Zákon o právu na digitální služby a o změně některých zákonů

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje právo fyzických a právnických osob na poskytnutí digitálních služeb orgány veřejné moci při výkonu jejich působnosti, právo fyzických a právnických osob činit digitální úkony, povinnost orgánů veřejné moci poskytovat digitální služby a přijímat digitální úkony a některá další práva a povinnosti související s poskytováním digitálních služeb.

§ 2

Vymezení pojmů

(1) Uživatelem služby je fyzická osoba nebo právnická osoba, kterým je poskytována digitální služba nebo které činí digitální úkon, a které při poskytování digitální služby nebo při činění digitálního úkonu nemají postavení orgánu veřejné moci.

(2) Digitální službou je úkon vykonávaný orgánem veřejné moci vůči uživateli služby v rámci agendy a vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě; za digitální službu se považuje i úkon vykonávaný vůči uživateli služby kontaktním místem veřejné správy¹) v rámci agendy.

(3) Digitálním úkonem je úkon vykonávaný uživatelem služby vůči orgánu veřejné moci v rámci agendy a vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě.

(4) Katalogem služeb je část údajů vedená v základním registru agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností (dále jen „registr práv a povinností“), které se týkají úkonů orgánů veřejné moci vykonávaných v rámci agendy vůči subjektům, které přitom nemají postavení orgánů veřejné moci, a úkonů subjektů, které při jejich vykonávání nemají postavení orgánů veřejné moci, vůči orgánům veřejné moci.

§ 3

Právo na digitální službu

(1) Uživatel služby má právo využívat digitální službu a orgán veřejné moci má povinnost poskytovat digitální službu.

(2) Práva a povinnosti podle jiných zákonů nejsou tímto zákonem dotčena.

§ 4

Právo činit digitální úkon

(1) Uživatel služby má právo činit digitální úkon vůči orgánu veřejné moci prostřednictvím

1. a) své datové schránky²),
2. b) kontaktního místa veřejné správy v případě digitálního úkonu, o kterém tak stanoví prováděcí právní předpis,
3. c) sítě elektronických komunikací dokumentem podepsaným uznávaným elektronickým podpisem³) nebo opatřeným uznávanou elektronickou pečetí⁴) za podmínek stanovených jinými zákony,
4. d) informačního systému veřejné správy umožňujícího prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace⁵), autorizaci digitálního úkonu uživatelem služby a zpětné prokázání projevu vůle uživatele služby učinit digitální úkon, nebo
5. e) jiného způsobu, pokud tak stanoví právní předpis.

(2) Nestanoví-li zákon výslovně závaznou podobu úkonu vůči orgánu veřejné moci, má uživatel služby právo činit úkon jako digitální úkon.

(3) Orgány veřejné moci zveřejňují prostřednictvím Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) elektronické formuláře, které po prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace zajistí automatizované doplnění údajů nezbytných pro poskytnutí digitální služby vedených v základním registru nebo agendovém informačním systému, které jsou orgánu veřejné moci zpřístupněné pro výkon agendy, nebo využívaných orgánem veřejné moci na základě souhlasu uživatele služby. Formát, strukturu a obsah formuláře stanoví orgán veřejné moci zveřejněním. Nezveřejní-li orgán veřejné moci elektronický formulář, má uživatel služby právo učinit digitální úkon podle své volby v jakémkoli výstupním datovém formátu podle zákona upravujícího archivnictví a spisovou službu⁶).

§ 9

Právo na prokázání právní skutečnosti

(1) Uživatel služby má právo prokázat nebo osvědčit právní skutečnost

1. a) odkazem na údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému a zpřístupněné orgánu veřejné moci pro výkon agendy, nebo
2. b) výpisem z informačního systému veřejné správy⁹) v elektronické podobě, který zaručuje věrohodnost původu a neporušenost obsahu výpisu.

(2) Uživatel služby není povinen pro uplatnění svého práva, splnění povinnosti nebo doložení právní skutečnosti, která se ho týká, předkládat rozhodnutí, doklad, průkaz, osvědčení nebo poskytnout jiný údaj, pokud prokázal svoji totožnost a údaje o něm nebo o jeho právech, povinnostech nebo právních skutečnostech, které se ho týkají, jsou vedeny v základním registru nebo agendovém informačním systému a jsou orgánu veřejné moci zpřístupněné pro výkon agendy.

