Zákon o sociálním zabezpečení

§ 48

(1) Občanům konajícím službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání a stali se plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby v ozbrojených silách nebo v přímé souvislosti s ním, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu.

(2) Občanům uvedeným v předchozím odstavci, kteří se stali v době, kdy konali službu v ozbrojených silách, plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za jiných okolností, než je uvedeno v předchozím odstavci, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod podle ustanovení o tomto důchodu.

§ 49

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu též příslušníkům Lidových milicí, pomocníkům Pohraniční stráže a členům Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, občanům povolaným k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky, účastníkům civilní obrany, účastníkům přípravy k obraně Československé socialistické republiky¹¹) a účastníkům branné výchovy¹²), jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který vznikl při plnění jejich úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží podle ustanovení o tomto důchodu též

1. a) občanům uvedeným v odstavci 1, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který utrpěli v době plnění svých úkolů bez přímé souvislosti s tímto plněním;
2. b) občanům, kteří nekonají službu v ozbrojených silách, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který byl bez jejich zavinění způsoben bojovým prostředkem; do skončení povinné školní docházky náleží však oprávněnému jen polovina důchodu.

§ 50

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1 se vyměřuje ve výši stanovené pro případ plné (částečné) invalidity následkem pracovního úrazu utrpěného v zaměstnání I. pracovní kategorie [§ 28 odst. 2 písm. a) a § 31].

(2) Pozůstalým po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného způsobem uvedeným v § 48 a 49 nebo byli poživateli důchodu podle těchto ustanovení, náleží důchody pozůstalých; jde-li o vdovy po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného za okolností uvedených v § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1, platí obdobně ustanovení § 37 odst. 2 písm. f) a odstavce 3, pokud jde o lhůtu pěti roků.

§ 51

Skupiny účastníků odboje

(1) Účastníky odboje jsou občané, uvedení v § 3 písm. e), kteří podle potvrzení příslušného vojenského orgánu splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, nebo zákonem č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům, ve znění zákona č. 196/1946 Sb. (dále jen „účastníci odboje“). Účastníci odboje se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do čtyř skupin:

1. a) do I. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky, jestliže v této době aspoň šest měsíců
      1. - konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo
      2. - byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,
   1. 2. kteří aspoň dva roky konali polní službu v ozbrojených útvarech,
   2. 3. kteří byli výkonnými letci anebo parašutisty shozenými nebo vysazenými v týlu nepřítele,
   3. 4. kteří zemřeli v boji nebo v době věznění z důvodů fašistické persekuce, nebo se za uvedených okolností stali plně (částečně) invalidními, pokud tato invalidita trvá ke dni vzniku nároku na důchod, nebo
   4. 5. jejichž odbojová činnost trvala nepřetržitě od roku 1939 do osvobození;

1. b) do II. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň dva roky, jestliže v této době aspoň tři měsíce
      1. - konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo
      2. - byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,
   1. 2. kteří aspoň šest měsíců konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo
   2. 3. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky,

      pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. skupiny;

1. c) do III. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. kteří byli příslušníky ozbrojených útvarů¹³) nebo byli vězněni z důvodů fašistické persekuce¹⁴), nebo
   2. 2. jejichž odbojová činnost trvala aspoň rok,

      pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. nebo II. skupiny;

1. d) do IV. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. jejichž odbojová činnost trvala po dobu kratší než jeden rok, nebo
   2. 2. kteří byli účastníky povstání v květnu 1945,¹⁵)

      pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I., II. nebo III. skupiny.

(2) Účastníci protiválečných vzpour za první světové války se zařazují do IV. skupiny účastníků odboje.

§ 52

Průměrný měsíční výdělek

Jestliže účastník odboje změnil pro zdravotní poškození, které utrpěl v souvislosti s odbojovou činností, své dosavadní zaměstnání, zjišťuje se jeho průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodu, pokud je to pro něj výhodnější, z hrubých výdělků stejně kvalifikovaných zdravých pracujících v povolání, jež účastník odboje dříve vykonával.

