Ústavní zákon o československé federaci (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)

Čl. 60

(1) V čele České a Slovenské Federativní Republiky je prezident. Volí ho Federální shromáždění.

(2) Prezident České a Slovenské Federativní Republiky je za výkon své funkce odpovědný Federálnímu shromáždění.

Čl. 61

(1) Prezident České a Slovenské Federativní Republiky:

1. a) zastupuje Českou a Slovenskou Federativní Republiku navenek; sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv, ke kterým není třeba souhlasu Federálního shromáždění, může prezident přenést na vládu České a Slovenské Federativní Republiky anebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy;
2. b) přijímá a pověřuje vyslance;
3. c) svolává zasedání Federálního shromáždění a prohlašuje jeho zasedání za skončené;
4. d) může rozpustit Federální shromáždění, jde-li o případ uvedený v čl. 44 odst. 5;
5. e) podepisuje zákony Federálního shromáždění a zákonná opatření jeho předsednictva;
6. f) má právo podávat Federálnímu shromáždění zprávy o stavu České a Slovenské Federativní Republiky a o závažných politických otázkách, předkládat mu návrhy potřebných opatření a být přítomen schůzím sněmoven Federálního shromáždění;
7. g) jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy vlády České a Slovenské Federativní Republiky a pověřuje je řízením federálních ministerstev a jiných federálních ústředních orgánů;
8. h) má právo být přítomen při schůzích vlády České a Slovenské Federativní Republiky a předsedat jí, vyžadovat si od vlády a od jejích jednotlivých členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které je třeba řešit;
9. ch) jmenuje vyšší státní funkcionáře České a Slovenské Federativní Republiky v případech, ve kterých to stanoví zákon; jmenuje a povyšuje generály, jmenuje na návrh příslušných orgánů České republiky a Slovenské republiky profesory a rektory vysokých škol;
10. i) propůjčuje vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán;
11. j) má právo udělovat amnestii, promíjet a zmírňovat tresty uložené trestními soudy a nařizovat, aby se soudní trestní řízení nezahajovalo nebo aby se v něm nepokračovalo, a zahlazovat odsouzení;
12. k) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
13. l) vyhlašuje na návrh vlády České a Slovenské Federativní Republiky válečný stav a na základě rozhodnutí Federálního shromáždění vypovídá válku, je-li Česká a Slovenská Federativní Republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

(2) Prezidentu České a Slovenské Federativní Republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v tomto ústavním zákonu uvedeny, stanoví-li tak zákon Federálního shromáždění.

(3) Obstarávání věcí spojených s výkonem funkce, politické a veřejné činnosti prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky zajišťuje Kancelář; podrobnosti stanoví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 62

(1) Prezidentem České a Slovenské Federativní Republiky může být zvolen každý občan volitelný za poslance Federálního shromáždění.

(2) Prezident je volen na období pěti let. Ujímá se výkonu své funkce po složení slibu. Funkční období prezidenta, zvoleného po svobodných, demokratických volbách do Federálního shromáždění v roce 1990 však bude trvat 24 měsíců.

(3) Volba prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky se koná v posledních 14 dnech funkčního období prezidenta. Uvolní-li se úřad prezidenta před skončením volebního období, koná se volba nejpozději do 40 dnů, v tomto případě se koná volba veřejným hlasováním. Funkční období takto zvoleného prezidenta končí do 40 dnů po ustavení nového Federálního shromáždění, zvoleného ve svobodných, demokratických volbách.

(4) Prezident České a Slovenské Federativní Republiky nemůže být zároveň poslancem žádného zastupitelského sboru, členem vlády ani Ústavního soudu ani soudcem.

(5) Bude-li prezidentem České a Slovenské Federativní Republiky zvolen poslanec, člen vlády nebo Ústavního soudu nebo soudce, přestane ode dne svého zvolení vykonávat dosavadní funkci. Dnem složení slibu zaniká jeho mandát, členství ve vládě nebo v Ústavním soudu nebo funkce soudce.

Čl. 63

Prezident České a Slovenské Federativní Republiky skládá před Federálním shromážděním tento slib:

Čl. 64

(1) Uvolní-li se úřad prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky a nový prezident ještě není zvolen a nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí vládě České a Slovenské Federativní Republiky. Vláda může v takovém případě pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky; na předsedu vlády přechází v té době vrchní velení nad ozbrojenými silami.

