(1) Pro sociální zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů platí obdobně ustanovení části první, čtvrté, páté a osmé tohoto zákona, pokud se dále nestanoví jinak.
(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též příslušníci bezpečnostních sborů a jejich služba.
(1) Služba vojáků z povolání vykonávaná po 31. prosinci 1964 se zařazuje pro účely důchodového zabezpečení do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí.
(2) Ministři národní obrany a vnitra určí v oborech své působnosti, které funkce vojáků z povolání se zařazují do I. kategorie; přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba výkonu některých těchto funkcí do doby zaměstnání.
(3) Ministři národní obrany a vnitra stanoví, které druhy služeb se hodnotí jako doby zaměstnání III. pracovní kategorie.
O tom, zda zaměstnání vojáků z povolání bylo přerušeno z vážných důvodů (§ 8 odst. 2), rozhodují v oborech své působnosti orgány ministerstev národní obrany a vnitra.
Při vyměření důchodu podle tohoto dílu se vypočítává průměrný měsíční výdělek též z hrubých výdělků za posledních 5 (10) kalendářních roků před propuštěním ze služby v ozbrojených silách, jestliže je to pro oprávněného výhodnější.
(1) Na starobní důchod má nárok voják z povolání, který má nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době služby v ozbrojených silách dosáhl věku aspoň
(2) Na starobní důchod podle tohoto dílu má nárok též občan, který byl vojákem z povolání, měl ke dni propuštění ze služby v ozbrojených silách nejméně 25 roků doby zaměstnání a dosáhl v době trvání zaměstnání (pracovní činnosti) věku aspoň
(3) Ustanovení § 11 odst. 3 až 5 platí obdobně.
(1) Základní výměra starobního důchodu vojáka z povolání nebo občana uvedeného v § 99 odst. 2, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí
(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají od 21. roku zaměstnání za každý rok služby v ozbrojených silách (zaměstnání)
| I. kategorie | 2 %, |
| II. kategorie | 1,5 % a |
| III. kategorie | 1 % |
průměrného měsíčního výdělku, avšak jen do výše stanovené v následujícím odstavci; přitom se započítává jen doba služby v ozbrojených silách (zaměstnání) vykonávané po dosažení věku 18 let.
(3) Starobní důchod podle odstavce 1 písm. b) činí ke dni vzniku nároku nejvýše 70 % průměrného měsíčního výdělku.
(4) Ustanovení § 13 odst. 3 a 5 platí obdobně.
(1) Starobní důchod spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku
2200 Kčs měsíčně, jde-li o vojáka z povolání nebo občana, který byl vojákem z povolání, jestliže konali nejméně 20 roků službu výkonného letce nebo službu jí postavenou naroveň [§ 99 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b)];
2000 Kčs měsíčně, konal-li voják z povolání nejméně 20 roků jinou službu v I. kategorii v ozbrojených silách [§ 99 odst. 1 písm. b)];
1800 Kčs měsíčně v ostatních případech [§ 99 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a)].
Částkou převyšující tyto výměry se starobní důchod vyměří, jen pokud jde o zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod; důchod spolu s tímto zvýšením a s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí však přesáhnout částku 2500 Kčs měsíčně.
(2) Ustanovení § 18 odst. 2 až 6 platí obdobně.
(1) Konal-li voják z povolání službu v ozbrojených silách (zaměstnání) přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně 25 roků anebo po dobu, jež s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen dosahuje nejméně 25 roků, činí základní výměra invalidního důchodu
(2) Ustanovení § 23 odst. 2 až 5 platí obdobně.
(1) Invalidní důchod spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku
po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trval-li výkon této služby ke dni vzniku nároku na důchod, nebo
po dobu nejméně 20 roků anebo
se stal plně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním;
po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trval-li výkon této služby ke dni vzniku nároku na důchod, nebo
po dobu nejméně 20 roků anebo
se stal plně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním;
(2) Ustanovení § 28 odst. 2 až 4 platí obdobně.
Důchody a ostatní dávky se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc.
