Zákon o vnitrozemské plavbě

§ 33

(1) Provozovat vodní dopravu pro cizí potřeby může jen ten, kdo je spolehlivý a má koncesi⁸).

(2) Za spolehlivou k provozování vodní dopravy pro cizí potřeby se nepovažuje osoba, která provozovala vodní dopravu pro cizí potřeby v průběhu posledních tří let před podáním žádosti neoprávněně, a osoba, které byla v průběhu posledních tří let před podáním žádosti odejmuta koncese k provozování vodní dopravy z důvodů porušování povinností uložených právními předpisy, které s provozováním vodní dopravy souvisejí, nebo proto, že neplnila podmínky stanovené v koncesi.

§ 33a

Odborná způsobilost

(1) Odbornou způsobilost k provozování vodní dopravy pro cizí potřeby prokazuje žadatel osvědčením o úspěšně vykonané zkoušce z předmětů, které se váží k provozování vnitrozemské vodní dopravy, složené před plavebním úřadem, a dokladem o vykonání nejméně tříleté praxe v oboru vodní dopravy. Bližší vymezení těchto předmětů stanoví prováděcí předpis.

(2) Osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce podle odstavce 1 nahrazuje vysvědčení o státní nebo maturitní zkoušce z předmětů stanovených prováděcím předpisem, pokud byly tyto předměty její součástí a pokud plavební úřad tuto zkoušku uzná z hlediska odborné způsobilosti podle tohoto zákona.

(3) Odbornou způsobilost, obsah a rozsah zkoušek a podrobnosti o skládání zkoušek podle odstavce 1 stanoví prováděcí předpis.

§ 34

Stanovisko k rozhodování o koncesi

Ve stanovisku potřebném pro vydání koncese⁸) uvede plavební úřad, zda žadatel o koncesi splňuje podmínku spolehlivosti (§ 33), věcný, časový a územní rozsah provozování vodní dopravy, popřípadě další podmínky provozování vodní dopravy.

§ 35

Práva a povinnosti provozovatele veřejné vodní dopravy

(1) Provozovatel veřejné vodní dopravy je povinen přepravit za sjednanou cenu osobu, která o to požádá, a přijmout k přepravě zásilku za sjednanou cenu,⁹) jsou-li splněny smluvní přepravní podmínky a nebrání-li mu v tom provozní podmínky.

(2) Provozovatel veřejné vodní dopravy je dále povinen před zahájením provozu zveřejnit v Obchodním věstníku smluvní přepravní podmínky, za nichž bude veřejnou dopravu provozovat, jízdní řád, tarif, den zahájení provozu a rozsah bezbariérovosti.

§ 35a

(1) Plavební úřad na základě písemné žádosti provozovatele vodní dopravy a po ověření splnění podmínek pro přepravu zboží a cestujících po vnitrozemských vodních cestách jiných členských států Evropské unie a jiných smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru v souladu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie^7a) vydá žadateli osvědčení o splnění těchto podmínek.

(2) Provozovatel vodní dopravy je povinen bez zbytečného odkladu oznámit plavebnímu úřadu každou změnu v podmínkách, o jejichž splnění bylo vydáno osvědčení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie¹⁸).

(3) Plavební úřad odejme osvědčení o splnění podmínek podle odstavce 1, nejsou-li splněny podmínky pro jeho vydání.

§ 36

Přeprava nebezpečných věcí

(1) Nebezpečné věci jsou předměty a látky, pro jejichž povahu, vlastnosti nebo stav může být v souvislosti s jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, zvířat a věcí nebo ohroženo životní prostředí.

(2) Po vnitrozemských vodních cestách je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní smlouvou upravující přepravu nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách, která je součástí právního řádu¹⁹), a to za podmínek v ní uvedených.

§ 36a

Bezpečnostní poradci pro přepravu nebezpečných věcí

(1) Každá fyzická nebo právnická osoba vykonávající činnosti spojené s nakládkou, vykládkou nebo přepravou nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách je povinna ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí (dále jen „bezpečnostní poradce“).

(2) Hlavním úkolem bezpečnostního poradce je, při zachování odpovědnosti osoby podle odstavce 1, usilovat všemi vhodnými prostředky a opatřeními, která usnadní přepravu nebezpečných věcí za dodržení platných předpisů, o co nejlepší bezpečnostní podmínky této přepravy.

