Vyhláška o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry

Příloha č. 19

Požadavky na externí ratingy a jejich používání v sekuritizaci

1. 1. Požadavky na externí ratingy

   Externí rating lze používat při výpočtu hodnoty rizikově vážených sekuritizovaných expozic, pokud jsou splněny tyto podmínky:

   1. a) je soulad mezi typy plateb, které jsou zohledněny v externím ratingu, a typy plateb, které přísluší instituci z dané sekuritizované pozice v rámci smluvních ujednání,
   2. b) externí rating je veřejně dostupný; externí rating se považuje za veřejně dostupný pouze tehdy, pokud byl zveřejněn v dostupné formě a je zahrnut do přechodové matice (transition matrix) příslušné zapsané ratingové agentury. Externí rating dostupný pouze omezenému okruhu uživatelů se nepovažuje za veřejně dostupný a
   3. c) externí rating není založen, anebo částečně založen, na osobním zajištění poskytnutém povinnou osobou; pokud by taková skutečnost nastala, povinná osoba zachází s relevantní expozicí tak, jako kdyby externí rating neměla, a použije odpovídající rizikovou váhu pro expozici bez externího ratingu.

1. 2. Požadavky na používání externích ratingů
   1. a) Povinná osoba si může vybrat jednu nebo více zapsaných ratingových agentur, jejichž externí ratingy bude používat pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic.
   2. b) Povinná osoba při využívání externích ratingů postupuje na základě jednotného přístupu.
   3. c) Povinná osoba by neměla používat v rámci jednoho schématu sekurizitace pro pozici v jedné tranši externí rating od jedné zapsané ratingové agentury a pro pozici v druhé tranši externí rating od jiné zapsané ratingové agentury, bez ohledu na to, zdali tato pozice obdržela externí rating od první zapsané ratingové agentury či nikoliv. Pokud však pro danou pozici existuje externí rating
      1. 1. od dvou vybraných zapsaných ratingových agentur, povinná osoba použije horší externí rating, nebo
      2. 2. od více než 2 vybraných zapsaných ratingových agentur, povinná osoba použije druhý nejlepší externí rating.
   1. d) Pokud je uznatelné zajištění poskytnuto přímo jednotce pro speciální účel a je zohledněno v externím ratingu příslušné pozice, tento externí rating se zohledňuje při stanovení rizikové váhy. Externí rating není možné zohlednit, pokud zajištění
      1. 1. není uznatelné, nebo
      2. 2. není poskytnuto jednotce pro speciální účel, ale přímo příslušné sekuritizované pozici.

Příloha č. 20

Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku

1. A. Vypořádací riziko

   Konverzní faktory pro výpočet kapitálového požadavku k vypořádacímu riziku jsou uvedeny v tabulce č. 1 v této příloze.

   Příloha č. 20 Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku

   Tabulka č. 1
   Počet pracovních dnů po stanoveném dni vypořádání	Konverzní faktor
   5 až 15 dnů	8 %
   16 až 30 dnů	50 %
   31 až 45 dnů	75 %
   46 a více dnů	100 %

1. B. Specifické úrokové riziko
   1. I. Koeficienty pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku

      Koeficienty pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku jsou uvedeny v tabulce č. 2 v této příloze.

      Tabulka č. 2

      Příloha č. 20 Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku Tabulka č. 2

      Kategorie	Koeficienty pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku
      I. Vládní nástroje Dluhopisy vydané nebo zaručené centrálními vládami, vydané centrálními bankami, mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států, které by podle standardizovaného přístupu patřily do prvního stupně úvěrové kvality nebo které by obdržely rizikovou váhu 0 %.	0 %
      II. Kvalifikované nástroje a) dluhopisy vydané nebo zaručené centrálními vládami, vydané centrálními bankami, mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států, které patří do druhého nebo třetího stupně úvěrové kvality, b) dluhopisy vydané nebo zaručené institucemi, které patří do prvního, druhého, anebo třetího stupně úvěrové kvality, c) dluhopisy vydané nebo zaručené podnikateli, které patří do prvního, druhého, anebo třetího stupně úvěrové kvality, d) ostatní kvalifikované nástroje: 1. dlouhé a krátké pozice v nástrojích, jejichž stupeň úvěrové kvality odpovídá alespoň investičnímu stupni externího ratingu, 2. dlouhé a krátké pozice v nástrojích, jejichž hodnota PD podle IRB přístupu není vzhledem k solventnosti jejich emitenta větší než hodnota PD nástrojů odpovídajících investičnímu stupni externího ratingu, 3. dlouhé a krátké pozice v nástrojích, které nemají externí rating od zapsané externí ratingové agentury, pokud 3.1. jsou povinnou osobou považovány za dostatečně likvidní, 3.2. povinná osoba považuje finanční a ekonomickou situaci emitenta nástroje za odpovídající investičnímu stupni externího ratingu a 3.3. jsou kótovány na uznané burze, 4. dlouhé a krátké pozice v nástrojích vydaných institucemi podléhajícím požadavkům na kapitálovou přiměřenost podle směrnice 2006/48/ES, které jsou povinnou osobou považovány za dostatečně likvidní a pro které platí, že povinná osoba považuje finanční a ekonomickou situaci jejich emitenta za odpovídající investičnímu stupni externího ratingu, 5. cenné papíry vydané institucemi, pro které platí, že povinná osoba považuje finanční a ekonomikou situaci emitenta za lepší nebo odpovídající druhému stupni úvěrové kvality a emitent podléhá takovému rámci regulace a dohledu, který je srovnatelný s požadavky stanovenými v této vyhlášce. Zařazení nástrojů mezi kvalifikované nástroje může být posouzeno Českou národní bankou a nástroje s významným specifickým úrokovým rizikem mohou být po tomto posouzení vyřazeny z kvalifikovaných nástrojů. Česká národní banka může požadovat, aby povinná soba použila nejvyšší rizikovou váhu podle této tabulky pro nástroje, které vzhledem k solventnosti jejich emitenta vykazují mimořádné riziko.	0,25 % není-li zbytková splatnost delší než 6 měsíců, 1,00 % je-li zbytková splatnost delší než 6 měsíců a není-li delší než 24 měsíců, anebo 1,60 % je-li zbytková splatnost delší než 24 měsíců
      III. Ostatní nástroje a) dluhopisy vydané nebo zaručené centrálními vládami, vydané centrálními bankami, mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států či institucemi, které patří do čtvrtého nebo pátého stupně úvěrové kvality, b) dluhopisy vydané nebo zaručené podnikateli, které patří do čtvrtého stupně úvěrové kvality, c) expozice, u nichž není k dispozici externí rating zapsané ratingové agentury,	8,00 %
      d) dluhopisy vydané nebo zaručené centrálními vládami, vydané centrálními bankami, mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států či institucemi, které patří do šestého stupně úvěrové kvality, e) dluhopisy vydané nebo zaručené podnikateli, které patří do pátého nebo šestého stupně úvěrové kvality.	12,00 %
      Instituce, které používají přístup IRB, mohou pro účely této tabulky přiřadit expozici stupeň úvěrové kvality pouze tehdy, jestliže interní rating dlužníka této expozice odpovídá hodnotě PD, která je ekvivalentní nebo nižší než hodnota PD spojená s příslušným stupněm úvěrové kvality v kategorii podnikových expozic u standardizovaného přístupu.

