11.
Vládní nařízení
ze dne 13. února 1951,
jímž se provádí zákon o provozu na veřejných silnicích.
Vláda republiky Československé nařizuje podle §§ 20 a 24 zákona č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích (dále jen „zákon“):
Každý musí při užívání veřejné silnice dbát toho, aby neohrožoval bezpečnost a plynulost silničního provozu. Musí rovněž dbát toho, aby neohrožoval bezpečnost osob a nepoškozoval majetek, zejména také veřejnou silnici, a aby nerušil na ní pořádek.
Každý smí užívat veřejné silnice obvyklým způsobem k účelům, k nimž je určena. Kdo by však pro svůj věk nebo pro svou tělesnou nebo duševní vadu mohl užíváním veřejné silnice ohrozit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu či bezpečnost osob nebo majetku anebo porušit pořádek na veřejné silnici, smí veřejné silnice užívat jen, je-li vhodným opatřením postaráno o to, aby takovému ohrožení bylo zabráněno.
(1) Každý je povinen postarat se podle svých možností o to, aby překážka silničního provozu, kterou způsobil, byla co nejdříve odstraněna; jde-li však o překážku, která vznikla v souvislosti s nehodou v silničním provozu, nesmí být učiněna opatření, která by byla na újmu řádnému úřednímu vyšetření nehody. Podle potřeby učiní opatření nutná k odstranění závadného stavu místní národní výbor.
(2) Není-li možno překážku silničního provozu neprodleně odstranit, musí ten, kdo ji způsobil, učinit opatření, aby ji mohli ostatní uživatelé veřejné silnice včas zpozorovat.
(1) Došlo-li v silničním provozu k nehodě, je každý, kdo měl na ní účast, povinen postarat se podle svých možností o to, aby následky nehody byly omezeny na nejmenší míru.
(2) Všichni, kdo měli na nehodě účast, jsou povinni si navzájem na požádání prokázat svou totožnost; povinnost prokázat svou totožnost má také každý, kdo předává osobu poraněnou při nehodě v silničním provozu další péči (při převozu, v nemocnici a pod.).
(3) Byla-li při nehodě způsobena škoda na veřejné silnici nebo na jiném veřejném zařízení, je každý, kdo škodu způsobil, povinen oznámit to bez odkladu nejbližšímu místnímu národnímu výboru nebo orgánu národní bezpečnosti.
Povolení k zvláštnímu užívání veřejné silnice je zejména třeba:
(1) Povolení k zvláštnímu užívání veřejné silnice může být odvoláno nebo vázáno, třeba i dodatečně, podmínkami anebo omezeními.
(2) O povolení k zvláštnímu užívání veřejné silnice v případech uvedených v § 5 písm. c) a d) rozhoduje okresní národní výbor; místo něho rozhoduje místní národní výbor, jde-li o zvláštní užívání jiné silnice než I. až III. třídy.
Každý je povinen dbát opatrnosti a pozornosti nutné k zachování řádného stavu veřejné silnice; veřejná silnice nesmí být zejména poškozována nebo znečišťována.
(1) Na veřejné silnici musí každé vozidlo nebo soupravu vozidel řídit osoba, která je k tomu způsobilá a je obeznámena s předpisy o provozu na veřejných silnicích.
(2) Nemůže-li vozidlo (soupravu vozidel) bezpečně ovládat jeden řidič, je nutno přibrat potřebný počet dalších řidičů.
Za jízdy je řidič odpovědný za řádný stav vozidla i za dodržení všech předpisů o silničním provozu. Zejména musí dbát toho, aby vozidlo stále ovládal, a musí včas učinit všechna opatření, aby provozem svého vozidla neohrožoval bezpečnost ostatních uživatelů veřejné silnice.
Držitel vozidla je povinen dbát toho, aby vozidlo bylo na veřejné silnici řízeno toliko osobami k tomu způsobilými a aby nebylo dáno do provozu na veřejné silnici, nevyhovuje-li buď samo nebo jeho náklad předpisům o silničním provozu. To platí také o držiteli zvířete, jehož se užívá v silničním provozu.
