Vyhláška o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry

Příloha č. 19

Požadavky na externí ratingy a jejich používání v sekuritizaci

1. 1. Požadavky na externí ratingy

   Externí rating lze používat při výpočtu hodnoty rizikově vážených sekuritizovaných expozic, pokud jsou splněny tyto podmínky:

   1. a) je soulad mezi typy plateb, které jsou zohledněny v externím ratingu, a typy plateb, které přísluší instituci z dané sekuritizované pozice v rámci smluvních ujednání,
   2. b) externí rating je veřejně dostupný; externí rating se považuje za veřejně dostupný pouze tehdy, pokud byl zveřejněn v dostupné formě a je zahrnut do přechodové matice (transition matrix) příslušné zapsané ratingové agentury. Externí rating dostupný pouze omezenému okruhu uživatelů se nepovažuje za veřejně dostupný a
   3. c) externí rating není založen, anebo částečně založen, na osobním zajištění poskytnutém povinnou osobou; pokud by taková skutečnost nastala, povinná osoba zachází s relevantní expozicí tak, jako kdyby externí rating neměla, a použije odpovídající rizikovou váhu pro expozici bez externího ratingu.

1. 2. Požadavky na používání externích ratingů
   1. a) Povinná osoba si může vybrat jednu nebo více zapsaných ratingových agentur, jejichž externí ratingy bude používat pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic.
   2. b) Povinná osoba při využívání externích ratingů postupuje na základě jednotného přístupu.
   3. c) Povinná osoba by neměla používat v rámci jednoho schématu sekurizitace pro pozici v jedné tranši externí rating od jedné zapsané ratingové agentury a pro pozici v druhé tranši externí rating od jiné zapsané ratingové agentury, bez ohledu na to, zdali tato pozice obdržela externí rating od první zapsané ratingové agentury či nikoliv. Pokud však pro danou pozici existuje externí rating
      1. 1. od dvou vybraných zapsaných ratingových agentur, povinná osoba použije horší externí rating, nebo
      2. 2. od více než 2 vybraných zapsaných ratingových agentur, povinná osoba použije druhý nejlepší externí rating.
   1. d) Pokud je uznatelné zajištění poskytnuto přímo jednotce pro speciální účel a je zohledněno v externím ratingu příslušné pozice, tento externí rating se zohledňuje při stanovení rizikové váhy. Externí rating není možné zohlednit, pokud zajištění
      1. 1. není uznatelné, nebo
      2. 2. není poskytnuto jednotce pro speciální účel, ale přímo příslušné sekuritizované pozici.

Příloha č. 20

Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku

1. A. Vypořádací riziko

   Konverzní faktory pro výpočet kapitálového požadavku k vypořádacímu riziku jsou uvedeny v tabulce č. 1 v této příloze.

   Příloha č. 20 Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku

   Tabulka č. 1
   Počet pracovních dnů po stanoveném dni vypořádání	Konverzní faktor
   5 až 15 dnů	8 %
   16 až 30 dnů	50 %
   31 až 45 dnů	75 %
   46 a více dnů	100 %

1. B. Specifické úrokové riziko
   1. I. Koeficienty pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku

      Koeficienty pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku jsou uvedeny v tabulce č. 2 v této příloze.

      Tabulka č. 2

      Příloha č. 20 Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku Tabulka č. 2

