K zabezpečení organizované spolupráce vznikají mezi socialistickými organizacemi hospodářské závazky, které musí být v souladu s právními předpisy a se zásadami hospodářské politiky Československé socialistické republiky, zejména s potřebami plánovitého proporcionálního rozvoje národního hospodářství.
(1) Hospodářské závazky zajišťují především plnění úkolů vyplývajících ze státního plánu rozvoje národního hospodářství a konkretizují je ve vzájemných vztazích mezi socialistickými organizacemi.
(2) Hospodářské závazky mezi organizacemi vznikají nejčastěji z hospodářských smluv.
(1) V předpisech, které upravují způsob plánování rozvoje národního hospodářství, se stanoví, zda a na kterých úsecích příslušné orgány (organizace) vydávají v rámci stanovené působnosti takové plánovací akty, kterými vymezují budoucí dodávky výrobků nebo prací mezi organizacemi, popřípadě i jinou jejich spolupráci (dále jen „plánovací akty“). Tyto plánovací akty jsou podkladem, na základě kterého jsou určité organizace povinny uzavřít hospodářské smlouvy.
(2) Orgány (organizace), které plánovací akty vydávají, mění nebo zrušují, jsou povinny plánovacími akty zabezpečovat především dodávky a poddodávky pro
Smlouvy o přípravě dodávek výrobků, prací nebo o přípravě jiné spolupráce mezi organizacemi vytvářejí předpoklady pro stanovení úkolů v ročním plánu. V průběhu projednávání smluv o přípravě dodávek organizace a v závažných případech i ministerstva prověřují zejména možnost zajištění uvažovaných úkolů ročního plánu v dodavatelsko-odběratelských vztazích.
V prováděcích předpisech může být stanoveno, že hospodářské závazky vznikají přímo z plánovacích aktů, jestliže jejich další zpřesnění v hospodářské smlouvě není nutné. Pro tyto hospodářské závazky platí ustanovení o závazcích z hospodářských smluv.
(1) Vyžadují-li to potřeby plánovitého proporcionálního rozvoje národního hospodářství nebo jsou-li pro to jiné důležité důvody, mohou ústřední orgány, národní výbory nebo orgány (organizace) jimi pověřené uložit organizacím, které řídí, aby uzavřely hospodářskou smlouvu, nebo jim přímo uložit hospodářské závazky, popřípadě jejich závazky změnit nebo zrušit. Jde-li o závazky organizací, které jsou řízeny různými orgány, je k tomu třeba předchozí dohody těchto orgánů. Ze stejných důvodů může založit, změnit nebo zrušit závazky mezi organizacemi hospodářská arbitráž; u závazků k dodávce zvláště přitom přihlédne též k vyjádření příslušných nadřízených orgánů.
(2) Pro závazky uložené podle odstavce 1 platí ustanovení o závazcích z hospodářských smluv. Přípustnost odchylné úpravy stanovená v tomto zákoně pro prováděcí předpisy platí i pro opatření ústředních orgánů nebo rozhodnutí hospodářské arbitráže.
Organizace jsou povinny při zajišťování plánovaných úkolů spolupracovat a pomáhat si tak, aby byly co nejlépe zajištěny potřeby národního hospodářství. Zejména jsou povinny zavazovat se při uzavírání hospodářských smluv k dodávkám výrobků nebo prací v jakosti, sortimentu a ve lhůtách, které jsou z hlediska celého národního hospodářství pro plnění plánovaných úkolů nejvhodnější, a své závazky řádně plnit.
Zjistí-li organizace, že nebude moci svoji povinnost včas nebo stanoveným způsobem splnit, musí to ihned písemně s uvedením důvodu oznámit druhé organizaci; zároveň musí uvést, kdy, popřípadě jakým způsobem závazek splní. Tímto oznámením se nemění obsah závazku ani majetková odpovědnost za jeho nesplnění.
(1) Zjistí-li organizace, že druhá organizace jí udělila nesprávné příkazy nebo předala nevhodné hmoty, výrobky, zařízení nebo obaly, je povinna ji na to upozornit.