(2) Nemůže-li prezident České a Slovenské Federativní Republiky vykonávat svůj úřad (odstavec 1) delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit nového prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky na nové funkční období.

Čl. 65

Prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky nelze soudně stíhat pro jednání spojené s výkonem jeho funkce.

Čl. 66

Vláda České a Slovenské Federativní Republiky je nejvyšším výkonným orgánem státní moci České a Slovenské Federativní Republiky.

Čl. 67

(1) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky se skládá z předsedy, místopředsedů, ministrů.

(2) Funkce člena vlády České a Slovenské Federativní Republiky je neslučitelná s funkcí člena předsednictva Federálního shromáždění a s funkcí člena Ústavního soudu.

Čl. 68

Členové vlády České a Slovenské Federativní Republiky skládají do rukou prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky tento slib:

Čl. 69

Vláda České a Slovenské Federativní Republiky je povinna po svém jmenování předstoupit před Federální shromáždění na jeho nejbližší schůzi, předložit mu svůj program a požádat je o vyslovení důvěry.

Čl. 70

(1) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky je z výkonu své funkce odpovědna Federálnímu shromáždění; každá z obou sněmoven ji může vyslovit nedůvěru.

(2) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může kdykoliv požádat Federální shromáždění o vyslovení důvěry.

Čl. 71

(1) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může podat demisi do rukou prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Vysloví-li sněmovna Federálního shromáždění nedůvěru vládě České a Slovenské Federativní Republiky, anebo odepře-li jí vyslovit důvěru, prezident České a Slovenské Federativní Republiky vládu odvolá.

(3) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvoleného Federálního shromáždění.

Čl. 72

Přijme-li prezident České a Slovenské Federativní Republiky demisi vlády České a Slovenské Federativní Republiky, pověří ji vykonáním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.

Čl. 73

(1) Člen vlády České a Slovenské Federativní Republiky může podat demisi do rukou prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Sněmovna lidu nebo Sněmovna národů Federálního shromáždění mohou vyslovit nedůvěru i jednotlivému členu vlády České a Slovenské Federativní Republiky. V tomto případě prezident České a Slovenské Federativní Republiky člena vlády odvolá.

Čl. 74

Přijme-li prezident České a Slovenská Federativní Republiky demisi člena vlády České a Slovenské Federativní Republiky, může určit, který z členů vlády povede prozatímně věci dosud spravované členem vlády, jehož demisi přijal.

Čl. 75

K platnosti usnesení vlády České a Slovenské Federativní Republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Čl. 76

(1) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky zajišťuje plnění úkolů federace v oblasti obrany České a Slovenské Federativní Republiky, upevňování bezpečnosti země, rozvíjení mírové zahraniční politiky, v oblasti hospodářské výstavby a v dalších oblastech působnosti federace. K tomuto cíli zabezpečuje plnění zákonů Federálního shromáždění, sjednocuje, řídí a kontroluje činnost federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů.

(2) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky při zajišťování plnění úkolů federace koordinuje řešení otázek vyplývajících z potřeby jednotného zabezpečování státní politiky federace.

Čl. 77

(1) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje ve sboru zejména:

1. a) o návrzích zákonů Federálního shromáždění,
2. b) o vládních nařízeních,
3. c) o provádění programového prohlášení vlády,
4. d) o zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky,
5. e) o návrzích státního rozpočtu a závěrečného účtu federace,
6. f) o zásadních hospodářských opatřeních k zajištění hospodářské politiky,
7. g) o jmenování funkcionářů v případech, kde to stanoví zákon Federálního shromáždění,
8. h) o tom, že požádá Federální shromáždění o vyslovení důvěry,
9. ch) o dalších otázkách, stanoví-li to zákon Federálního shromáždění.

(2) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může pro výkon své běžné rozhodovací činnosti zřídit jako svůj orgán předsednictvo vlády České a Slovenské Federativní Republiky a vymezit mu působnost a stanovit zásady jeho jednání.

(3) Obstarávání věcí spojených s činností vlády České a Slovenské Federativní Republiky zajišťuje Úřad vlády České a Slovenské Federativní Republiky; podrobnosti stanoví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 78

Vláda České a Slovenské Federativní Republiky spolupracuje s vládami obou republik při sjednávání mezinárodních smluv, jejichž provedení patří do působnosti republik; spolupracuje s nimi též při zastupování České a Slovenské Federativní Republiky v mezinárodních organizacích, působících v oblasti působnosti republik.

