106.
Zákon
ze dne 19. prosince 1951
o úpravě financování národních a komunálních podniků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Aby byly mobilisovány prostředky pro další rozvoj národního hospodářství, aby byla upevněna finanční kázeň a aby byla zvýšena odpovědnost ministrů za finanční hospodaření jimi spravovaných ministerstev, jejich hlavních správ a podniků, zavádí se nový způsob financování národních a komunálních podniků.
Státní rozpočet je základním finančním plánem státu; v něm se soustřeďují všechny hlavní finanční zdroje, jím se provádí financování národního hospodářství a bezprostředně se stanoví vzájemné vztahy státu ke všem hospodářským odvětvím.
Finanční hospodaření ministerstev a jejich hlavních správ, jakož i podniků se řídí ročními a čtvrtletními finančními plány ministerstev, sestavenými na podkladě přímých vztahů ke státnímu rozpočtu.
(1) Ve státním rozpočtu se ve shodě se státním národohospodářským plánem určí ministerstvům částky odvodu všeobecné daně, odvodu částí zisků, odvodu přebytků vlastních oběžných prostředků a jiných odvodů do státního rozpočtu. Zároveň se ministerstvům ve státním rozpočtu stanoví částky přídělů ze státního rozpočtu, určených na financování investic, zvýšení vlastních oběžných prostředků, na plánovanou úhradu nákladů a na ostatní plánované úkoly.
(2) Ve shodě se stanovenou výší odvodů a přídělů se určí ve státním rozpočtu ministerstvu část plánovaného zisku, kterého ministerstvo použije k financování investic a ke zvýšení vlastních oběžných prostředků v souhlase se státním národohospodářským plánem. Odvody zisků, stanovené ve státním rozpočtu, nesmějí být menší než 10 % plánovaného zisku. Odpisy investic a příjmy za vyřazené investice jsou určeny k financování plánovaných investic a oprav investiční povahy; přebytek se odvádí do státního rozpočtu.
(3) Vláda stanoví, jak se použije zisků, kterých dosáhnou podniky nad plán.
Příděly, stanovené ve státním rozpočtu jednotlivým ministerstvům, a část plánovaného zisku, která zůstává ministerstvu k použití, rozdělí příslušný ministr mezi své hlavní správy a podniky, které jsou mu přímo podřízeny, a určí jim také výši odvodů do státního rozpočtu podle stanoveného finančního plánu ministerstva. Hlavní správy rozdělí příděly ze státního rozpočtu a odvody do státního rozpočtu mezi podniky jim podřízené.
Ministr financí vydá směrnice o použití zisků, o odvodech částí zisků a přebytků vlastních oběžných prostředků do státního rozpočtu, o použití odpisů investic a příjmů za vyřazené investice a o způsobu a podmínkách přídělů ze státního rozpočtu na investice, na zvýšení oběžných prostředků a pro ostatní účely.
Ministr financí může v dohodě s ministrem vnitra stanovit, že komunální podniky budou provádět příslušné odvody do rozpočtů národních výborů a že od nich také obdrží potřebné příděly; ministr financí v dohodě s ministrem vnitra může také stanovit pro tyto podniky i jiné odchylky od tohoto zákona.
(1) Podniky jsou vybaveny základními prostředky a vlastními oběžnými prostředky. Zvýšení nebo snížení vlastních oběžných prostředků podniků se provede v souhlase se státním rozpočtem a finančním plánem ministerstva.
(2) Podniky odvádějí do státního rozpočtu ze základních prostředků a z vlastních oběžných prostředků úroky, jejichž sazbu a základ výpočtu stanoví vláda. Toto ustanovení pozbude platnosti dnem, který stanoví vláda.
(1) Ministr může nově rozdělovat oběžné prostředky mezi hlavními správami a podniky jemu přímo podřízenými; hlavní správy mohou nově rozdělovat oběžné prostředky mezi podniky jim podřízenými. Podrobné směrnice o způsobu nového rozdělování oběžných prostředků vydá ministr financí v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího.
(2) Předpisy o základních prostředcích, jejich používání a o novém rozdělování stanoví vláda nařízením.
(1) Podnikům může být poskytován krátkodobý úvěr v případech předvídaných hospodářským plánem na sezonní zásoby materiálu, rozpracovaných výrobků, hotových výrobků, na pohledávky za odeslané zboží a za poskytnuté služby a podle rozhodnutí vlády též na ostatní dočasné potřeby.
(2) Investiční banka, národní podnik, a ústavy lidového peněžnictví nesmějí podnikům poskytovat úvěr na financování investic.
(3) Ministr financí stanoví směrnicemi způsob a podmínky poskytování krátkodobých úvěrů podnikům, dále způsob placení a fakturování, kontrolu prováděnou peněžními ústavy a důsledky porušení finanční kázně; zároveň stanoví, na koho se tyto předpisy vztahují.
(1) Ministři odpovídají - bez újmy své ústavní odpovědnosti - vládě za finanční hospodaření jimi vedených ministerstev, hlavních správ a podniků, za splnění finančních plánů a povinností uložených státním rozpočtem a za zachování základních i oběžných prostředků, které byly podnikům svěřeny.
(2) Ministr financí kontroluje finanční hospodaření ministerstev a splnění finančních plánů a povinností ministerstev uložených jim ve státním rozpočtu.
(1) Neplánované ztráty podniků i za dobu před účinností tohoto zákona mohou být uhrazeny ministerstvy nebo ministerstvem financí jen podle zvláštního rozhodnutí vlády.
(2) Způsob, lhůty a zdroje úhrady neplánovaných ztrát stanoví vláda.
(1) Vláda upraví nařízením zásady rozpočtování a finančního plánování, pokud je toho třeba k provedení tohoto zákona.
(2) Ministr financí může v dohodě s příslušným ministrem stanovit, že se ustanovení tohoto zákona použije v rozsahu, který zároveň určí, na další hospodářské organisace.
(1) Platnosti pozbývají všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména zákon č. 104/1950 Sb., o financování národních a komunálních podniků, vyjma § 6. Předpisy zákona č. 110/1950 Sb., o organisaci bytového majetku a o Fondu bytového hospodářství, zůstávají nedotčeny.
(2) Od 1. ledna 1952 nevykonává Fond znárodněného hospodářství finanční službu, pokud se vztahovala na soustřeďování prostředků z podniků a ze státního rozpočtu a na financování podniků. Potřebnou úpravu organisace, správy a hospodaření Fondu znárodněného hospodářství provede a vyhlásí ministr financí. Dnem, kdy tato úprava nabude účinnosti, se zrušuje vládní nařízení č. 253/1948 Sb., o Fondu znárodněného hospodářství.
(3) Závazky Fondu znárodněného hospodářství a podniků vůči Investiční bance, národnímu podniku, k 1. lednu 1952 z poskytnutých dlouhodobých úvěrů se uhradí z prostředků státního rozpočtu.
(4) Národní a komunální podniky nepodléhají zvláštní dani výdělkové z výtěžků dosažených počínajíc dnem 1. ledna 1952.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952; provedou jej všichni členové vlády.