(3) Předloží-li uživatel služby dokumenty v elektronické podobě, orgán veřejné moci není oprávněn žádat tytéž dokumenty v listinné podobě. Požadavky jiných právních předpisů na vznik nebo podobu elektronických dokumentů, kterými se právně jedná, tím nejsou dotčeny¹⁰).

§ 11

Právo na informace v souvislosti s poskytováním digitálních služeb

(1) Uživatel služby je oprávněn přistupovat k údajům vedeným o něm v základních registrech a agendových informačních systémech. Orgán veřejné moci zajistí prostřednictvím digitální služby portálu veřejné správy přístup uživatele služby k těmto údajům.

(2) Uživatel služby má právo na poskytnutí informace o končící platnosti občanského průkazu, cestovního dokladu nebo řidičského průkazu; informaci zasílá orgán veřejné moci, který ho vydal, nejpozději 30 dnů před uplynutím jeho platnosti do datové schránky.

(3) Uživatel služby má právo na zápis dokladu, průkazu nebo osvědčení do portálu veřejné správy za účelem zasílání informace o končící platnosti dokladu, průkazu nebo osvědčení na kontaktní údaj. Údaje o takto zapsaném dokladu, průkazu nebo osvědčení, nejsou-li vedeny v agendovém informačním systému, zapíše správce portálu veřejné správy do registru práv a povinností.

(4) Uživatel služby má právo na poskytnutí informace o změně údajů vedených o své osobě nebo svých právech a povinnostech v základních registrech nebo agendových informačních systémech neprodleně po jejich změně do datové schránky. Správce příslušného základního registru nebo agendového informačního systému poskytne uživateli služby informaci podle věty první v rozsahu údajů, které nevyužívá z jiného základního registru nebo agendového informačního systému.

(5) Orgán veřejné moci poskytuje informace podle odstavce 2 také na kontaktní údaj.

§ 12

Právo na elektronickou identifikaci a autentizaci

Není-li v katalogu služeb pro využití digitální služby stanovena úroveň záruky prostředku pro elektronickou identifikaci, uživatel služby má právo provést svou identifikaci a autentizaci prostředkem pro elektronickou identifikaci podle své volby nejméně v úrovni značná.

§ 13

Právo na technologickou neutralitu

(1) Orgán veřejné moci zpřístupní digitální službu uživateli služby bez závislosti na konkrétní platformě či technologii, ledaže by takové řešení bylo nepřiměřeně ekonomicky náročné, nesplňovalo požadavky na bezpečnost informačního systému veřejné správy nebo mu bránil jiný právním předpisem chráněný veřejný zájem.

(2) Orgán veřejné moci poskytne uživateli výstupy digitální služby v otevřeném, a je-li to možné, též strojově čitelném formátu.

§ 14

Přechodná a závěrečná ustanovení

(1) Nepodnikající fyzické osoby nemohou být nuceny využívat digitální služby nebo činit digitální úkony podle tohoto zákona.

(2) Povinnost poskytovat digitální služby podle tohoto zákona se nevztahuje na Národní bezpečnostní úřad při provádění bezpečnostního řízení podle jiného právního předpisu a na zpravodajské služby České republiky¹¹).

(3) Územní samosprávný celek při výkonu samostatné působnosti má právo, nikoli povinnost poskytovat digitální služby podle tohoto zákona.

(4) Vláda stanoví do 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona harmonogram a technické způsoby provedení postupné digitalizace úkonů obsažených v katalogu služeb, které dosud nejsou poskytovány jako digitální služby nebo prováděny jako digitální úkony a jejichž povaha to nevylučuje, pro období následujících 4 let. Ohlašovatelé agend zajistí digitalizaci těchto úkonů. Po uplynutí tohoto období se všechny tyto úkony poskytují též jako digitální služby nebo se umožňují provádět jako digitální úkony.

(5) Existuje-li úkon, který není obsažen v katalogu služeb a jehož povaha to nevylučuje, příslušný orgán veřejné moci jej po uplynutí 5 let od účinnosti tohoto zákona poskytuje též jako digitální službu nebo jej umožňuje provádět též jako digitální úkon, nestanoví-li jiný zákon jinak.

(6) Škola a školské zařízení poskytují digitální službu pouze u úkonu, u kterého je poskytnutí v digitální podobě vyznačeno v katalogu služeb.

(7) Vláda stanoví nařízením seznam digitálních úkonů, na jejichž činění prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy má uživatel služby právo.