Čl. 79

K provedení zákona Federálního shromáždění a v jeho mezích může vláda České a Slovenské Federativní Republiky vydávat nařízení, jde-li o úpravu otázek, které spadají do působnosti federace.

Čl. 80

Federální ministerstva a ostatní federální ústřední orgány mohou na zakladě zákonů Federálního shromáždění a v jejich mezích vydávat obecně závazné právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Čl. 81

(1) V oblasti působnosti federace působí federální ministerstva a další federální orgány státní správy.

(2) Federální ministerstva a ostatní federální ústřední orgány státní správy, v jejichž čele stojí člen vlády České a Slovenské Federativní Republiky, se zřizují ústavními zákony Federálního shromáždění; další federální orgány státní správy se zřizují zákony Federálního shromáždění.

Čl. 82

(Zrušen.)

Čl. 83

(Zrušen.)

Čl. 84

Státní orgány republik provádějí zákony Federálního shromáždění na území republik, pokud jejich provedením nejsou pověřeny příslušné federální orgány.

Čl. 85

Pokud správní orgány republik vykonávají působnost ve věcech spadajících do působnosti federace, jsou povinny se řídit směrnicemi orgánů federální správy.

Čl. 86

(1) Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

(2) Členové Ústavního soudu jsou při rozhodování nezávislí a rozhodují jedině na základě Ústavy České a Slovenské Federativní Republiky a zákonů Federálního shromáždění.

Čl. 87

Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje:

1. a) o souladu zákonů Federálního shromáždění a zákonných opatření jeho předsednictva s Ústavou české a Slovenské Federativní Republiky,
2. b) o souladu ústavních zákonů České národní rady a Slovenské národní rady s Ústavou České a Slovenské Federativní Republiky a o souladu zákonů národních rad s Ústavou České a Slovenské Federativní Republiky,
3. c) o souladu nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky a obecně závazných právních předpisů federálních ministerstev a ostatních federálních orgánů státní správy i o souladu nařízení vlád republik a obecně závazných právních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy republik s Ústavou České a Slovenské Federativní Republiky a zákony Federálního shromáždění.

Čl. 88

Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky řeší kompetenční spory

1. a) mezi orgány České a Slovenské Federativní Republiky a orgány jedné nebo obou republik,
2. b) mezi orgány obou republik.

Čl. 89

Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky může dávat podněty ke zdokonalení zákonodárství České a Slovenské Federativní Republiky, jakož i zákonodárství republik.

Čl. 90

(1) Jestliže Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky zjistí, že je nesoulad mezi, předpisy ve smyslu čl. 87, vysloví, že dotčené předpisy, jejich část, popřípadě některá ustanovení pozbývají účinnosti; příslušné orgány jsou povinny do 6 měsíců od zveřejnění nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky dát dotčené předpisy do souladu s Ústavou České a Slovenské Federativní Republiky, popřípadě s jinými zákony Federálního shromáždění. Neučiní-li tak, ztrácejí dotčené předpisy, jejich části nebo ustanovení platnost po 6 měsících od zveřejnění nálezu.

(2) Nález Ústavního soudu se zveřejní v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.

Čl. 91

Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje o stížnostech proti neověření mandátu poslance Federálního shromáždění a proti výroku, že došlo k odvolání poslance, jakož i proti rozhodnutí o odmítnutí registrace kandidáta.

Čl. 92

Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje o ochraně ústavou zaručených práv a svobod, jsou-li porušeny rozhodnutím nebo jinými zásahy federálních orgánů, neposkytuje-li zákon jinou soudní ochranu.

Čl. 93

(1) Ústavní soud zahajuje řízení vždy, podá-li návrh:

1. a) sněmovna Federálního shromáždění, předsednictvo Federálního shromáždění, vláda České a Slovenské Federativní Republiky nebo jiný federální orgán,
2. b) Česká národní rada, její předsednictvo, Slovenská národní rada, její předsednictvo nebo vláda republiky,
3. c) soud,
4. d) generální prokurátor,
5. e) občan v případech uvedených v čl. 91.

(2) Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky může zahájit řízení na základě vlastního rozhodnutí.

(3) Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky může zahájit řízení též z podnětu občanů a organizací.

Čl. 94

(1) Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky se skládá z 12 členů, z nichž je 8 soudců a 4 náhradníci. Ústavní soud rozhoduje v senátech.

(2) Za člena Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Federálního shromáždění, dosáhl věku 35 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 10 let činný v právnickém povolání.