      Kategorie	Koeficienty pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku
      I. Vládní nástroje Dluhopisy vydané nebo zaručené centrálními vládami, vydané centrálními bankami, mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států, které by podle standardizovaného přístupu patřily do prvního stupně úvěrové kvality nebo které by obdržely rizikovou váhu 0 %.	0 %
      II. Kvalifikované nástroje a) dluhopisy vydané nebo zaručené centrálními vládami, vydané centrálními bankami, mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států, které patří do druhého nebo třetího stupně úvěrové kvality, b) dluhopisy vydané nebo zaručené institucemi, které patří do prvního, druhého, anebo třetího stupně úvěrové kvality, c) dluhopisy vydané nebo zaručené podnikateli, které patří do prvního, druhého, anebo třetího stupně úvěrové kvality, d) ostatní kvalifikované nástroje: 1. dlouhé a krátké pozice v nástrojích, jejichž stupeň úvěrové kvality odpovídá alespoň investičnímu stupni externího ratingu, 2. dlouhé a krátké pozice v nástrojích, jejichž hodnota PD podle IRB přístupu není vzhledem k solventnosti jejich emitenta větší než hodnota PD nástrojů odpovídajících investičnímu stupni externího ratingu, 3. dlouhé a krátké pozice v nástrojích, které nemají externí rating od zapsané externí ratingové agentury, pokud 3.1. jsou povinnou osobou považovány za dostatečně likvidní, 3.2. povinná osoba považuje finanční a ekonomickou situaci emitenta nástroje za odpovídající investičnímu stupni externího ratingu a 3.3. jsou kótovány na uznané burze, 4. dlouhé a krátké pozice v nástrojích vydaných institucemi podléhajícím požadavkům na kapitálovou přiměřenost podle směrnice 2006/48/ES, které jsou povinnou osobou považovány za dostatečně likvidní a pro které platí, že povinná osoba považuje finanční a ekonomickou situaci jejich emitenta za odpovídající investičnímu stupni externího ratingu, 5. cenné papíry vydané institucemi, pro které platí, že povinná osoba považuje finanční a ekonomikou situaci emitenta za lepší nebo odpovídající druhému stupni úvěrové kvality a emitent podléhá takovému rámci regulace a dohledu, který je srovnatelný s požadavky stanovenými v této vyhlášce. Zařazení nástrojů mezi kvalifikované nástroje může být posouzeno Českou národní bankou a nástroje s významným specifickým úrokovým rizikem mohou být po tomto posouzení vyřazeny z kvalifikovaných nástrojů. Česká národní banka může požadovat, aby povinná soba použila nejvyšší rizikovou váhu podle této tabulky pro nástroje, které vzhledem k solventnosti jejich emitenta vykazují mimořádné riziko.	0,25 % není-li zbytková splatnost delší než 6 měsíců, 1,00 % je-li zbytková splatnost delší než 6 měsíců a není-li delší než 24 měsíců, anebo 1,60 % je-li zbytková splatnost delší než 24 měsíců
      III. Ostatní nástroje a) dluhopisy vydané nebo zaručené centrálními vládami, vydané centrálními bankami, mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států či institucemi, které patří do čtvrtého nebo pátého stupně úvěrové kvality, b) dluhopisy vydané nebo zaručené podnikateli, které patří do čtvrtého stupně úvěrové kvality, c) expozice, u nichž není k dispozici externí rating zapsané ratingové agentury,	8,00 %
      d) dluhopisy vydané nebo zaručené centrálními vládami, vydané centrálními bankami, mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států či institucemi, které patří do šestého stupně úvěrové kvality, e) dluhopisy vydané nebo zaručené podnikateli, které patří do pátého nebo šestého stupně úvěrové kvality.	12,00 %
      Instituce, které používají přístup IRB, mohou pro účely této tabulky přiřadit expozici stupeň úvěrové kvality pouze tehdy, jestliže interní rating dlužníka této expozice odpovídá hodnotě PD, která je ekvivalentní nebo nižší než hodnota PD spojená s příslušným stupněm úvěrové kvality v kategorii podnikových expozic u standardizovaného přístupu.

   1. II. Kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku sekuritizovaných expozic
      1. 1. Povinná osoba stanovuje kapitálový požadavek k čistým pozicím v nástrojích obchodního portfolia, které jsou sekuritizovanými expozicemi, tak, že namísto koeficientu podle tabulky č. 2 použije následující hodnotu:
         1. a) součin 8 % a příslušné rizikové váhy podle standardizovaného přístupu, pokud by taková sekuritizovaná expozice podléhala v investičním portfoliu standardizovanému přístupu,
         2. b) součin 8 % a příslušné rizikové váhy podle přístupu IRB, pokud by taková sekuritizovaná expozice podléhala v investičním portfoliu přístupu IRB.
      1. 2. Metoda regulatorního vzorce smí být pro účely bodu 1 písm. b) použita se souhlasem oprávněného orgánu dohledu pouze povinnou osobou, která tuto metodu smí použít pro stejnou sekuritizovanou expozici v investičním portfoliu. Odhady parametrů PD a LGD jako vstupů do metody regulatorního vzorce jsou stanovovány podle zásad pro přístup IRB přístup, nebo, alternativně se samostatným souhlasem oprávněného orgánu dohledu, mohou být založené na odhadech, které jsou odvozeny prostřednictvím postupu podle přílohy č. 21 bodů IV.3 až IV.18 této vyhlášky a jsou v souladu s kvantitativními standardy pro přístup IRB.
      2. 3. Kapitálový požadavek k expozici v obchodním portfoliu, která by podléhala rizikové váze 1250 % při jejím zařazení do investičního portfolia, se stanoví ve výši 8 % takto rizikově vážené expozice.
   1. III. Kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku úvěrových derivátů n-tého selhání, které mají externí rating

      V případě úvěrového derivátu n-tého selhání, který má externí rating, povinná osoba použije místo koeficientu podle tabulky č. 2 v příloze součin 8 % a rizikové váhy, která by pro daný externí rating byla platná pro sekuritizovanou expozici.

   1. IV. Kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku nástrojů zařazených do portfolia obchodování s korelací

      Pokud si povinná osoba nezvolí pro stanovení kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku nástrojů zařazených do portfolia obchodování s korelací postup podle bodu I, anebo podle přílohy č. 21 této vyhlášky, stanovuje tento kapitálový požadavek jako větší z následujících hodnot: součet kapitálových požadavků k čistým dlouhým pozicím tohoto portfolia a součet kapitálových požadavků k čistým krátkým pozicím tohoto portfolia.

1. C. Obecné úrokové riziko
   1. I. Metoda splatností

      Při měření obecného úrokového rizika metodou splatností se postupuje takto:

      1. 1. Úrokové pozice se zařadí do schématu splatností dané měny, které obsahuje 13 časových pásem nebo 15 časových pásem v případě nástrojů s kuponovou mírou nižší než 3 %, podle tabulky č. 3 v této příloze. Pokud nástroj neobsahuje kupony, jeho pozice se zařadí do časového pásma, které odpovídá kuponové míře nižší než 3 %.
      2. 2. Vážená úroková pozice v každém časovém pásmu se rovná součinu součtu úrokových pozic a příslušného koeficientu podle tabulky č. 3 v této příloze.

         Příloha č. 20 Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku Tabulka č. 2

         Tabulka č. 3
         	Časové pásmo		Koeficient	Předpokládaná změna úrokových měr v %
         	Kuponová míra 3 % a vyšší	Kuponová míra nižší než 3 %
         zóna 1	do 1 měsíce včetně	do 1 měsíce včetně	0	1,00
         	1 až 3 měsíce včetně	1 až 3 měsíce včetně	0,002	1,00
         	3 až 6 měsíců včetně	3 až 6 měsíců včetně	0,004	1,00
         	6 až 12 měsíců včetně	6 až 12 měsíců včetně	0,007	1,00
         zóna 2	1 až 2 roky včetně	1,0 až 1,9 let včetně	0,0125	0,90
         	2 až 3 roky včetně	1,9 až 2,8 let včetně	0,0175	0,80
         	3 až 4 roky včetně	2,8 až 3,6 let včetně	0,0225	0,75
         zóna 3	4 až 5 let včetně	3,6 až 4,3 let včetně	0,0275	0,75
         	5 až 7 let včetně	4,3 až 5,7 let včetně	0,0325	0,70
         	7 až 10 let včetně	5,7 až 7,3 let včetně	0,0375	0,65
         	10 až 15 let včetně	7,3 až 9,3 let včetně	0,045	0,60
         	15 až 20 let včetně	9,3 až 10,6 let včetně	0,0525	0,60
         	nad 20 let	10,6 až 12 let včetně	0,06	0,60
         		12 až 20 let včetně	0,08	0,60
         		nad 20 let	0,125	0,60

      1. 3. Vážené úrokové pozice v jednotlivých časových pásmech se kompenzují. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice a jedna zbytková úroková pozice v každém časovém pásmu.
      2. 4. Zbytkové úrokové pozice v jednotlivých časových pásmech se dále kompenzují v časových zónách 1, 2 a 3. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice v každé časové zóně a jedna zbytková úroková pozice v každé časové zóně.
      3. 5. Zbytkové úrokové pozice v jednotlivých časových zónách se kompenzují mezi sousedními časovými zónami 1 a 2 a zónami 2 a 3. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice mezi časovými zónami 1 a 2, jedna kompenzovaná úroková pozice mezi časovými zónami 2 a 3 a jedna zbytková úroková pozice v každé časové zóně.
      4. 6. Zbytkové úrokové pozice v časových zónách 1 a 3 se dále kompenzují. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice mezi časovými zónami 1 a 3 a jedna zbytková úroková pozice v každé časové zóně.
      5. 7. Kapitálový požadavek k obecnému úrokovému riziku dané měny se rovná součtu
         1. a) 10 % součtu kompenzovaných úrokových pozic v každém časovém pásmu
         2. b) 40 % kompenzované úrokové pozice v časové zóně 1,
         3. c) 30 % kompenzované úrokové pozice v časové zóně 2,
         4. d) 30 % kompenzované úrokové pozice v časové zóně 3,
         5. e) 40 % kompenzované úrokové pozice mezi časovými zónami 1 a 2,
         6. f) 40 % kompenzované úrokové pozice mezi časovými zónami 2 a 3,
         7. g) 150 % kompenzované úrokové pozice mezi časovými zónami 1 a 3,
         8. h) 100 % součtu absolutních hodnot úrokových pozic v jednotlivých časových zónách zbývajících po všech kompenzacích, kterými jsou zbytková úroková pozice v časové zóně 2 po provedení kompenzací podle bodu 5 a zbytkové úrokové pozice v časových zónách 1 a 3 po provedení kompenzací podle bodu 6.
   1. II. Metoda durací

