(1) Strava se poskytuje obviněným podle stravní normy, která obsahuje složení, množství a nutriční hodnotu potravin v rámci stanoveného peněžního limitu na osobu a den v závislosti na věkové kategorii, zdravotním stavu a případném pracovním zařazení obviněného.
(2) O přiznání léčebné výživy, jejím druhu a délce trvání rozhoduje lékař.
(3) Obviněným, kterým není na cele umožněna vlastní příprava kávy nebo čaje, se poskytuje nejméně dvakrát denně vřelá voda na přípravu nápojů.
(1) Pokud obviněný, který má v úschově věznice dostatek peněžních prostředků, požádá o nákup oběda z vývařovny pro pracovníky Vězeňské služby, jeho žádosti se vyhoví, nebrání-li tomu kapacitní podmínky vývařovny.
(2) Obviněnému, který vzhledem ke svému založení nebo přesvědčení nechce akceptovat běžné stravovací zvyklosti, se umožní pořizovat na vlastní náklady doplňkovou stravu v přijatelném rozsahu, pokud to podmínky ve věznici dovolují; nárok na poskytnutí stravy podle § 27 odst. 1 tím není dotčen.
(1) Obviněný používá po dobu vazby zpravidla vlastní oděv, prádlo a obuv, a to za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek. Nejsou-li tyto podmínky splněny, ředitel věznice nebo jím pověřený pracovník Vězeňské služby rozhodne o povinnosti obviněného používat vězeňský oděv, prádlo a obuv. Správa věznice je povinna zabezpečit po provedení potřebných opatření uschování oděvu, prádla a obuvi obviněného ve věznici.
(2) Výměna vlastního osobního prádla musí být zabezpečena nejméně jednou týdně.
(1) Používá-li obviněný vězeňský oděv, prádlo a obuv, je povinen dbát o jejich čistotu a udržení ve stavu způsobilém k řádnému užívání (§ 21 odst. 1 zákona).
(2) V případě, že to podmínky ve věznici umožňují, obviněnému, který o to požádá, se na jeho náklady může zabezpečit vyprání vlastního prádla nebo oděvu v příslušném zařízení věznice.
(3) Výměna vězeňského osobního prádla se provádí jednou týdně, vězeňského oděvu nebo obuvi podle potřeby a vězeňského ložního prádla jednou za 14 dní.
(4) Výměnu vlastního oděvu, prádla nebo obuvi lze uskutečňovat zasíláním poštou, při návštěvách obviněného nebo po dohodě se správou věznice též individuální donáškou do věznice.
Obviněnému, který se zúčastní úkonu mimo věznici, se vždy zajistí vydání jeho vlastního oděvu, prádla a obuvi. Je-li tento oděv esteticky nebo jinak nevhodný, správa věznice mu odpovídající oděv zapůjčí.
(1) Zdravotní péči o obviněného zajišťuje především zdravotnické středisko ve věznici nebo jiné zdravotnické zařízení Vězeňské služby.
(2) Pokud zdravotní stav obviněného vyžaduje poskytnutí neodkladné zdravotní péče a není-li možné ji zajistit ve věznici, musí být orgánem Vězeňské služby přivolán lékař lékařské služby první pomoci nebo rychlé zdravotnické pomoci nejbližšího zdravotnického zařízení, který po vyšetření obviněného rozhodne o dalším postupu.
(3) V případě, že lékař lékařské služby první pomoci nebo rychlé zdravotnické pomoci nařídí provedení převozu k ambulantnímu ošetření nebo hospitalizaci v nejbližším zdravotnickém zařízení umístěném mimo věznici anebo k hospitalizaci v některém nemocničním zařízení Vězeňské služby, jsou jeho pokyny k provedení tohoto postupu pro orgány Vězeňské služby závazné a musí být splněny neodkladně (§ 20 odst. 3).
(1) O vážném onemocnění nebo úrazu obviněného vyrozumí správa věznice příslušný orgán činný v trestním řízení a na žádost obviněného též jeho rodinu nebo jinou blízkou osobu, kterou obviněný určí.