(2) Hrozí-li nebezpečí vzniku škody, jsou organizace povinny učinit opatření, aby škodě bylo zabráněno; vznikne-li škoda, jsou povinny usilovat o to, aby se dále nezvětšovala, a podle svých možností přispět k jejímu odstranění.
Organizace, které vznikly náklady plněním povinností podle § 15 nebo § 121, může od organizace, v jejíž prospěch jednala, požadovat náhradu odůvodněně vynaložených nákladů, a to i když tento prospěch nenastal nebo byl zmařen. Šlo-li o jednání ve prospěch několika organizací, rozdělí se náklady poměrně.
(1) Jestliže organizace přijala plnění nebo jinak získala majetkový prospěch, které jí nenáleží, musí je neprodleně vydat organizaci, na jejíž úkor byly získány; přitom je povinna se řídit jejími pokyny.
(2) Organizace, která způsobila, že došlo k neoprávněnému plnění, popřípadě jinému majetkovému prospěchu, je povinna nahradit jiným organizacím všechny náklady, které jim v souvislosti s tím vznikly.
(3) Není-li možné nebo účelné vydat to, co bylo neoprávněně získáno, nebo věc téhož druhu, je organizace povinna nahradit cenu podle doby získání.
Závazky mezi organizacemi vznikají především uzavřením hospodářských smluv, dále opatřením nadřízených orgánů a rozhodnutím hospodářské arbitráže; vznikají též jako důsledek porušení povinností nebo z jiných skutečností, uvedených v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech.
Organizace se mohou dohodnout na změně nebo zrušení závazku, pokud to nevylučuje právní předpis nebo povaha závazku. Jestliže se jedna z organizací domáhá změny nebo zrušení závazku na podkladě plánovacího aktu, je druhá organizace povinna na změnu nebo zrušení přistoupit.
Socialistické závazky pracovních kolektivů, směřující k včasnějšímu a kvalitnějšímu plnění plánovaných výrobních úkolů, jsou podkladem, na jehož základě jsou organizace povinny projednat možnost odpovídajících změn hospodářských smluv. Změnu hospodářských smluv lze však provést, jen souhlasí-li s tím kolektiv, který socialistický závazek přijal.
Je-li obsah závazku sporný nebo pochybný a není-li hospodářsky účelné jej přesně zjišťovat, může být obsah tohoto závazku stanoven dohodou organizací.
(1) Nevylučuje-li to právní předpis nebo povaha závazku, mohou být práva ze závazků převedena dohodou na jinou organizaci; pokud nejde o převod podle rozhodnutí nebo se souhlasem nadřízených orgánů, je k tomu třeba též souhlasu zavázané organizace. Totéž platí obdobně pro převod povinností ze závazků.
(2) Mezi státními organizacemi mohou být práva a povinnosti ze závazků převedeny přímo opatřením nadřízeného orgánu; jde-li o organizace řízené různými orgány, je k takovému opatření třeba jejich dohody.
(1) Povinnost ze závazku zaniká jejím splněním.
(2) Čas, kdy musí být závazek splněn, určuje prováděcí předpis nebo právní úkon, zejména hospodářská smlouva. Není-li čas plnění takto určen, může oprávněná organizace požadovat splnění a povinná organizace plnit ihned. Před stanoveným nebo sjednaným časem může být plněno jen se souhlasem oprávněné organizace, nestanoví-li prováděcí předpis jinak.
(3) Pokud to neodporuje právnímu předpisu nebo povaze závazku, nesmí být odmítnuto plnění částečné.
(1) Práva ze závazkových vztahů mezi organizacemi zanikají, nebyla-li ve stanovené lhůtě uplatněna u hospodářské arbitráže, popřípadě u jiného orgánu, který je oprávněn o nich rozhodnout. Práva, která mohou být uspokojena jednostranným úkonem oprávněné organizace, zanikají, nebyla-li ve stanovené lhůtě vykonána.
