Vyhláška federálního ministerstva dopravy, kterou se provádí zákon o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství

§ 1

Výklad některých pojmů

(1) Pravidelná doprava je doprava opakující se mezi stejnými místy a ve stanovených časech.

(2) Hromadná doprava osob (hromadná osobní doprava) je doprava osob silničním vozidlem určeným pro dopravu více než 9 sedících osob včetně řidiče (dále jen „autobusová doprava“).

(3) Linka pravidelné dopravy je souhrn přepravních spojení, jimiž se zajišťuje pravidelná přepravní obsluha určitých míst.

(4) Dálková linka je linka, která je určena k uspokojování přepravních potřeb na velké vzdálenosti; od ostatních linek se odlišuje zpravidla větší vzdáleností mezi obsluhovanými místy.

(5) Autobusové nádraží je neveřejná účelová pozemní komunikace,¹) upravená pro provoz autobusů a vybavená příslušnými objekty pro řízení provozu, pro odbavování cestujících a péči o ně.

§ 2

Označování vozidel

(1) Označení silničních vozidel musí být provedeno na pravoúhlé tabuli nebo nesmazatelně zakresleno na vozidle. Nápis na tabuli nebo na vozidle musí být zřetelně viditelný a barevným odstínem kontrastní od nátěru vozidla; provede se, s výjimkou znaku, podle zvláštního předpisu²), písmem o velikosti nejméně 30 mm.

(2) Tabule musí být připevněna, popřípadě označení zakresleno na obou dveřích budky řidiče nebo v přední polovině obou bočních stran karosérie, u osobních automobilů na obou předních dveřích. Označení silničních vozidel pro nemotorovou dopravu se provede na pravé straně vozidla.

(3) Názvem (jménem) nebo všeobecně známou zkratkou nebo znakem, jakož i sídlem (trvalým pobytem) provozovatele dopravy musí být označeny, a to způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2, též osobní automobily státních organizací, lidových družstev, družstevních podniků a podniků a hospodářských zařízení společenských organizací používané k dopravě pro vlastní potřeby. Nemusí být označeny osobní automobily zákonodárných a výkonných orgánů státní moci, orgánů státní správy, soudů a prokuratury.

§ 3

Záznam o provozu silničního motorového vozidla

(1) Tiskopis záznamu o provozu silničního motorového vozidla musí být vydán řidiči před výjezdem vozidla. Záznam musí obsahovat zejména název (jméno) a sídlo (trvalý pobyt) provozovatele dopravy, údaje o vozidle a o osádce vozidla, přepravní a provozní dispozice, průběh přepravy a provozu vozidla ve směně a potvrzení záznamů provozovatele dopravy v předepsaných rubrikách podle odstavce 3.

(2) Řidič vozidla je povinen průběžně provádět záznamy na tiskopisu a zajistit potvrzení záznamů podle odstavce 3. Vyplněný tiskopis řidič odevzdá provozovateli dopravy ihned po ukončení pracovní směny, nebo trvá-li přepravní výkon déle než jednu pracovní směnu, ihned po ukončení přepravního výkonu; není-li to výjimečně možné, odevzdá tiskopis následující pracovní den.

(3) Odesílatel a příjemce zásilky a osoba určená objednatelem nepravidelné autobusové dopravy potvrzují správnost záznamů provozovatele dopravy v předepsaných rubrikách tiskopisu.

(4) O tiskopisech záznamu o provozu vozidla vedou organizace a občané uvedení v § 6 odst. 1 zákona evidenci.

§ 4

Doprava osob silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu

(1) Doprava osob není dovolena v ložném prostoru sklápěcího automobilu, v ložném prostoru sklápěcího přívěsu, který nemá vyklápěcí korbu pevně zajištěnou svorníky, ani v ložném prostoru jednonápravového nákladního přívěsu.

(2) Při dopravě více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu musí být vozidlo opatřeno sedadly s opěradlem připevněným k vozidlu; stěny vozidla musí být dostatečně vysoké, aby osoby za jízdy nevypadly.