(1) Na veřejných silnicích se jezdí vpravo. Pomalu jedoucí vozidla a na nepřehledných místech všechna vozidla musí jet těsně při pravém okraji vozovky.
(2) Levé poloviny vozovky se smí užívat jen k předjíždění nebo vyžadují-li toho zvláštní okolnosti.
(1) Vyhýbá se vpravo. Nepřipouští-li nedostatečná vzdálenost mezi kolejemi a okrajem vozovky vyhnutí vpravo, je nutno vyhnout se kolejovému vozidlu vlevo.
(2) Předjíždí se vlevo. Kolejová vozidla se předjíždějí vpravo; nepřipouští-li to nedostatečná vzdálenost mezi kolejemi a okrajem vozovky, lze jedoucí kolejové vozidlo předjet vlevo. Na jednosměrných silnicích lze kolejová vozidla předjíždět vlevo i vpravo.
Při odbočování musí řidič vozidla dbát zvýšené opatrnosti a ohledu na chodce i na ostatní silniční provoz a nesmí rušit provoz v protisměru ani provoz vozidel kolejových.
(1) Na křižovatkách jsou řidiči vozidel jedoucích na vedlejší silnici povinni dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím na hlavní silnici.
(2) Na křižovatkách veřejných silnic stejného řádu jsou řidiči vozidel povinni dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím zprava. Přednost v jízdě motorových a kolejových vozidel bude upravena vyhláškou podle § 35.
(3) Tato ustanovení se nevztahují na křižovatky s řízeným provozem.
Dávají-li vozidla ozbrojených sborů nebo vozidla služby záchranné a požární zvláštní výstražné znamení, jest jim ihned, jakmile se blíží, uvolnit cestu. Jde-li o vozidlo služby požární, jsou řidiči všech ostatních vozidel povinni zajet vpravo a přechodně zastavit.
Na veřejné silnici lze bez naléhavého důvodu zastavit nebo stát s vozidly jen na místech, kde to nepřekáží silničnímu provozu nebo neohrožuje jeho bezpečnost.
Vozidla smějí zůstat na veřejné silnici bez dozoru jen, bylo-li vše zařízeno tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, bezpečnost osob nebo majetku ani pořádek na veřejné silnici.
Rychlost jízdy je nutno přizpůsobit okolnostem, zejména provoznímu ruchu, viditelnosti, stavu a povaze veřejné silnice a stavu vozidla. Při tom musí řidič rychlost svého vozidla stále ovládat a musí včas zvolnit jízdu, po případě zastavit, vždy, kdy toho okolnosti vyžadují.
(1) Úmysl zastavit vozidlo nebo změnit směr jeho jízdy je nutno dát ostatním účastníkům silničního provozu včas a zřetelně najevo. Toto ustanovení se netýká provozu kolejových vozidel, pokud nebude vyhláškou podle § 35 stanoveno jinak.
(2) Výstražná znamení lze dávat jen, pokud je toho třeba pro bezpečnost nebo plynulost silničního provozu.
Váha nákladu nesmí přesahovat nosnost vozidla. Náklad musí být řádně umístěn a upevněn tak, aby nebyla ohrožována provozní bezpečnost vozidla ani bezpečnost, plynulost nebo pořádek v silničním provozu nebo bezpečnost osob a majetku. To platí přiměřeně také při dopravě osob, zejména pro jejich umístění a pro jejich chování za jízdy.
(1) Za snížené viditelnosti musí být každé vozidlo nebo souprava vozidel v silničním provozu řádně osvětleny. Není-li pro ně předepsáno konstrukční vybavení větším počtem svítilen, musí být osvětleny alespoň jedním bílým nebo slabě žlutým světlem, umístěným po levé straně vozidla. Motorová vozidla musí svým světlem za jízdy osvětlovat účinně vozovku.
(2) O osvětlení kolejových vozidel platí zvláštní předpisy.
(3) Řidič je povinen dbát toho, aby neohrozil bezpečnost provozu používáním oslňujících světel.