§ 53

Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod

(1) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 60 let u muže a věku 55 let u ženy odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí 59 let u muže a 54 let u ženy.

(3) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastnice odboje činí 55 let, pokud ustanovení předchozích odstavců nejsou pro ni výhodnější.

(4) Jsou-li jiná ustanovení tohoto zákona o věku potřebném pro nárok na plný starobní důchod výhodnější, platí tato jiná ustanovení.

§ 54

Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod

(1) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 65 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 60 let, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje I. a II. skupiny, která byla zaměstnána aspoň 20 roků (§ 17 odst. 2), se určí tak, že se od věku 60 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let, jde-li o účastnici odboje I. skupiny, a nejméně 57 let, jde-li o účastnici odboje II. skupiny.

(3) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí 64 let, a jde-li o ženu, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, 59 let.

§ 55

Výše starobního a invalidního důchodu

(1) Základní výměra plného starobního a invalidního důchodu (§ 28 odst. 2, § 126 odst. 1) činí pro účastníka odboje

průměrného měsíčního výdělku.

(2) Ustanovení § 18 odst. 2 a § 28 odst. 3 platí s tím, že

1. a) procentní zvýšení základní výměry za každý rok zaměstnání náleží účastníkům odboje I. a II. skupiny od 21. roku zaměstnání,
2. b) omezení procentního zvýšení na 20 % průměrného měsíčního výdělku platí jen pro účastníky odboje II., III. a IV. skupiny, pokud nejsou pro ně výhodnější jiná ustanovení tohoto zákona.

(3) Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod účastníka odboje

Zvýšení důchodu o tyto částky náleží i nad hranici stanovenou v předchozím odstavci a v § 18 odst. 2 a § 28 odst. 3.

(4) Invalidní (částečný invalidní) důchod účastníka odboje, jehož plná (částečná) invalidita vznikla v souvislosti s odbojovou činností, se posuzuje podle ustanovení o invalidním (částečném invalidním) důchodu při pracovním úrazu (§ 31); ustanovení § 25 odst. 1 věty první tu neplatí. Je-li to pro účastníka odboje výhodnější, vyměřuje se invalidní (částečný invalidní) důchod z průměrného měsíčního výdělku, stanoveného prováděcími předpisy pro výpočet těchto důchodů občanů konajících službu v ozbrojených silách.

§ 56

Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu

(1) Nejvyšší výměra starobního a invalidního důchodu účastníka odboje v pevné částce činí 3000 Kčs měsíčně.

(2) Starobní a invalidní důchod činí nejméně, jde-li o účastníka odboje

měsíčně.

(3) Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.

(4) Nejvyšší procentní výměra starobního a invalidního důchodu činí 100 % průměrného měsíčního výdělku uvedeného v § 23 odst. 6; to však neplatí, jde-li o starobní nebo invalidní důchod, náležející v nejnižší výměře (odstavec 2).

§ 57

Vdovský důchod

Starobní a invalidní důchod vdovy

(1) Vdově po účastníku odboje náleží vdovský důchod, splní-li se některá z podmínek stanovených v § 37 odst. 2 písm. a) až e) pro nárok na vdovský důchod i po uplynutí dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(2) Vdovský důchod vdovy po účastníku odboje činí nejméně 880 Kčs měsíčně.

(3) Jde-li o účastnici odboje, která nemá příjem ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti a pobírá

1. a) jen vdovský důchod nebo
2. b) vdovský a částečný invalidní důchod (částečný důchod za výsluhu let) nebo některou z dávek uvedených v § 157,

vyměří se vdovský důchod nejméně částkou uvedenou v § 56 odst. 2 podle toho, do které skupiny účastníků odboje je zařazena, popřípadě úhrn důchodů uvedených pod písmenem b) se upraví nejméně na tuto částku.

(4) Vdovský důchod se vdově výdělečně činné nekrátí, jde-li o účastnici odboje nebo vdovu po účastníku odboje.

(5) Nemá-li vdova po účastníku odboje nárok na vdovský důchod, požívá však starobní nebo invalidní důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 880 Kčs měsíčně.

§ 58

Výše sirotčího důchodu

(1) Výše sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(2) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 700 Kčs měsíčně.