1. C. Obecné úrokové riziko
   1. I. Metoda splatností

      Při měření obecného úrokového rizika metodou splatností se postupuje takto:

      1. 1. Úrokové pozice se zařadí do schématu splatností dané měny, které obsahuje 13 časových pásem nebo 15 časových pásem v případě nástrojů s kuponovou mírou nižší než 3 %, podle tabulky č. 3 v této příloze. Pokud nástroj neobsahuje kupony, jeho pozice se zařadí do časového pásma, které odpovídá kuponové míře nižší než 3 %.
      2. 2. Vážená úroková pozice v každém časovém pásmu se rovná součinu součtu úrokových pozic a příslušného koeficientu podle tabulky č. 3 v této příloze.

         Příloha č. 20 Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku Tabulka č. 2

         Tabulka č. 3
         	Časové pásmo		Koeficient	Předpokládaná změna úrokových měr v %
         	Kuponová míra 3 % a vyšší	Kuponová míra nižší než 3 %
         zóna 1	do 1 měsíce včetně	do 1 měsíce včetně	0	1,00
         	1 až 3 měsíce včetně	1 až 3 měsíce včetně	0,002	1,00
         	3 až 6 měsíců včetně	3 až 6 měsíců včetně	0,004	1,00
         	6 až 12 měsíců včetně	6 až 12 měsíců včetně	0,007	1,00
         zóna 2	1 až 2 roky včetně	1,0 až 1,9 let včetně	0,0125	0,90
         	2 až 3 roky včetně	1,9 až 2,8 let včetně	0,0175	0,80
         	3 až 4 roky včetně	2,8 až 3,6 let včetně	0,0225	0,75
         zóna 3	4 až 5 let včetně	3,6 až 4,3 let včetně	0,0275	0,75
         	5 až 7 let včetně	4,3 až 5,7 let včetně	0,0325	0,70
         	7 až 10 let včetně	5,7 až 7,3 let včetně	0,0375	0,65
         	10 až 15 let včetně	7,3 až 9,3 let včetně	0,045	0,60
         	15 až 20 let včetně	9,3 až 10,6 let včetně	0,0525	0,60
         	nad 20 let	10,6 až 12 let včetně	0,06	0,60
         		12 až 20 let včetně	0,08	0,60
         		nad 20 let	0,125	0,60

      1. 3. Vážené úrokové pozice v jednotlivých časových pásmech se kompenzují. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice a jedna zbytková úroková pozice v každém časovém pásmu.
      2. 4. Zbytkové úrokové pozice v jednotlivých časových pásmech se dále kompenzují v časových zónách 1, 2 a 3. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice v každé časové zóně a jedna zbytková úroková pozice v každé časové zóně.
      3. 5. Zbytkové úrokové pozice v jednotlivých časových zónách se kompenzují mezi sousedními časovými zónami 1 a 2 a zónami 2 a 3. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice mezi časovými zónami 1 a 2, jedna kompenzovaná úroková pozice mezi časovými zónami 2 a 3 a jedna zbytková úroková pozice v každé časové zóně.
      4. 6. Zbytkové úrokové pozice v časových zónách 1 a 3 se dále kompenzují. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice mezi časovými zónami 1 a 3 a jedna zbytková úroková pozice v každé časové zóně.
      5. 7. Kapitálový požadavek k obecnému úrokovému riziku dané měny se rovná součtu
         1. a) 10 % součtu kompenzovaných úrokových pozic v každém časovém pásmu
         2. b) 40 % kompenzované úrokové pozice v časové zóně 1,
         3. c) 30 % kompenzované úrokové pozice v časové zóně 2,
         4. d) 30 % kompenzované úrokové pozice v časové zóně 3,
         5. e) 40 % kompenzované úrokové pozice mezi časovými zónami 1 a 2,
         6. f) 40 % kompenzované úrokové pozice mezi časovými zónami 2 a 3,
         7. g) 150 % kompenzované úrokové pozice mezi časovými zónami 1 a 3,
         8. h) 100 % součtu absolutních hodnot úrokových pozic v jednotlivých časových zónách zbývajících po všech kompenzacích, kterými jsou zbytková úroková pozice v časové zóně 2 po provedení kompenzací podle bodu 5 a zbytkové úrokové pozice v časových zónách 1 a 3 po provedení kompenzací podle bodu 6.
   1. II. Metoda durací

      Při měření obecného úrokového rizika metodou durací se postupuje takto:

      1. 1. Úrokové pozice se zařadí do schématu durací (durační pásma) dané měny, které obsahuje 15 pásem modifikovaných durací, podle tabulky č. 4 v této příloze.
      2. 2. Vážená úroková pozice v každém duračním pásmu se rovná součtu součinů úrokových pozic, příslušných modifikovaných durací těchto úrokových pozic a předpokládaných změn úrokových měr. Změny úrokových měr pro každé durační pásmo jsou stanoveny v tabulce č. 4 v této příloze.

         Příloha č. 20 Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku Tabulka č. 2

         Tabulka č. 4
         Modifikované durace	Předpokládaná změna úrokových měr v %	Modifikované durace	Předpokládaná změna úrokových měr v %
         zóna 1		zóna 3
         do 1 měsíce včetně	1,00	3,3 až 4,0 roky včetně	0,75
         1 až 3 měsíce včetně	1,00	4,0 až 5,2 let včetně	0,70
         3 až 6 měsíců včetně	1,00	5,2 až 6,8 let včetně	0,65
         6 až 12 měsíců včetně	1,00	6,8 až 8,6 let včetně	0,60
         		8,6 až 9,9 let včetně	0,60
         zóna 2		9,9 až 11,3 let včetně	0,60
         1,0 až 1,8 let včetně	0,90	11,3 až 16,6 let včetně	0,60
         1,8 až 2,6 let včetně	0,80	nad 16,6 let	0,60
         2,6 až 3,3 let včetně	0,75

      1. 3. Vážené úrokové pozice se kompenzují v jednotlivých duračních pásmech. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice a jedna zbytková úroková pozice v každém duračním pásmu.
      2. 4. Zbytkové úrokové pozice v jednotlivých duračních pásmech se dále kompenzují v zónách 1, 2 a 3. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice v každé zóně a jedna zbytková úroková pozice v každé zóně.
      3. 5. Zbytkové úrokové pozice v jednotlivých zónách se kompenzují mezi sousedními zónami 1 a 2 a zónami 2 a 3. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice mezi zónami 1 a 2, jedna kompenzovaná úroková pozice mezi zónami 2 a 3 a jedna zbytková úroková pozice v každé zóně.
      4. 6. Zbytkové úrokové pozice v zónách 1 a 3 se dále kompenzují. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice mezi zónami 1 a 3 a jedna zbytková úroková pozice v každé zóně.
      5. 7. Kapitálový požadavek k obecnému úrokovému riziku dané měny stanovený s použitím metody durací se rovná součtu
         1. a) 5 % součtu kompenzovaných úrokových pozic v každém duračním pásmu,
         2. b) 40 % kompenzované úrokové pozice v zóně 1,
         3. c) 30 % kompenzované úrokové pozice v zóně 2,
         4. d) 30 % kompenzované úrokové pozice v zóně 3,
         5. e) 40 % kompenzované úrokové pozice mezi zónami 1 a 2,
         6. f) 40 % kompenzované úrokové pozice mezi zónami 2 a 3,
         7. g) 150 % kompenzované úrokové pozice mezi zónami 1 a 3,
         8. h) 100 % součtu absolutních hodnot úrokových pozic v jednotlivých zónách zbývajících po všech kompenzacích, kterými jsou zbytková úroková pozice v zóně 2 po provedení kompenzací podle bodu 5 a zbytkové úrokové pozice v zónách 1 a 3 po provedení kompenzací podle bodu 6.
   1. III. Metoda marží

      Při měření obecného úrokového rizika metodou marží se postupuje takto:

      1. 1. Kapitálový požadavek k úrokovým futures obchodovaným na uznaných burzách je roven součtu marží odpovídajících těmto úrokovým futures. Metoda marží musí poskytovat odpovídající měření rizika spojeného s úrokovými futures. Tímto způsobem stanovený kapitálový požadavek je větší nebo roven kapitálovému požadavku podle metody splatností nebo metody durací nebo pomocí vlastního VaR modelu.
      2. 2. Pro účely stanovení kapitálového požadavku k měnovému riziku se úrokové pozice v cizích měnách úrokových futures do měnových pozic nezařazují.

1. D. Akciové riziko

   Přehled akciových indexů je uveden v tabulce č. 5.

   Tabulka č. 5

   Příloha č. 20 Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku Tabulka č. 2 Tabulka č. 5

   Akciové indexy
   Austrálie	All Ords	Polsko	WIG
   Belgie	BEL 20	Portugalsko	BVL General Index
   Česká republika	PX	Rakousko	ATX
   Francie	CAC 40	Řecko	General Price Index
   Hong Kong	Hang Seng	Singapore	Straits Times Index
   Irsko	ISEQ Index	Spojené státy americké	S&P 500
   Japonsko	Nikkei 225	Španělsko	IBEX 35
   Německo	DAX	Švédsko	OMX
   Nizozemí	AEX	Švýcarsko	SMI
   Maďarsko	BUX	Velká Británie	FTSE 100
   		neuvedené státy OECD	oficiální akciové indexy organizovaných trhů

1. E. Komoditní riziko
   1. I. Zjednodušená metoda

      Při měření komoditního rizika zjednodušenou metodou se kapitálový požadavek ke komoditnímu riziku dané komodity rovná součtu 15 % absolutní hodnoty součtu dlouhých a krátkých komoditních pozic dané komodity a 3 % součtu absolutních hodnot krátkých a dlouhých komoditních pozic dané komodity.

   1. II. Metoda splatností

      Při měření komoditního rizika metodou splatností se postupuje takto:

      1. 1. Pro každou komoditu se sestaví schéma splatností s časovými pásmy 0 až 1 měsíc včetně, 1 až 3 měsíce včetně, 3 až 6 měsíců včetně, 6 až 12 měsíců včetně, 1 až 2 roky včetně, 2 až 3 roky včetně a nad 3 roky, ve kterém existuje alespoň jedna komoditní pozice. Každá komoditní pozice se zařadí do příslušného časového pásma. Fyzické zásoby komodity se zařadí do prvního časového pásma.
      2. 2. Postupně se kompenzují dlouhé a krátké komoditní pozice v jednotlivých časových pásmech od nejnižšího časového pásma s tím, že zbytková pozice z nižšího časového pásma se postupně přenáší do nejbližšího vyššího časového pásma. V každém vyšším časovém pásmu se opět provádí kompenzace dlouhých a krátkých komoditních pozic včetně přenesené zbytkové pozice. Výsledkem postupných kompenzací je výsledná dlouhá nebo krátká komoditní pozice.
      3. 3. Kapitálový požadavek ke komoditnímu riziku dané komodity je dán součtem
         1. a) 1,5 % součtu dvojnásobku kompenzovaných pozic v každém časovém pásmu,
         2. b) 0,6 % součtu absolutních hodnot zbytkových pozic přenášených mezi sousedními časovými pásmy a
         3. c) 15 % absolutní hodnoty výsledné komoditní pozice.
   1. III. Metoda marží

      Při měření komoditního rizika metodou marží se postupuje takto:

      1. 1. Kapitálový požadavek ke komoditním futures obchodovaným na uznaných burzách se rovná součtu marží odpovídajících těmto komoditním futures. Metoda marží musí poskytovat odpovídající měření rizika spojeného s těmito futures a zároveň tímto způsobem stanovený kapitálový požadavek je větší nebo roven kapitálovému požadavku podle zjednodušené metody nebo vlastního VaR modelu.
      2. 2. Pro účely stanovení kapitálového požadavku k měnovému riziku se komoditní pozice v cizích měnách komoditních futures nezařazují do měnových pozic.

1. F. Opce
   1. I. Zjednodušená metoda

      Při výpočtu kapitálového požadavku k opcím zjednodušenou metodou se postupuje takto:

      1. 1. Zjednodušená metoda se použije pouze v případě, že v portfoliu jsou jen koupené opce nebo pokud všechny prodané opce jsou dokonale kompenzovány stejnými koupenými opcemi.
      2. 2. Při použití zjednodušené metody se nezahrnují pozice nástrojů zajištěné opcí a pozice podkladových nástrojů opcí do úrokových, akciových, měnových a komoditních pozic pro účely stanovení kapitálových požadavků k úrokovému, akciovému, měnovému a komoditnímu riziku.
      3. 3. Kapitálový požadavek k opci se rovná rozdílu součinu reálné hodnoty podkladového nástroje a koeficientu podle následujícího bodu a vnitřní hodnoty opce, pokud je kladný a pokud je v portfoliu zajištěný nástroj a zajišťovací opce. Pokud v portfoliu není zajištěný nástroj, avšak je v portfoliu koupená opce, kapitálový požadavek k opci je roven menší z hodnot
         1. a) reálná hodnota podkladového kupovaného nebo prodávaného nástroje násobená koeficientem podle následujícího bodu, nebo
         2. b) reálná hodnota opce.
      1. 4. Koeficient se zvolí v závislosti na druhu opce. V případě
         1. a) úrokových opcí se koeficient rovná součtu koeficientu, který odpovídá koeficientu specifického úrokového rizika podle tabulky č. 2 v této příloze a koeficientu 0,08,
         2. b) akciových opcí se koeficient rovná součtu koeficientu specifického akciového rizika a koeficientu 0,08,
         3. c) měnových opcí je koeficient roven 0,08,
         4. d) komoditních opcí je koeficient roven 0,15.
      1. 5. Kapitálový požadavek k opcím se rovná součtu kapitálových požadavků k jednotlivým opcím.
      2. 6. Kapitálový požadavek k opcím podle předchozího bodu se přičítá podle druhu opcí (úrokové, akciové, měnové a komoditní) k odpovídajícím kapitálovým požadavkům k úrokovému, akciovému, měnovému a komoditnímu riziku.
   1. II. Metoda delta plus

      Při výpočtu kapitálového požadavku k opcím metodou delta plus se postupuje takto:

