(1) Pokud to povaha věci připouští, uskutečňují se převody správy pohledávek a jiných majetkových práv státu obdobně podle § 13 a násl.
(2) Ustanovení § 15 odst. 9 platí obdobně o přípustnosti postižení pohledávek a jiných majetkových práv státu soudním výkonem rozhodnutí.
(3) Je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je organizace povinna požadovat stanovené úroky z prodlení, popřípadě stanovený poplatek z prodlení nebo jinou stanovenou majetkovou sankci.
(1) Organizace mohou dlužníkům, jsou-li jimi občané, povolovat přiměřené splátky na pohledávky dlužníky písemně uznané co do důvodu a výše nebo přiznané pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu. Rovněž mohou prodlužovat lhůty k zaplacení pohledávek nebo povolených splátek (příročí), jestliže dlužník bez svého zavinění nemůže pohledávku nebo splátku zaplatit v době její splatnosti a jestliže její okamžité vymáhání by znamenalo pro dlužníka příliš tvrdé opatření.
(2) Splátky mohou být povoleny jen pod podmínkou, že povolení splátek pozbude účinnosti a dluh se stane splatným celý, nebude-li některá splátka dodržena. Při povolování splátek nebo příročí si organizace vždy vyhradí, že bude požadovat vyšší splátky nebo povolené splátky, popř. příročí odvolá, zejména zlepší-li se majetkové nebo výdělkové poměry dlužníka.
(3) Organizace může při povolení splátek a příročí upustit od svého práva požadovat úroky z prodlení, plní-li dlužník sjednané podmínky.
Organizace smí zcela nebo zčásti prominout dobytnou pohledávku proti občanu, pokud by vymáhání pohledávky znamenalo pro dlužníka zvláštní jím nezaviněnou tvrdost. Prominout pohledávku není přípustné, jestliže dlužníku přísluší z jakéhokoliv důvodu pohledávka vůči státu nebo státní organizaci, a to až do výše této pohledávky, ledaže by se dlužník až do výše svého závazku pohledávky vzdal.
(1) Je-li pohledávka přechodně nedobytná nebo neprůkazná, smí organizace prozatím upustit od jejího vymáhání, avšak musí dále zajišťovat, aby se nepromlčela nebo nezanikla, a usilovat o její vydobytí. Prozatímní upuštění od vymáhání není přípustné, je-li dlužníkem státní socialistická organizace.
(2) Organizace smí trvale upustit od vymáhání pohledávky, jestliže
(3) Organizace smí dále trvale upustit od vymáhání pohledávky, která nebyla dlužníkem dobrovolně uspokojena, jestliže nelze prokázat, že pohledávka trvá, nebo nelze prokázat její výši a není tu ani podkladu pro to, aby soud určil podle § 136 občanského soudního řádu**) výši podle své úvahy.
(4) O upuštění od vymáhání se dlužník nevyrozumí; tímto opatřením jeho závazek nezaniká, a pokud je po právu a nepromlčel se nebo nezanikl, může být i po tomto opatření proti němu uplatňován.
(1) Jestliže pohledávka až do výše 200 Kčs za socialistickou organizací a až do výše 100 Kčs za jiným dlužníkem (nepatrná pohledávka) nebyla dobrovolně uspokojena a náklady spojené s jejím vymáháním by byly neúměrné jeho výsledku, smí organizace upustit od jejího vymáhání.
(2) Proti témuž dlužníku lze upustit u téže organizace od vymáhání pohledávky podle předchozího odstavce jen jednou v témže kalendářním roce, ledaže by pohledávka, od jejíhož vymáhání bylo upuštěno, a pohledávka, od jejíhož vymáhání má být upuštěno, nepřesahovaly dohromady 200 Kčs, popřípadě 100 Kčs.
(3) Ústřední orgány pro organizace přímo podřízené, oborová ředitelství trustů pro podniky podřízené, oborové podniky pro podniky přidružené a krajské národní výbory pro národní výbory nižších stupňů a pro podniky jim podřízené mohou stanovit, že se všeobecně nebo pro určité případy omezují jejich oprávnění, jež jim příslušejí podle předchozích odstavců.
(1) Je-li pohledávka proti jinému dlužníku než socialistické organizaci vyšší než 250 000 Kčs, je k platnosti opatření podle § 19 a 20 třeba schválení ministerstva financí.
(2) V ostatních případech ústřední orgány, oborová ředitelství trustů, oborové podniky a krajské národní výbory smějí činit opatření podle § 19 a 20 o pohledávkách, které jsou v jejich správě. Jiné organizace potřebují schválení k takovým opatřením, jestliže to stanoví přímo nadřízený orgán; národním výborům nižších stupňů a organizacím těmito národními výbory řízeným národní výbor vyššího stupně.
K platnosti opatření podle § 18 až § 22 je dále třeba, aby se stala v písemné formě.
Rozhodnou pro příslušnost k opatřením podle této vyhlášky je stav pohledávky s příslušenstvím v době, kdy má být opatření učiněno. Při větším počtu pohledávek proti témuž dlužníku je rozhodnou úhrnná výše všech pohledávek.
Ustanovení této vyhlášky platí, pokud zvláštní předpisy*) nestanoví jinak, obdobně pro opatření o jiných právech než pohledávkách. Příslušnost jednotlivých organizací k opatřením o jiných právech se řídí hodnotou předmětu plnění vyjádřenou běžnou cenou.
O správě cenných papírů a nakládání s nimi platí přiměřeně ustanovení § 65 a 66 zákoníku a § 2, 3, 12 až 15; o správě pohledávek z cenných papírů platí obdobně ustanovení § 17 a násl.
(1) Změna nebo zrušení smlouvy uzavřené s občanem, z nichž by mohla státu nebo organizaci vzniknout majetková újma, jsou přípustné jen za podmínek, za nichž může dojít k prominutí pohledávky (§ 19). Příslušnost orgánu oprávněného ke schválení změny nebo zrušení smlouvy se řídí výší újmy vyjádřené běžnou cenou.
(2) Ustanovení § 18 až 25 vztahují se i na případy, kdy k nakládání s pohledávkou (právem) státu dochází v řízení před soudem (např. smírem, zpětvzetím návrhu na zahájení řízení).
(3) Organizace je oprávněna v řízení před soudem uznat nárok uplatněný proti státu až do výše, do které je oprávněna činit opatření podle § 19 a 22 ohledně pohledávek státu.
(1) Ustanovení § 17 až 24 se nevztahují na náklady trestního řízení soudního, na peněžité tresty nebo pokuty v tomto řízení uložené a na pokuty uložené místními lidovými soudy.
(2) Pro pohledávky na daních, poplatcích a clech platí tato vyhláška potud, pokud zvláštní předpisy o těchto pohledávkách neobsahují zvláštní úpravu.