(3) Členy Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky volí Federální shromáždění na dobu 7 let. Soudce Ústavního soudu může být zvolen nejvíce na dvě volební období za sebou.

(4) Čtyři soudcové a dva náhradníci jsou voleni z občanů České republiky a čtyři soudcové a dva náhradníci jsou voleni z občanů Slovenské republiky.

Čl. 95

(1) Předsedu a místopředsedu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky volí z členů Ústavního soudu Federální shromáždění.

(2) Jestliže předseda Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky je občan České republiky, bude zvolen za místopředsedu občan Slovenské republiky, nebo naopak.

Čl. 96

(1) Předseda Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky povolává náhradníky do funkce soudce v případě onemocnění, zaneprázdnění nebo při ztrátě soudcovské funkce některého soudce Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Při ztrátě soudcovské funkce některého soudce Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky se náhradník stane trvale soudcem až do skončení volebního období Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky.

Čl. 97

(1) Členové Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky mají imunitu obdobně jako poslanci Federálního shromáždění.

(2) Souhlas k trestnímu nebo kárnému stíhání člena Ústavního soudu anebo k jeho vzetí do vazby dává Ústavní soud.

Čl. 98

(1) Funkce člena Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky je neslučitelná s funkcí poslance Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady, členstvím ve vládě České a Slovenské Federativní Republiky a vládách republik nebo s funkcí ve správním nebo hospodářském aparátu.

(2) Zákon Federálního shromáždění může stanovit neslučitelnost funkce člena Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky s dalšími funkcemi.

Čl. 99

Člen Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky se může své funkce vzdát. Federální shromáždění může ho odvolat na základě kárného řízení nebo na základě rozsudku v trestní věci. Federální shromáždění může soudce odvolat i v případě, jestliže se nezúčastňuje jednání soudu více než jeden rok, jestliže to konstatovalo plénum Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky.

Čl. 100

Podrobnosti o působnosti a organizaci Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a způsob řízení před ním upraví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 101

V České republice a ve Slovenské republice působí ústavní soudy republik. Jejich působnost a zásady organizace stanoví ústavní zákony národních rad.

Čl. 102

(1) Představitelem národní svrchovanosti a svébytností českého národa a nejvyšším orgánem státní moci v České republice je Česká národní rada.

(2) Představitelem národní svrchovanosti a svébytnosti slovenského národa a nejvyšším orgánem státní moci ve Slovenské republice je Slovenská národní rada.

(3) Národní rada je jediným zákonodárným orgánem republiky.

Čl. 103

(1) Počet poslanců České národní rady stanoví ústavní zákon České národní rady. Počet poslanců Slovenské národní rady stanoví ústavní zákon Slovenské národní rady.

(2) Národní rada se volí na období pěti let.^*)

(3) Podmínky výkonu volebního práva do národní rady a způsob výkonu voleb a odvolání poslanců stanoví zákon národní rady.

Čl. 104

(1) Národní rada zasedá nejméně dvakrát do roka (jarní zasedání a podzimní zasedání).

(2) Národní radu svolává k zasedání a její zasedání prohlašuje za skončené předsednictvo národní rady.

(3) Národní rada musí být svolána svým předsednictvem na žádost alespoň jedné třetiny poslanců. Předsednictvo národní rady svolá zasedání do 14 dnů nebo do další lhůty uvedené v žádosti.

Čl. 105

Jednotlivé schůze národní rady svolává její předseda.

Čl. 106

(1) Schůze národní rady jsou zpravidla veřejné.

(2) Neveřejné schůze se mohou konat jen v případech stanovených jednacím řádem národní rady.

Čl. 107

(1) Do působnosti národní rady patří zejména:

1. a) usnášet se na ústavních a jiných zákonech republiky a sledovat, jak jsou prováděny,
2. b) dávat souhlas k mezinárodním smlouvám, k jejichž provedení je třeba zákona národní rady,
3. c) jednat o zásadních otázkách vnitřní politiky,
4. d) schvalovat státní rozpočet republiky, prověřovat jeho plnění a schvalovat státní závěrečný účet republiky,
5. e) volit a odvolávat předsedu národní rady a ostatní členy předsednictva národní rady,
6. f) jednat o programovém prohlášení vlády republiky a kontrolovat její činnost a činnost jejích členů, jakož i jednat o důvěře vládě,
7. g) zřizovat zákonem ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy republiky,
8. h) volit a odvolávat členy Ústavního soudu republiky.