(2) O odmítání stravy obviněným musí být neprodleně vyrozuměn lékař, který zdravotní stav obviněného soustavně kontroluje a rozhoduje o způsobu dohledu nad jeho zdravotním stavem.
(1) Jestliže se obviněný zúčastnil provádění úkonu mimo věznici a nepřetržitá doba ke spánku nebyla dodržena, může odpočívat na lůžku v ložním prádle přiměřenou dobu po budíčku.
(2) Obviněný může i během dne v době od 08,00 hod. do večerky odpočívat na lůžku, a to ve vlastním nebo vězeňském oděvu.
(3) Nepřetržitá doba ke spánku je doba stanovená ve vnitřním řádu od večerky do budíčku. Tato doba může být zejména ve dnech pracovního klidu stanovena s ohledem na zajištění chodu a činnost věznice odlišně od doby určené pro pracovní dny.
(1) Obviněný smí mít u sebe na cele základní hygienické potřeby včetně elektrického holicího strojku.
(2) Obviněnému, který nemá peněžní prostředky, poskytne správa věznice základní hygienické potřeby v nutném množství a sortimentu.
(1) Správa věznice zajistí, aby obvinění měli možnost se koupat v teplé vodě nejméně jednou týdně.
(2) Na základě doporučení lékaře, nebo vyžadují-li to hygienické důvody, zajistí správa věznice koupání obviněných častěji.
(3) Obviněné při koupání střeží osoba stejného pohlaví. Zpravidla při koupání může být provedena zraková prohlídka zaměřená na zjištění stop po fyzickém násilí na těle obviněného.
(4) Za koupání v teplé vodě se v podmínkách výkonu vazby považuje sprchování teplou vodou.
(5) Pokud z provozních nebo energetických důvodů nelze koupání podle odstavce 1 zabezpečit, musí být vždy zajištěna možnost řádného umytí v teplé vodě.
Vycházkovým prostorem je vymezený prostor věznice za tímto účelem zřízený a vybavený odpovídajícím stavebně technickým zabezpečením. Při vycházkách jsou obvinění pod přímým dohledem pracovníka Vězeňské služby.
(1) Obviněný musí mít na vycházce vlastní nebo vězeňský oděv a obuv přiměřené povětrnostním podmínkám.
(2) Ustanovení § 7 odst. 1 zákona o odděleném umísťování se užije i na předvádění obviněných k vycházce.
(3) O účasti na vycházkách, jakož i o důvodech jejich omezení nebo zrušení správa věznice vede přehled.
Pokud jsou k písemnému sdělení přiloženy potraviny nebo věci osobní potřeby, považuje se zásilka za balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
(1) Kontrolu korespondence u obviněného ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) nebo c) trestního řádu provádí, s výjimkou korespondence obviněného s orgány uvedenými v § 41, 62 a 71, pracovník Vězeňské služby pověřený ředitelem věznice. Kontrola zahrnuje i ověření, zda korespondence neobsahuje věci, které nesmějí být na cele, nebo věci, jejichž odeslání by mohlo zmařit účel vazby. Při kontrole je třeba dbát na zachovávání tajemství zpráv obsažených v kontrolované korespondenci, s výjimkou případů uvedených v § 13 odst. 2 zákona.
(2) O zadržení korespondence a jejím postoupení orgánu činnému v trestním řízení pracovník Vězeňské služby obviněného neprodleně vyrozumí.
(1) Kontrola korespondence mezi obviněným a jeho obhájcem a mezi obviněným a státními orgány České republiky nebo mezinárodní organizací, která je podle mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána, příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv, a korespondence s orgány uvedenými v § 62 a 71, je nepřípustná.
(2) Náklady spojené s korespondencí hradí obviněný z vlastních prostředků. U obviněného, který nemá vlastní peněžní prostředky, jsou náklady spojené s jeho korespondencí s orgány uvedenými v odstavci 1 hrazeny z prostředků věznice.
(1) O veškeré korespondenci obviněného, jakož i o postoupení zadržené korespondence orgánu činnému v trestním řízení, správa věznice vede náležitý přehled.
(2) Korespondence obviněných se přijímá a odesílá každý pracovní den v době stanovené vnitřním řádem. Poštovnímu úřadu se předává nejpozději následující pracovní den. Došlá korespondence se předává zpravidla týž den, kdy byla převzata z poštovního úřadu. Usnesení soudu o vazbě musí být obviněnému doručeno vždy týž den, kdy je převzala věznice.
(3) Korespondence obviněného, u kterého je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, jakož i korespondence zadržená podle § 13 odst. 2 zákona a korespondence uvedená v § 41 odst. 1 se postupuje nebo odesílá orgánu činnému v trestním řízení nebo adresovaným orgánům nejpozději následující pracovní den.
(4) Odepře-li obviněný přijetí korespondence od orgánu, který vede trestní, občanskoprávní nebo správní řízení, postupuje se podle zvláštního předpisu.5) Obviněný se zároveň upozorní na skutečnost, že uzná-li příslušný orgán, který korespondenci odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se korespondence za doručenou dnem, kdy přijetí korespondence bylo odepřeno.
(1) Korespondenci, v níž obviněný podává opravný prostředek ve smyslu procesních předpisů, opatří pověřený pracovník Vězeňské služby prezentačním razítkem věznice a datem dne, kdy bylo takové podání učiněno.
(2) Je-li obviněný přemístěn do jiné věznice nebo do zdravotnického zařízení Vězeňské služby, korespondence se za ním neprodleně dosílá. Opatření ve smyslu § 13 zákona provede pracovník věznice, do níž byl obviněný přemístěn, nebo věznice, jejíž součástí je zdravotnické zařízení.
(3) Obviněnému, který neumí nebo z nějakého důvodu nemůže číst nebo psát, je správa věznice povinna na jeho žádost zabezpečit, aby mu byla korespondence došlá od orgánů uvedených v § 41, 62 a 71 přečtena nebo aby mu byla poskytnuta pomoc při sepisování podání, žádostí, stížností, důležitých sdělení a při dopisování s příslušníky jeho rodiny nebo obhájcem.
(1) Návštěvy obviněných se uskutečňují v rozsahu a za podmínek stanovených v § 14 zákona. Do počtu osob, jež mohou obviněného současně navštívit, se započítají i nezletilé děti, které se však mohou návštěvy zúčastnit pouze v doprovodu osoby starší 18 let.
(2) Vstup do prostor věznice vyhrazených pro provádění návštěv obviněných se návštěvníku umožní po předložení platného občanského průkazu nebo pasu, a jde-li o vojáka základní služby, po předložení vojenské knížky. Vstup osob na základě potvrzení o ztrátě občanského průkazu se neumožní.
(3) Těhotným ženám, osobám starším, tělesně postiženým nebo s malými dětmi se umožní návštěva přednostně.
(4) Návštěvy se uskutečňují zpravidla v pracovních dnech v denní době v návštěvní místnosti věznice, která je za tímto účelem vhodně upravená a vybavená. Případné úpravy místnosti, zejména dělící přepážka, a použité dorozumívací prostředky nesmí bránit běžnému hovoru a vizuálnímu kontaktu obviněného s návštěvníky.
(5) U návštěv, k nimž je nutný předchozí písemný souhlas a orgán činný v trestním řízení dal písemný souhlas k provedení návštěvy bez přítomnosti zástupce orgánu činného v trestním řízení, odpovídá příslušník Vězeňské služby pouze za organizaci a bezpečné zajištění průběhu návštěvy.
(6) V případě, že orgán činný v trestním řízení nesouhlasí s provedením návštěvy bez přítomnosti zástupce orgánu činného v trestním řízení a ten se k návštěvě nedostavil, návštěva se neumožní.
(1) V odůvodněných případech, zejména u obviněných ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu, u nichž jejich chování po dobu výkonu vazby a vztah k návštěvníkovi dává záruku, že v průběhu návštěvy nebude mařen účel vazby ani ohrožena bezpečnost osob, může ředitel věznice rozhodnout, že se návštěva uskuteční v místnosti, kde není návštěvník od obviněného oddělen vybudovanou dělící přepážkou.
(2) Pokud obviněný požádá o umožnění návštěvy příbuzného v řadě přímé (děti, vnuci, rodiče, prarodiče), manžela nebo sourozence, který je rovněž ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody a nejde o obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, může v odůvodněných případech, zejména z naléhavých osobních nebo rodinných důvodů, ředitel věznice takovou návštěvu zprostředkovat přímo ve věznici. Skutečně vynaložené náklady dopravy a ostrahy k provedení takové návštěvy ve věznici hradí obviněný, popř. odsouzený.
(1) Při návštěvě může obviněný přijmout balíček s povolenými potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg. Balíček předaný při návštěvě se považuje za balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
(2) Při návštěvě může být uskutečněno přímé předání a převzetí vlastního oděvu, prádla a obuvi za účelem jejich výměny a převzetí hygienických potřeb. Přijetím těchto věcí při návštěvě není omezeno přijetí balíčku ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
(3) Předvádějící příslušník Vězeňské služby je z bezpečnostních důvodů oprávněn před návštěvou a po jejím skončení provést u obviněného osobní prohlídku.
(1) Ke styku obviněného s obhájcem slouží ve věznici místnosti k tomu účelu určené. Obviněný se k obhájci předvede vždy, jestliže o to obhájce požádá, včetně mimopracovní doby a dnů pracovního klidu.
(2) Obviněný smí přijímat ve věznici též návštěvy advokáta, který jej zastupuje v jiné věci. Na návštěvu advokáta u obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, se přiměřeně užije ustanovení § 16 odst. 2.
(3) Při návštěvě obviněného s obhájcem a advokátem může být předán balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.
(4) V průběhu soudního jednání, kdy obhájce požádá o rozmluvu s obviněným bez přítomnosti třetí osoby, se rozmluva uskuteční ve vhodném prostoru jednací soudní síně. Předvádějící příslušník Vězeňské služby postupuje tak, aby rozhovor mezi obviněným a obhájcem viděl, ne však slyšel; zároveň dodržuje stanovené bezpečnostní zásady.
(1) Obviněnému může být balíček zaslán poštou nebo předán při návštěvě (§ 46 odst. 1 a § 47 odst. 3). Ředitel věznice nebo jím pověřený pracovník Vězeňské služby může povolit přijetí balíčku za dobu kratší.
(2) Balíček nesmí obsahovat zejména cennosti, peníze, zbraně, alkoholické nápoje (včetně piva), výrobky obsahující líh a jiné těkavé látky, léky a léčiva, potraviny podléhající rychlé zkáze, konzervy, nápoje a potraviny ve skleněném obalu, výrobky v tlakových nádobách (spreje), tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou nesnášenlivost, fašizmus a podobná hnutí, násilí a krutost nebo obsahující popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin.
(3) V případě, že balíček má vyšší než povolenou hmotnost, obsahuje věci, které není dovoleno mít na cele, anebo obviněný balíček po rozbalení odmítne převzít, vrátí se balíček nebo jeho nepředaná část odesilateli jako nová zásilka, pokud k vrácení nedošlo již při návštěvě (§ 46 odst. 1 a § 47 odst. 3).
(1) Přijatý balíček se zaeviduje a obviněný potvrdí jeho příjem. Současně se uvede celková hmotnost balíčku a seznam věcí, které nebyly obviněnému vydány.
(2) K dodržování intervalu pro přijetí balíčku podle § 16 odst. 2 zákona se vydává obviněnému potvrzení o jeho právu na balíček. O vydání potvrzení se vede evidence.
(3) Odesilatel balíčku se vhodným způsobem vyrozumí o rozsahu povolených věcí a potravin, které mohou být obviněnému předány.