(3) Povolení k dopravě více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu lze udělit jen tak, aby od přezkoušení technické způsobilosti vozidla do doby skončení platnosti povolení neuplynula doba delší než šest měsíců. Povolení musí mít řidič při přepravě u sebe. Povolení se nevyžaduje k dopravě osob k účelům civilní obrany a při plnění úkolů Svazu pro spolupráci s armádou; k dopravě však lze použít jen vozidla, od jehož přezkoušení technické způsobilosti neuplynula doba delší než šest měsíců.

(4) Při dopravě osob v ložném prostoru nákladního přívěsu zemědělského a lesnického traktoru smí být k traktoru připojen jen jeden přívěs, který musí být vybaven zařízením pro provozní brzdění průběžného typu.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 neplatí pro dopravu osob při živelní pohromě.

(6) Zvláštní předpis³) stanoví, jaké další podmínky musí být splněny při přepravě osob v ložném prostoru silničního vozidla určeného pro nákladní dopravu zejména pokud se týká nejvyššího přípustného počtu přepravovaných osob, jejich chování během přepravy, nejvyšší přípustné rychlosti jízdy a zvláštní kvalifikace řidiče vozidla.

§ 5

(1) Nebezpečné věci (§ 9 zákona) se zařazují do tříd:

1. 1a – Výbušné látky a předměty.
2. 1b – Předměty plněné výbušnými látkami.
3. 1c – Zapalovací a ohňostrojná tělesa a podobné předměty.
4. 2 – Stlačené, zkapalněné nebo pod tlakem rozpuštěné plyny.
5. 3 – Hořlavé kapaliny.
6. 4.1 – Hořlavé tuhé látky.
7. 4.2 – Samozápalné látky.
8. 4.3 – Látky, které při styku s vodou vyvíjejí zápalné plyny.
9. 5.1 – Látky působící vznětlivě.
10. 5.2 – Organické peroxidy.
11. 6.1 – Jedovaté látky.
12. 6.2 – Látky vzbuzující odpor nebo látky způsobilé vyvolat nákazu.
13. 7 – Radioaktivní látky.
14. 8 – Žíravé látky.

(2) V silniční dopravě nebezpečných věcí musí být dodrženy podmínky stanovené v § 6 až 10 této vyhlášky, podmínky stanovené zvláštními předpisy⁴) a obdobně též podmínky stanovené pro jejich dopravu na železnici.⁵)

§ 6

(1) Při přepravě nebezpečných věcí musí mít řidič vozidla s sebou

1. a) průvodní listinu pro každou zásilku nebezpečných věcí,
2. b) písemné pokyny pro případ nehody, jde-li o přepravy uvedené v § 7 odst. 1,
3. c) povolení pro dopravu nebezpečných věcí uvedených v příloze této vyhlášky (§ 8).

(2) Doklady předepsané v odstavci 1 musí řidič na požádání předložit k nahlédnutí oprávněným orgánům.

§ 7

(1) Odesílatel je povinen zařídit, aby provozovateli dopravy byly před započetím přepravy nebezpečných věcí předány písemné pokyny pro případ nehody nebo události, ke kterým by mohlo dojít během přepravy (dále jen „pokyny“), jestliže

1. a) jde o dopravu výbušných látek a předmětů třídy 1a nebo radioaktivních látek třídy 7;
2. b) čistá hmotnost přepravovaných nebezpečných věcí tříd 1b, 1c a nebezpečných věcí třídy 6.2, jde-li o věci infikované nebo věci, z nichž hrozí nebezpečí nákazy, činí více než 50 kg, čistá hmotnost ostatních přepravovaných nebezpečných věcí více než 3000 kg; pokyny však bez ohledu na čistou hmotnost nemusí být předány pro dopravu bezpečnostních zápalek třídy 1c;
3. c) jde o dopravu nebezpečných věcí v cisternách nebo o dopravu nevyčištěných vyprázdněných cisteren; nebo
4. d) doprava podléhá povolení podle § 8.