Peněžité příspěvky, které se poskytují jako služba sociálního zabezpečení, poskytují poživatelům důchodů z důchodového zabezpečení vojáků z povolání a jejich rodinným příslušníkům orgány ministerstev národní obrany a vnitra.
Sociální zabezpečení v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech řídí, kontrolují a svými orgány provádějí ministerstva národní obrany a vnitra. Přitom zajišťují, aby úkoly sociálního zabezpečení v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech byly plněny v souladu s možnostmi a potřebami společnosti, a odpovídají za účelné a hospodárné vynakládání prostředků na sociální zabezpečení. Při plnění těchto úkolů postupují v součinnosti se Státním úřadem sociálního zabezpečení.
(1) Splňuje-li voják z povolání podmínky pro nárok na důchod již při propuštění ze služby v ozbrojených silách, přizná se dávka bez žádosti. V ostatních případech se uplatňuje nárok na dávku žádostí u okresní vojenské správy, v jejímž obvodu žadatel bydlí; v oboru působnosti ministerstva vnitra se žádost podává u příslušné součásti ministerstva vnitra.
(2) Řízení ve věcech invalidity (částečné invalidity) provádějí posudkové komise sociálního zabezpečení (§ 85 odst. 1). Schopnost vojáků z povolání k výkonu služby v ozbrojených silách posuzují lékařské komise ministerstev národní obrany a vnitra, které též rozhodují o přímé souvislosti vzniku úrazu nebo onemocnění s výkonem služby pro účely řízení o invalidním (částečném invalidním) důchodu.
(3) O odvoláních proti rozhodnutím orgánů ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra ve věcech dávek důchodového zabezpečení se rozhoduje ve správním řízení.
(4) Jinak platí o řízení v sociálním zabezpečení v ozbrojených silách obdobně § 89 až 94.
(5) Prováděcí předpisy stanoví, kdy ministerstva národní obrany a vnitra nebo jejich orgány provádějí řízení o dávkách a službách sociálního zabezpečení, výplatu dávek a poskytování služeb, jestliže
Pro důchodové zabezpečení účastníků odboje a pozůstalých po nich platí ustanovení tohoto zákona, pokud se v této části nestanoví jinak.
(1) Účastníci odboje, kteří splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, nebo zákonem č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům, ve znění zákona č. 196/1946 Sb., se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do těchto čtyř skupin:
pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. skupiny;
pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. nebo II. skupiny;
pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I., II. nebo III. skupiny.
(2) Účastníci protiválečných vzpour za první světové války se zařazují do IV. skupiny účastníků odboje.
Jestliže účastník odboje změnil pro zdravotní poškození, které utrpěl v souvislosti s odbojovou činností, své dosavadní zaměstnání, zjišťuje se jeho průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodu, pokud je to pro něj výhodnější z výdělku, kterého dosahují stejně kvalifikovaní zdraví pracovníci v povolání, jež účastník odboje dříve vykonával.
(1) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 60 let u muže a věku 55 let u ženy odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.
(2) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické perzekuce, činí 59 let u muže a 54 let u ženy.
(3) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastnice odboje činí 55 let, pokud ustanovení předchozích odstavců nejsou pro ni výhodnější.
(4) Jsou-li jiná ustanovení tohoto zákona o věku potřebném pro nárok na plný starobní důchod výhodnější, platí tato jiná ustanovení.
(1) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 65 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 60 let, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.
(2) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje I. a II. skupiny, která byla zaměstnána aspoň 20 roků (§ 12 odst. 2), se určí tak, že se od věku 60 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let, jde-li o účastnici odboje I. skupiny, a nejméně 57 let, jde-li o účastnici odboje II. skupiny.
(3) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické perzekuce, činí 64 let, a jde-li o ženu, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, 59 let.
(4) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, činí 60 let, pokud ustanovení předchozích odstavců nejsou pro ni výhodnější.
(1) Základní výměra plného starobního a invalidního důchodu (§ 23 odst. 1, § 102 odst. 1) činí pro účastníka odboje
| skupiny | |
|---|---|
| I. | 60 % |
| II. | 55 % |
| III. a IV. | 50 % |
průměrného měsíčního výdělku.