      Při měření obecného úrokového rizika metodou durací se postupuje takto:

      1. 1. Úrokové pozice se zařadí do schématu durací (durační pásma) dané měny, které obsahuje 15 pásem modifikovaných durací, podle tabulky č. 4 v této příloze.
      2. 2. Vážená úroková pozice v každém duračním pásmu se rovná součtu součinů úrokových pozic, příslušných modifikovaných durací těchto úrokových pozic a předpokládaných změn úrokových měr. Změny úrokových měr pro každé durační pásmo jsou stanoveny v tabulce č. 4 v této příloze.

         Příloha č. 20 Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku Tabulka č. 2

         Tabulka č. 4
         Modifikované durace	Předpokládaná změna úrokových měr v %	Modifikované durace	Předpokládaná změna úrokových měr v %
         zóna 1		zóna 3
         do 1 měsíce včetně	1,00	3,3 až 4,0 roky včetně	0,75
         1 až 3 měsíce včetně	1,00	4,0 až 5,2 let včetně	0,70
         3 až 6 měsíců včetně	1,00	5,2 až 6,8 let včetně	0,65
         6 až 12 měsíců včetně	1,00	6,8 až 8,6 let včetně	0,60
         		8,6 až 9,9 let včetně	0,60
         zóna 2		9,9 až 11,3 let včetně	0,60
         1,0 až 1,8 let včetně	0,90	11,3 až 16,6 let včetně	0,60
         1,8 až 2,6 let včetně	0,80	nad 16,6 let	0,60
         2,6 až 3,3 let včetně	0,75

      1. 3. Vážené úrokové pozice se kompenzují v jednotlivých duračních pásmech. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice a jedna zbytková úroková pozice v každém duračním pásmu.
      2. 4. Zbytkové úrokové pozice v jednotlivých duračních pásmech se dále kompenzují v zónách 1, 2 a 3. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice v každé zóně a jedna zbytková úroková pozice v každé zóně.
      3. 5. Zbytkové úrokové pozice v jednotlivých zónách se kompenzují mezi sousedními zónami 1 a 2 a zónami 2 a 3. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice mezi zónami 1 a 2, jedna kompenzovaná úroková pozice mezi zónami 2 a 3 a jedna zbytková úroková pozice v každé zóně.
      4. 6. Zbytkové úrokové pozice v zónách 1 a 3 se dále kompenzují. Výsledkem je jedna kompenzovaná úroková pozice mezi zónami 1 a 3 a jedna zbytková úroková pozice v každé zóně.
      5. 7. Kapitálový požadavek k obecnému úrokovému riziku dané měny stanovený s použitím metody durací se rovná součtu
         1. a) 5 % součtu kompenzovaných úrokových pozic v každém duračním pásmu,
         2. b) 40 % kompenzované úrokové pozice v zóně 1,
         3. c) 30 % kompenzované úrokové pozice v zóně 2,
         4. d) 30 % kompenzované úrokové pozice v zóně 3,
         5. e) 40 % kompenzované úrokové pozice mezi zónami 1 a 2,
         6. f) 40 % kompenzované úrokové pozice mezi zónami 2 a 3,
         7. g) 150 % kompenzované úrokové pozice mezi zónami 1 a 3,
         8. h) 100 % součtu absolutních hodnot úrokových pozic v jednotlivých zónách zbývajících po všech kompenzacích, kterými jsou zbytková úroková pozice v zóně 2 po provedení kompenzací podle bodu 5 a zbytkové úrokové pozice v zónách 1 a 3 po provedení kompenzací podle bodu 6.
   1. III. Metoda marží

      Při měření obecného úrokového rizika metodou marží se postupuje takto:

      1. 1. Kapitálový požadavek k úrokovým futures obchodovaným na uznaných burzách je roven součtu marží odpovídajících těmto úrokovým futures. Metoda marží musí poskytovat odpovídající měření rizika spojeného s úrokovými futures. Tímto způsobem stanovený kapitálový požadavek je větší nebo roven kapitálovému požadavku podle metody splatností nebo metody durací nebo pomocí vlastního VaR modelu.
      2. 2. Pro účely stanovení kapitálového požadavku k měnovému riziku se úrokové pozice v cizích měnách úrokových futures do měnových pozic nezařazují.