(2) Tato lhůta činí, pokud v právních předpisech není stanoveno jinak,
(1) Lhůta pro zánik práv z odpovědnosti za vady počíná od prvého dne měsíce následujícího
(2) Lhůta pro zánik práva na zaplacení majetkových sankcí - nejde-li o majetkové sankce, které jsou součástí práv z odpovědnosti za vady - počíná od prvého dne měsíce následujícího po vzniku práva.
(3) Lhůta pro zánik práva na náhradu škody počíná od prvého dne roku následujícího poté, kdy se poškozená organizace dozvěděla o škodě a škůdci. Právo na náhradu škody vzešlé z vady lze však uplatnit, nejde-li o zboží vyvezené, nejdéle do konce roku následujícího po uplynutí lhůty pro reklamaci vad.
(4) Lhůta pro zánik ostatních práv počíná od prvého dne roku následujícího poté, kdy právo mohlo být uplatněno (vykonáno) poprvé.
Při bezhotovostních platbách lhůta pro zánik práva přestává běžet dnem, kdy věřiteli došlo písemné prohlášení dlužníka, že dal příkaz k úhradě pohledávky peněžnímu ústavu, popřípadě dnem, kdy příkaz k úhradě pohledávky peněžnímu ústavu dal věřitel. Byl-li příkaz k úhradě odvolán, běží celá lhůta znovu od prvého dne měsíce následujícího poté, kdy věřitel obdržel o tom zprávu od peněžního ústavu.
(1) Dodavatel odpovídá za to, že předmět plnění má a po stanovenou dobu bude mít vlastnosti stanovené technickými normami nebo jinými právními předpisy, smlouvou, rozhodnutím hospodářské arbitráže, opatřením státního nebo jiného oprávněného orgánu, popřípadě vlastnosti obvyklé, dále za to, že je kompletní a bez právních vad. Dodavatel rovněž odpovídá za to, že dodané množství se shoduje s údaji v průvodních dokladech.
(2) Dodavatel neodpovídá za zhoršení vlastností plnění nebo za poškození, které po splnění způsobil odběratel, popřípadě někdo jiný, nebo které byly způsobeny neodvratitelnými událostmi.
Pokud tento zákon nebo prováděcí předpis nestanoví jinak, je odběratel povinen prověřit předmět plnění s ohledem na jeho předpokládané použití a na zkušenosti z dosavadních dodávek tak, aby předcházel vzniku škod, a aby zajistil věrohodné důkazní prostředky o zjištěných vadách a o odpovědnosti dodavatele.
Dodavatel odpovídá za vady předmětu plnění, které odběratel zjistí v záruční době a které včas reklamuje. Záruční doba, jakož i rozsah odpovědnosti jsou stanoveny tímto zákonem nebo prováděcími předpisy. Organizace si mohou dohodnout delší záruční dobu; pro tuto prodlouženou část záruční doby mohou sjednat rozsah odpovědnosti nebo další podmínky odchylně. Dodavatel může prodloužit záruční dobu též jednostranným úkonem. Kratší záruční dobu si organizace mohou výjimečně dohodnout, jen se souhlasem nadřízených orgánů, pokud dodaný výrobek bude použit neobvyklým způsobem.
(1) Odběratel je povinen vady písemně reklamovat u dodavatele bez zbytečného odkladu po jejich zjištění. Pokud tento zákon nebo prováděcí předpisy nestanoví jinak, práva z odpovědnosti za vady zanikají, nebude-li reklamováno nejpozději do konce záruční doby.
(2) V reklamaci musí odběratel vady popsat, popřípadě uvést, jak se projevují.
(3) V reklamaci odběratel uvádí též své požadavky, popřípadě je vyčíslí, a k reklamaci připojí též vhodné důkazní prostředky, které umožní ověřit oprávněnost reklamace.
Plnění, na které měl odběratel právo z důvodu odpovědnosti za vady, nemůže požadovat z jiného právního důvodu, s výjimkou případu upraveného v ustanovení § 250 odst. 4.
