(1) Závazek zaniká tím, že se dohodou mezi věřitelem a dlužníkem nahradí závazkem novým. K platnosti takové dohody se vyžaduje, aby původní závazek byl závazkem platným.
(2) Má-li se nahradit závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazovaný závazek promlčen.
(3) V pochybnostech se nepokládá dosavadní závazek za zaniklý, pokud může obstát vedle závazku nového.
Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem též tím způsobem, že si strany dohodou upraví pohledávky a závazky mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Ustanovení § 258 odst. 2 platí obdobně.
Omyl v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, nevadí platnosti narovnání, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání učiněné v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, je-li ze skutečností dodatečně najevo vyšlých zřejmo, že některá ze stran pohledávku neměla.
Narovnání, kterým mají být mezi stranami upraveny veškeré nároky, nedotýká se nároku, který žádná ze stran zřejmě neměla na mysli.
Ručení, zástavní a jiná práva spojená se závazkem zaniklým některým ze způsobů uvedených v § 258 až 261 zajišťují i nový závazek nahrazující závazek původní; pokud osoby zavázané z těchto práv neprojevily s novým závazkem souhlas, jsou zavázány nejvýše v rozsahu původního závazku.
Strany si mohou dohodnout, že závazek zaniká, aniž by byl nahrazen závazkem novým. Jestliže zaniká závazkový vztah zřízený písemnou formou nebo jestliže má zaniknout závazek jen jedné strany, musí mít dohoda o zrušení závazku písemnou formu.
Závazek zaniká zaplacením odstupného, které si strany písemně smluvily, jestliže strana, která odstupné zaplatí, druhé straně oznámí, že od smlouvy odstupuje. Kdo smlouvu splnil aspoň zčásti nebo přijal jen částečné plnění strany druhé, nemůže již od smlouvy takto odstoupit.
Mají-li strany pohledávky směřující k plnění stejného druhu vůči sobě navzájem a některá ze stran, třeba proti vůli druhé strany, učiní projev směřující k započtení, ruší se oba nároky, pokud se vzájemně kryjí. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se oba nároky staly způsobilými k započtení.
K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Započtení však nebrání, jestliže pohledávku nelze takto uplatnit pro promlčení, které nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.
(1) Proti nároku splatnému nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, u něhož byla zjištěna nezpůsobilost plnit.
(2) Jestliže věřitel odsunul bezúplatně k žádosti dlužníka dobu plnění jeho závazku, není to na překážku započtení.
Proti nároku na vrácení věcí svémocně nebo lstivě odňatých, půjčených, daných do úschovy nebo pronajatých, nebo na peněžitou náhradu za ně, není započtení přípustné.
Byl-li nárok převeden postupně na několik osob, může dlužník započíst toliko nárok, který měl v době prvého převodu za prvým věřitelem, jakož i svůj nárok, který má za věřitelem posledním.
Dohodnou-li se strany, lze započtením vyrovnat jakékoliv vzájemné pohledávky.
Nelze-li závazek splnit, protože věřitel je dlužníkovi neznám nebo protože je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, je dlužník nebo ten, kdo má za něho plnit, oprávněn splnit závazek uložením věci, která je předmětem závazku, na náklady věřitele v místě plnění do úschovy úředního orgánu k tomu příslušného.
Splyne-li v jedné osobě pohledávka se závazkem, zanikne pohledávka i závazek.
(1) Závazek zaniká uplynutím doby, na kterou je smlouvou nebo tímto zákonem omezen.
(2) Jestliže to stanoví tento zákon, zaniká závazek, nevykoná-li oprávněný předepsaný právní úkon nebo neuplatní-li svůj nárok před soudem ve stanovené lhůtě.
(3) K zániku závazku podle odstavce 1 nebo 2 přihlédne soud i bez námitky dlužníka.
(1) Smrtí dlužníka závazek nezanikne, ledaže jeho obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně jen dlužníkem.
(2) Smrtí věřitele zaniká pohledávka jen tehdy, bylo-li plnění omezeno pouze na jeho osobu.
(1) Závazek nezaniká, i když dojde k zásadní změně okolností, za nichž smlouva byla uzavřena, ledaže by změna těchto okolností zmařila dosažení základního účelu smlouvy, který je výslovně ve smlouvě vyjádřen. Takovými okolnostmi není ani změna majetkových poměrů dlužníka, ani změna hospodářské situace v jeho zemi nebo změna podmínek v mezinárodním obchodním styku.
(2) Závazek zaniká teprve, když zmaření účelu smlouvy bylo oznámeno druhé straně; tato strana má nárok na náhradu škody způsobené jí zánikem závazkového poměru jako při nemožnosti plnění (§ 250).