(3) Dalšími úkoly bezpečnostního poradce ve vztahu k osobě podle odstavce 1 jsou zejména

1. a) sledovat dodržování předpisů pro přepravu nebezpečných věcí,
2. b) poskytovat doporučení na přepravu nebezpečných věcí,
3. c) vypracovávat výroční zprávu o činnostech v přepravě nebezpečných věcí; tyto výroční zprávy se musí uchovávat po dobu 5 let a musí být předloženy na žádost příslušného státního orgánu,
4. d) sledovat postupy při dodržování pravidel týkajících se identifikace přepravovaných nebezpečných věcí,
5. e) sledovat pořizování dopravních prostředků na přepravu nebezpečných věcí a látek s ohledem na zvláštní požadavky, které musí splňovat,
6. f) sledovat výkon kontroly zařízení užívaného při přepravě, nakládce nebo vykládce nebezpečných věcí,
7. g) sledovat, zda jsou řádně školeni zaměstnanci, zda jsou o tomto školení vedeny záznamy v jejich složce a zda mají k dispozici podrobné provozní postupy a pokyny,
8. h) sledovat uplatňování vhodných nouzových postupů v případě jakékoliv nehody nebo mimořádné události, která může nepříznivě ovlivnit bezpečnost přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí,
9. i) šetřit vážné nehody, mimořádné události nebo vážné rušivé zásahy, k nimž došlo během přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí, a vypracovávat o nich zprávy,
10. j) uplatňovat vhodná opatření k zamezení opakování nehod, mimořádných událostí nebo vážných rušivých zásahů,
11. k) zohlednit právní předpisy a zvláštní požadavky spojené s přepravou nebezpečných věcí při výběru a využívání subdodavatelů nebo třetích stran,
12. l) zajistit, aby byly během přepravy k dispozici průvodní doklady a bezpečnostní výbava v souladu s právními předpisy.

(4) Bezpečnostním poradcem je fyzická osoba, která je držitelem platného osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce. Podmínkou získání osvědčení je absolvování školení a složení zkoušky. Osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce vydává plavební úřad.

(5) Plavební úřad vede evidenci žádostí o vydání osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce a evidenci fyzických osob, jimž bylo toto osvědčení vydáno. Zpracování osobních údajů se řídí zvláštním právním předpisem.^7a)

(6) Plavební úřad může na základě žádosti po provedeném výběrovém řízení udělit právnické osobě se sídlem nebo s organizační složkou na území České republiky nebo fyzické osobě s bydlištěm nebo místem podnikání na území České republiky oprávnění k činnosti související se zajišťováním školení a zkoušek žadatelů o vydání osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce. Oprávnění může udělit plavební úřad osobě, která prokáže

1. a) svoji nezávislost na bezpečnostních poradcích nebo osobách zaměstnávajících bezpečnostní poradce,
2. b) způsobilost zajistit rovný přístup žadatelů ke zkouškám,
3. c) odbornou způsobilost fyzických osob k provádění školení a zkoušek žadatelů.

Oprávnění se uděluje na dobu určitou, nejdéle však na dobu 5 let, a stanoví se v něm podmínky pro výkon činnosti. Před uplynutím platnosti oprávnění může plavební úřad na základě žádosti držitele platnost oprávnění prodloužit, nejdéle však na dobu 5 let. Plavební úřad může oprávnění odebrat, pokud držitel oprávnění nedodržuje podmínky v něm stanovené.

(7) Podmínky pro ustanovení bezpečnostního poradce, získání osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce a podmínky, za nichž lze jiné osoby pověřit výkonem činností souvisejících se zajišťováním školení a zkoušek žadatelů o vydání osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce, stanoví prováděcí právní předpis.

(8) Náležitosti žádosti o udělení oprávnění k činnosti podle odstavce 4 a požadavky na odborné znalosti fyzických osob, které provádějí školení a zkoušky žadatelů o vydání osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce, stanoví prováděcí právní předpis.

§ 36b

Pracovní doba zaměstnance ve vodní dopravě

(1) Provozovatel vodní dopravy je povinen určit pracovní dobu zaměstnance ve vodní dopravě tak, aby její délka nepřesáhla

1. a) 14 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích,
2. b) 84 hodin týdně a v průměru 72 hodin týdně za období nejvýše 4 měsíců po sobě jdoucích a
3. c) 2 304 hodin za období 12 měsíců po sobě jdoucích.