Proud vozidel k sobě patřících (kolona) musí být tak uspořádán, aby neohrožoval bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, zejména musí být rozčleněn v menší skupiny dostatečně od sebe vzdálené.
Pokud z jednotlivých ustanovení tohoto oddílu neplyne jinak, platí pro jízdu na kole a na koni přiměřeně také ustanovení pro jízdu vozidly uvedená v oddílu 2.
(1) Cyklisté jsou povinni jeti těsně při pravém okraji vozovky. Při jízdě mimo uzavřené osady smějí užívat také pravé krajnice, nepřekážejí-li tím chodcům. Tato ustanovení platí i tenkrát, je-li jízdní kolo vedeno.
(2) Je-li pro cyklisty určena zvláštní stezka, smějí používat pro jízdu na kole jen této stezky.
Za snížené viditelnosti musí mít jízdní kola vpředu svítilnu s bílým nebo slabě žlutým neoslňujícím světlem, která účinně osvětluje vozovku.
(1) K jízdě na koni nutno užívat zvláštních cest k tomu určených, a není-li jich, vozovky.
(2) Jezdci smějí jeti nejvýše dva vedle sebe. Za snížené viditelnosti musí však jeti za sebou, nejsou-li osvětleni jako uzavřené útvary anebo nejsou-li dostatečně osvětleni jinými světelnými zdroji.
(1) Na veřejné silnici jsou chodci povinni chodit po chodnících nebo krajnicích. Vozovku smějí přecházet jen s náležitou opatrností, kolmo ke směru silničního provozu, a nesmějí na ní zbytečně prodlévat.
(2) Na vyznačených přechodech přes vozovku jsou chodci povinni jít v pravé polovině přechodu ve směru chůze. Vpravo musí chodit i jinak všude, kde toho vyžaduje plynulost provozu.
(1) Pochodující útvary nebo průvody se musí ubírat po pravé straně vozovky a učinit místo předjíždějícím i protijedoucím vozidlům. Delší pochodující útvary (průvody) musí být uspořádány tak, aby neohrožovaly bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, zejména musí být rozčleněny v menší skupiny dostatečně od sebe vzdálené.
(2) Pochodující školní mládež má užívat chodníků, vozovky pak jen tehdy, nemůže-li jít po chodníku; použije-li vozovky, platí pro ni ustanovení odstavce 1.
(1) Řízení a zabezpečení provozu na veřejných silnicích slouží také dopravní značky a zařízení; pokynů jimi vyjádřených musí každý dbát. Předpisy o dopravních značkách a zařízeních budou vydány vyhláškou podle § 35.
(2) Jiných než ve vyhlášce uvedených dopravních značek nesmí být v silničním provozu užíváno. Jakákoli zařízení, která mohou vést k záměně s dopravními značkami nebo která mohou způsobit, že dopravní značka nebude dobře viditelná, nesmějí být na veřejných silnicích nebo v jejich přímém okolí umisťována.
(1) Vyžaduje-li toho podle místních poměrů bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, lze silniční provoz upravit, po případě omezit nebo i zastavit místní úpravou.
(2) Dočasně lze taková opatření učinit v míře nevyhnutelně nutné také:
Místní úprava silničního provozu se uvádí ve veřejnou známost dopravní značkou nebo dopravním zařízením. V Praze lze tak učinit v případech uvedených v § 30 odst. 1, kde by uvedení ve známost dopravní značkou (dopravním zařízením) nebylo s hlediska bezpečnosti nebo plynulosti silničního provozu vhodné, vyhláškou ústředního národního výboru v Úředním listě.
(1) Pokyny orgánů, které bezprostředně řídí provoz na veřejných silnicích nebo na něj dozírají (dopravní orgány), mají přednost před pravidly silničního provozu i před pokyny vyjádřenými dopravními značkami nebo zařízeními, zejména i před světelnými znameními.
(2) Předpisy o znameních dopravních orgánů a o světelných znameních určených k řízení silničního provozu budou vydány vyhláškou podle § 35.