(2) Národní rada může zrušit nařízení nebo usnesení vlády republiky nebo obecně závazný právní předpis ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy republiky, odporují-li ústavě nebo jinému zákonu národní rady.

Čl. 108

(Zrušen.)

Čl. 109

(1) Národní rada je schopna se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina všech jejích poslanců.

(2) K platnému usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

(3) K přijetí ústavního zákona je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců národní rady.

Čl. 110

(1) Vláda republiky může požádat národní radu o vyslovení důvěry. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě může podat alespoň jedna pětina poslanců národní rady.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro vyslovení nedůvěry jednotlivému členu vlády republiky.

Čl. 111

(1) Návrhy zákonů mohou podávat poslanci národní rady, výbory národní rady a vláda republiky.

(2) Zákony národní rady podepisuje předseda národní rady a předseda vlády republiky.

(3) Aby zákon národní rady nabyl platnosti, musí být vyhlášen způsobem, který stanoví zákon národní rady. Zákony národní rady vyhlašuje předsednictvo národní rady do 14 dnů po jejich schválení.

Čl. 112

Zásady jednání národní rady, její styky s vládou a navenek upravuje zákon o jednacím řádu národní rady.

Čl. 113

(1) Výkon poslaneckého mandátu je neslučitelný s výkonem poslaneckého mandátu Federálního shromáždění a s výkonem funkcí soudce, prokurátora, státního arbitra, vojáka z povolání, příslušníka Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy.

(2) Platnost volby poslanců ověřuje národní rada. Činí tak na návrh svého mandátového a imunitního výboru.

Čl. 114

(1) Poslanec skládá na schůzi národní rady, které se poprvé účastní, slib.

(2) Poslanec České národní rady skládá slib, jehož znění stanoví ústavní zákon České národní rady.

(3) Poslanec Slovenské národní rady skládá slib, jehož znění stanoví ústavní zákon Slovenské národní rady.

(4) Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou má za následek ztrátu mandátu.

Čl. 115

(1) Národní rada i jednotliví poslanci mají právo interpelovat vládu republiky a její členy a klást jim otázky ve věcech jejich působnosti. Vláda a její členové jsou povinni na interpelace a otázky odpovídat.

(2) Předseda i ostatní členové vlády republiky mají právo zúčastnit se schůzí národní rady, jejího předsednictva a výborů. Udělí se jim slovo, kdykoliv o to požádají.

(3) Požádá-li o to národní rada, její předsednictvo nebo výbor, je člen vlády povinen dostavit se do schůze národní rady, jejího předsednictva nebo výboru.

Čl. 116

(1) Poslance nelze trestně ani kárně stíhat ani ho vzít do vazby bez souhlasu národní rady. Odepře-li národní rada souhlas, je stíhání navždy vyloučeno.

(2) Poslance národní rady nelze vůbec stíhat pro hlasování v národní radě nebo v jejich orgánech. Za výroky při výkonu funkce poslance, učiněné v národní radě nebo v jejím orgánu, podléhá poslanec jen disciplinární pravomoci národní rady.

(3) Byl-li poslanec přistižen a zadržen při trestném činu, je příslušný orgán povinen to ihned oznámit předsednictvu národní rady. Nedá-li předsednictvo národní rady souhlas, musí být poslanec ihned propuštěn.

Čl. 117

Poslanec národní rady může odepřít svědectví ve věcech, o kterých se dověděl při výkonu své funkce, a to i když přestal být poslancem.

Čl. 118

Národní rada zřizuje si výbory jako své iniciativní a kontrolní orgány a volí jejich předsedy a ostatní členy.

Čl. 119

(1) Národní rada volí ze svého středu předsednictvo národní rady.

(2) Předsednictvo národní rady se skládá z předsedy, místopředsedů a z dalších členů. Počet členů předsednictva stanoví národní rada.

(3) Předsednictvo národní rady zůstává ve své funkci i po uplynutí volebního období, dokud si nově zvolená národní rada nezvolí své předsednictvo.

(4) Předsednictvo národní rady a jeho členové jsou odpovědni národní radě. Národní rada je může kdykoliv odvolat.

Čl. 120

Předsednictvo národní rady se usnáší nadpoloviční většinou všech svých členů.

Čl. 121

(1) V době, kdy národní rada nezasedá buď proto, že zasedání je skončeno, anebo proto, že uplynulo volební období, plní působnost národní rady předsednictvo národní rady. Nepřísluší mu však přijímat a měnit ústavní zákony a usnášet se na státním rozpočtu republiky.