(2) Ustanovení § 13 odst. 2, § 23 odst. 2 a § 100 odst. 2 platí s tím, že procentní zvýšení základní výměry za každý rok zaměstnání náleží účastníkům odboje I. a II. skupiny od 21. roku zaměstnání.
(3) Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod (§ 23 odst. 1, § 24 a § 102 odst. 1) účastníka odboje
| skupiny | měsíčně o Kčs |
|---|---|
| I. | 120 |
| II. a III. | 100 |
| IV. | 80 |
(4) Starobní a invalidní důchod činí ke dni vzniku nároku na důchod
pokud jiná ustanovení tohoto zákona nejsou pro něj výhodnější; jde-li o účastníka odboje I. skupiny, není výše důchodu takto omezena.
(5) Zvýšení přesahující hranici 70 %, popřípadě 60 % průměrného měsíčního výdělku, uvedenou v předchozím odstavci, v § 13 odst. 4, § 23 odst. 4 a § 100 odst. 3, náleží, jen jde-li o zvýšení důchodu podle odstavce 3.
(6) Invalidní (částečný invalidní) důchod účastníka odboje, jehož invalidita (částečná invalidita) vznikla v souvislosti s odbojovou činností, se posuzuje podle ustanovení o invalidním (částečném invalidním) důchodu při pracovním úrazu (§ 26); ustanovení § 20 odst. 1 tu neplatí. Ustanovení § 40 odst. 3 platí obdobně.
(1) Starobní a invalidní důchod účastníka odboje spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku 2500 Kčs měsíčně.
(2) Starobní a invalidní důchod činí nejméně, jde-li o účastníka odboje
| skupiny | měsíčně Kčs |
|---|---|
| I. | 1 400 |
| II. | 1 200 |
| III. | 1 000 |
| IV. | 800 |
(3) Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.
(4) Starobní a invalidní důchod činí nejvýše 100 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 9 odst. 3 a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod; to však neplatí, jde-li o starobní nebo invalidní důchod náležející v nejnižší výměře (odstavec 2) anebo o starobní nebo invalidní důchod přiznaný podle předpisů platných před 1. lednem 1957.
(1) Vdově po účastníku odboje náleží vdovský důchod, splní-li se některá z podmínek stanovených v § 30 odst. 2 písm. a) až e) pro nárok na vdovský důchod i po uplynutí dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.
(2) Vdovský důchod vdovy po účastníku odboje činí nejméně 560 Kčs měsíčně.
(3) Vdovský důchod účastnice odboje, která nemá jiný důchod ani příjem ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti, se vyměří nejméně částkou uvedenou v § 107g odst. 2 podle toho, do které skupiny účastníků odboje je vdova zařazena.
(4) Vdovský důchod se vdově výdělečně činné nekrátí, jde-li o účastnici odboje nebo o vdovu po účastníku odboje.
(5) Nemá-li vdova po účastníku odboje nárok na vdovský důchod, požívá však starobní nebo invalidní důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 560 Kčs měsíčně.
(1) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 400 Kčs měsíčně.
(2) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí 700 Kčs měsíčně.
(1) Je-li účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se účastníku odboje
| skupiny | ve výši Kčs měsíčně |
|---|---|
| I. | 1 400 |
| II. | 1 200 |
| III. | 1 000 |
| IV. | 800 |
(2) Je-li vdově po účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se ve výši 560 Kčs měsíčně.
Poskytuje-li se rodičům účastníka odboje, který v souvislosti s odbojovou činností padl, byl popraven, nebo zemřel ve vězení, důchod rodičů, starobní, invalidní, vdovský nebo sociální důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 600 Kčs měsíčně, jde-li o jednotlivce, a 900 Kčs měsíčně, jde-li o manželskou dvojici.
Důchody poskytované v nejnižší výměře podle této části zákona ani důchody z nich vyměřené nepodléhají zvláštní dani z důchodu.