102
ZÁKON
ze dne 8. října 1971
o ochraně státního tajemství
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Tento zákon upravuje ochranu státního tajemství, vymezuje způsob jeho určení i ochrany před vyzrazením a zneužitím proti ústavnímu zřízení České a Slovenské Federativní Republiky a jejím zájmům. Základní zásady tohoto zákona platí přiměřeně i pro úpravu ochrany hospodářského a služebního tajemství.
(1) Státním tajemstvím se rozumí vše, co v důležitém zájmu Československé socialistické republiky, zejména v zájmu politickém, vojenském nebo hospodářském má zůstat utajeno před nepovolanou osobou.
(2) Základní skutečnosti tvořící předmět státního tajemství stanoví vláda Československé socialistické republiky.
(1) V souladu se základními skutečnostmi, které jsou předmětem státního tajemství (§ 2 odst.2), vydává a doplňuje ministr vnitra Československé socialistické republiky seznamy skutečností tvořících předmět státního tajemství pro jednotlivé obory nebo odvětví.
(2) Na zpracování seznamů uvedených v předchozím odstavci a jejich doplňování se podílejí příslušné federální a republikové ústřední orgány a organizace.
(3) Seznamy uvedené v odstavci 1 jsou jednotné a platí na celém území České a Slovenské Federativní Republiky; každý je do nich oprávněn nahlížet u federálního ministerstva vnitra a u příslušných federálních a republikových ministerstev a ústředních orgánů.
Za ochranu státního tajemství v orgánech a organizacích (dále jen „organizace“) odpovídají jejich vedoucí, kteří jsou zejména povinni vytvářet vhodné podmínky pro zabezpečení ochrany státního tajemství, dbát na dodržování předpisů k tomu vydaných a vyvozovat příslušné závěry a opatření z jejich porušení.
Seznámí-li se jakkoliv se státním tajemstvím osoba, jež ke styku s ním nebyla určena (§ 9), je povinna učinit vše, aby toto tajemství nebylo zneužito; zejména je povinna zachovávat mlčenlivost o tomto státním tajemství, a jde-li o předměty obsahující státní tajemství, předat je bez odkladu nejbližšímu útvaru, popřípadě příslušníku Sboru národní bezpečnosti nebo jinému státnímu orgánu.
Federální ministerstvo vnitra plní při ochraně státního tajemství v orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky tyto úkoly:
(1) Se státním tajemstvím se může seznamovat pouze osoba, která splňuje stanovené předpoklady a je k tomu zvlášť určena vedoucím organizace (dále jen „určená osoba“).
(2) Určenou osobou může být občan České a Slovenské Federativní Republiky, který svými charakterovými a osobními vlastnostmi poskytuje záruku, že státní tajemství nebude ohroženo.
(3) Organizace je povinna si vyžádat před určením osoby ke styku se státním tajemstvím vyjádření federálního ministerstva vnitra k této osobě, zda mu nejsou známy překážky, které by tomuto určení bránily.
(4) Zjistí-li organizace, že určená osoba již stanoveným předpokladům nevyhovuje, je povinna učinit ihned potřebná opatření.
Cizinec a osoba bez státní příslušnosti se může seznamovat se státním tajemstvím jen v souvislosti s přípravou, uzavíráním a plněním mezinárodních smluv a dohod; v ostatních případech jen se souhlasem federálního ministerstva vnitra.
(1) Organizace je povinna zabezpečit, aby určená osoba byla seznámena s povinnostmi a omezeními podle tohoto zákona a v rozsahu zastávaného pracovního místa (funkce) též s ostatními předpisy upravujícími ochranu státního tajemství včetně příslušných seznamů skutečností tvořících předmět státního tajemství.
(2) O seznámení podle předchozího odstavce se pořídí písemný záznam, který určená osoba vlastnoručně podepíše; záznam se založí do osobního spisu určené osoby.
Organizace je povinna vést evidenci určených osob, které jsou u ní v pracovním (služebním) nebo členském poměru nebo s ní uzavřely dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to ještě tři roky po skončení tohoto poměru.
Určená osoba je povinna učinit vše, aby se státní tajemství nestalo známým nepovolané osobě. Zejména je povinna
(1) Má-li být určená osoba dotazována v řízení před státním orgánem o skutečnostech tvořících předmět státního tajemství, může být na žádost tohoto orgánu zproštěna mlčenlivosti. O zproštění mlčenlivosti a jeho rozsahu rozhoduje vedoucí organizace, v níž byla tato osoba ke styku se státním tajemstvím určena. Jde-li o věc, kterou projednávají orgány zákonodárných sborů, může o zproštění mlčenlivosti rozhodnout předsednictvo tohoto sboru.
(2) Vedoucí organizace nebo předsednictvo zákonodárných sborů odepře zproštění mlčenlivosti podle odstavce 1, byla-li by tím státu způsobena vážná škoda.
(3) Předchozími odstavci není dotčeno ustanovení trestního řádu a dalších předpisů.
(1) Na území České a Slovenské Federativní Republiky je zakázáno fotografovat, filmovat, zakreslovat nebo jinak zaznamenávat (dále jen „fotografovat“) objekty, prostory a zařízení označené tabulkou ZÁKAZ FOTOGRAFOVÁNÍ.
(2) O zákazu fotografování v zájmu obrany a bezpečnosti České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra; tato ministerstva rozhodují též o výjimkách z tohoto zákazu.
(3) O zákazu fotografování v zájmu ochrany státního tajemství v prostorech organizace a o výjimkách z tohoto zákazu rozhoduje její vedoucí.
Šifrovou službu v České a Slovenské Federativní Republice metodicky řídí federální ministerstvo vnitra, za její činnost odpovídá vedoucí organizace.
(1) Hospodářským tajemstvím se rozumí vše, co je důležité pro hospodářskou činnost a v obecném zájmu má zůstat utajeno před nepovolanou osobou.
(2) Služebním tajemstvím se rozumí důležitá skutečnost, která souvisí s činností národního výboru, soudu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské, družstevní nebo společenské organizace a v obecném zájmu má zůstat utajena před nepovolanou osobou.
(3) Vláda Československé socialistické republiky stanoví bližší úpravu ochrany hospodářského a služebního tajemství v mezích základních zásad upravených tímto zákonem a určí oprávnění a úkoly federálního ministerstva vnitra při této ochraně.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1972.