(1) Ustanovení o užívání veřejné silnice se nevztahují na ozbrojené sbory, na požární a civilní ochranu a na službu záchrannou, pokud toho plnění jejich zvláštních úkolů nezbytně vyžaduje.
(2) Připouští-li to bezpečnost a plynulost silničního provozu, může ministerstvo národní bezpečnosti v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady stanovit další výjimky všeobecné povahy vyhláškou v úředním listě.
(3) Způsobem určeným v odstavci 2 budou zejména stanoveny výjimky potřebné pro provoz zvláštních vozidel (zvláštních vozidel ozbrojených sborů, vozidel pracovních a pod.).
(1) V jednotlivých případech, pro jednotlivé skupiny případů a pro určité veřejné silnice může povolit výjimky národní výbor. Je-li třeba, aby takové povolení výjimky bylo uvedeno ve všeobecnou známost, stane se tak způsobem v místě obvyklým.
(2) Výjimku, které je v silničním provozu okamžitě třeba, může povolit také dopravní orgán na místě samém.
Předpisy potřebné k provedení této části vydá ministerstvo národní bezpečnosti v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v úředním listě; tak budou stanoveny zejména povinnosti řidičů vozidel a jiných uživatelů veřejné silnice. Stejným způsobem mohou být upraveny věci, jichž se týkají ustanovení této části, také v případech, kde toho budou vyžadovat mezinárodní předpisy.
Předpisy o dopravě osob na nákladních automobilech a na přívěsných vozech vydá vyhláškou v úředním listě ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti.
(1) Ve věcech upravených podle této části jsou – pokud se jinak nestanoví – příslušné v první stolici okresní národní výbory. Místo nich jsou příslušné v první stolici
(2) Tam, kde v těchto věcech činí nějaké opatření ministerstvo, je k tomu příslušné ministerstvo národní bezpečnosti.
(3) Ministerstvo dopravy je příslušné ve věcech týkajících se:
(4) Ministerstvo stavebního průmyslu je příslušné ve věcech týkajících se
(5) Ministerstva, krajské i okresní národní výbory mohou výkonem své působnosti v jednotlivých případech, pro jednotlivé skupiny případů a pro určité veřejné silnice pověřit podřízené orgány.
(6) Je-li nebezpečí v prodlení, mohou učinit nutná opatření předběžně místní národní výbory nebo dopravní orgány.
(1) Dopravními orgány jsou orgány národní bezpečnosti a jiné orgány, pokud budou ministerstvem národní bezpečnosti v dohodě s příslušným ústředním úřadem pověřeny dozorem na provoz na veřejných silnicích nebo jeho řízením.
(2) Dopravními orgány na vojenských silnicích a na silnicích, které byly na přechodnou dobu vyhrazeny pro vojenskou dopravu, jsou orgány vojenské správy.
Na veřejných silnicích se smí užívat jen vozidel, která jsou konstruována a vybavena tak, aby nemohla ohrožovat bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, bezpečnost osob nebo majetku, ani pořádek na veřejných silnicích; vozidla, jichž se užívá na veřejných silnicích, musí proto odpovídat ustanovením tohoto nařízení a podmínkám stanoveným pro jejich stavbu a provoz.
(1) Na veřejných silnicích se smí užívat jen motorových vozidel,
(2) Při schvalování technické způsobilosti motorových vozidel nebo jejich typů se musí dbát toho, aby vozidla byla konstruována a vybavena tak, aby jejich provoz byl bezpečný a hospodárný, a aby odpovídala technickým podmínkám stanoveným pro jejich stavbu a provoz.
(1) O technické způsobilosti typu motorového vozidla k provozu rozhoduje ministerstvo dopravy.
(2) Schválení typu platí pro všechna vyrobená nebo dovezená vozidla, která tomuto typu odpovídají.
(3) Ministerstvo těžkého průmyslu může v dohodě s ministerstvem dopravy během výroby nařídit odstranění konstrukčních závad, které vyjdou najevo po schválení technické způsobilosti typu motorového vozidla, a určit k tomu přiměřenou lhůtu.