(2) Pro každé vozidlo nebo jízdní soupravu musí být předána dvě vyhotovení pokynů.

(3) Provozovatel dopravy je povinen zajistit, aby osádka vozidla byla s pokyny obeznámena a aby byla schopna jich odborně použít.

(4) Pokyny stručně udávají

1. a) označení přepravovaných nebezpečných věcí, druh nebezpečí, které při jejich přepravě hrozí, a opatření nutná k tomu, aby se mu předešlo,
2. b) pohotové prostředky a pokyny pro poskytnutí pomoci osobám, které se dostanou do přímého styku s přepravovanými věcmi nebo unikajícími látkami,
3. c) pohotové prostředky a pokyny pro případ požáru, zejména prostředky a skupiny prostředků, kterých lze nebo nelze použít k uhašení požáru,
4. d) pohotové prostředky a pokyny pro případ poškození obalu nebo přepravovaných nebezpečných věcí, zejména pro případ jejich roztroušení nebo rozlití,
5. e) pohotové prostředky pro případ ohrožení čistoty a nezávadnosti vod v důsledku uvolnění nebo unikání přepravovaných nebezpečných věcí,
6. f) povinné osobní ochranné pracovní prostředky, jimiž musí být osádka vozidla vybavena.

(5) Přepravují-li se v cisterně rozdělené přepážkami na několik oddělení různé nebezpečné věci, popřípadě též věci, které nejsou zařazeny mezi nebezpečné věci, musí být v pokynech uvedeno, jakou nebezpečnou věc každé oddělení cisterny obsahuje.

§ 8

(1) Povolení orgánu státní správy (§ 9 odst. 3 zákona) se vyžaduje pro silniční dopravu nebezpečných věcí uvedených v příloze této vyhlášky, dosahuje-li přepravované množství hmotností tam stanovených; přepravují-li se v jednom vozidle nebo v jedné jízdní soupravě dvě nebo více různých nebezpečných věcí uvedených v příloze této vyhlášky, vyžaduje se povolení, jestliže celkové množství těchto nebezpečných věcí dosahuje hmotnosti stanovené pro jednu z nich.

(2) Splnění podmínek pro dopravu nebezpečných věcí (§ 9 zákona) osvědčí žadatel potvrzením příslušného odborného orgánu, odborného ústavu nebo znalce.

(3) Povolení se nevyžaduje pro dopravu nebezpečných věcí, uvedených v příloze této vyhlášky, v kusových zásilkách k nejbližšímu místu překládky na jiný druh dopravy a od tohoto místa.

(4) Odesílatel nesmí provozovateli dopravy předat k přepravě nebezpečné věci, pro jejichž dopravu nebylo uděleno povolení předepsané podle odstavce 1 nebo které nesplňují podmínky stanovené pro jejich přepravu.

§ 9

(1) Nákladní automobily a jízdní soupravy vozidel určených pro nákladní dopravu musí být opatřeny dvěma pravoúhlými oranžovými odrazovými výstražnými tabulkami o základně 400 mm a výšce nejméně 300 mm, s černým okrajem širokým nejméně 15 mm, jestliže

1. a) jde o dopravu výbušných látek a předmětů třídy 1a,
2. b) čistá hmotnost přepravovaných nebezpečných věcí
   1. 1. tříd 1b, 1c a nebezpečných věcí třídy 6.2, jde-li o věci infikované nebo věci, z nichž hrozí nebezpečí nákazy, činí více než 50 kg; této povinnosti nepodléhají bez ohledu na čistou hmotnost bezpečnostní zápalky třídy 1c,
   2. 2. tříd 2, 3, 4.1, 4.2, 4.3, 5.1, 5.2, 6.1 a 8 činí více než 3000 kg,

1. c) jde o dopravu nebezpečných věcí – s výjimkou radioaktivních látek třídy 7 – v cisternách nebo o dopravu nevyčištěných vyprázdněných cisteren, nebo
2. d) doprava podléhá povolení podle § 8 odst. 1.