(2) Byl-li základní pracovněprávní vztah sjednán na dobu kratší než 12 měsíců po sobě jdoucích, maximální délka pracovní doby podle odstavce 1 písm. c) se poměrně zkrátí v závislosti na jeho době trvání.

(3) Provozovatel vodní dopravy je povinen určit pracovní dobu zaměstnance ve vodní dopravě tak, aby její délka během noční doby nepřesáhla 42 hodin týdně.

§ 36c

Doba odpočinku zaměstnance ve vodní dopravě

(1) Provozovatel vodní dopravy je povinen poskytnout zaměstnanci ve vodní dopravě odpočinek v trvání alespoň 10 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Doba odpočinku podle věty první může být rozdělena do dvou částí, z nichž jedna musí činit alespoň 6 hodin po sobě jdoucích.

(2) Nepřetržitý odpočinek zaměstnance ve vodní dopravě může být zkrácen až na 6 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, je-li

1. a) ohrožena bezpečnost plavidla, jiných plavidel, nákladu na plavidle, život nebo zdraví zaměstnanců ve vodní dopravě nebo jiných účastníků plavebního provozu a
2. b) následující odpočinek zaměstnanci ve vodní dopravě prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.

(3) Místo nepřetržitého odpočinku v týdnu je provozovatel vodní dopravy povinen poskytnout zaměstnanci ve vodní dopravě 1 nebo více dnů odpočinku v závislosti na počtu po sobě jdoucích pracovních dnů bezprostředně před jejich poskytnutím. Provozovatel vodní dopravy poskytne zaměstnanci ve vodní dopravě alespoň

1. a) 0,2 dne odpočinku za každý první až desátý po sobě jdoucí pracovní den,
2. b) 0,3 dne odpočinku za každý jedenáctý až dvacátý po sobě jdoucí pracovní den a
3. c) 0,4 dne odpočinku za každý dvacátý první až třicátý první po sobě jdoucí pracovní den.

(4) Provozovatel vodní dopravy je povinen poskytnout zaměstnanci ve vodní dopravě odpovídající počet dnů odpočinku nejpozději po 31 po sobě jdoucích pracovních dnech.

(5) Zbývají-li zaměstnanci ve vodní dopravě po vyčerpání celých dnů odpočinku poměrné části dne odpočinku, tyto poměrné části se sčítají a zaměstnanci ve vodní dopravě se poskytnou nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy vzniklo právo na poskytnutí celého dne odpočinku.

§ 36d

Evidence pracovní doby a doby odpočinku

(1) Evidence pracovní doby obsahuje pro zaměstnance ve vodní dopravě rovněž rozvrh pracovních dnů a dnů odpočinku s vyznačením začátku a konce každého dne odpočinku. V evidenci pracovní doby je dále uvedeno jméno vůdce plavidla, poznávací znaky plavidla, na němž zaměstnanec ve vodní dopravě vykonává práci, a jde-li o loď, její jméno.

(2) Provozovatel vodní dopravy předloží zaměstnanci ve vodní dopravě do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž pro něj zaměstnanec ve vodní dopravě vykonával práci, výpis z evidence pracovní doby podepsaný provozovatelem vodní dopravy nebo osobou jím pověřenou. Ve výpisu z evidence pracovní doby se uvede datum jeho předložení zaměstnanci ve vodní dopravě. Zaměstnanec ve vodní dopravě potvrdí svým podpisem správnost údajů obsažených ve výpisu z evidence pracovní doby. Odmítne-li zaměstnanec ve vodní dopravě výpis podepsat, provozovatel vodní dopravy do něj tuto skutečnost poznamená. Provozovatel vodní dopravy předá zaměstnanci ve vodní dopravě jedno vyhotovení výpisu.

(3) Provozovatel vodní dopravy uchovává výpis z evidence pracovní doby na plavidle po dobu 1 roku ode dne jeho předložení zaměstnanci. Zaměstnanec ve vodní dopravě uchovává vyhotovení tohoto výpisu po dobu 1 roku ode dne jeho obdržení.

§ 36e

Vztah k zákoníku práce

Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovněprávní vztahy mezi provozovatelem vodní dopravy a zaměstnancem ve vodní dopravě zákoníkem práce.

