví v oborech své působnosti ministři obrany a vnitra.

(2) Nárok na důchod za výsluhu let umělce má za podmínek a ve výši stanovených pro umělce též voják z povolání, který vykonával funkci dirigenta nebo člena orchestru uvedeného v § 40 odst. 2 a který byl určen příslušným orgánem ministerstva obrany nebo vnitra po projednání s ministerstvem kultury republiky, jestliže jeho služba skončila.

§ 139

Nejvyšší výměra dávek při souběhu

(1) Nejvyšší výměry úhrnu vyplácených důchodů činí měsíčně

1. a) 4 700 Kč, jde-li o vojáka z povolání uvedeného v § 135 odst. 4 písm. a),
2. b) 4 150 Kč, jde-li o vojáka z povolání uvedeného v § 135 odst. 4 písm. b),
3. c) 3 800 Kč, jde-li o vojáka z povolání uvedeného v § 135 odst. 4 písm. c), nebo
4. d) 3 700 Kč.

(2) Důchod (úhrn důchodů) spolu se zvýšením důchodu pro bezmocnost nesmí přesáhnout částky uvedené v odstavci 1.

(3) Ustanovení § 56 odst. 3 až 6 platí obdobně.

§ 141

Dohoda o srážkách z důchodu

Dohodu o srážkách z důchodu lze uzavřít též pro pohledávku útvaru ozbrojených sil nebo sboru, která vznikla za trvání služebního poměru vojáka z povolání.

§ 142

Organizace a řízení

(6) Orgány ministerstva obrany, které jsou příslušné k rozhodování o dávkách důchodového zabezpečení vojáků z povolání poskytují poživatelům důchodů a jejich rodinným příslušníkům, kteří nejsou důchodově zabezpečeni, též peněžité dávky sociální péče, a to

1. a) občanům těžce postiženým na zdraví a starým občanům,
2. b) občanům, kteří potřebují zvláštní pomoc,
3. c) příspěvek na rekreaci dětí důchodce.

(7) Ministerstvo obrany může zřizovat ústavy sociální péče a poskytovat i další služby a dávky sociální péče pro

1. a) poživatele důchodů vyplácených Vojenským úřadem sociálního zabezpečení a jejich rodinné příslušníky,
2. b) účastníky odboje a jejich manželky (manžele).

§ 143

Žádost o dávku

(4) Žádost o peněžitou dávku sociální péče podává oprávněný u plátce důchodu.

§ 145

Odvolací řízení

(1) Proti rozhodnutí o dávce sociální péče lze podat písemné odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal; odvolání není přípustné proti rozhodnutí o odstranění tvrdosti.

(2) Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám plně vyhovět; neučiní-li tak, je povinen nejpozději do 30 dnů od podání odvolání předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání.

(3) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který rozhodnutí vydal.

(4) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nelze v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněnému písemně sděleny důvody a doba, během níž se o odvolání rozhodne.

(5) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

(6) Pro řízení v sociálním zabezpečení v ozbrojených silách neplatí ustanovení § 122 odst. 1 až 3 a 5 a § 126.

§ 145a

(1) Osoba samostatně výdělečně činná (§ 2 odst. 3 a 4), která vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňuje dále stanovené podmínky, je účastna důchodového zabezpečení (§ 6) a nemocenského pojištění.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je podle tohoto zákona účastna důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění jen jednou, i když vykonává několik činností uvedených v § 2 odst. 3.

(3) Osoba samostatně výdělečně činná, která je zároveň spolupracující osobou (§ 2 odst. 4), je z činnosti osoby samostatně výdělečně činné a spolupracující osoby účastna důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění jen jako osoba samostatně výdělečně činná. Je-li spolupracující osoba zároveň spolupracující osobou jiné osoby samostatně výdělečně činné, posuzuje se účast spolupracující osoby na důchodovém zabezpečení a nemocenském pojištění samostatně z každé její činnosti.

§ 145b

(1) V kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila nebo znovu zahájila (dále jen „zahájila“) samostatnou výdělečnou činnost, vzniká její účast na důchodovém zabezpečení dnem zahájení této činnosti, nejdříve však dnem, od kterého je oprávněna tuto činnost vykonávat, a trvá až do 31. prosince kalendářního roku, v němž tuto činnost zahájila, pokud nezanikne podle § 145d.

