Příloha I
Nejlepší dostupné technologieČÁST 1:
- 1. Používání nejlepších dostupných technologií zdůrazňuje používání bezodpadových technologií, jestliže jsou dostupné.
- 2. Pojem „nejlepší dostupná technologie“ znamená v dané oblasti poslední stav vývoje (současný stav techniky) procesů, zařízení nebo provozních metod, které vykazují praktickou vhodnost určitého opatření pro omezování vypouštění látek, emisí a odpadů. Při posuzování, zda určitý soubor procesů, zařízení či pracovních metod tvoří nejlepší dostupné technologie, obecně nebo ve speciálních případech, zvláštní pozornost musí být věnována:
(a) srovnatelným procesům, zařízením nebo provozním metodám, které byly v současné době úspěšně vyzkoušeny,
(b) technologickému pokroku a změnám ve vědeckých znalostech a chápání,
(c) ekonomické proveditelnosti takových technologií,
(d) časovým omezením instalace jak v nových, tak i ve stávajících provozech,
(e) povaze a množství dotyčných vypouštěných látek a emisí.
- 3. Z uvedeného vyplývá, že se definice „nejlepší dostupná technologie“ pro daný proces bude s časem měnit ve světle technologického pokroku, ekonomických a sociálních faktorů, jakož i ve světle nových vědeckých poznatků a chápání.
- 4. Jestliže ani nejlepší dostupná technologie neomezí vypouštění látek a emise v míře přijatelné z hlediska životního prostředí, musí být uplatněna ještě dodatečná opatření.
- 5. Pojem „Technika“ zahrnuje jak použité technologie, tak způsoby, jakým jsou dotyčné instalace navrženy, zkonstruovány, udržovány, provozovány a likvidovány.
Nejlepší ekologická praxeČÁST 2:
- 1. Nejlepší ekologická praxe znamená uplatnění nejvhodnějšího spojení opatření a strategie ochrany životního prostředí v dotyčném sektoru.
- 2. Při určování toho, jaká kombinace opatření tvoří nejlepší ekologickou praxi, obecně nebo v jednotlivých případech, by měla být zvláštní pozornost věnována:
- – principu preventivní péče
- – principu odpovědnosti: ohrožení životního prostředí výrobky a jejich výrobou, používáním i likvidací
- – principu minimalizace: šetření zdrojů včetně energie a náhrady méně znečišťujícími činnostmi nebo látkami
- – rozsahu používání
- – potenciálnímu prospěchu či poškození životního prostředí nahrazujícími činnostmi či materiály
- – pokroku a změnám ve vědeckém poznání a chápání problémů
- – časovým limitům pro uskutečnění
- – sociálním a ekonomickým důsledkům.
- 3. Z uvedeného vyplývá, že „nejlepší ekologická praxe“ pro konkrétní zdroj se bude s časem měnit s tím, jak se vyvíjejí technologie, ekonomické a sociální faktory a vědecké poznání a chápání problémů.
- 4. Jestliže zmenšení dopadů plynoucí z použití nejlepší ekologické praxe nevede k výsledkům přijatelným z hlediska životního prostředí, musí být uplatněna ještě dodatečná opatření a současně také znovu definován pojem nejlepší ekologické praxe.