§ 37

Mezinárodní doprava

(1) Pro provozování vodní dopravy na území nebo přes území České republiky zahraničním provozovatelem je nutné povolení plavebního úřadu, pokud mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Zahraničním provozovatelem vodní dopravy je fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky, která provozuje vodní dopravu plavidly evidovanými v plavebním rejstříku cizího státu. Za zahraničního provozovatele vodní dopravy se nepovažuje státní příslušník členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, ani právnická osoba se sídlem v některém z těchto států, kteří jsou oprávněni provozovat vodní dopravu v jiném členském státě Evropské unie, v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci a kteří provozují vodní dopravu plavidly evidovanými v plavebním rejstříku některého z těchto států.

(2) Povolení může být vydáno zahraničnímu provozovateli vodní dopravy, který je podle předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn provozovat vodní dopravu. Povolení se nevydá, je-li požadovaná doprava v rozporu se zájmy České republiky.

§ 37a

(1) Ministerstvo dopravy

1. a) kontroluje vývoj nabídky kapacity plavidel určených k přepravě nákladů ve vodní dopravě evidovaných v plavebním rejstříku,
2. b) vyhodnocuje intenzitu vodní dopravy ve vztahu ke kapacitě plavidel, propustnosti a stavu vodních cest,
3. c) sleduje, zda vývoj nabídky kapacity plavidel a intenzity vodní dopravy nevede k vážnému narušení finančního hospodaření provozovatelů vodní dopravy.

(2) Provozovatelé vodní dopravy poskytují Ministerstvu dopravy v měsících lednu a červenci každého roku prohlášení o celkových výsledcích hospodaření za předchozí období v souvislosti s provozováním vodní dopravy.

§ 37b

Ustanovení § 37a se nevztahuje na kapacitu plavidel

1. a) provozovaných výlučně na vodní cestě nepropojené s vodními cestami jiného členského státu Evropské unie,
2. b) určených k tlačení s pohonem do 300 kW,
3. c) která jsou provozována za účelem neziskové veřejné dopravy,
4. d) jejichž nosnost je nižší než 450 tun,
5. e) která mají charakter plovoucího stroje nebo plovoucího zařízení nebo plovoucího tělesa, nebo
6. f) správce vodní cesty.

§ 37c

Porucha trhu ve vodní dopravě nastává, pokud

1. a) vývoj nabídky kapacity plavidel převyšuje nejméně po dobu šesti měsíců po sobě jdoucích vývoj poptávky, nebo
2. b) intenzita vodní dopravy způsobuje dlouhodobě, nejméně však šest měsíců, neprůjezdnost vodních cest

a hrozí-li z těchto důvodů významnému počtu provozovatelů vodní dopravy úpadek podle zvláštního právního předpisu.^8a)

§ 37d

(1) Nastane-li porucha trhu ve vodní dopravě, požádá Ministerstvo dopravy Komisi Evropské unie (dále jen „Komise“) o vydání rozhodnutí o regulaci kapacity plavidel.^8b) Za tím účelem poskytne Komisi doklady a informace odůvodňující žádost, zejména průměrné náklady a ceny různých druhů dopravy, sazby za využití lodního prostoru a odhad poptávky.

(2) Rozhodnutí Komise o regulaci kapacity plavidel zveřejní Ministerstvo dopravy ve Věstníku dopravy.

§ 37e

(1) Nastane-li porucha trhu vodní dopravy, zřídí Ministerstvo dopravy pro účely jeho regulace účet vodní dopravy (dále jen „účet“). Na účet vodní dopravy přispívají provozovatelé vodní dopravy podle podmínek stanovených zvláštním předpisem.^8b) Prostředky účtu jsou jinými peněžními prostředky státu a jsou účelově vázány. Při hospodaření s příjmy a výdaji účtu a při jeho správě se Ministerstvo dopravy řídí též předpisy Evropské unie.^8c)

(2) O použití prostředků z účtu rozhoduje ministr dopravy za podmínek a v mezích stanovených v rozhodnutí Komise. Na rozhodnutí ministra dopravy o použití prostředků z účtu se nevztahuje správní řád. Rozhodnutí ministra dopravy se zveřejní ve Věstníku dopravy.

(3) Nevyčerpané prostředky účtu se na konci kalendářního roku převádějí do následujícího kalendářního roku.