(2) Výstražné tabulky musí být upevněny na vozidle vpředu a vzadu kolmo k podélné ose vozidla; musí být zřetelně viditelné. Na jízdních soupravách musí být druhá tabulka upevněna na zadní straně posledního vozidla soupravy.

(3) Výstražné tabulky musí být opatřeny na zadní straně vodotěsným neuzamčeným pouzdrem pro uložení pokynů uvedených v § 7. Výstražné tabulky a pouzdra pro uložení pokynů musí být zhotoveny z těžko hořlavého materiálu.

(4) Výstražné tabulky musí být zakryty nebo z vozidla sňaty, nejsou-li naloženy nebezpečné věci; to platí pro cisterny v případě, že byly po ukončení přepravy nebezpečných věcí vyčištěny. Výstražné tabulky mohou být zakryty nebo z vozidla sňaty, jestliže čistá hmotnost naložených nebezpečných věcí – s výjimkou nebezpečných věcí naložených v cisterně – se sníží pod hranice stanovené v odstavci 1 písm. b).

(5) Vybavení vozidla výstražnými tabulkami, pouzdry pro uložení pokynů na zadní straně výstražných tabulek a výstražnými štítky musí zabezpečit provozovatel dopravy. Za upevnění, zakrytí, popřípadě odstranění výstražných tabulek a štítků odpovídá řidič vozidla (jízdní soupravy).

(6) Na nákladních automobilech a na jízdních soupravách vozidel určených pro nákladní dopravu, jimiž se přepravují radioaktivní látky třídy 7, musí být na vnější straně obou bočních stěn a na vnější straně zadní stěny upevněn výstražný štítek. Výstražný štítek se musí sejmout, nejsou-li přepravovány žádné radioaktivní látky.

(7) Předpisy o označování vozidel s nákladem nebezpečných věcí v silničním provozu⁶) zůstávají nedotčeny.

§ 10

(1) Dojde-li k uvolnění nebo unikání nebezpečné věci nebo vznikne-li nebezpečí jejího uvolnění nebo unikání, je řidič vozidla (jízdní soupravy), nebo není-li sám schopen to učinit, jeho spolujezdec povinen neprodleně to oznámit příslušníku Sboru národní bezpečnosti. Na tuto povinnost, jakož i na to, že doprava podléhá ustanovením § 7, 8 nebo 9, musí odesílatel provozovatele dopravy předem upozornit.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí pro dopravu nebezpečných věcí třídy 6.2, jen jde-li o věci infikované nebo hrozí-li z nich nebezpečí nákazy.

§ 11

Obstarává-li přepravu zasílatel vlastním jménem na účet jiné osoby nebo organizace (příkazce), má zasílatel povinnosti odesílatele; za balení a označení nebezpečných věcí přepravovaných jako kusová zásilka však odpovídá příkazce. Příkazce má vůči zasílateli stejné povinnosti jako odesílatel vůči provozovateli dopravy.

§ 12

(1) K dopravě živých zvířat lze použít jen nákladního automobilu nebo návěsové jízdní soupravy, anebo přívěsu nejméně dvounápravového s nesklápěcí karosérií nebo soupravy zemědělského a lesnického traktoru s přívěsem se sklápěcí karosérií, jejíž korba je zajištěna svorníky; pro dopravu jednotlivého zvířete lze použít též jednonápravového přívěsu. Podle potřeby musí být vozidlo vybaveno dostatečně pevnými a vysokými bočnicemi a čely.

(2) Živá zvířata lze přepravovat ve zvláštních schránách nebo volně. Schrány musí být dostatečně prostorné, vzdušné, pevné a bezpečně uzavřené, aby zvířata nemohla uniknout; podlaha a stěny musí být utěsněny tak, aby bylo zamezeno znečištění vozidla, popřípadě spolunaložených věcí a pozemní komunikace. Schránami se zvířaty se nesmí házet ani je překlápět. Schrány pro dopravu dravých, divokých nebo jinak nebezpečných zvířat musí být konstruovány tak, aby bylo v největší možné míře vyloučeno nebezpečí škod na zdraví osob, dalších přepravovaných zvířat a na věcech; takové schrány musí být označeny výstražným nápisem „dravec“ nebo „nebezpečné zvíře“.

(3) Jsou-li zvířata přepravována beze schrán, musí být přepravována na vozidlech, jejichž ložný prostor je rozdělen zvláštními přepážkami na jednotlivé boxy tak, aby bylo zajištěno rovnoměrné rozložení nákladu a zabráněno samovolnému přemísťování přepravovaných zvířat a aby byla navzájem oddělena zvířata různých druhů. Nebezpečné zvíře musí být přepravováno ve zvláštním odděleném boxu. Do ložného prostoru vozidla smí být naložen jen takový počet zvířat, který nezpůsobí jejich stěsnání ve vozidle. Přiložen smí být jen náklad, který přímo souvisí s přepravou zvířat, například přiměřená zásoba krmiva, postroje zvířat, nářadí k jejich opatrování apod.

§ 13

(1) Odesílatel odpovídá za to, že zvířata prošla předepsanou veterinární prohlídkou a že jsou dodrženy podmínky stanovené pro přepravu předpisy o veterinární péči, dále odpovídá za to, že zvířata přepravovaná beze schrán jsou na vozidle vhodně zajištěna a opatřena. Přepravuje-li se nebezpečné zvíře, musí odesílatel tuto skutečnost poznamenat v přepravní listině a zajistit doprovod odborně způsobilým průvodcem.

(2) Odesílatel je povinen zajistit před zahájením přepravy napojení a nakrmení zvířat, a to bez ohledu na přepravní vzdálenost; během přepravy je povinen zajistit napojení zvířat (s výjimkou drůbeže), trvá-li přeprava déle než 12 hodin, a jejich nakrmení, trvá-li přeprava déle než 36 hodin.

§ 14

Služební stejnokroj

Provozovatelé silniční dopravy jsou povinni vybavit pracovníky, jejichž okruh určí ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České socialistické republiky⁷) nebo ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy Slovenské socialistické republiky⁸) (dále jen „ústřední orgán republiky“) pro výkon jejich práce služebním stejnokrojem.

§ 15

Vozidla

Ve veřejné nákladní a autobusové dopravě nesmějí socialistické organizace používat vozidla, jehož provozovatelem je občan. Ve veřejné nehromadné osobní silniční dopravě smí socialistická organizace používat vozidla, jehož provozovatelem je občan, jen je-li tento provozovatel jejím pracovníkem nebo manželem jejího pracovníka a je-li vozidlo pojištěno pro případ poškození, zničení nebo odcizení; organizace je povinna uzavřít s provozovatelem vozidla písemnou smlouvu o dočasném užívání vozidla.

§ 16

Řidiči motorových vozidel

(1) Řidičem motorového vozidla ve veřejné silniční dopravě smí být jen osoba, která

1. a) je v pracovním nebo členském poměru k provozovateli dopravy,
2. b) má příslušné řidičské oprávnění a je tělesně a duševně schopná k řízení motorových vozidel příslušné skupiny jako řidič z povolání.

(2) Řidičem motorového vozidla ve veřejné osobní silniční dopravě smí být jen osoba, která

1. a) má alespoň dvouletou praxi v řízení dvoustopých motorových vozidel; výjimku z tohoto ustanovení může v odůvodněných případech povolit ústřední orgán republiky nebo orgán jím pověřený,
2. b) nebyla pravomocně odsouzena pro trestný čin, z něhož vyplývá, že nemá předpoklady být řidičem ve veřejné osobní silniční dopravě, ledaže by se na ni hledělo, jako by nebyla odsouzena.⁹)

§ 17

Hlášení poruchy v dopravě

Provozovatel veřejné pravidelné autobusové dopravy je povinen oznámit poruchu v dopravě trvající déle než 24 hodiny okresnímu národnímu výboru, v jehož územním obvodu k poruše došlo.

§ 18

(1) Provozovatel veřejné pravidelné osobní silniční dopravy sestavuje a po schválení vyhlašuje jízdní řády pro každou linku jím provozovanou. Je povinen vyvěsit jízdní řády na všech zastávkách příslušné linky, s výjimkou dočasných zastávek mimořádně zřízených na dobu nejdéle 7 dní, a v dalších prostorách určených k pobytu cestujících, popřípadě ke zlepšení informovanosti cestujících i na jiných vhodných místech. Na zastávkách linek s mimořádnou hustotou spojů může provozovatel dopravy vyvěsit zjednodušené jízdní řády.

(2) Jízdní řád autobusové linky musí být vyvěšen v každém autobuse použitém na lince nebo jej průvodčí nebo řidič musí mít u sebe a na požádání předložit cestujícímu k nahlédnutí.

(3) Změny jízdního řádu veřejné pravidelné osobní silniční dopravy musí provozovatel dopravy provést neprodleně a čitelně ve vyvěšených jízdních řádech nebo zvláštními vývěskami na všech zastávkách a místech, kde byl jízdní řád vyvěšen. Předvídané změny musí být vyhlášeny předem.

(4) Provozovatel veřejné pravidelné osobní silniční dopravy je povinen dbát o správnost a úplnost údajů obsažených ve vyvěšených jízdních řádech a ve zvláštních vývěskách. Vyvěšené jízdní řády a zvláštní vývěsky, které pozbyly platnosti, jsou poškozené nebo nečitelné, je provozovatel dopravy povinen neprodleně odstranit, popřípadě vyměnit.

§ 19

(1) Jízdní řády musí obsahovat všechny údaje, které jsou nezbytně nutné k informovanosti cestujících o provozu na jednotlivých linkách; musí obsahovat zejména

1. a) název a sídlo provozovatele dopravy,
2. b) název linky,
3. c) den, od kterého jízdní řád platí, a den skončení jeho platnosti,
4. d) názvy všech zastávek s údajem jejich vzdálenosti v kilometrech od výchozí zastávky,
5. e) doby odjezdů spojů z každé zastávky, u konečných zastávek doby příjezdů,
6. f) údaje o tom, v kterých dnech, popřípadě ve kterém časovém období určitý spoj jezdí, popřípadě nejezdí, nebo že v určité zastávce nezastavuje,
7. g) údaje o zvláštních podmínkách, za kterých může cestující použít určitého spoje veřejné pravidelné autobusové dopravy, například o možnosti nebo povinnosti opatřit si na určitý spoj předem k platné jízdence ještě místenku.

(2) Je-li mimořádný veřejný zájem na včasné a plynulé přepravě určitých kategorií cestujících (například pracujících do zaměstnání a ze zaměstnání, žáků do škol a ze škol), může být v jízdním řádu veřejné pravidelné autobusové dopravy stanoveno přednostní přijetí těchto cestujících k přepravě určitým spojem před ostatními cestujícími nebo vyloučení určitých kategorií z přijetí k přepravě určitým spojem.

(3) Provozovatel veřejné pravidelné autobusové dopravy je povinen vydat též knižní jízdní řád. Knižní jízdní řád musí být uspořádán tak, aby cestujícím umožňoval snadné a spolehlivé vyhledání vhodného spojení.

§ 20

(1) V jízdních řádech veřejné pravidelné autobusové dopravy musí být, pokud je to možné, zajištěno navazování jednotlivých linek a spojů jak vlastních, tak i jiných provozovatelů veřejné pravidelné autobusové dopravy, jakož i na dopravu železniční. U spojů, u nichž je stanoveno čekání na jiný spoj nebo vlak, se to vyznačí v jízdním řádu; pokud v poznámce pod jízdním řádem není uvedeno jinak, činí doba, po kterou spoj čeká na jiný spoj nebo vlak, 15 minut, a jde-li o poslední spoj autobusové linky, který má přípoj od vlaku, 1 hodinu.