      1. 1. Delta ekvivalenty opcí se zařadí do úrokových, akciových a komoditních pozic, které jsou základem pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku a obecnému úrokovému riziku, kapitálového požadavku ke specifickému akciovému riziku a obecnému akciovému riziku a kapitálového požadavku ke komoditnímu riziku.
      2. 2. Delta ekvivalenty v cizích měnách opcí se zařadí do měnových pozic, které jsou základem pro výpočet kapitálového požadavku k měnovému riziku.
      3. 3. Při použití metody delta plus se dále stanoví kapitálový požadavek k riziku gamma a vega.
      4. 4. Kladné a záporné hodnoty gamma se sečtou pro jednotlivé opce, jejichž podkladový nástroj je stejný. Pokud je tento součet záporný, počítá se kapitálový požadavek k riziku gamma, který je roven součinu jedné poloviny absolutní hodnoty gamma a druhé mocniny změny reálné hodnoty podkladového nástroje. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí
         1. a) stejnými podkladovými nástroji v případě
            1. 1. úrokových měr nástroje, úrokové pozice, které jsou zařazeny do jednoho časového pásma podle tabulky č. 3 v této příloze nebo tabulky č. 4 v této příloze v závislosti na tom, jaká metoda stanovení kapitálového požadavku k obecnému úrokovému riziku byla zvolena,
            2. 2. akcií a akciových indexů nástroje, akciové pozice, které jsou zařazeny do jednoho národního trhu,
            3. 3. cizích měn a zlata jednotlivé měny a zlato,
            4. 4. komodit jednotlivé komodity,
         1. b) změnou reálné hodnoty podkladového nástroje v případě
            1. 1. úrokových opcí, pokud je podkladovým nástrojem dluhopis, součin reálné hodnoty tohoto dluhopisu a koeficientu podle tabulky č. 3 v této příloze. Pokud je podkladovým nástrojem úroková míra, hodnota podkladového aktiva se násobí předpokládanou změnou úrokové míry podle této tabulky;
            2. 2. akciových a měnových opcí součin reálné hodnoty podkladového nástroje a koeficientu 0,08,
            3. 3. komoditních opcí součin reálné hodnoty podkladového nástroje a koeficientu 0,15.
      1. 5. Kapitálový požadavek k riziku gamma se stanoví jako součet kapitálových požadavků k riziku gamma spočtených pro opce se stejnými podkladovými nástroji.
      2. 6. Kapitálový požadavek k riziku vega se počítá pro každou opci a je roven součinu hodnoty vega, volatility reálné hodnoty podkladového nástroje (druh volatility, například denní, měsíční, implikovaná, se zvolí v závislosti na charakteru opce) a koeficientu 0,25. Kapitálový požadavek k riziku vega se rovná součtu kapitálových požadavků k riziku vega spočtených pro každou opci.
      3. 7. Kapitálové požadavky k riziku gamma a vega se přičítají podle druhu opcí (úrokové, akciové, měnové a komoditní) ke kapitálovému požadavku k obecnému úrokovému riziku, kapitálovému požadavku k obecnému akciovému riziku, kapitálovému požadavku k měnovému riziku nebo kapitálovému požadavku ke komoditnímu riziku.
   1. III. Metoda analýzy situací

      Při výpočtu kapitálového požadavku k opcím metodou analýzy situací se postupuje takto:

      1. 1. Situační síť se sestaví odděleně pro každý podkladový nástroj opcí. První dimenzí situační sítě je reálná hodnota podkladového nástroje a druhou dimenzí je volatilita reálné hodnoty podkladového nástroje. Pro vymezení první dimenze situační sítě se považuje za dostatečný rozsah intervalu + 8 % a v případě komodit + 15 % aktuální reálné hodnoty podkladového nástroje od aktuální reálné hodnoty podkladového nástroje, pro vymezení druhé dimenze rozsah intervalu + 25 % aktuální volatility reálné hodnoty podkladového nástroje od aktuální volatility reálné hodnoty podkladového nástroje. Každý interval se rozdělí na nejméně šest stejně velkých částí s tím, že aktuální reálná hodnota a aktuální volatilita reálné hodnoty podkladového nástroje tvoří středy obou intervalů. Situační síť obsahuje nejméně 49 bodů.
      2. 2. Pro každý bod situační sítě se vypočte očekávaná ztráta odpovídajícího portfolia opcí a vybere se maximální očekávaná ztráta. Očekávanou ztrátou portfolia opcí se rozumí rozdíl mezi aktuální hodnotou portfolia opcí a hodnotou portfolia opcí v každém z bodů situační sítě.
      3. 3. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku opcí se počítá, pokud podkladovými nástroji těchto opcí jsou úrokové nebo akciové nástroje. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku takových opcí je roven součtu součinů absolutních hodnot delta ekvivalentů úrokových nebo akciových podkladových nástrojů opcí a koeficientů specifického úrokového rizika podle tabulky č. 2 v této příloze nebo koeficientů specifického akciového rizika. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku úrokových opcí se přičte ke kapitálovému požadavku ke specifickému úrokovému riziku. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku akciových opcí se přičte ke kapitálovému požadavku ke specifickému akciovému riziku.
      4. 4. Nejvyšší očekávané ztráty podle bodu 2 vypočtené pro jednotlivé podkladové nástroje se přičítají podle druhu opcí (úrokové, akciové, měnové a komoditní) ke kapitálovému požadavku k obecnému úrokovému riziku, kapitálovému požadavku k obecnému akciovému riziku, kapitálovému požadavku k měnovému riziku nebo kapitálovému požadavku ke komoditnímu riziku.
      5. 5. Při použití metody analýzy situací se delta ekvivalenty opcí nezařazují do úrokových, akciových, měnových a komoditních pozic pro účely stanovování kapitálových požadavků k obecnému úrokovému, obecnému akciovému, měnovému a komoditnímu riziku.
   1. IV. Metoda marží

      Při výpočtu kapitálového požadavku k opcím metodou marží se postupuje takto:

      1. 1. Metodu marží lze použít pouze pro stanovení kapitálového požadavku k opcím obchodovaným na uznaných burzách. Kapitálový požadavek takové opce se rovná marži. Metoda marží musí poskytovat odpovídající měření rizika spojeného s opcemi. Tímto způsobem stanovený kapitálový požadavek je větší nebo roven kapitálovému požadavku podle zjednodušené metody, metody delta plus, metody analýzy situací nebo interního VaR modelu.
      2. 2. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku opcí se počítá, pokud podkladovými nástroji jsou úrokové nebo akciové nástroje. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku takových opcí je roven součtu součinů absolutních hodnot delta ekvivalentů úrokových nebo akciových opcí a koeficientů specifického rizika podle tabulky č. 2 v této příloze nebo koeficientů podle § 143. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku opcí se přičte ke kapitálovému požadavku ke specifickému úrokovému riziku nebo ke kapitálovému požadavku ke specifickému akciovému riziku v závislosti na podkladovém nástroji.
      3. 3. Marže se přičítají podle druhu opcí (úrokové, akciové, měnové a komoditní) ke kapitálovému požadavku k obecnému úrokovému riziku, kapitálovému požadavku k obecnému akciovému riziku, kapitálovému požadavku k měnovému riziku nebo kapitálovému požadavku ke komoditnímu riziku.
      4. 4. Při použití metody marží se delta ekvivalenty opcí nezařazují do úrokových, akciových, měnových a komoditních pozic pro účely stanovování kapitálových požadavků k obecnému úrokovému, obecnému akciovému, měnovému a komoditnímu riziku.

Příloha č. 21

Požadavky na používání vlastních modelů

1. I. Kvalitativní požadavky
   1. 1. Předpokladem pro používání vlastního VaR modelu při výpočtu kapitálového požadavku k tržnímu riziku nebo specifickému úrokovému či akciovému riziku pro účely této vyhlášky je splnění těchto kvalitativních požadavků:
      1. a) model je nedílnou součástí denního procesu měření rizik povinné osoby a výstupy z něj slouží pro informování vrcholného vedení o míře podstupovaných rizik,
      2. b) povinná osoba má útvar řízení rizik nezávislý na útvaru obchodování. Útvar řízení rizik podává hlášení přímo vrcholnému vedení, je odpovědný za vytvoření a implementaci systému řízení rizik povinné osoby, denně zpracovává a analyzuje výstupy modelu, navrhuje odpovídající opatření k úpravě vnitřních limitů;
      3. c) vrcholné vedení se aktivně zúčastňuje procesu řízení rizik. Denní hlášení připravovaná útvarem řízení rizik jsou posuzována vedoucími zaměstnanci, kteří mají pravomoc snížit limity jednotlivým obchodníkům včetně pravomoci snížit limity celkových pozic povinné osoby;
      4. d) povinná osoba má dostatečný počet zaměstnanců, kteří byli vyškoleni v oblasti používání modelů pro obchodování, řízení rizik, vypořádání obchodů a v oblasti vnitřního auditu se zaměřením na modely stanovení kapitálových požadavků,
      5. e) povinná osoba stanovila postupy pro monitorování vnitřních procedur a vnitřních kontrolních mechanizmů a zajištění jejich souladu s fungováním systému řízení rizik,
      6. f) historická data o modelu dokazují, že model je při měření rizik dostatečně přesný,
      7. g) povinná osoba pravidelně provádí dostatečně náročné stresové testování modelu, jehož výsledky jsou posuzovány vrcholným vedením a následně promítány do vnitřních postupů a procesu řízení rizik včetně stanovování limitů,
      8. h) povinná osoba zajistí, aby součástí pravidelného provádění vnitřního auditu bylo nezávislé prověření celkového systému řízení rizik povinné osoby.
   1. 2. Vnitřní audit musí zahrnovat posouzení činnosti obchodních útvarů a posouzení činnosti útvaru řízení rizik. Posouzení celkového procesu řízení rizik prováděné alespoň jednou za rok musí zahrnovat
      1. a) prověření dostatečnosti dokumentace systému řízení rizik, organizace útvaru řízení rizik a jeho činností,
      2. b) způsob začlenění výstupů měření tržního a specifického rizika do denního procesu řízení povinné osoby a do informačního systému povinné osoby,
      3. c) prověření procesu schvalování systémů pro měření rizik a systémů stanovování reálných hodnot, které jsou využívány obchodním útvarem a útvarem vypořádání obchodů,
      4. d) posouzení míry zahrnutí tržního a specifického rizika pokrývaných modelem a způsob schvalování změn v procesu řízení rizik,
      5. e) posouzení přesnosti a úplnosti dat používaných modelem, přesnosti a vhodnosti používaných volatilit a korelací, přesnosti a citlivosti algoritmů výpočtu rizik podstupovaných povinnou osobou,
      6. f) posouzení postupu hodnocení jednotnosti, ucelenosti, včasnosti a spolehlivosti zdrojových dat používaných modelem včetně nezávislosti těchto dat,
      7. g) posouzení procesu, který povinná osoba používá k hodnocení zpětného testování.

1. II. Specifikace faktorů tržního rizika

   Povinná osoba zabezpečí, aby vlastní VaR model používaný při výpočtu kapitálového požadavku k tržnímu riziku nebo specifickému úrokovému či akciovému zohledňoval dostatečné množství rizikových faktorů tržního rizika v závislosti na rozsahu aktivit povinné osoby na jednotlivých trzích a charakteru těchto trhů; přitom musí být splněny alespoň tyto podmínky:

   1. a) v případě úrokového rizika model zohledňuje rizikové faktory odpovídající úrokovým mírám v každé měně, ve které má povinná osoba významné úrokové pozice. Konstrukce výnosové křivky vychází z některé všeobecně používané metody. Pro významné úrokové pozice v hlavních měnách a na významných trzích musí být výnosová křivka dělena na nejméně šest časových segmentů, aby postihla změny volatility úrokových měr podél výnosové křivky. Model musí zohledňovat bázické riziko, nebo-li riziko vyplývající z neparalelních pohybů různých výnosových křivek;
   2. b) v případě měnového rizika model zohledňuje rizikové faktory odpovídající pozicím povinné osoby v jednotlivých cizích měnách a ve zlatě,
   3. c) v případě akciového rizika model zohledňuje rizikové faktory odpovídající alespoň každému trhu s akciemi, na kterém má povinná osoba významné pozice,
   4. d) v případě komoditního rizika model zohledňuje rizikové faktory odpovídající alespoň každé komoditě, ve které má povinná osoba významné pozice, a současně zohledňuje riziko vyplývající z neparalelních pohybů příbuzných, nikoliv však identických, komodit a riziko změn forwardových cen vyplývajících z nesouladu ve splatnostech s tím, že model musí vždy rovněž zohledňovat charakteristiku jednotlivých komoditních trhů, zvláště termíny dodávek a možnosti obchodníků uzavírat pozice.

1. III. Kvantitativní požadavky
   1. 1. Povinná osoba zabezpečí, aby vlastní VaR model používaný při výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu nebo specifickému úrokovému či akciovému riziku splňoval alespoň tyto kvantitativní požadavky:
      1. a) riziková hodnota je počítána denně,
      2. b) pro výpočet rizikové hodnoty je používán jednostranný konfidenční interval na hladině spolehlivosti 99 %,
      3. c) pro výpočet rizikové hodnoty je deset pracovních dní nejkratším obdobím držení nástrojů. Povinná osoba může použít rizikovou hodnotu vypočítanou za kratší období držení s tím, že takovou rizikovou hodnotu koriguje na ekvivalent 10 dnů pomocí druhé odmocniny poměru období;
      4. d) historické období pozorování (období vzorku) pro výpočet rizikové hodnoty je alespoň 1 rok. Jsou-li používány systémy vážení nebo jiné metody pro historické období pozorování, efektivní období pozorování je alespoň 1 rok, což znamená, že vážený průměr časového zpoždění jednotlivých pozorování je alespoň 6 měsíců. Povinná osoba může počítat rizikovou hodnotu za použití údajů kratšího efektivního období, pokud je tento postup zdůvodnitelný, například značnou změnou cenové volatility;
      5. e) datové soubory se obnovují alespoň jednou za tři měsíce, případně častěji, pokud dochází ke značným změnám tržních podmínek,
      6. f) jsou používány modely založené na maticích variance-kovariance, na historických simulacích nebo na simulacích Monte Carlo,
      7. g) model přesně podchycuje rizika spojená s opcemi. Pro stanovení opčních rizik model splňuje nejméně tyto podmínky:
         1. 1. podchycuje nelineární cenové charakteristiky opčních pozic, alespoň riziko gamma a vega,
         2. 2. pracuje s opčními pozicemi nebo pozicemi, které vykazují charakteristiku podobnou opcím, jako by je povinná osoba držela nejméně po dobu 10 pracovních dnů,
         3. 3. bere v úvahu soubor rizikových faktorů, které podchycují volatility úrokových měr a cen podkladových nástrojů opcí.
   1. 2. Kapitálový požadavek je určen denně a je roven vyšší hodnotě z
      1. a) rizikové hodnoty předchozího dne, zvýšené o dodatečnou přirážku pro specifické úrokové či akciové riziko, pokud je aplikována, nebo
      2. b) součtu průměrné denní rizikové hodnoty za předchozích 60 pracovních dnů násobené multiplikačním faktorem zvýšeným o plus faktor, a dodatečné přirážky pro specifické úrokové či akciové riziko, pokud je aplikována.
   1. 3. Nejnižší hodnota multiplikačního faktoru podle předchozího odstavce je 3. Povinná osoba zvýší tuto hodnotu o plus faktor nabývající hodnot 0 až 1 podle tabulky v této příloze v závislosti na počtu převýšení během posledních 250 pracovních dnů. Převýšení představuje jednodenní změnu hodnoty portfolia, která je vyšší než hodnota vypočtená na základě modelu.
   2. 4. Povinná osoba oznámí České národní bance jakákoliv zvýšení počtu převýšení, pokud znamenají zvýšení plus faktoru, do 5 pracovních dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala.

      Příloha č. 21 Požadavky na používání vlastních modelů

      Tabulka
      Hodnoty plus faktoru
      Počet překročení	Plus faktor
      méně než 5	0,00
      5	0,40
      6	0,50
      7	0,65
      8	0,75
      9	0,85
      10 a více	1,00

1. IV. Dodatečná kritéria pro stanovení kapitálových požadavků ke specifickému riziku na základě vlastního modelu
   1. 1. Povinná osoba zabezpečí, aby vlastní VaR model používaný při výpočtu kapitálových požadavků k specifickému úrokovému či akciovému riziku splňoval alespoň tato dodatečná kritéria:
      1. a) model objasňuje historické cenové pohyby v portfoliu, zejména pomocí testů dobré shody (goodness of fit),
      2. b) model je citlivý na změny ve struktuře portfolia a stanovuje vyšší kapitálové požadavky pro portfolio se zvýšenou koncentrací,
      3. c) model zohledňuje změny během celého úvěrového cyklu, aby v případě sestupné fáze cyklu nebyla podceňována velikost rizika. Lze použít simulaci nejhorších událostí;
      4. d) model je schopen zachytit idiosynkratické riziko, neboli je citlivý na rozdíly mezi obdobnými, ne však plně identickými pozicemi,
      5. e) model je schopen zachytit riziko události (event risk), nebo-li riziko, že dojde k významné změně reálné hodnoty dluhopisu či akcie v důsledku neočekávané události,
      6. f) pomocí zpětného testování se ověřuje, zda je specifické riziko správně odhadováno.
   1. 2. Pokud riziko události není vlastním VaR modelem podchyceno, protože přesahuje desetidenní období držení a konfidenční interval na hladině spolehlivosti 99 % (méně pravděpodobné, ale vysoce rizikové události), dopad takovýchto událostí se zohledňuje při vnitřním stanovení kapitálu.
   2. 3. Vlastní VaR model by měl konzervativně hodnotit riziko vznikající z méně likvidních pozic anebo pozic s omezenou cenovou transparentností. Kromě toho jsou dodrženy požadavky na data. Pokud jsou používány odhady nebo zástupné indikátory, musí se používat s náležitou opatrností a pouze v případech, kdy dostupná data nepostačují nebo neodrážejí skutečnou volatilitu pozice nebo portfolia.
   3. 4. Povinná osoba při výpočtu kapitálových požadavků také zohledňuje riziko selhání (default risk) vyplývající z pozic v obchodním portfoliu. Povinná osoba může při výpočtu tohoto dodatečného kapitálového požadavku k riziku selhání zohlednit, do jaké míry bylo riziko selhání již zahrnuto do výpočtu hodnoty VaR, zejména u těch pozic, které by mohly být a byly by uzavřeny do 10 dnů v případě nepříznivých tržních podmínek.
   4. 5. Metody pro zachycení dodatečného rizika selhání si povinná osoba stanovuje sama. Pokud zachycuje riziko selhání pomocí přirážky, tato přirážka pak není násobena multiplikačním faktorem ani není zahrnuta do hodnoty VaR pro zpětné testování.
   5. 6. Bez ohledu na používanou metodu, povinná osoba je schopna prokázat, že dosáhla standardu srovnatelného s přístupem IRB (za předpokladu stejné úrovně rizika), případně zohledňujícího vliv likvidity, koncentrace, zajištění a nelinearity.
   6. 7. Pokud povinná osoba nezachycuje dodatečné riziko selhání pomocí interně vyvinuté metody, vypočte přirážku pomocí postupů, které jsou v souladu se standardizovaným přístupem nebo přístupem IRB.
   7. 8. Kapitálový požadavek k sekuritizovaným expozicím, které by byly podle části, která upravuje sekuritizaci odčitatelnou položkou od součtu původního a doplňkového kapitálu, nebo by se jim přiřadila riziková váha 1250 %, nesmí být nižší, než kdyby se s nimi zacházelo podle části, která upravuje sekuritizaci.
   8. 9. Požadavek podle předchozího bodu nemusí být uplatněn, pokud povinná osoba, která s těmito sekuritizovanými expozicemi obchoduje,
      1. a) je schopna oprávněnému orgánu dohledu prokázat, že existuje obousměrný likvidní trh pro sekuritizované expozice nebo, v případě syntetických sekuritizací spočívajících pouze na úvěrových derivátech, pro samotné sekuritizované expozice či všechny jejich rizikové složky; za oboustranný trh je považován trh, na němž existují nezávislé, bona fide, nabídky koupit nebo prodat, takže lze během jednoho dne určit cenu přiměřeně odpovídající poslední prodejní ceně nebo současným konkurenčním bona fide nabídkám (bid/offer) a obchod lze za tuto cenu vypořádat v relativně krátkém čase v souladu s obchodními zvyklostmi,
      2. b) má dostatek tržních dat, aby bylo zajištěno, že plně zachycuje riziko selhání těchto expozic ve své interní metodě měření tohoto rizika.
   1. 10. Povinná osoba provádí denně zpětné testování celého portfolia nebo subportfolií dluhopisů a akcií obsahujících specifické riziko. Pokud povinná osoba člení tato subportfolia do dalších kategorií, provádí odděleně zpětné testování těchto kategorií. Změnu struktury subportfolií lze provést, pokud záměr provést tuto změnu byl oznámen a doložen oprávněnému orgánu dohledu a ten tento záměr neodmítl. Povinná osoba vždy o tomto záměru současně informuje Českou národní banku. Vlastní VaR model pro stanovení kapitálových požadavků ke specifickému riziku se stává neadekvátním pro měření specifického rizika od okamžiku, kdy počet převýšení pro celé portfolio nebo alespoň jedno subportfolio přesáhne za posledních 250 dnů počet 10. Tuto skutečnost oznámí povinná osoba neprodleně České národní bance.
   2. 11. Nedostatky VaR modelu povinná osoba odstraňuje neprodleně, má zajištěn dostatek kapitálu pro pokrytí specifického rizika.

1. V. Stresové testování
   1. 1. Povinná osoba používající vlastní VaR model při výpočtu kapitálového požadavku k tržnímu riziku nebo specifickému úrokovému či akciovému riziku má k dispozici komplexní program stresového testování. Stresové testování slouží k identifikaci událostí a vlivů, které mají značný dopad na povinnou osobu.
   2. 2. Stresové scénáře
      1. a) berou v úvahu faktory, které mohou mít za následek značné ztráty povinné osoby nebo mohou značně ztížit řízení rizik, zejména sníženou likvidnost trhů v případech krize, riziko koncentrace, jednostranné trhy,
      2. b) zahrnutí události s nízkou pravděpodobností výskytu ve všech hlavních druzích rizik,
      3. c) objasňují vliv takových událostí na pozice povinné osoby, které mají lineární i nelineární cenovou charakteristiku.
   1. 3. Povinná osoba využívá stresové kvantitativní testy, které identifikují možné dopady na povinnou osobu způsobené pohyby reálných hodnot, úrokových měr, volatilit, korelací a podobně. Dále využívá kvalitativní testy, kterými se prověřuje adekvátnost kapitálového vybavení povinné osoby a stanoví se možnosti snížení jejího rizika a ochrany kapitálu před možnými ztrátami. Stresové testy musí být nedílnou součástí strategie vrcholného vedení a o jejich výsledcích musí být pravidelně informováno vrcholné vedení.
   2. 4. Povinná osoba ověřuje prostřednictvím série vlastních stresových scénářů svoji odolnost vůči nepříznivým změnám tržních podmínek a stanovuje stresové testy, které ovlivní hodnotu jejího portfolia nejnepříznivěji.

1. VI. Zpětné testování

   Zpětné testování poskytuje pro každý obchodní den srovnání měření jednodenní rizikové hodnoty stanovené na základě pozic povinné osoby ke konci obchodního dne s hodnotou portfolia následujícího obchodního dne. Povinná osoba provádí zpětné testování jak skutečných, tak i hypotetických změn hodnoty portfolia, pokud to oprávněný orgán dohledu požaduje. Zpětné testování jak skutečných, tak hypotetických změn hodnoty portfolia je založeno na porovnání hodnoty portfolia na konci obchodního dne a jeho hodnoty na konci následujícího obchodního dne za předpokladu nezměněných pozic.

1. VII. Ověření modelu
   1. 1. Vlastní VaR model musí být dostatečně ověřen osobou, která je nezávislá na procesu vývoje. Model by měl být ověřen poté, co byl vyvinut a dále pak pravidelně, zejména v případech, kdy došlo k závažným změnám modelu nebo k strukturálním změnám na trhu či ve složení portfolií. Ověření modelu se neomezuje pouze na zpětné testování, ale mělo by obsahovat mimo jiné i ověření, že
      1. a) předpoklady, na kterých je model vybudován, jsou správné a neodhadují riziko špatně,
      2. b) v závislosti na struktuře portfolií a podstupovaném riziku je prováděna dodatečná validace modelu nad rámec zpětného testování podle této vyhlášky,
      3. c) jsou používána hypotetická portfolia k ujištění, že daný model je schopen podchytit specifické faktory jednotlivých portfolií, zejména riziko koncentrace nebo bázické riziko.
   1. 2. Záměr používat vlastní VaR model povinná osoba doloží zprávou auditora nebo jiné osoby, kteří dlouhodobě poskytují služby v oblasti modelování, o ověření přesnosti modelu, pokud Česká národní banka od tohoto požadavku neupustí. Tato zpráva obsahuje zejména vyjádření, zda
      1. a) struktura vlastního modelu je přiměřená aktivitám povinné osoby,
      2. b) model splňuje kvalitativní požadavky, kvantitativní požadavky a popřípadě dodatečná kritéria v souladu s touto vyhláškou,
      3. c) povinná osoba specifikuje faktory tržního rizika a provádí stresové testování v souladu s touto vyhláškou,
      4. d) model poskytuje spolehlivou informaci o výši kapitálového požadavku k tržnímu, popřípadě specifickému riziku.

Příloha č. 22

Podrobnější vymezení požadavků na jednotlivé přístupy pro výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku

1. I. Přístup základního ukazatele
   1. a) Kapitálový požadavek k operačnímu riziku podle přístupu BIA je roven 15 % z hodnoty relevantního ukazatele.
   2. b) Relevantní ukazatel se při přístupu BIA stanovuje jako tříletý průměr součtu čistého úrokového a čistého neúrokového výnosu a při výpočtu se postupuje takto:
      1. 1. průměr je počítán z údajů za poslední 3 účetní období, které jsou ověřeny auditorem. Pokud ani po zákonem stanovené lhůtě nejsou k dispozici údaje uvedené v účetní závěrce povinné osoby ověřené auditorem, použijí se údaje povinné osoby neověřené auditorem. Pokud povinná osoba začala vykonávat svoji činnost až ve sledovaných účetních obdobích, stanovuje relevantní ukazatel na základě svého plánu, případně upraveného podle požadavků České národní banky; povinná osoba tento postup uplatňuje do okamžiku, než má k dispozici údaje za poslední 3 účetní období;
      2. 2. je-li součet čistého úrokového a čistého neúrokového výnosu za účetní období záporný nebo roven nule, není tato hodnota do výpočtu tříletého průměru zahrnována. V takovém případě se relevantní ukazatel stanovuje jako součet dosažených kladných hodnot dělený počtem těchto kladných hodnot;
      3. 3. čistý úrokový a čistý neúrokový výnos odpovídá součtu položek podle tabulky č. 1 v této příloze; každá položka je do součtu zahrnuta se svým příslušným kladným nebo záporným znaménkem a v souladu s následujícími ustanoveními;
      4. 4. relevantní ukazatel je počítán před odečtením
         1. 4.1 nákladů na tvorbu opravných položek a rezerv,
         2. 4.2 provozních nákladů. Hodnotu relevantního ukazatele lze snížit o náklady na outsourcing poskytovaný osobou s úzkým propojením s povinnou osobou, zahraniční bankou, zahraničním obchodníkem s cennými papíry nebo finanční institucí, která má sídlo v jiném než členském státě, nad níž příslušný orgán dohledu vykonává srovnatelný dohled;
      1. 5. do výpočtu hodnoty relevantního ukazatele se nezahrnují tyto položky:
         1. 5.1 realizovaný zisk nebo ztráta z prodeje nástrojů investičního portfolia,
         2. 5.2 mimořádné a nepravidelné výnosy,
         3. 5.3 výnosy z pojistného plnění;
      1. 6. do výpočtu hodnoty relevantního ukazatele se zahrnují zisky nebo ztráty z přecenění finančních nástrojů na reálnou hodnotu, které jsou zahrnuty do výkazu zisku nebo ztráty.

         Příloha č. 22 Podrobnější vymezení požadavků na jednotlivé přístupy pro výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku

         	Tabulka č. 1
         1.	Výnosy z úroků a podobné výnosy
         2.	Náklady na úroky a podobné náklady
         3.	Výnosy z akcií a podílů
         4.	Výnosy z poplatků a provizí
         5.	Náklady na poplatky a provize
         6.	Čistý zisk nebo ztráta z finančních operací
         7.	Ostatní provozní výnosy

1. II. Standardizovaný přístup
   1. a) Kapitálový požadavek k operačnímu riziku podle standardizovaného přístupu se určuje jako tříletý průměr ročních součtů kapitálových požadavků k operačnímu riziku pro jednotlivé linie podnikání vymezené v tabulce č. 2, ve které jsou také uvedeny rizikové váhy (parametry ß) pro jednotlivé linie podnikání.
   2. b) Kapitálový požadavek se stanovuje podle ustanovení pro přístup BIA s těmito odchylkami:
      1. 1. pro výpočet kapitálového požadavku pro jednotlivou linii podnikání v jednotlivém účetním období se použije procento (riziková váha - parametr β) vymezené pro danou linii v tabulce č. 2 v této příloze;
      2. 2. je-li hodnota kapitálového požadavku za účetní období v linii podnikání záporná v důsledku záporné hodnoty součtu čistého úrokového a čistého neúrokového výnosu, nabývá kapitálový požadavek vypočtený pro danou jednotlivou linii podnikání a dané účetní období zápornou hodnotu; tato hodnota se zahrne do dalšího výpočtu bez jakéhokoliv omezení;
      3. 3. je-li však v daném účetním období záporný i součet kapitálových požadavků za všechny linie podnikání, pak se při výpočtu tříletého průměru, neboli při výpočtu celkového kapitálového požadavku, v čitateli nahradí skutečně dosažená (záporná) hodnota součtu kapitálových požadavků za dané účetní období nulou. Jmenovatel se nemění, neboli součet kapitálových požadavků za 3 účetní období se vždy dělí třemi.