Výrobce, po případě dovozce, vydá pro každé motorové vozidlo vyrobené nebo dovezené podle schváleného typu osvědčení o schválení technické způsobilosti motorového vozidla k provozu (dále jen „typové osvědčení“) a potvrdí v něm, že se vozidlo shoduje se schváleným typem.
(1) O technické způsobilosti motorových vozidel, jež se neshodují s některým typem schváleným ministerstvem dopravy (§ 41), rozhoduje krajský národní výbor, který v typovém osvědčení potvrdí technickou způsobilost vozidla.
(2) Při každé změně podstatné části mechanismu nebo konstrukce vozidla, jakož i při změně jeho rozměrů nebo vlastní váhy může být vozidlo dáno do provozu teprve, když byla krajským národním výborem schválena znovu jeho technická způsobilost.
Tvoří-li části motorového vozidla technický celek, může být jejich technická způsobilost schválena také jednotlivě.
Motorová vozidla určená k dopravě osob v dopravním podnikání musí vyhovovat zvláštním podmínkám stanoveným pro jejich stavbu a provoz.
(1) Vznikne-li důvodná pochybnost o technické způsobilosti motorového vozidla k provozu, dá okresní národní výbor, v jehož obvodu vozidlo právě je, provést na náklad držitele technickou prohlídku vozidla.
(2) Zjistí-li se při technické prohlídce, že motorové vozidlo nevyhovuje podmínkám, za kterých byla schválena jeho technická způsobilost k provozu, určí okresní národní výbor přiměřenou lhůtu k odstranění závad a učiní opatření, aby vozidla nebylo možno používat k provozu, dokud závada trvá.
(1) Motorová vozidla jsou podrobena pravidelným technickým prohlídkám, které se provádějí na náklad jejich držitele. Účelem těchto prohlídek je zjistit, zda motorová vozidla vyhovují stanoveným podmínkám a zda jsou řádně udržována.
(2) Technické prohlídky podle odstavce 1 provádí krajský národní výbor nebo orgán jím zmocněný.
(3) Prováděním technických prohlídek motorových vozidel, jež nejsou určena k dopravě osob v dopravním podnikání, může ministerstvo dopravy pověřit jednotnou celostátní organisaci československých motoristů (dále jen „organisace motoristů“) nebo v případě potřeby jinou socialistickou právnickou osobu. Provádění těchto technických prohlídek podléhá dozoru krajských národních výborů.
(1) Byla-li schválena technická způsobilost motorového vozidla k provozu, musí držitel vozidla žádat o přidělení poznávací značky. Značku přidělí okresní národní výbor, v jehož obvodu má mít vozidlo své pravidelné stanoviště (domovské stanoviště).
(2) Okresní národní výbor může přidělené poznávací značky měnit.
Jako doklad o způsobilosti motorového vozidla k provozu vydá okresní národní výbor žadateli provozní průkaz. Provozní průkaz musí mít řidič při provozu motorového vozidla na veřejné silnici vždy u sebe, pokud není prováděcími předpisy povolena výjimka.
Jízdy motorových vozidel, jejichž technická způsobilost k provozu nebyla ještě schválena, jakož i jízdy vozidel, která jsou zkoušena opravárenskými podniky, mohou se konat jen tehdy, byla-li pro tato vozidla přidělena zvláštní poznávací značka a zvláštní provozní průkaz.
(1) Okresní národní výbor vyloučí motorové vozidlo z provozu,
(2) Držitel, který své vozidlo vyřadil z provozu nebo jehož vozidlo bylo z provozu vyloučeno okresním národním výborem, je povinen vrátit provozní průkaz okresnímu národnímu výboru, který jej vydal, a předložit typové osvědčení.
(1) Schvalovat technickou způsobilost a provádět technické prohlídky motorových vozidel ozbrojených sborů náleží orgánům, které k tomu budou zmocněny příslušným ministerstvem; totéž platí pro přidělování poznávacích značek.
(2) Schvalovat technickou způsobilost a provádět technické prohlídky motorových vozidel, jakož i přidělovat poznávací značky přísluší, pokud jde o motorová vozidla
Ustanovení §§ 40 až 52 o motorových vozidlech platí také pro přívěsné vozy s tou odchylkou, že pro přívěsný vůz se přiděluje popisná značka (§ 48), po případě zvláštní popisná značka (§ 50).