(2) Účast na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné, která je podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) účastna důchodového zabezpečení již z jiného důvodu nebo je poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, vznikne podle odstavce 1, jestliže

1. a) se přihlásila k účasti na důchodovém zabezpečení,⁴¹) nebo
2. b) její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení⁴²) (dále jen „příjem“) dosáhl za kalendářní rok aspoň částky dvanáctinásobku minimální mzdy; tato částka se sníží o částku minimální mzdy za každý kalendářní měsíc, v němž ani jeden den netrval výkon samostatné výdělečné činnosti, a kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Minimální mzdou se zde rozumí částka minimální mzdy za měsíc pro zaměstnance v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou,⁴³) která je platná 1. ledna kalendářního roku, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila svou činnost. U poživatele starobního nebo invalidního důchodu se pro účely tohoto zákona dobou pobírání nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných rozumí též doba pracovní neschopnosti po uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského stanovené předpisy nemocenského pojištění. V případě uvedeném v § 145a odst. 3 větě druhé se příjem spolupracující osoby zjišťuje jako podíl spolupracující osoby na společných příjmech dosažených spoluprací s osobou samostatně výdělečně činnou; tyto podíly se v případě spolupráce s několika osobami samostatně výdělečně činnými nesčítají. Jestliže osoba samostatně výdělečně činná byla v kalendářním roce současně též spolupracující osobou, považuje se za její příjem též její podíl na společných příjmech⁴⁸) dosažený za období, ve kterém byla současně osobou samostatně výdělečně činnou i spolupracující osobou.

(3) Nebyla-li osoba samostatně výdělečně činná, která byla podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) účastna důchodového zabezpečení již z jiného důvodu nebo byla poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, účastna důchodového zabezpečení podle této části, vznikne její účast na důchodovém zabezpečení dnem následujícím po dni zániku účasti na důchodovém zabezpečení z jiného důvodu nebo po dni zániku nároku na invalidní důchod nebo na výplatu starobního důchodu a trvá až do 31. prosince kalendářního roku, v němž k tomuto zániku došlo, pokud účast na důchodovém zabezpečení nezanikne podle § 145d.

(4) Spolupracující osoba může být účastna důchodového zabezpečení, jen je-li účastna tohoto zabezpečení osoba samostatně výdělečně činná.

§ 145c

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna důchodového zabezpečení, pokud se v § 145b nestanoví jinak, dosáhl-li její příjem v předchozím kalendářním roce aspoň částky uvedené v § 145b odst. 2 písm. b) větě první; minimální mzdou se zde rozumí částka minimální mzdy za měsíc pro zaměstnance v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou,⁴³) která je platná 1. ledna kalendářního roku, v němž se posuzuje účast na důchodovém zabezpečení. Pokud však osoba samostatně výdělečně činná, která nesplňuje podmínku stanovené výše příjmu, se neodhlásila z účasti na důchodovém zabezpečení podle této části, trvá tato účast i nadále. Jestliže osoba samostatně výdělečně činná byla v předchozím kalendářním roce současně též spolupracující osobou, považuje se za její příjem též její podíl na společných příjmech⁴⁸) dosažený za období, ve kterém byla současně osobou samostatně výdělečně činnou i spolupracující osobou. Byla-li však spolupracující osoba v předchozím kalendářním roce též osobou samostatně výdělečně činnou, nepřihlíží se k jejímu příjmu ze samostatné výdělečné činnosti. Ustanovení § 145b odst. 2 písm. b) věta čtvrtá platí zde obdobně.

(2) Nedosáhl-li příjem osoby samostatně výdělečně činné v předchozím kalendářním roce částky uvedené v odstavci 1 a osoba samostatně výdělečně činná se odhlásila z účasti na důchodovém zabezpečení, zaniká její účast na důchodovém zabezpečení uplynutím kalendářního měsíce, za který bylo nebo mělo být zaplaceno pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti³⁰) splatné ke dni, ve kterém se odhlásila z účasti na důchodovém zabezpečení, nejdříve však uplynutím kalendářního roku, v němž příjem osoby samostatně výdělečně činné nedosáhl částky uvedené v odstavci 1.

(3) Zanikla-li účast na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné podle odstavce 2, vzniká znovu dnem 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž její příjem dosáhl částky uvedené v odstavci 1, pokud samostatná výdělečná činnost byla od zániku účasti do tohoto data dále vykonávána.

§ 145d

(1) Účast na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné zaniká dnem

1. a) kterým byla ukončena samostatná výdělečná činnost,
2. b) zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost,
3. c) od kterého podle svého prohlášení přestala vykonávat samostatnou výdělečnou činnost soustavně, pokud jde o osoby uvedené v § 2 odst. 3 písm. d) a f),
4. d) od kterého byl osobě samostatně výdělečně činné pozastaven výkon její činnosti,⁴⁴) nebo
5. e) od kterého se odhlásila z účasti na důchodovém zabezpečení z důvodu přerušení samostatné výdělečné činnosti na dobu aspoň dvou kalendářních měsíců po sobě jdoucích po dni, ve kterém se odhlásila, ne však dříve než dnem, ve kterém se odhlásila z této účasti.

(2) Za ukončení samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 1 písm. a) se považuje též přerušení této činnosti, které trvá aspoň šest kalendářních měsíců po sobě jdoucích; to neplatí, byla-li samostatná výdělečná činnost přerušena z důvodů uvedených v § 145b odst. 2 písm. b).