         Příloha č. 22 Podrobnější vymezení požadavků na jednotlivé přístupy pro výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku

         Tabulka č. 2
         Linie podnikání	Seznam činností	Parametr β
         Podnikové financování	Upisování finančních nástrojů a/nebo umisťování finančních nástrojů na základě neodvolatelného závazku, služby související s upisováním, investiční poradenství, poradenství osobám v oblasti kapitálové struktury, strategie a v souvisejících otázkách, poradenství a služby týkající se fúzí a koupě podniků, investiční průzkum a finanční analýzy či jiné formy základních doporučení ohledně transakcí s finančními nástroji.	18%
         Obchodování na finančních trzích	Obchodování na vlastní účet, peněžní zprostředkování (money broking), přijímání a zpracovávání pokynů vztahujících se k jednomu či více finančním nástrojům, provádění klientských pokynů,umisťování finančních nástrojů bez neodvolatelného závazku, provozování mnohostranných obchodních systémů(operation of Multilateral Trading Facilities - MTFs).	18%
         Retailové makléřství (činnosti pro jednotlivé fyzické osoby nebo malé a střední podnikatele, pokud expozice vůči nim splňují kritéria retailových expozic podle standardizovaného přístupu)	Přijímání a zpracování pokynů vztahujících se k jednomu či více finančním nástrojům, provádění klientských pokynů, umisťování finančních nástrojů bez neodvolatelného závazku.	12%
         Podnikové bankovnictví	Přijímání vkladů od veřejnosti, poskytování úvěrů, finanční leasing, záruky a přísliby.	15%
         Retailové bankovnictví (činnosti pro jednotlivé fyzické osoby nebo malé a střední podnikatele, pokud expozice vůči nim splňují kritéria retailových expozic podle standardizovaného přístupu)	Přijímání vkladů od veřejnosti, poskytování úvěrů, finanční leasing, záruky a přísliby.	12%
         Zúčtovací služby pro třetí osoby	Platební styk a zúčtování pro třetí osoby, vydávání a správa platebních prostředků pro třetí osoby.	18%
         Služby z pověření	Úschova, správa a uložení finančních nástrojů na účet klienta, včetně opatrovnictví a souvisejících služeb, zejména obhospodařování peněžních toků (cash management).	15%
         Obhospodařování aktiv	Obhospodařování portfolií, obhospodařování podílů ve fondech kolektivního investování, ostatní formy obhospodařování aktiv.	12%

   1. c) Pro členění do linií podnikání jsou stanoveny tyto požadavky:
      1. 1. všechny činnosti jsou začleněny do linií podnikání tak, aby na jedné straně nedocházelo k překrývání, a na druhé straně žádná činnost nebyla vynechána.
      2. 2. každá činnost, kterou nelze jednoznačně začlenit do žádné linie podnikání standardizovaného rámce vymezeného v tabulce č. 2 v této příloze, avšak představuje podpůrnou funkci pro jinou činnost do tohoto rámce zahrnutou, se zařadí do stejné linie podnikání jako ta činnost, kterou podporuje. Pokud taková činnost podporuje více linií podnikání, je její začlenění uskutečněno podle objektivního kritéria;
      3. 3. pokud některou činnost nelze začlenit do konkrétní linie podnikání, použije se ta linie podnikání, která vede k největšímu kapitálovému požadavku. Shodná linie podnikání se použije pro zařazení všech souvisejících podpůrných činností;
      4. 4. při alokaci relevantního ukazatele do linií podnikání lze využívat vnitřní ceny. Náklady generované v jedné linii podnikání, které věcně souvisejí s jinou linií podnikání, mohou být převedeny do té linie, se kterou věcně souvisejí, například pomocí postupů založených na vnitřním převodu nákladů mezi liniemi podnikání;
      5. 5. začleňování činností do linií podnikání pro účely stanovení kapitálových požadavků k operačnímu riziku musí být v souladu se zásadami, které povinná osoba uplatňuje při výpočtu kapitálového požadavku k úvěrovému a tržnímu riziku,
      6. 6. povinná osoba má stanoveny a zdokumentovány konkrétní zásady pro členění činností a alokaci relevantního ukazatele do standardizovaného rámce vymezeného v tabulce č. 2 v této příloze. Tyto zásady schvaluje představenstvo nebo výbor, na který představenstvo tuto pravomoc delegovalo, a jsou přezkoumávány a případně upravovány v návaznosti na nové či změněné podnikatelské činnosti nebo rizika. Proces členění činností a alokace relevantního ukazatele do standardizovaného rámce vymezeného v tabulce č. 2 v této příloze podléhá také nezávislému přezkoumávání.
   1. d) Požadavky pro používání standardizovaného přístupu jsou tyto:
      1. 1. povinná osoba je schopna prokázat, že naplňuje požadavky na členění do linií podnikání stanovené v této příloze,
      2. 2. povinná osoba má řádně zdokumentovaný systém vyhodnocování a řízení operačního rizika s jasně stanovenými odpovědnostmi pro tento systém. Povinná osoba určuje míru podstupovaného operačního rizika a zaznamenává odpovídající údaje týkající se tohoto rizika, včetně údajů o událostech s významným dopadem. Tento systém podléhá pravidelnému nezávislému přezkoumávání;
      3. 3. systém vyhodnocování operačního rizika je přímo začleněn do procesů řízení rizik povinné osoby. Jeho výstupy jsou nedílnou součástí procesu sledování a kontroly rizikového profilu povinné osoby z hlediska operačního rizika;
      4. 4. povinná osoba má zaveden systém hlášení, který poskytuje vedení a dalším příslušným zaměstnancům informace o operačním riziku. Povinná osoba má zavedeny postupy pro zajištění odpovídajících opatření v návaznosti na informace obsažené v hlášeních.

1. III. Alternativní standardizovaný přístup
   1. a) Požadavky pro používání přístupu ASA jsou tyto:
      1. 1. povinná osoba prokáže splnění požadavků pro používání standardizovaného přístupu,
      2. 2. povinná osoba prokáže, že naprostá většina jejích činností spadá do
         1. 2.1 linie podnikání retailové bankovnictví,
         2. 2.2 linie podnikání podnikové bankovnictví, nebo
         3. 2.3 linií podnikání retailové bankovnictví a podnikové bankovnictví.

         Tento požadavek je naplněn, pokud hodnota relevantního ukazatele z činností za linii nebo linie vybrané povinnou osobou podle 2.1 až 2.3 je alespoň 90 % hodnoty relevantního ukazatele stanoveného podle přístupu BIA za všechny činnosti;

      1. 3. povinná osoba prokáže, že významná část činností retailového nebo podnikového bankovnictví je tvořena expozicemi, se kterými je spojena vysoká pravděpodobnost selhání,
      2. 4. povinná osoba používá shodný výběr linie nebo linií podle bodu 2 pro účely prokazování jednotlivých kvantitativních podmínek pro používání přístupu ASA podle bodu 2 a 3 i pro účely určování kapitálového požadavku podle písmene b) a c),
      3. 5. povinná osoba prokáže, že používání přístupu ASA představuje zkvalitněné východisko pro vyhodnocování operačního rizika.
   1. b) Celkový kapitálový požadavek při přístupu ASA se určuje podle ustanovení pro standardizovaný přístup s tím, že namísto relevantního ukazatele se pro linii nebo linie vybrané povinnou osobou podle písmene a) bodu 2 použije alternativní ukazatel.
   2. c) Alternativní ukazatel odpovídá normalizovanému ukazateli výnosu, který je roven součinu koeficientu 0,035 a dlužné částky poskytnutých úvěrů v linii nebo liniích vybraných povinnou osobou podle písmene a) bodu 2; do linie podnikové bankovnictví se začleňují též cenné papíry v investičním portfoliu.

1. IV. Pokročilý přístup
   1. a) Požadavky pro používání přístupu AMA jsou kvalitativní a kvantitativní.
   2. b) Kvalitativní požadavky pro používání přístupu AMA jsou tyto:
      1. 1. systém měření operačního rizika je přímo začleněn do každodenních procesů řízení rizik,
      2. 2. povinná osoba má ustanovenu nezávislou funkci s odpovědností za řízení operačního rizika,