(2) V době, kdy národní rada nezasedá v důsledku mimořádných příčin, plní předsednictvo národní rady veškerou její působnost s výjimkou práva přijímat a měnit ústavní zákony.

(3) Neodkladná opatření, ke kterým by bylo třeba zákona, činí předsednictvo národní rady ve formě zákonných opatření, která podepisuje předseda národní rady a předseda vlády republiky. Zákonná opatření se vyhlašují stejně jako zákony.

(4) Opatření předsednictva národní rady podle odstavců 1 až 3 musí být schválena na nejbližším zasedání národní rady, jinak pozbývají další platnosti.

Čl. 122

(1) Do působnosti předsednictva národní rady patří dále

1. a) jmenovat a odvolávat předsedu a ostatní členy vlády republiky a pověřovat je řízením ministerstev a jiných ústředních orgánů,
2. b) jmenovat státní funkcionáře v případech, jestliže je mu to svěřeno zákonem,
3. c) udělovat ceny a propůjčovat vyznamenání podle zákonů republiky.

(2) Předsednictvo národní rady vyhlašuje volby do národní rady a všeobecné volby do zastupitelstev obcí.

Čl. 123

Předseda národní rady:

1. a) zastupuje národní radu navenek,
2. b) podepisuje zákony národní rady a zákonná opatření jejího předsednictva,
3. c) přijímá slib členů vlády republiky,
4. d) svolává a řídí schůze národní rady.

Čl. 124

Vláda republiky je nejvyšším výkonným orgánem státní moci republiky.

Čl. 125

(1) Vláda republiky se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů.

(2) Funkce člena vlády je neslučitelná s funkcí člena předsednictva národní rady a s funkcí člena Ústavního soudu.

Čl. 126

(1) Členové vlády České republiky skládají do rukou předsedy České národní rady slib, jehož znění stanoví ústavní zákon České národní rady.

(2) Členové vlády Slovenské republiky skládají do rukou předsedy Slovenské národní rady slib, jehož znění stanoví ústavní zákon Slovenské národní rady.

Čl. 127

Vláda republiky je povinna po svém jmenování předstoupit před národní radu na její nejbližší schůzi, předložit jí svůj program a požádat ji o vyslovení důvěry.

Čl. 128

(1) Vláda republiky je z výkonu své funkce odpovědna národní radě, která jí může vyslovit nedůvěru.

(2) Vláda republiky může kdykoliv požádat národní radu o vyslovení důvěry.

Čl. 129

(1) Vláda republiky může podat demisi předsednictvu národní rady.

(2) Vysloví-li národní rada vládě republiky nedůvěru nebo zamítne-li její návrh na vyslovení důvěry, předsednictvo národní rady vládu republiky odvolá.

(3) Vláda republiky podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené národní rady.

Čl. 130

Přijme-li předsednictvo národní rady demisi vlády, pověří ji vykonáváním jejích funkcí prozatímně dále až do jmenování vlády nové.

Čl. 131

(1) Člen vlády republiky může podat předsednictvu národní rady demisi.

(2) Národní rada může vyslovit nedůvěru jednotlivým členům vlády republiky. V tomto případě předsednictvo národní rady člena vlády odvolá.

Čl. 132

Přijme-li předsednictvo národní rady demisi člena vlády republiky, může určit, který z členů vlády povede prozatímně věci dosud spravované členem vlády, jehož demisi přijalo.

Čl. 133

Vláda republiky rozhoduje ve sboru, který je schopen se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů. K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů vlády.

Čl. 134

Vláda republiky organizuje a zajišťuje plnění úkolů v oblasti hospodářské, kulturní a sociální výstavby republiky, jakož i v dalších oblastech příslušejících podle tohoto ústavního zákona republice. K tomu cíli vláda republiky zabezpečuje plnění zákonů, sjednocuje, řídí a kontroluje činnost ministerstev a ostatních orgánů státní správy republiky, sleduje a zajišťuje plnění svých nařízení a usnesení.

Čl. 135

(1) Vládě republiky přísluší veškerá vládní a výkonná pravomoc, vyplývající ze zákonodárné působnosti národní rady.

(2) Do působnosti vlády republiky patří dále věci, které podle tohoto ústavního zákona upravují zákony Federálního shromáždění, jestliže jejich výkon náleží vládám republik (čl. 37 odst. 2).

(3) (Zrušen.)