§ 59

Výše sociálního důchodu

(1) Je-li účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se účastníku odboje

(2) Je-li vdově po účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se ve výši nejméně 880 Kčs měsíčně.

§ 60

Výše důchodu rodičů

Jestliže se rodičům účastníka odboje, který v souvislosti s odbojovou činností padl, byl popraven, nebo zemřel ve vězení, poskytuje důchod rodičů, starobní, invalidní, vdovský nebo sociální důchod, náleží tento důchod, jde-li o jednotlivce, nejméně ve výši 880 Kčs měsíčně, a jde-li o manželskou dvojici, nejméně ve výši 1500 Kčs měsíčně včetně zvláštního přídavku; při úhrnu důchodů náležejících rodiči (rodičům) se zvýšení přizná k důchodu vyššímu (nejvyššímu) tak, aby úhrn důchodů dosáhl částky 880 Kčs měsíčně, popřípadě 1500 Kčs měsíčně.

§ 60a

Úprava důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu

Jestliže důchod (úhrn důchodů) nedosahuje částky 1600 Kčs měsíčně a je jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodinného příslušníka, z nichž jeden je účastníkem odboje, upraví se důchod (úhrn důchodů) na tuto částku. Ustanovení § 42 odst. 2 až 4 platí obdobně.

§ 61

Povinnosti oprávněných osob

(1) Byl-li příjemce dávky nebo jiný oprávněný vyzván, aby osvědčil okolnosti rozhodné pro výplatu dávky nebo její výši, je povinen výzvě vyhovět; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, jestliže oprávněný byl ve výzvě upozorněn na tyto následky.

(2) Příjemce dávky nebo jiný oprávněný je povinen ohlásit do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Neohlásí-li poživatel starobního důchodu vstup do zaměstnání, nemá nárok na zvýšení důchodu za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem (§ 62 odst. 2).

(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, jestliže občan, jehož zdravotní stav je třeba zjistit, se nepodrobí lékařskému vyšetření přesto, že byl upozorněn na možné zastavení výplaty dávky. Byla-li v takovém případě výplata dávky zastavena a zjistí-li se, že plná (částečná) invalidita pominula již před zastavením výplaty dávky, dávka ode dne zastavení výplaty nenáleží.

§ 62

Přiznání dávky neprávem odepřené, změny dávky a její vrácení

(1) Byl-li nárok na dávku neprávem odepřen, zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši, anebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se přizná, odejme, zvýší, sníží anebo se její výplata zastaví. Odnětí a snížení dávky, popřípadě zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož dávka nebo zvýšení náleží, nejvýše však za tři roky nazpět ode dne podání návrhu nebo ode dne, kdy orgán důchodového zabezpečení zjistil, že dávka byla vyměřena nesprávně; na doplatku se vyplatí celkem nejvýše 12 000 Kčs. Jde-li o přiznání dávky neprávem odepřené, vyplatí se dávka za dobu uvedenou v § 71 odst. 2 v plné výši a za předchozí dva roky se na doplatku vyplatí nejvýše 12 000 Kčs.

(2) Příjemce dávky, který nesplnil některou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo jinak vědomě způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen vrátit dávku nebo její část ode dne, od něhož nenáležela vůbec nebo v poskytované výši; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zatajil některou rozhodnou skutečnost nebo jestliže vědomě přijímal dávku vyplácenou neprávem nebo v nesprávné výši. O povinnosti vrátit přeplatek rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodovat o přiznání nebo odnětí dávky anebo její části. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky anebo ze mzdy (pracovní odměny) oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy¹⁶)

§ 63

Omezení výplaty dávek

(1) Starobní důchod se nevyplácí po dobu, po kterou se oprávněnému poskytuje nemocenské, pokud vláda Československé socialistické republiky nestanoví výjimky. Invalidní (částečný invalidní) důchod a částečný důchod za výsluhu let se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci) z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 48 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.