(2) Při sestavování návrhů jízdních řádů veřejné pravidelné autobusové dopravy a jejich změn se vychází z požadavků na zřizování nových linek a nových spojů, na změny stávajících linek a změny jednotlivých spojů, které organizace, orgány Revolučního odborového hnutí a občané uplatnili u místních, městských a okresních národních výborů nebo přímo u provozovatele dopravy. Národní výbory požadavky uplatněné u nich prověří a posoudí z hlediska společenské účelnosti a naléhavosti. Požadavky se soustředí u okresního národního výboru, který je projedná s provozovatelem dopravy; přitom přihlédne též k vyjádření okresní odborové rady.

(3) Na základě výsledků projednání uplatněných požadavků a v souladu s plánem rozvoje veřejné autobusové dopravy zpracují provozovatelé dopravy návrhy jízdních řádů na příslušné období a jejich změn a předloží je krajskému národnímu výboru; návrhy jízdních řádů dálkových a mezinárodních linek a jejich změn postoupí krajský národní výbor se svým stanoviskem ústřednímu orgánu republiky.

(4) Při schvalování jízdního řádu může orgán státní správy stanovit podrobnější podmínky pro provozování jednotlivých linek.

§ 21

(1) Vozidla taxislužby musí být opatřena střešní svítilnou s černým nápisem „Taxi“, která musí být v provozní době rozsvícena, je-li vozidlo volné. Pro osvětlení nápisu platí i předpisy o osvětlení směrových tabulek na vozidlech určených pro hromadnou dopravu osob.¹⁰)

(2) Vozidla taxislužby musí být vybavena úředně ověřeným řádně registrujícím, zaplombovaným taxametrem, jehož umístění umožňuje cestujícím (přepravci) snadnou kontrolu vykazovaných údajů, a jedním nebo několika hasicími přístroji schváleného typu s mrazuvzdornou celkovou náplní nejméně 2 kg. Na viditelném místě uvnitř vozidla musí být umístěna tabulka cen jízdného, popřípadě přepravného.

(3) V osobní taxislužbě se smí používat jen uzavřených vozidel nejméně čtyřmístných, s nejméně 3 vstupními dveřmi k místům řidiče a cestujících a s vyhrazeným celistvým (nečleněným) prostorem pro zavazadla o objemu nejméně 0,350 m³.

(4) V nákladní taxislužbě lze používat silničních vozidel určených pro nákladní dopravu o užitečné hmotnosti nepřevyšující 3 tuny.

(5) Stanoviště taxislužby musí být označeno nápisem „Taxi“ s uvedením, zda jde o osobní nebo nákladní taxislužbu, a pokud nejde o nepřetržitý provoz, s vyznačením provozní doby.

§ 22

Řidiči taxislužby musí být vybaveni potvrzenkami o zaplacení jízdného (přepravného). Potvrzenka musí obsahovat název a sídlo provozovatele, státní poznávací značku vozidla, datum, výchozí a cílové místo přepravy a zaplacenou částku; není-li přeprava účtována taxametrem, musí potvrzenka obsahovat ještě počet kilometrů ujetých v zájmu cestujícího (přepravce) a dobu stání. Řádně vyplněnou a vlastnoručně podepsanou potvrzenku je řidič povinen vydat na požádání cestujícímu (přepravci); na viditelném místě uvnitř vozidla musí být umístěno upozornění na tuto povinnost.

§ 23

Ústřední orgán republiky nebo orgán jím pověřený může v odůvodněných případech povolit výjimku z ustanovení o vybavení vozidla taxametrem (§ 21 odst. 2), o vybavení vozidla podle ustanovení § 21 odst. 3 a o nejvyšší přípustné užitečné hmotnosti vozidla nákladní taxislužby ( § 21 odst. 4), nejvýše však do 4 tun užitečné hmotnosti. Doklad o povolení výjimky z ustanovení o vybavení vozidla taxametrem musí mít řidič u sebe.