Zákon o devisovém hospodářství

§ 1.

Úspěšné plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství vyžaduje, aby vývoz a dovoz peněz a jiných hodnot, provádění platů do ciziny a z ciziny, jakož i nakládání s některými hodnotami, byly nově upraveny a podrobeny kontrole podle tohoto zákona.

§ 2.

(1) Vývoz a dovoz československých peněz je zakázán.

(2) Pokud jde o pohraniční styk, může povolit výjimky ze zákazu vývozu a dovozu československých peněz ministr financí v dohodě s ministry zahraničního obchodu a vnitra.

(3) Vývoz a dovoz platebních dokumentů (šeků, směnek, poukázek, pověřovacích listů a jiných platebních příkazů) znějících na československou měnu a československých peněz vzatých z oběhu je dovolen jen s povolením ministerstva financí.

(4) Jen s povolením ministerstva financí je dovoleno vyvážet:

1. a) cizozemské peníze a platební dokumenty znějící na jinou než československou měnu,
2. b) drahé kovy (zlato, stříbro, platinu, paladium, ruthenium, rhodium, iridium a osmium ve stavu nezpracovaném, dále v polotovarech, ve směsi, ve slitině, ve zlomcích a pod., v nichž je více než 10% ryzího stříbra nebo více než 1% jiného drahého kovu, jakož i v neoběžných mincích), drahokamy, perly a výrobky z drahých kovů, drahokamů a perel, pokud nejde o obchodní zásilky takových výrobků podniky zřízenými pro provádění zahraničního obchodu (dále jen „podniky pro zahraniční obchod“),
3. c) fondovní hodnoty (zejména akcie, obligace, zástavní listy, úrokové a dividendové kupony a talony), dále vkladní knížky, životní pojistky, depositní potvrzenky a plné moci k nakládání s majetkovými hodnotami v cizině.

(5) Dovoz hodnot uvedených v odstavci 4 je volný.

§ 3.

(1) Cestující do ciziny mohou si dát na vlastní náklad do úschovy celnice hodnoty, jejichž vývoz je zakázán, nebo k jejichž dovozu nebo vývozu nemají povolení (§ 2). Z převzetí do úschovy nevyplývá povinnost převzaté hodnoty spravovat.

(2) Podmínky úschovy stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem zahraničního obchodu.

(3) Hodnoty nevyzvednuté do 1 roku od převzetí do úschovy připadají státu.

§ 4.

(1) Státní banka československá provádí úhrady do ciziny a přiděluje cizí měnu podnikům pro zahraniční obchod a podnikům obchodujícím s cizinou se zbožím nevyhrazeným podle předpisů o státní organisaci zahraničního obchodu k placení jejich závazků vzniklých v souvislosti s prováděním zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství. Tím nejsou dotčeny předpisy o řízení zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství. Platy z důvodů patentní nebo známkové a vzorové ochrany, jakož i licenční platy všeho druhu, provádí Státní banka na podkladě povolení ministerstva zahraničního obchodu.

(2) V jiných, než v odstavci 1 uvedených případech provádí Státní banka československá úhrady do ciziny a cizí měnu přiděluje jen na podkladě povolení ministerstva financí.

(3) Vláda určí způsob stanovení kursů cizích měn a stanoví pro tuzemskou potřebu ceny zlata a ostatních drahých kovů.

§ 5.

(1) Fysické osoby, které mají v tuzemsku své bydliště nebo se zde alespoň po dobu 1 roku zdržují, dále českoslovenští příslušníci, kteří se zdržují v cizině z příkazu československých státních a jiných orgánů, a rodinní příslušníci takových osob, kteří se s nimi v cizině zdržují, jakož i osoby právnické, které mají v tuzemsku své sídlo (dále jen „devisoví tuzemci“), jsou povinni:

1. a) dbát o to, aby jim byly uhrazeny prostřednictvím Státní banky československé jejich pohledávky vůči cizině, ať jich nabyli jakýmkoli způsobem, ihned při splatnosti platem do tuzemska, a to úhradou ve měně, na niž zní pohledávka, nebo způsobem a ve lhůtě stanovené ministerstvem financí, anebo, pokud jde o úhrady pohledávek u podniků nebo z případů uvedených v § 4 odst. 1, ministerstvem zahraničního obchodu,
2. b) nabídnout Státní bance československé ke koupi nejpozději do 10 dnů po nabytí nebo po tom, kdy se stali devisovými tuzemci, cizozemské peníze, platební dokumenty znějící na cizí měnu a drahé kovy,
3. c) zpeněžit na výzvu ministerstva financí způsobem jím stanoveným nemovitosti a jiné majetkové hodnoty, které mají v cizině, dále fondovní hodnoty splatné v cizině (cizozemské fondovní hodnoty), ať jsou kdekoli, nebo uposlechnout jeho příkazu, pokud jde o jiné naložení s těmito hodnotami; pokud jde o podniky uvedené v § 4 odst. 1 a o práva patentní, licenční, známková a vzorová, je k výzvě nebo příkazu příslušné ministerstvo zahraničního obchodu.

(2) Devisoví tuzemci zdržující se z jakéhokoli důvodu v cizině nabídnou hodnoty uvedené v odstavci 1 písm. b) Státní bance československé do 10 dnů po návratu do tuzemska.

(3) Povinnosti podle odstavců 1 a 2 trvají, pokud má devisový tuzemec ve svém majetku hodnoty, které si má dát uhradit nebo které má nabídnout anebo zpeněžit.

(4) Ministr financí může

1. a) stanovit, že se určité osoby nepovažují za devisové tuzemce, i když se zdržují v tuzemsku déle než 1 rok,
2. b) povolit úlevy z povinnosti nabídnout Státní bance československé drahé kovy.

§ 6.

(1) Devisoví tuzemci jsou povinni ohlásit:

1. a) pohledávky vůči cizině, nemovitosti a majetkové účasti, které mají v cizině, své cizozemské fondovní hodnoty a nároky vůči cizině na dědictví nebo na odkaz;
2. b) fondovní hodnoty a tuzemské nemovitosti devisových cizozemců, které pro devisové cizozemce opatrují nebo spravují; za devisové cizozemce se považují jiné fysické a právnické osoby než devisoví tuzemci;
3. c) závazky vůči cizině,

a to do 10 dnů po vzniku uvedených práv a závazků, nabytí hodnot, jejich převzetí do držby nebo správy, anebo po tom, kdy se stali devisovými tuzemci, po případě do 10 dnů po tom, kdy se o vzniku práv a závazků nebo o nabytí hodnot dovědí. Devisoví tuzemci, kteří se zdržují v době, kdy mají povinnost podat hlášení, v cizině, podají hlášení do 10 dnů po svém návratu do tuzemska. Devisoví tuzemci jsou povinni stejným způsobem ohlásit změny týkající se práv, závazků a hodnot uvedených pod písm. a), b) a c), jakož i jejich zánik.

(2) Devisoví tuzemci jsou povinni podat na výzvu ministerstva financí a orgánů jím zmocněných, po případě ministerstva zahraničního obchodu, i jiná hlášení a zprávy o okolnostech přímo i nepřímo závažných s hlediska devisového hospodářství a předložit potřebné doklady.

(3) Způsob hlášení (odstavce 1 a 2) a případné úlevy stanoví ministr financí, u podniků nebo u pohledávek a závazků v případech uvedených v § 4 odst. 1 ministr zahraničního obchodu.

(4) S hodnotami uvedenými v odstavci 1 písm. a) a b) je dovoleno nakládat jen s povolením ministerstva financí, u podniků nebo u pohledávek v případech uvedených v § 4 odst. 1 jen s povolením ministerstva zahraničního obchodu, leč by šlo o jejich úhradu do tuzemska, zpeněžení nebo jiné naložení s nimi podle § 5.

(5) Devisoví tuzemci jsou povinni pečovat o ochranu svých pohledávek a o jejich včasnou úhradu, jakož i o ostatní hodnoty uvedené v odstavci 1 písm. a).

(6) Devisoví tuzemci nesmějí bez povolení ministerstva financí, a pokud jde o podniky uvedené v § 4 odst. 1 a o práva patentní, licenční, známková a vzorová, bez povolení ministerstva zahraničního obchodu:

1. a) platit v tuzemsku devisovým cizozemcům anebo komukoliv v jejich prospěch nebo z jejich majetku v tuzemsku, a to v jakékoliv měně nebo jakýmkoliv způsobem,
2. b) vstupovat v smluvní závazky v poměru k cizině nebo uznávat závazky v poměru k cizině,
3. c) převádět na devisové cizozemce své tuzemské nemovitosti a fondovní hodnoty, jakož i práva autorská, nakladatelská, patentní, známková, z chráněných vzorů a z vynálezů, a propůjčovat jim tato práva a oprávnění k výrobním postupům.

(7) Devisoví tuzemci nesmějí bez povolení ministerstva financí kupovat cizozemské peníze, platební dokumenty znějící na jinou než československou měnu, drahé kovy a cizozemské fondovní hodnoty, nejde-li o případy uvedené v § 4 odst. 1.

(8) Je-li k dlužníkovu plnění, které se vymáhá soudně, třeba povolení, povolí soud exekuci jen tehdy, je-li mu toto povolení předloženo. Povolení k plnění dlužníkovu si může vyžádat i věřitel.

§ 7.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby vydal k provedení tohoto zákona nařízení, po případě i jiné předpisy. Může též přenést působnost vyplývající ze zákona pro ministerstvo financí na jiný orgán; jde-li o orgán v oboru působnosti jiného ministra, činí tak v dohodě s tímto ministrem.

(2) Ministr zahraničního obchodu může v dohodě s ministrem financí vydat pro případy, které podle tohoto zákona spadají do jeho působnosti, nařízení, po případě i jiné předpisy.

(3) Ministerstvo financí a orgány pověřené podle odstavce 1 jsou oprávněny provádět kontroly za účelem dohledu nad zachováváním tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných, zejména kontroly obchodních a jiných zápisů a dokladů, zásilek, zavazadel, dopravních prostředků a prohlídky osob. Zároveň mohou požadovat od kontrolovaných orgánů a osob potřebná vysvětlení. Při kontrolách musí být šetřeno zákonných předpisů o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního, jakož i dbáno toho, aby prohlídkami byla železniční a poštovní přeprava rušena pokud možno nejméně.

(4) Oprávnění podle odstavce 3 přísluší též ministerstvu zahraničního obchodu v případech, které podle tohoto zákona spadají do jeho působnosti.

(5) Státní úřady a jiné orgány jsou povinny podporovat ministerstvo financí a ministerstvo zahraničního obchodu při provádění úkolů uložených jim tímto zákonem a oznamovat jim k jejich dožádání všechny potřebné údaje, pokud tomu nebrání zvláštní ustanovení.