Nařízení vlády Československé socialistické republiky o mimořádném poskytování starobního důchodu

§ 1

Toto nařízení upravuje podmínky mimořádného poskytování starobního důchodu občanům, kteří byli za účinnosti tohoto nařízení uvolněni z dosavadního zaměstnání z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce.

§ 2

(1) Občan uvedený v § 1 má ode dne následujícího po dni uvolnění nárok na starobní důchod, jestliže

1. a) byl zaměstnán nejméně 25 roků,
2. b) do dovršení věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení mu chybějí ke dni uvolnění nejvýše dva roky a
3. c) příslušný státní orgán mu nemůže zajistit vhodné zaměstnání.²)

(3) Pro výši starobního důchodu a pro nárok na starobní důchod se přičítá k době zaměstnání i doba ode dne následujícího po dni uvolnění do dne dovršení věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení.

§ 3

Poživateli starobního důchodu přiznaného podle § 2 se do dovršení věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení starobní důchod při dalším zaměstnání nezvyšuje.

§ 4

(1) Žádost o starobní důchod musí být doložena potvrzením příslušného státního orgánu o tom, že občanu nemůže zajistit zaměstnání uvedené v § 2 odst. 1 písm. c) a bylo-li tomuto občanu poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, též o tom, kterým dnem zanikl nárok na hmotné zabezpečení.

(2) Starobní důchod přiznaný podle § 2 se nevyplácí po dobu, po kterou se občanu poskytovalo hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.

§ 5

Účinnost