(1) Ve věznici se pro obviněné zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zbožím. Minimální sortiment zboží stanoví vnitřní řád. Nákup se uskuteční zpravidla formou bezhotovostní platby.
(2) Nelze-li nákup zboží provádět v prodejně věznice, zajišťuje se prostřednictvím správy věznice.
(3) Ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší peněžní částku, za kterou může obviněný jednorázově nakoupit.
(1) K nákupu může obviněný použít též peníze, které mu byly do věznice během výkonu vazby zaslány nebo které byly obviněným předány k úschově.
(2) Ředitel věznice může stanovit nejvyšší peněžní částku, kterou může mít obviněný u sebe. Peněžní hotovost nad stanovenou částku se předá příslušnému pracovníkovi věznice do úschovy.
(3) Má-li obviněný v úschově věznice menší částku peněz, než je předpokládaná cena jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden den,6) nákup potravin a dalších věcí se mu neumožní.
(1) Věznice zajišťuje provoz knihovny a v rámci svých možností zabezpečuje její vybavení běžně dostupnou beletrií, náboženskou a odbornou literaturou včetně základních právních předpisů z jednotlivých právních odvětví. Obviněnému se umožní výběr knih z knihovního fondu věznice podle jeho zájmu, duševních potřeb a vyznání.
(2) Denní tisk a časopisy, včetně zahraničních, pokud jsou distribuovány v tuzemsku, si může obviněný z vlastních prostředků předplatit nebo mu je mohou předplatit též jeho příbuzní nebo jiné osoby.
(3) Obviněný si může půjčovat a hrát na cele nebo v určeném prostoru věznice společenské hry, které jsou ve věznici k dispozici.
(4) Obviněnému lze v odůvodněných případech umožnit zasílání a používání dalších věcí majících vztah zejména k jeho povolání, podnikatelské činnosti nebo k zajištění dalšího vzdělávání, pokud tyto věci nebudou v rozporu s účelem vazby a jejich množství nebo povaha nebude narušovat pořádek a vzhled cely nebo škodit na zdraví.
(1) Obviněný smí mít u sebe na cele psací potřeby, korespondenci, písemnosti související s řízením, které se jej týká, knihy, denní tisk a časopisy, digitální a jiné hry, právní předpisy, náboženskou literaturu, fotografie, kapesní nebo náramkové hodinky a peněžní hotovost do přípustné výše (§ 51 odst. 2).
(2) Jestliže obviněný dodatečně požádá o úschovu některé z věcí uvedených v odstavci 1, správa věznice mu tyto věci uloží. Pokud jejich uložení není možné, správa věznice zabezpečí jejich odeslání na náklady obviněného.
(1) Obviněnému se umožní používat vhodný vlastní přenosný radiopřijímač nebo televizor napájený z vlastního zdroje.
(2) Obviněnému se nepovolí používání magnetofonu a dalších zařízení určených k přehrávání záznamových médií, jakož i jakékoliv radiotelekomunikační techniky.
(3) U radiopřijímače a televizoru používaného obviněným může správa věznice provést kontrolu technických parametrů ke zjištění, zda nebylo instalováno nežádoucí zařízení.
(1) Církve a náboženské společnosti se mohou v souladu s právními předpisy podílet na poskytování duchovní služby obviněným těmito formami:
(2) Věznice vytvářejí pro duchovní služby poskytované obviněným vhodné podmínky a podle konkrétních možností zabezpečují po dohodě s pověřenými osobami vhodné prostory pro duchovní služby.
(3) Pověřené osoby správa věznice poučí o povinnosti dodržovat právní předpisy pro výkon vazby a respektovat vnitřní řád včetně denního pořádku.
(1) Požádá-li obviněný o umožnění návštěvy pověřené osoby, je věznice povinna tuto skutečnost jí neprodleně oznámit.
(2) Obviněný nesmí být k účasti na bohoslužbách a jiných obřadech nebo k rozhovorům s pověřenými osobami nijak nucen. V účasti mu nesmí být přímo ani nepřímo žádným způsobem bráněno.