(1) Motorové vozidlo je oprávněn řídit na veřejných silnicích jen ten, kdo obdržel řidičské povolení. Bez řidičského povolení smí řídit motorové vozidlo jen ten, kdo se podrobuje výcviku nebo zkoušce v řízení motorových vozidel pod dohledem oprávněného učitele (§ 67).
(2) Řidičské povolení může být uděleno pouze tomu, kdo
(3) Prováděcími předpisy může být stanoveno, že se k řízení některých druhů motorových vozidel řidičské povolení nevyžaduje.
Řidičská povolení se udělují pro skupiny motorových vozidel, u nichž obtížnost řízení je přibližně stejná.
(1) Řidičské povolení lze udělit jen žadateli, který překročil 18. rok věku; dovršení alespoň 16. roku stačí, jde-li o řidičské povolení pro motorové vozidlo, jehož řízení není obtížné. Pro řízení motorových vozíků pro invalidy lze řidičské povolení udělit, dovršil-li žadatel alespoň 15. rok věku.
(2) Pro řízení autobusů platí ustanovení § 61.
(3) Prováděcími předpisy může být stanoveno, že krajské národní výbory mohou udělovat řidičská povolení určitého druhu žadatelům, kteří dovršili alespoň 17. rok věku, prokáží-li lékařskou prohlídkou tělesnou a duševní schopnost, není-li pochyb o jejich spolehlivosti, pokud jde o řízení motorových vozidel, a je-li dán obecný zájem.
Plyne-li z posudku úředního lékaře, že žadatel je k řízení motorových vozidel schopný jen částečně, omezí okresní národní výbor řidičské povolení – pokud jeho udělení není vůbec vyloučeno – tak, aby odpovídalo schopnostem žadatele. Může též nařídit opětné přezkoumání schopností žadatele.
(1) Odborná způsobilost žadatelova se prokazuje zkouškou.
(2) Zkoušku stanoví a řídí krajský národní výbor. Podrobnosti, zejména obsah a způsob provádění zkoušky určuje zkušební řád; zkoušku ze znalosti pravidel silničního provozu může provádět orgán národní bezpečnosti.
(3) Ministerstvo dopravy může v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti pověřit prováděním zkoušek okresní národní výbory nebo učiliště oprávněná k výcviku.
(1) Řidičské povolení se prokazuje řidičským průkazem, jehož úpravu stanoví prováděcí předpisy.
(2) S řidičským průkazem může být spojena zvláštní vložka s útržky, které okresní národní výbor nebo orgán národní bezpečnosti postupně oddělí, dopustí-li se držitel řidičského průkazu vážného přestupku v silničním provozu. Prováděcími předpisy bude stanoveno, od kdy se tato vložka zavede, které přestupky se považují za vážné, v kterých případech nutno odebraný útržek vrátit a za jakých podmínek lze vydat novou vložku s útržky.
(1) Držitel řidičského průkazu musí mít řidičský průkaz při řízení motorového vozidla stále u sebe.
(2) Držitel řidičského průkazu je povinen ohlásit okresnímu národnímu výboru změnu údajů zapsaných v řidičském průkaze.
(1) Řídit osobní automobily užívané v silničním dopravním podnikání nebo autobusy může jen ten, kdo překročil 21. rok věku, prokázal tříletou praxi v řízení motorových vozidel určených prováděcími předpisy a vyhovuje přísnějším podmínkám, pokud jde o tělesnou a duševní schopnost.
(2) Žadatelům o řidičské povolení může být uloženo, aby se podrobili psychotechnickému vyšetření. Řidičům motorových vozidel, jejichž řízení je obtížné, může být uloženo, aby se podrobili zvláštnímu zdokonalovacímu výcviku; při tom může být zkrácena doba praxe podle ustanovení odstavce 1.
(3) Osoby, kterým bylo uděleno řidičské povolení podle ustanovení odstavce 1, jsou povinny podrobovat se pravidelným lékařským prohlídkám.