(2) Je-li důchodce, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší tří měsíců, důchod se nevyplácí počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, splatnou po dni umístění v léčebně. Má-li důchodce povinnost poskytovat jen výživné, popřípadě příspěvek na výživu, přiznané soudem, vyplácí se počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, splatnou po dni umístění v léčebně, část důchodu, které je třeba k úhradě tohoto výživného (příspěvku). Důchodci nebo jeho opatrovníku se vyplácí část důchodu, které je třeba na úhradu jiných závazků a osobních potřeb důchodce. Po návratu z psychiatrické léčebny se doplatí důchodci důchod zpětně za poslední dva měsíce.

§ 64

Výplata dávek jiné osobě

(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je důchodce povinen vyživovat, národní výbor jeho bydliště na návrh manžela nebo opatrovníka dětí anebo z vlastního podnětu určí občana, kterému má být dávka vyplácena místo oprávněnému, popřípadě rozhodne, že dávka má být vyplácena tomuto národnímu výboru; příjemce dávky je povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Národní výbor, pokud dávka není vyplácena jemu, dohlíží, zda příjemce dávky tuto povinnost plní. Tím nejsou dotčeny zvláštní předpisy o některých důsledcích zanedbávání péče o děti.¹⁷)

(2) Po dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší jednoho měsíce nebo je ve vazbě, důchod se nevyplácí. Byl-li důchodce ve výkonu trestu odnětí svobody nepřevyšujícím tři měsíce, vyplatí se mu důchod zpětně za jeden měsíc; byl-li propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu důchod zpětně za celou dobu vazby. Manželce a dětem důchodce se na žádost vyplácí část důchodu, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů jeho rodiny; výchovné se však vyplácí neomezeně. Vyplácela-li se manželce a dětem část důchodu a doplácí-li se důchodci důchod zpětně, vyplatí se mu jen rozdíl. Osamělému důchodci lze výjimečně povolit výplatu části důchodu k úhradě jeho závazků.

§ 65

Souběh nároků na důchody

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na starobní důchod, důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) a invalidní (částečný invalidní) důchod, náleží, pokud se nestanoví jinak v § 25 odst. 2, jen jeden důchod, a to vyšší (nejvyšší); při splnění podmínek pro nárok na důchody stejné výše náleží důchod, který si oprávněný zvolil. Ustanovení předchozí věty platí též, jde-li o nároky na více důchodů téhož druhu z důchodového zabezpečení (pojištění).

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na některý z důchodů uvedených v předchozím odstavci a na důchod vdovský nebo sirotčí anebo na důchod vdovský a sirotčí, náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních důchodů po jedné polovině. Pokud jde o nejvyšší výměru úhrnu důchodů při souběhu nároků na důchody, platí ustanovení § 66. Sejde-li se nárok na vdovský důchod s nárokem na důchod starobní, invalidní (částečný invalidní) nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let), vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let).

(3) Je-li poživateli důchodu poskytován současně z ciziny důchod stejného druhu z jakéhokoliv sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), sníží se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o částku, odpovídající zhodnocení doby zaměstnání v cizině, popřípadě o částku, o niž je tento důchod vyšší v důsledku zhodnocení události (například pracovní úraz, válečné poškození), odškodněné dávkou též v cizině. Částka, o kterou se důchod uvedený v předchozí větě snižuje, nesmí převyšovat důchod vyplácený z ciziny.

(4) Je-li poživateli důchodu vyplácen současně z ciziny důchod jiného druhu a jeden z důchodů je důchodem vdovským nebo sirotčím, sníží se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o polovinu nižšího důchodu. To platí též, je-li poživateli důchodu vypláceno z ciziny odškodnění dávkou za ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou pracovním úrazem nebo válečným poškozením a tato událost nebyla zhodnocena důchodem z československého důchodového zabezpečení (pojištění) nebo jde-li o souběh dávky uvedené v § 157 s odškodněním poskytovaným dávkou z ciziny za ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou pracovním úrazem nebo válečným poškozením a důvod pro odškodnění je u obou dávek týž.

(5) Ustanovení odstavců 3 a 4 platí, jen nestanoví-li jinak mezistátní úmluva.

(6) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány stanovit, zejména z důvodů mezistátní vzájemnosti, odchylky od ustanovení odstavců 3 a 4 ve prospěch poživatelů dávek.

§ 66

Nejvyšší výměra úhrnu důchodů při souběhu

(1) Jestliže starobní důchod, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) nedosahuje ke dni vzniku nároku na důchod,

měsíčně, činí nejvyšší výměra úhrnu takového důchodu a jakéhokoli jiného důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění) při jejich souběhu jen uvedené pevné částky.

(2) Nejvyšší výměry úhrnů důchodů uvedené v předchozím odstavci se zvyšují o částku, o niž se zvyšuje nárok na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod, ne však více než do částky 3 000 Kčs měsíčně. Tato nejvyšší výměra platí též při souběhu starobního nebo invalidního důchodu účastníka odboje nebo pracujícího, který byl zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech anebo který se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo v přímé souvislosti s ním s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění).

(3) Přesahuje-li úhrn důchodů přípustnou nejvyšší výměru uvedenou v odstavci 1, popřípadě v odstavci 2, sníží se důchod vdovský nebo sirotčí, popřípadě dávka uvedená v § 157 tak, aby úhrn důchodů tuto výměru nepřesáhl.

(4) Jestliže starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) dosahuje ke dni vzniku nároku na důchod aspoň částky uvedené v odstavci 1, a pokud jde o takový důchod účastníka odboje nebo pracujícího, který byl zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech anebo který se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo v přímé souvislosti s ním, částky uvedené v odstavci 2, nevyplácí se jiný důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) při souběhu s těmito důchody.

§ 67

Přechod nároku při úmrtí oprávněného

(1) Zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v předchozím odstavci.

(3) Nároky přecházející na pozůstalé podle předchozích odstavců nejsou součástí dědictví; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto pozůstalých.

§ 68

Výplata dávek

(1) Důchody se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. Důchody a ostatní dávky se vyplácejí dopředu v měsíčních lhůtách.

(2) Dávky zkrácené pro souběh s jiným příjmem mohou být vypláceny zálohou, pozadu a nedosahují-li průměrně 50 Kčs měsíčně, v delších než měsíčních obdobích; zúčtování záloh se provádí za období nepřesahující 12 měsíců.

§ 69

Výplata dávek při pobytu oprávněného v cizině

Nestanoví-li jinak mezistátní úmluva, dávky se do ciziny nevyplácejí a za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině trvale, nenáležejí. Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány stanovit podmínky pro výjimečnou výplatu dávek, zdržuje-li se oprávněný ve státě, s nímž není uzavřena úmluva.

§ 70

Dohody o srážkách z dávek

Přechod nároku na ústav sociální péče

(1) Nároky na dávky nemohou být postoupeny. Dohody o srážkách z dávek mohou být uzavřeny jen pro pohledávky na výživném, popřípadě na příspěvku na výživu, a to až do poloviny dávek. Pro výkon rozhodnutí srážkami z dávek platí předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.

(2) Přijetím důchodce do zaopatření ústavu sociální péče přechází jeho nárok na důchod na tento ústav do výše příspěvku na úhradu nákladů ústavní péče.

§ 71

Promlčení

(1) Právo na dávku se nepromlčuje.

(2) Nárok na jednotlivou splátku dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti. Bylo-li právo na dávku uplatněno po uplynutí doby delší jednoho roku ode dne vzniku nároku na dávku, náleží jednotlivé splátky dávky nejdéle za dobu jednoho roku přede dnem uplatnění nároku na dávku. Byla-li výplata dávky zastavena při pobytu oprávněného v cizině (§ 69), náleží jednotlivé splátky dávky nejdéle za dobu jednoho roku přede dnem, kdy oprávněný ohlásil orgánu důchodového zabezpečení, že se vrátil na území československého státu, pokud jsou jinak podmínky na výplatu těchto splátek dávky splněny.

(3) Nárok na vrácení jednotlivých splátek dávek poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši (§ 62 odst. 2) se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději v 10 letech od její výplaty. Promlčecí lhůta neběží, jsou-li prováděny srážky z dávky na úhradu dávky vyplacené neprávem.