Organizace je v prodlení, jestliže nesplní svou povinnost ve stanovené době; není však v prodlení po dobu, po kterou nemohla svou povinnost plnit následkem okolností vzniklých u organizace oprávněné.
Nesplnila-li organizace, jež je v prodlení svou povinnost ani v dodatečné lhůtě přiměřené povaze závazku, kterou jí oprávněná organizace stanovila s upozorněním, že jinak od závazku odstoupí, má oprávněná organizace právo od závazku odstoupit, pokud tento zákon nebo prováděcí předpisy nestanoví jinak. Dodavatel však nemůže odstoupit od závazku k plnění pro vývoz nebo k zajištění obranyschopnosti státu.
Mělo-li být plněno výhradně jen v určitý den nebo výhradně jen do určité lhůty, musí oprávněná organizace, chce-li trvat na splnění po uplynutí stanoveného času, oznámit to bez zbytečného odkladu druhé organizaci; jestliže tak neučiní, nemůže již později na splnění trvat.
(1) Organizace, která nesplní řádně závazek, popřípadě jinou právní povinnost, je povinna zaplatit majetkové sankce (např. penále, poplatek z prodlení, zdržné) stanovené v právním předpisu nebo ve smlouvě.
(2) Organizace si mohou sjednat majetkové sankce vyšší, než stanoví právní předpis.
(1) Organizace jsou povinny majetkové sankce stanovené zákonem, prováděcími předpisy nebo rozhodnutím hospodářské arbitráže vyúčtovat a vymáhat. Penále, které v jednotlivém případě nepřesáhne částku 200 Kčs, nemusí být účtováno ani vymáháno. Prováděcí předpisy mohou stanovit, v kterých dalších případech, popřípadě do jaké výše nemusí být majetkové sankce účtovány a vymáhány.
(2) Organizace je povinna majetkové sankce vyúčtovat bez zbytečného odkladu po uplynutí měsíce, v němž na ně vzniklo právo. Organizace, které byly majetkové sankce vyúčtovány, je povinna do 30 dnů po obdržení vyúčtování buď majetkové sankce zaplatit, nebo sdělit oprávněné organizaci své námitky.
(3) Pokud si organizace sjednají majetkové sankce, které nejsou stanoveny v zákoně nebo v prováděcích předpisech, může oprávněná organizace od jejich účtování nebo vymáhání upustit.
Nestanoví-li prováděcí předpisy něco jiného, nezaniká závazek zaplacením majetkové sankce.
Hospodářská arbitráž může snížit, popřípadě prominout majetkové sankce, jen jsou-li pro to zcela mimořádné důvody.
(1) Organizace, která jiné organizaci způsobila škodu porušením závazku nebo jiné právní povinnosti, je povinna škodu nahradit. Škoda je způsobena organizací, jestliže byla způsobena v rámci plnění úkolů organizace těmi, kteří její úkoly plnili.
(2) Organizace se odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že škodě nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na ní lze požadovat. Své odpovědnosti se však nemůže zprostit poukazem na to, že plnila opatření nadřízených orgánů.
(3) Předpoklady, za kterých je organizace povinna hradit škodu, mohou být v právních předpisech stanoveny odchylně.
(1) Způsobilo-li škodu více organizací, odpovídají poměrně. Nelze-li rozsah odpovědnosti každé z nich zjistit bez neúměrných obtíží, odpovídají stejným dílem.
(2) Způsobila-li škodu také organizace poškozená, zejména tím, že se nepřičinila o zmenšení nebo odvrácení škody, nese škodu poměrně.
(1) Nahrazuje se to, oč se majetek poškozené organizace škodnou událostí zmenšil. V právních předpisech může být rozsah náhrady škody pro určité případy stanoven odchylně.
(2) Škoda se nahrazuje uvedením v předešlý stav, a není-li to možné nebo účelné, v penězích.
(3) Na náhradu škody se započítávají majetkové sankce, na které vzniklo poškozené organizaci právo následkem nesplnění povinností, jejichž porušením byla škoda způsobena.
(1) Nelze-li přesně nebo bez neúměrných obtíží zjistit výši škody, stanoví ji hospodářská arbitráž s přihlédnutím ke všem okolnostem.
(2) Snížit náhradu škody může hospodářská arbitráž, jen jsou-li pro to zcela mimořádné důvody.
Právo na náhradu škody, která vznikla z vady, má organizace poškozená proti organizaci, která škodu způsobila, i když zaniklo právo z odpovědnosti za vady. Nemůže však požadovat plnění, na které měla právo z důvodů odpovědnosti za vady.
Za škody způsobené při provozu dopravních prostředků, odpovídá organizace podle příslušných ustanovení občanského zákoníku.
Dodávky výrobků, prací a jiné způsoby hospodářské spolupráce jsou organizace povinny zajišťovat stanoveným způsobem, především uzavíráním hospodářských smluv.
(1) Hospodářské smlouvy musí být uzavřeny včas a jejich obsah musí být přesný a srozumitelný. Výhrady ve smlouvách o dodávce závisející na nejistých událostech jsou neplatné.
(2) Lhůty pro předkládání návrhů smluv stanoví prováděcí předpisy.
(3) Jestliže organizace považuje návrh hospodářské smlouvy za technicky nevyjasněný nebo jinak nedostatečný, je povinna jej bez zbytečného odkladu vrátit k doplnění a vytknout nedostatky, které mají být odstraněny. Odešle-li druhá organizace opravený návrh smlouvy do 10 dnů po obdržení vráceného návrhu, považuje se návrh smlouvy za včas předložený.
(4) Pokud v dalších ustanoveních tohoto zákona nebo v prováděcích předpisech není stanoveno něco jiného, platí o uzavírání hospodářských smluv ustanovení § 153 až 155.
(1) Hospodářská smlouva vzniká přijetím návrhu smlouvy. Návrh smlouvy je přijat, dojde-li k dohodě o předmětu a času plnění.
(2) Dohoda o předmětu a času plnění může být nahrazena
(3) Vznikne-li smlouva, avšak organizace se nedohodly o jiných náležitostech, než je předmět a čas plnění, stanou se tyto náležitosti součástí smlouvy ve znění změn a doplňků uvedeném v přijetí návrhu smlouvy, jestliže organizace, která návrh podala, nepožádá hospodářskou arbitráž do jednoho měsíce od vzniku smlouvy o rozhodnutí. Nestanoví-li rozhodnutí hospodářské arbitráže jinak, má její rozhodnutí účinek od vzniku smlouvy.
(1) Organizace, která obdržela návrh smlouvy, je povinna se vyjádřit k němu do jednoho měsíce od uplynutí lhůty pro předložení návrhu smlouvy; není-li lhůta pro předložení návrhu smlouvy stanovena, nebo byl-li návrh předložen opožděně, je povinna se k němu vyjádřit do jednoho měsíce od odeslání návrhu. Organizace je svým návrhem smlouvy vázána do konce lhůty pro jeho přijetí.
(2) Organizace, která v odpovědi na návrh smlouvy požaduje změny nebo doplňky předmětu nebo času plnění, je svou odpovědí vázána po dobu jednoho měsíce ode dne, kdy odpověď došla.
(3) Dojde-li projev o přijetí návrhu až po době, po kterou je organizace svým návrhem vázána, je smlouva uzavřena, jestliže organizace, která podala návrh smlouvy, bez zbytečného odkladu neoznámí, že přijetí návrhu odmítá jako opožděné.
Má-li být hospodářskou smlouvou založen společný závazek několika organizací, musí být ve smlouvě určeny podíly nebo musí být stanoveno, která z organizací a do jaké doby podíly určí; jinak je taková smlouva neplatná. Jestliže organizace, která je povinna podíly určit, tak neučiní, je zavázána nebo oprávněna sama. Nepodepisují-li smlouvu všechny organizace, musí být ta z nich, která smlouvu podepisuje, ostatními organizacemi zmocněna, jinak je zavázána sama.