§ 37f

(1) Zprávu o hospodaření s prostředky účtu za příslušný kalendářní rok projedná Ministerstvo dopravy s příslušnými svazy v dopravě reprezentujícími provozovatele vodní dopravy a zveřejní ji ve Věstníku dopravy.

(2) Provozovatel vodní dopravy má právo nahlížet do údajů o hospodaření s prostředky účtu a žádat Ministerstvo dopravy o vysvětlení, má-li odůvodněné pochybnosti o způsobu zúčtování jeho vztahu k účtu.

(3) Podrobnosti o vedení účtu a způsob přidělování finančních prostředků z účtu stanoví prováděcí právní předpis.

§ 38

(1) Zřizuje se správní úřad Státní plavební správa se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu dopravy.

(2) V čele Státní plavební správy je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.

§ 39

Státní správu podle tohoto zákona vykonávají plavební úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy a Státní plavební správa.

§ 40

(1) Státní plavební správa vykonává působnost podle tohoto zákona s výjimkou věcí, ve kterých rozhoduje Ministerstvo dopravy.

(2) Státní plavební správa je správcem systému říčních informačních služeb.

(3) Státní plavební správa dále

1. a) kontroluje plnění povinností týkajících se dodržování práv cestujících podle přímo použitelného předpisu Evropské unie²⁰) a vyřizuje stížnosti na porušování těchto povinností,
2. b) vykonává činnosti příslušného orgánu podle mezinárodní smlouvy upravující přepravu nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách, která je součástí právního řádu¹⁹), a
3. c) zajišťuje předávání informací o skutečnostech uvedených v § 29b odst. 1 písm. h) orgánům integrovaného záchranného systému.

(4) Týkají-li se povinnosti stanovené v odstavci 3 písm. a) provozovatele cestovní kanceláře nebo provozovatele cestovní agentury, dohlíží na jejich plnění a vyřizuje stížnosti na jejich porušování obecní živnostenský úřad.

§ 41

Ministerstvo dopravy

1. a) pověřuje právnickou osobu prováděním technických prohlídek plavidel,
2. b) rozhoduje o schválení typu výrobku určeného pro použití v systému říčních informačních služeb,
3. c) vydává stanovisko pro rozhodování o koncesi k provozování vodní dopravy,
4. d) rozhoduje o udělení povolení pro provozování mezinárodní vodní dopravy a,
5. e) je odvolacím orgánem ve správním řízení ve věcech upravených tímto zákonem proti rozhodnutí Státní plavební správy,
6. k) je dotčeným orgánem při posuzování zralosti projektů společného zájmu energetické infrastruktury²²).

§ 42

Státní dozor

(1) Státní dozor na vodních cestách a provozu na nich vykonává Ministerstvo dopravy a Státní plavební správa.

(2) Pověření k výkonu státního dozoru vydává správní orgán, do jehož působnosti výkon dozoru spadá. Pověření zaměstnanců Státní plavební správy k výkonu státního dozoru má formu průkazu.

(3) Při výkonu státního dozoru zaměstnanec plavebního úřadu pověřený výkonem státního dozoru (dále jen „kontrolující osoba“) dozírá, zda správci sledovaných vodních cest, provozovatelé přístavů, přístavišť, překladišť, vývazišť a kotvišť, provozovatelé plavidel, provozovatelé půjčoven malých plavidel, provozovatelé vodní dopravy, účastníci plavebního provozu a další osoby plní povinnosti stanovené tímto zákonem.

(4) Zjistí-li kontrolující osoba při výkonu státního dozoru porušení povinností stanovených tímto zákonem, podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků uloží v řízení na místě způsob a lhůtu k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin.

(5) Kontrolující osoba zakáže v řízení na místě plavbu plavidla, zjistí-li, že

1. a) na plavidle není platné lodní osvědčení nebo zvláštní povolení k plavbě,
2. b) na plavidle je překročeno maximální zatížení cestujícími nebo nákladem,
3. c) plavidlo není technicky způsobilé k plavbě,
4. d) plavidlo nesplňuje požadavky na obsazení posádkou stanovené tímto zákonem, nebo
5. e) schopnosti vůdce plavidla nebo členů posádky jsou sníženy z důvodu požití alkoholu, omamné nebo psychotropní látky.

(6) Náležitosti průkazu zaměstnanců Státní plavební správy a jeho vzor stanoví prováděcí právní předpis.