Čl. 136

Vláda republiky řídí a kontroluje činnost obcí, pokud jde o výkon státní správy, který na ně byl zákonem přenesen.

Čl. 137

(1) Vláda republiky rozhoduje ve sboru zejména:

1. a) o návrzích zákonů,
2. h) o vládních nařízeních,
3. c) o provádění programového prohlášení vlády,
4. d) o souhlasu s mezinárodními smlouvami, jejichž provádění náleží do působnosti republiky,
5. e) o návrzích státního rozpočtu a závěrečného účtu republiky,
6. f) o zásadních hospodářských opatřeních k zajištění hospodářské politiky,
7. g) o jmenování funkcionářů v případech, kde to stanoví zákon,
8. h) o tom, že požádá národní radu o vyslovení důvěry,
9. ch) o dalších otázkách, stanoví-li to zákon národní rady.

(2) Vláda České republiky a vláda Slovenské republiky může pro výkon své běžné rozhodovací činnosti zřídit jako svůj orgán předsednictvo vlády a vymezit mu působnost a stanovit zásady jeho jednání.

Čl. 138

K provedení zákona národní rady a v jeho mezích může vláda republiky vydávat nařízení. Rovněž může vydávat nařízení k provedení zákona Federálního shromáždění, je-li jím k tomu zmocněna.

Čl. 139

Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy republiky mohou na základě zákonů Federálního shromáždění i zákonů národní rady a v jejich mezích vydávat obecně závazné právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Čl. 139a

Místní orgány státní správy mohou na základě zákonů Federálního shromáždění i zákonů národní rady a v jejich mezích vydávat obecně závazné právní předpisy pro obvody své působnosti, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Čl. 140

(1) Území České republiky tvoří dosavadní území českých krajů.

(2) Území Slovenské republiky tvoří dosavadní území Slovenska.

(3) Územní členění republik stanoví zákony národních rad.

Čl. 141

(1) Hlavním městem České a Slovenské Federativní Republiky a pravidelným sídlem jejích orgánů je Praha. Postavení Prahy jako hlavního města České a Slovenské Federativní Republiky upraví zákon Federálního shromáždění.

(2) Hlavním městem České republiky a pravidelným sídlem jejích orgánů je Praha.

(3) Hlavním městem Slovenské republiky a pravidelným sídlem jejích orgánů je Bratislava.

Čl. 142

(1) Ústava České a Slovenské Federativní Republiky může být změněna pouze ústavním zákonem Federálního shromáždění.

(2) Do doby přijetí Ústavy České republiky a Ústavy Slovenské republiky řídí se ústavní poměry těchto republik tímto ústavním zákonem a ostatními ústavními předpisy.

(3) Zákony Federálního shromáždění, zákony národních rad ani jiné právní předpisy federálních orgánů a orgánů republik nesmějí odporovat ústavě a ústavním zákonům České a Slovenské Federativní Republiky. Výklad a používání všech právních předpisů musí být v souladu s ústavou a s ústavními zákony federace.

(4) Zákony národních rad ani jiné právní předpisy republik nesmějí odporovat ústavním zákonům národních rad. Výklad a používání všech právních předpisů republiky musí být v souladu ústavními zákony národní rady.

Čl. 143

(1) Zrušují se ustanovení čl. 1 odst. 2 a čl. 12, dále ustanovení hlavy třetí, čtvrté, páté a šesté (čl. 39 až 85), jakož i ustanovení článků 107 až 109 a článku 111 Ústavy (ústavní zákon č. 100/1960 Sb.).

(2) Kde se ustanovení ústavy a jiných zákonů zmiňují o České a Slovenské Federativní Republice, rozumí se tím podle povahy věci též Česká republika a Slovenská republika.

(3) Prezident republiky zvolený podle ustanovení čl. 63 ústavy zůstává ve funkci jako prezident České a Slovenské Federativní Republiky podle tohoto ústavního zákona; jeho volební období se počítá ode dne jeho zvolení.

(4) Předsednictvo Národního shromáždění zůstává ve své funkci až do zvolení předsednictva Federálního shromáždění.

(5) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky vykonává funkci vlády České a Slovenské Federativní Republiky až do jmenování vlády České a Slovenské Federativní Republiky podle tohoto ústavního zákona.

Čl. 144

(1) Všechny zákony a jiné právní předpisy platné v den, kdy tento ústavní zákon nabývá účinnosti, zůstávají i nadále v platnosti. Pokud upravují věci, které nepatří do působnosti federace podle tohoto ústavního zákona, mohou být měněny zákony České národní rady nebo Slovenské národní rady, popřípadě jinými právními předpisy republik.

