Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky o pracovněprávních vztazích při soukromém podnikání občanů

§ 1

Na pracovněprávní vztahy, které vznikají při soukromém podnikání občanů, se vztahuje zákoník práce (dále jen „zákoník“), pokud toto nařízení nestanoví jinak.

§ 2

Kde ze zákoníku vyplývají práva nebo povinnosti organizaci¹) nebo vedoucímu organizace,²) rozumí se tím pro účely tohoto nařízení občan, který je oprávněn podnikat podle zvláštního předpisu³) (dále jen „podnikatel“).

§ 3

Jestliže u podnikatele působí odborová organizace, platí pro pracovněprávní vztahy ustanovení zákoníku, která upravují působnost odborů.

§ 4

Pro pracovněprávní vztahy mezi podnikatelem a pracovníkem se nepoužijí tato ustanovení zákoníku: § 9 odst. 4, § 26, § 27 odst. 1, 3, 4 a 5, § 35 odst. 3, § 65, 68, § 74 písm. b), e) a g), § 85, 140, § 176 odst. 4, § 185 odst. 1, odst. 2 část věty za středníkem a odst. 5 věta druhá, § 186, 227, § 249 až 251 a § 269 odst. 1.

§ 8

Nedovoluje-li povaha práce nebo podmínky provozu, aby pracovní doba byla rozvržena rovnoměrně na jednotlivé týdny, může podnikatel s pracovníkem dohodnout rozvržení pracovní doby nerovnoměrně, popřípadě za podmínek stanovených v nařízení vlády Československé socialistické republiky⁴) (§ 92 odst. 3 písm. b) zákoníku) dohodnout odchylně nepřetržitý odpočinek v týdnu; průměrná pracovní doba nesmí přitom v určitém období, zpravidla čtyřtýdenním nebo v období celého kalendářního roku, přesahovat hranici stanovenou pro týdenní pracovní dobu.

§ 14

Podnikatel může pracovníkům zabezpečovat stravování a vhodné nápoje přímo na pracovišti nebo v jeho blízkosti; přitom může pracovníkům poskytnout příspěvek až do výše 10 Kčs denně. Stravování podle předchozí věty musí odpovídat zásadám správné výživy.

§ 17

Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů

Smrtí podnikatele přecházejí na jeho dědice práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů.⁷)

§ 18

Účinnost