(3) Při společných formách poskytování duchovní služby musí být dodrženy zásady uvedené v § 7 zákona. K zajištění bezpečnosti osob a pořádku je v těchto případech přítomnost určeného pracovníka Vězeňské služby zpravidla nezbytná.
(4) Věznice ve vnitřním řádu nebo jiným vhodným způsobem informuje obviněné o možnosti poskytování duchovní služby.
(1) K zajišťování sociálních služeb obviněným věznice vyčlení potřebný počet pracovníků Vězeňské služby.
(2) Ve své činnosti sociální pracovníci Vězeňské služby úzce spolupracují především s příslušnými kurátory pro mládež, sociálními kurátory, orgány státní správy a územní samosprávy, jakož i se zájmovými sdruženími občanů. Sociální služby jsou zabezpečovány především
(3) Návštěvy a rozmluvy zástupců sociálních služeb, orgánů územní samosprávy, zájmových sdružení občanů, popř. jiných právnických nebo fyzických osob neuvedených v odstavci 1 a v § 2 odst. 1 s obviněnými se uskutečňují vždy za podmínek stanovených v § 14 odst. 1 a 2 zákona a v § 44 až 46.
(4) Korespondence obviněných s orgány uvedenými v odstavci 3 podléhá kontrole. Ustanovení § 13 zákona a § 39 až 43 se užijí obdobně.
(1) Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání obviněných v rámci vlastní podnikatelské činnosti nebo na smluvním základě s jiným podnikatelským subjektem nebo organizací.
(2) Smlouva mezi věznicí a podnikatelským subjektem nebo organizací, na jejímž základě se uskutečňuje zaměstnávání obviněných, stanoví podrobnější podmínky, za nichž budou obvinění vykonávat práce, a podle potřeby i postup při zaškolení k výkonu určených prací.
(3) Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci mají podnikatelské subjekty nebo organizace stejné povinnosti, jaké mají vůči ostatním pracovníkům.
(1) Při zaměstnávání obviněných na jednotlivých pracovištích je třeba dodržovat ustanovení § 7 odst. 1 zákona a dbát na další, zejména bezpečnostní hlediska.
(2) Obviněný může být zaměstnán, jestliže o to požádá a zároveň charakter a druh práce nebo činnosti, kterou mu věznice může poskytnout, odpovídají jeho zdravotnímu stavu, pracovním schopnostem a dovednostem.
(3) Při zaměstnávání obviněného je nutno přihlížet především k jeho osobním poměrům, k sociální situaci jeho rodiny a též k případnému výkonu rozhodnutí o výživném na nezletilé děti.
K uplatnění a zabezpečení svých práv a oprávněných zájmů může obviněný podávat stížnosti, žádosti a podněty státním orgánům České republiky, jakož i mezinárodním organizacím, které jsou podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, příslušné k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv.
Obviněný ve výkonu vazby má právo na ochranu své osobnosti před neoprávněným násilím, jakýmikoliv projevy ponižování lidské důstojnosti, urážkami nebo výhrůžkami. Pracovníci Vězeňské služby každý takový zjištěný případ oznámí příslušným orgánům a učiní neprodleně nezbytná opatření k zamezení takového jednání.
(1) Obviněný může požádat o rozmluvu s představiteli orgánů uvedených v § 20 odst. 1 zákona. Taková žádost musí být odeslána příslušnému orgánu nejpozději následující pracovní den. V případě přítomnosti ve věznici musí být tento orgán bez odkladu vyrozuměn o žádosti obviněného o rozmluvu. Rozmluvy obviněného s představiteli těchto orgánů se pracovníci Vězeňské služby nebo jiné třetí osoby nezúčastní.
(2) Pokud obviněný požádá o rozmluvu s ředitelem věznice nebo jeho zástupcem, musí mu být taková rozmluva umožněna zpravidla do jednoho týdne, v naléhavých případech bezodkladně. Naléhavost rozmluvy posuzuje ředitel věznice nebo jeho zástupce podle důvodů žádosti o rozmluvu.