(3) Dnem zániku účasti na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné zaniká vždy účast na důchodovém zabezpečení její spolupracující osoby.

§ 145e

Společné ustanovení

Pro nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných platí ustanovení předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců, pokud se dále nestanoví jinak.

§ 145f

Účast na nemocenském pojištění

(1) Nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných je dobrovolné. Nemocenského pojištění může být účastna jen osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna důchodového zabezpečení podle této části.

(2) Účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění vzniká dnem, od kterého se přihlásila k nemocenskému pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém se k pojištění přihlásila; nemocenské pojištění však vznikne dnem, od kterého se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k nemocenskému pojištění, pokud se k němu přihlásila nejpozději do osmi dnů od vzniku účasti na důchodovém zabezpečení nebo nejpozději v den, kdy byla povinna podat přehled o příjmech podle zvláštního zákona,⁴⁵) jestliže její účast na důchodovém zabezpečení vznikla podle § 145c odst. 3.

(3) Účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění zaniká

1. a) dnem, od kterého se odhlásila z nemocenského pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém se z nemocenského pojištění odhlásila,
2. b) dnem zániku účasti na důchodovém zabezpečení,
3. c) posledním dnem kalendářního měsíce, na který bezprostředně navazují tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí, za které nebylo zaplaceno splatné pojistné na nemocenské pojištění (dále jen „pojistné“).

(4) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro spolupracující osoby s tím, že přihlášení k nemocenskému pojištění a odhlášení z něho provádí za ně osoba samostatně výdělečně činná.

§ 145g

Přehled dávek

Z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se poskytují tyto dávky:

1. a) nemocenské,
2. b) peněžitá pomoc v mateřství.

§ 145h

(1) Nemocenské náleží osobě samostatně výdělečně činné, která je uznána dočasně neschopnou k výkonu své dosavadní samostatné výdělečné činnosti pro nemoc nebo úraz nebo z důvodů poskytování lázeňské péče (dále jen „pracovní neschopnost“); za pracovní neschopnost se považuje též přijetí osoby samostatně výdělečně činné do ústavní péče ve zdravotnickém zařízení. Nemocenské náleží též, byla-li osobě samostatně výdělečně činné nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem (dále jen „karanténa“).

(2) Nemocenské podle odstavce 1 náleží, pokud

1. a) osoba samostatně výdělečně činná nevykonává osobně po dobu pracovní neschopnosti nebo karantény samostatnou výdělečnou činnost,
2. b) bylo zaplaceno pojistné za dobu účasti na nemocenském pojištění, z něhož je nárok na nemocenské uplatněn, a to včetně kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost (byla nařízena karanténa); při vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény) v kalendářním měsíci, ve kterém vzniklo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné, musí být zaplaceno pojistné za tento kalendářní měsíc. Podmínka zaplacení pojistného je splněna, pokud osoba samostatně výdělečně činná zaplatí pojistné nejpozději do tří měsíců ode dne vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény),
3. c) účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných trvala aspoň po dobu tří měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény); to však neplatí, vznikla-li účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných současně s účastí na důchodovém zabezpečení podle této části.

§ 145i

(1) Nemocenské se stanoví z denního vyměřovacího základu, který se zjistí tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období dělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Do tohoto počtu dnů se nezahrnují kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, za které se podle zvláštního zákona neplatí zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti⁴⁶) nebo v nichž nebyla osoba samostatně výdělečně činná účastna důchodového zabezpečení podle této části.

(2) Vyměřovacím základem podle odstavce 1 je úhrn měsíčních vyměřovacích základů pro zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.⁴⁷)

(3) Rozhodným obdobím je kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikla pracovní neschopnost, pokud není dále stanoveno jinak.

(4) Jestliže v rozhodném období podle odstavce 3 není ani jeden kalendářní měsíc, na který se platí zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je rozhodným obdobím doba od 1. ledna kalendářního roku, v němž vznikla pracovní neschopnost, do konce kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost. Není-li v rozhodném období podle předchozí věty ani jeden kalendářní měsíc, na který se platí zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je rozhodným obdobím kalendářní měsíc, v němž vznikla pracovní neschopnost.

(5) Denní vyměřovací základ zjištěný při vzniku pracovní neschopnosti platí po celou dobu jejího trvání, a to i tehdy, přechází-li tato neschopnost do následujícího kalendářního roku.

(6) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro stanovení nemocenského při karanténě.

§ 145j

Peněžitá pomoc v mateřství

(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží ode dne, od kterého osoba samostatně výdělečně činná již nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství podle odstavce 1 náleží, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 145h odst. 2 písm. a) a b) a účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných trvala aspoň po dobu 180 dnů v období jednoho roku před porodem, popřípadě převzetím dítěte do trvalé péče nahrazující mateřskou péči. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle předchozí věty však vzniká, jen je-li současně splněna podmínka účasti na nemocenském pojištění uvedená v § 6 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů.