Zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení

§ 1

Orgány sociálního zabezpečení

(1) Orgány sociálního zabezpečení České socialistické republiky jsou:

1. a) ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky,
2. b) Úřad důchodového zabezpečení v Praze,
3. c) národní výbory,
4. d) ministerstvo vnitra České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky ve věcech stanovených zákonem o sociálním zabezpečení.¹)

(2) Jako orgány zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků působí též sociální komise jednotných zemědělských družstev.²)

§ 2

Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky

(1) Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky (dále jen „ministerstvo“)

1. a) řídí a kontroluje výkon státní správy v sociálním zabezpečení,
2. b) zajišťuje úkoly vyplývající z mezinárodních smluv v sociálním zabezpečení,
3. c) zajišťuje, aby v souladu s možnostmi a potřebami společnosti byly plněny úkoly související s dalším rozvojem sociálního zabezpečení.

(2) Ministerstvo může zřídit jako svůj orgán posudkovou komisi sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu ve výjimečných případech, které určí, pokud jejich posouzení vyžaduje zvláštní odborné znalosti.³)

§ 3

Úřad důchodového zabezpečení v Praze

(1) Úřad důchodového zabezpečení v Praze rozhoduje o dávkách důchodového zabezpečení, pokud není v tomto zákoně nebo v zákoně o sociálním zabezpečení stanoveno, že o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení, a zařizuje výplaty těchto dávek.

(2) Úřad důchodového zabezpečení v Praze plní úkoly vyplývající z mezinárodních smluv při výplatě dávek sociálního zabezpečení (pojištění).

(3) Úřad důchodového zabezpečení v Praze spolupracuje při provádění důchodového zabezpečení s národními výbory a organizacemi, které plní povinnosti vyplývající z předpisů o sociálním zabezpečení.

(4) Úřad důchodového zabezpečení v Praze odpovídá za účelné a hospodárné vynakládání prostředků na důchodové zabezpečení, s nimiž hospodaří.

§ 4

(1) Národní výbory rozhodují v případech stanovených tímto zákonem o dávkách důchodového zabezpečení, o dalších dávkách poskytovaných důchodcům,⁴) o dávkách zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte,⁵) jakož i o dalších dávkách podle zvláštních předpisů.⁶)

(2) Národní výbory poskytují dávky a služby sociální péče, pokud není v zákoně o sociálním zabezpečení stanoveno, že je poskytuje jiný orgán sociálního zabezpečení.⁷)

(3) Národní výbory při provádění sociálního zabezpečení poskytují občanům a organizacím odbornou pomoc.

(4) Národní výbory kontrolují, jak organizace plní povinnosti vyplývající pro ně z předpisů o sociálním zabezpečení a ukládají pokuty za jejich porušení.⁸)

§ 5

Správní komise

(1) Okresní národní výbory a krajské národní výbory zřizují komise péče o rodinu a děti jako správní komise. Místní národní výbory ve střediskových obcích a městské národní výbory mohou jako správní komise zřídit komise péče o rodinu a děti.

(2) Národní výbory volí předsedy, jejich zástupce, tajemníky a ostatní členy správních komisí z řad svých poslanců a dalších občanů. Předsedy komisí a jejich zástupci jsou poslanci národních výborů. Tajemníky těchto komisí volí z řad odborných pracovníků národních výborů.

(3) Za členy komisí péče o rodinu a děti volí národní výbor zejména občany, které mu navrhnou příslušné orgány společenských organizací; za členy volí též občany, kteří spolupůsobí při péči o rodinu a děti, zejména dětské, dorostové a ženské lékaře, pedagogy, psychology, soudce z povolání, prokurátory a příslušníky Sboru národní bezpečnosti.

(4) Složení správní komise k projednání jednotlivých případů určuje předseda komise, popřípadě jeho zástupce, podle povahy projednávaného případu.

(5) Komise péče o rodinu a děti je schopna jednat a usnášet se, jsou-li přítomni předseda nebo jeho zástupce a nejméně další čtyři členové.

(6) Správní komise se usnáší většinou hlasů přítomných členů.

(7) Členové správních komisí národních výborů a občané přizvaní k jednání správních komisí jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se v souvislosti s jednáním dozvěděli.

§ 6

Zvláštní orgány sociálního zabezpečení

(1) Okresní národní výbory a krajské národní výbory zřizují jako zvláštní orgány^9a) k posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů pro účely sociálního zabezpečení posudkové komise sociálního zabezpečení (dále jen „posudkové komise“). Posudková komise je řízena radou národního výboru a je podřízena též posudkové komisi vyššího stupně; jde-li o posudkovou komisi krajského národního výboru, je řízena radou krajského národního výboru a je podřízena též ministerstvu. Za svou činnost odpovídá radě národního výboru.

(2) Posudková komise se skládá z posudkového lékaře sociálního zabezpečení se specializací v oboru, dalšího lékaře a tajemníka posudkové komise. Posudková komise se usnáší většinou hlasů svých členů.

(3) Posudkového lékaře sociálního zabezpečení a tajemníka posudkové komise určí národní výbor z řad svých odborných pracovníků. Další lékaře určí národní výbor na návrh příslušných orgánů.^9b)

(4) Jednání posudkové komise řídí posudkový lékař sociálního zabezpečení, který vybere podle povahy projednávaného případu dalšího lékaře z řad lékařů určených národním výborem.

(5) Jednání posudkové komise má právo se účastnit i zástupce občana, jehož zdravotní stav a pracovní schopnost jsou posuzovány. Členové posudkové komise a občané přizvaní k jednání jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se v souvislosti s jednáním dozvěděli.

(6) Krajský národní výbor v případě potřeby pověří okresní národní výbor ve svém územním obvodu, aby svou posudkovou komisí posuzoval invaliditu nebo jiné zdravotní otázky související s prováděním sociálního zabezpečení účastníků boje proti fašismu a obětí fašismu, jakož i politických vězňů z let 1948 až 1989, a s prováděním sociálního zabezpečení na základě mezinárodních smluv, popřípadě v dalších odůvodněných případech pro území celého kraje.

(7) Krajský národní výbor v dohodě s dalšími krajskými národními výbory pověří v případě potřeby okresní národní výbor ve svém územním obvodu, aby jeho posudková komise posuzovala invaliditu nebo jiné zdravotní otázky související s prováděním sociálního zabezpečení na základě mezinárodních smluv, i pro území těchto krajů.

(8) Krajský národní výbor pověří okresní národní výbor ve svém územním obvodu, aby jeho posudková komise posoudila zdravotní stav a pracovní schopnost účastníka řízení v případě, že se posudkové komise příslušného okresního národního výboru staly vyloučením svých členů pro podjatost nezpůsobilé jednat a usnášet se.

(9) Okresní národní výbor v odůvodněných případech zřídí posudkové komise s působností pro pracující velkých organizací, které mají závodní zdravotnické zařízení.