(2) Pokud dosavadní zákony a jiné právní předpisy svěřují působnost Národnímu shromáždění, vládě, Slovenské národní radě nebo jiným ústředním státním orgánům, vykonává tuto působnost ve věcech, vyhrazených tímto ústavním zákonem České a Slovenské Federativní Republice, Federální shromáždění, vláda České a Slovenské Federativní Republiky, popřípadě jiné ústřední federální orgány; v ostatních věcech vykonává tuto působnost Česká národní rada, Slovenská národní rada, vláda České republiky, vláda Slovenské republiky nebo jiné ústřední státní orgány obou republik.

(3) Zákon Federálního shromáždění může určit, na které orgány (organizace) a v jakém rozsahu přejde působnost dosavadních orgánů (organizací) - s výjimkou ministerstev nebo jiných ústředních orgánů státní správy v čele s ministrem - jimž byla dosavadními zákony svěřena celostátní působnost ve věcech, které podle tohoto ústavního zákona náležejí do společné působnosti České a Slovenské Federativní Republiky a obou republik. Tento zákon může též upravit potřebný přechod práv a závazků dosavadních orgánů (organizací).

Čl. 145

Organizaci soudů a prokuratury v České a Slovenské Federativní Republice upraví ústavní zákon Federálního shromáždění. Do dne, kdy tento ústavní zákon nabude účinnosti, patří do působnosti Federálního shromáždění

1. a) volit a odvolávat soudce Nejvyššího soudu a soudce z povolání vojenských soudů,
2. b) navrhovat prezidentovi České a Slovenské Federativní Republiky, aby odvolal z funkce generálního prokurátora,
3. c) jednat o zprávách Nejvyššího soudu a generálního prokurátora o stavu zákonnosti.

Čl. 146

(1) Dokud nebudou zvoleny Česká národní rada a Slovenská národní rada na základě tohoto ústavního zákona, vykonává

1. a) Česká národní rada vytvořená podle ústavního zákona č. 77/1968 Sb. působnost České národní rady podle tohoto ústavního zákona,
2. b) Slovenská národní rada rozšířená podle § 6 ústavního zákona č. 77/1968 Sb. působnost Slovenské národní rady podle tohoto ústavního zákona.

(2) Česká národní rada rozšíří volbou počet svých členů tak, aby měla 200 členů.

(3) Slovenská národní rada rozšíří volbou počet svých členů tak, aby měla 150 členů.

(4) Členové obou národních rad mají práva a povinnosti poslanců podle tohoto ústavního zákona.

Čl. 147

Dokud nebude zvoleno Federální shromáždění ve smyslu čl. 30 odst. 1 a čl. 31 odst. 2

1. a) stává se Národní shromáždění v dosavadním složení Sněmovnou lidu Federálního shromáždění a
2. b) poslance Sněmovny národů zvolí Česká národní rada a Slovenská národní rada, rozšířené na základě čl. 146, a to ze svých členů, kteří nejsou poslanci Národního shromáždění.

Čl. 148

(Zrušen.)

Čl. 149

(Zrušen.)

Čl. 150

(1) Národní shromáždění, Česká národní rada i Slovenská národní rada mohou již přede dnem, kdy tento ústavní zákon nabude účinnosti, činit opatření potřebná k tomu, aby byl uveden v život.

(2) Bude-li Národní shromáždění přede dnem uvedeným v odstavci 1 jednat o některém z návrhů uvedených v čl. 42 odst. 2, je k jeho přijetí zapotřebí souhlasu většiny všech poslanců Národního shromáždění zvolených v českých krajích a většiny všech poslanců Národního shromáždění zvolených na Slovensku. K přijetí ústavního zákona je zapotřebí souhlasu nejméně tří pětin všech poslanců Národního shromáždění zvolených v českých krajích a nejméně tří pětin všech poslanců Národního shromáždění zvolených na Slovensku.

(3) O návrzích podle odstavce 2 hlasují poslanci zvolení v českých krajích a poslanci zvolení na Slovensku odděleně.

Čl. 151

(1) Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.

(2) Ustanovení čl. 146 odst. 2 a 3, čl. 149 a 150 nabývají účinnosti dnem vyhlášení.

Přechodná ustanovení ústavního zákona ze dne 12. prosince 1990 č. 556 Sb.: