Zákon o státní sociální podpoře

§ 1

Státní sociální podpora

(1) Státní sociální podporou se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích. Státní sociální podpora se ve stanovených případech poskytuje v závislosti na výši příjmu.

(2) Náklady na státní sociální podporu hradí stát.

(3) Tento zákon se použije na právní vztahy, které nejsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropských společenství v oblasti státních sociálních dávek uvedených v § 2¹).

§ 2

Druhy dávek

Dávky státní sociální podpory jsou:

1. a) dávky poskytované v závislosti na výši příjmu
   1. 1. přídavek na dítě,
   2. 2. sociální příplatek,
   3. 3. příspěvek na bydlení,

1. b) ostatní dávky
   1. 1. rodičovský příspěvek,
   2. 2. dávky pěstounské péče,
   3. 3. porodné,
   4. 4. pohřebné.

§ 2a

(1) Orgány státní sociální podpory, které vykonávají státní správu podle tohoto zákona, jsou

1. a) úřady práce a Úřad práce hlavního města Prahy (dále jen „úřad práce“),
2. b) krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „krajský úřad“).

(2) Státní správu podle tohoto zákona vykonává též Ministerstvo práce a sociálních věcí.

(3) Výkon působnosti krajských úřadů podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.

(4) Státní sociální podporu podle tohoto zákona provádějí

1. a) úřady práce ve správních obvodech stanovených zvláštním právním předpisem^1a),
2. b) krajské úřady ve správních obvodech úřadů práce spadajících do správního obvodu krajského úřadu.

§ 3

Okruh oprávněných osob

(1) Dávky státní sociální podpory náleží při splnění dále stanovených podmínek pouze fyzické osobě (dále jen „osoba“), jestliže osoba a osoby společně s ní posuzované

1. a) jsou na území České republiky hlášeny k trvalému pobytu podle zvláštního právního předpisu^1c), jde-li o státní občany České republiky, nebo
2. b) mají na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštního právního předpisu^1d), jde-li o cizince.

(2) Dávky státní sociální podpory dále náleží podle odstavce 1 i v případě, kdy osoba a osoby společně s ní posuzované nemají na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštního právního předpisu^1d), pokud jsou

1. a) cizinci hlášenými na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu^1e), s výjimkou žadatelů o udělení mezinárodní ochrany ubytovaných v pobytovém středisku Ministerstva vnitra, a to ode dne, kterým uplynulo 365 dnů ode dne hlášení,
2. b) cizinci narozenými na území České republiky a hlášenými na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu^1e), s výjimkou žadatelů o udělení mezinárodní ochrany ubytovaných v pobytovém středisku Ministerstva vnitra, do 1 roku jejich věku,
3. c) nezletilými cizinci svěřenými na území České republiky do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče,
4. d) cizinci, kteří jsou držiteli povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie a bylo jim vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu^1f), pokud mají na území České republiky bydliště,
5. e) rodinnými příslušníky cizince uvedeného v písmenu d), kterým bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu^1f), pokud mají na území České republiky bydliště,
6. f) cizinci, kterým bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem vědeckého výzkumu podle zvláštního právního předpisu^1g),
7. g) cizinci, kterým byla udělena doplňková ochrana^1h).

(3) Krajský úřad příslušný podle místa pobytu osoby může v odůvodněných případech prominout podmínku trvalého pobytu.