(1) Má-li okresní národní výbor vážný důvod k domněnce, že řidič je nezpůsobilý nebo jen částečně způsobilý k řízení motorových vozidel, dá přezkoumat jeho tělesnou nebo duševní schopnost lékařem nebo dá přezkoušet jeho odbornou způsobilost.
(2) Podle výsledku přezkoušení může okresní národní výbor řidičské povolení odejmout nebo je omezit podle ustanovení § 57; může též uložit nový výcvik.
(3) Prováděcími předpisy může být určena doba platnosti řidičských povolení a stanoveny podmínky pro jejich obnovení.
(1) Stát pečuje o stálou výchovu řidičů motorových vozidel, zejména o zvyšování jejich ideové úrovně a charakterových vlastností potřebných k bezpečnému, plynulému a hospodárnému silničnímu provozu.
(2) Výchovu řidičů motorových vozidel provádí organisace motoristů nebo jiné socialistické právnické osoby pověřené ministerstvem dopravy v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti, a to podle směrnic vydaných ministerstvem dopravy v dohodě s příslušnými ústředními úřady.
Pro řízení vozidel ozbrojených sborů udělují, po případě odnímají, zvláštní řidičská povolení orgány vojenské správy (Sboru národní bezpečnosti, Sboru vězeňské stráže), které určí příslušný ústřední úřad; pro vydávání a odnímání zvláštních řidičských povolení platí směrnice těchto ústředních úřadů, vydané se zřetelem k zásadám tohoto nařízení.
(1) Účelem výcviku v řízení motorových vozidel je seznámit žadatele o řidičské povolení s předpisy o provozu na veřejných silnicích, s technikou motorového vozidla a s jeho udržováním a vycvičit je v technice jízdy.
(2) Veškerý výcvik se provádí podle jednotných zásad, které stanoví učební osnova; vydává ji ministerstvo dopravy v dohodě s příslušnými ústředními úřady.
(1) Organisace motoristů je oprávněna k výcviku v řízení motorových vozidel všech druhů, a to ve zvláštních učilištích. Ministerstvo dopravy může v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti pověřit též jiné socialistické právnické osoby, aby prováděly výcvik v řízení motorových vozidel, vyžaduje-li to zájem výcviku.
(2) Školy směru automobilního, dopravního a strojnického jsou oprávněny k výcviku svých žáků, a to v rozsahu, který pro ně stanoví učební osnova.
(3) K výcviku řidičů zemědělských traktorů jsou oprávněny:
Jízdě motorovým vozidlem může vyučovat jen ten, kdo k tomu obdržel povolení od krajského národního výboru.
Příslušné ústřední úřady určí osoby, které jsou oprávněny provádět zkoušky učitelů pro potřeby ozbrojených sborů a udělovat (odnímat) jim povolení vyučovat jízdě motorovými vozidly.
Provádění některých úkolů péče o rozvoj motorismu, zejména organisování pomocných služeb motoristům, jakož i jiných úkolů, plynoucích z potřeby zlidovění motorismu, z potřeby hospodárnosti a bezpečnosti provozu nebo z potřeby mezinárodního provozu motorových vozidel, může ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady svěřit organisaci motoristů.
Prováděcími předpisy může být stanoveno, že k úhradě nákladů spojených s péčí o rozvoj motorismu prováděnou podle tohoto nařízení - pokud nejsou kryty náhradami za příslušný výkon - přispívají držitelé motorových vozidel částkou nepřevyšující 5 % pojistného v pojištění proti následkům zákonné odpovědnosti za provoz těchto vozidel.
Předpisy potřebné k provedení této části vydá ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvy národní bezpečnosti a národní obrany a s ostatními zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v úředním listě. Tímto způsobem budou stanoveny zejména
(1) Ustanovení této části platná pro autobusy vztahují se též na trolejbusy, pokud prováděcí předpisy nestanoví jinak.
(2) Na zvláštní motorová vozidla (přívěsné vozy) ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva, se ustanovení této části nevztahují.