1. D. Akciové riziko

   Přehled akciových indexů je uveden v tabulce č. 5.

   Tabulka č. 5

   Příloha č. 20 Konverzní faktory, koeficienty a metody používané při výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku obchodního portfolia a k tržnímu riziku Tabulka č. 2 Tabulka č. 5

   Akciové indexy
   Austrálie	All Ords	Polsko	WIG
   Belgie	BEL 20	Portugalsko	BVL General Index
   Česká republika	PX	Rakousko	ATX
   Francie	CAC 40	Řecko	General Price Index
   Hong Kong	Hang Seng	Singapore	Straits Times Index
   Irsko	ISEQ Index	Spojené státy americké	S&P 500
   Japonsko	Nikkei 225	Španělsko	IBEX 35
   Německo	DAX	Švédsko	OMX
   Nizozemí	AEX	Švýcarsko	SMI
   Maďarsko	BUX	Velká Británie	FTSE 100
   		neuvedené státy OECD	oficiální akciové indexy organizovaných trhů

1. E. Komoditní riziko
   1. I. Zjednodušená metoda

      Při měření komoditního rizika zjednodušenou metodou se kapitálový požadavek ke komoditnímu riziku dané komodity rovná součtu 15 % absolutní hodnoty součtu dlouhých a krátkých komoditních pozic dané komodity a 3 % součtu absolutních hodnot krátkých a dlouhých komoditních pozic dané komodity.

   1. II. Metoda splatností

      Při měření komoditního rizika metodou splatností se postupuje takto:

      1. 1. Pro každou komoditu se sestaví schéma splatností s časovými pásmy 0 až 1 měsíc včetně, 1 až 3 měsíce včetně, 3 až 6 měsíců včetně, 6 až 12 měsíců včetně, 1 až 2 roky včetně, 2 až 3 roky včetně a nad 3 roky, ve kterém existuje alespoň jedna komoditní pozice. Každá komoditní pozice se zařadí do příslušného časového pásma. Fyzické zásoby komodity se zařadí do prvního časového pásma.
      2. 2. Postupně se kompenzují dlouhé a krátké komoditní pozice v jednotlivých časových pásmech od nejnižšího časového pásma s tím, že zbytková pozice z nižšího časového pásma se postupně přenáší do nejbližšího vyššího časového pásma. V každém vyšším časovém pásmu se opět provádí kompenzace dlouhých a krátkých komoditních pozic včetně přenesené zbytkové pozice. Výsledkem postupných kompenzací je výsledná dlouhá nebo krátká komoditní pozice.
      3. 3. Kapitálový požadavek ke komoditnímu riziku dané komodity je dán součtem
         1. a) 1,5 % součtu dvojnásobku kompenzovaných pozic v každém časovém pásmu,
         2. b) 0,6 % součtu absolutních hodnot zbytkových pozic přenášených mezi sousedními časovými pásmy a
         3. c) 15 % absolutní hodnoty výsledné komoditní pozice.
   1. III. Metoda marží

      Při měření komoditního rizika metodou marží se postupuje takto:

      1. 1. Kapitálový požadavek ke komoditním futures obchodovaným na uznaných burzách se rovná součtu marží odpovídajících těmto komoditním futures. Metoda marží musí poskytovat odpovídající měření rizika spojeného s těmito futures a zároveň tímto způsobem stanovený kapitálový požadavek je větší nebo roven kapitálovému požadavku podle zjednodušené metody nebo vlastního VaR modelu.
      2. 2. Pro účely stanovení kapitálového požadavku k měnovému riziku se komoditní pozice v cizích měnách komoditních futures nezařazují do měnových pozic.

1. F. Opce
   1. I. Zjednodušená metoda

      Při výpočtu kapitálového požadavku k opcím zjednodušenou metodou se postupuje takto:

      1. 1. Zjednodušená metoda se použije pouze v případě, že v portfoliu jsou jen koupené opce nebo pokud všechny prodané opce jsou dokonale kompenzovány stejnými koupenými opcemi.
      2. 2. Při použití zjednodušené metody se nezahrnují pozice nástrojů zajištěné opcí a pozice podkladových nástrojů opcí do úrokových, akciových, měnových a komoditních pozic pro účely stanovení kapitálových požadavků k úrokovému, akciovému, měnovému a komoditnímu riziku.
      3. 3. Kapitálový požadavek k opci se rovná rozdílu součinu reálné hodnoty podkladového nástroje a koeficientu podle následujícího bodu a vnitřní hodnoty opce, pokud je kladný a pokud je v portfoliu zajištěný nástroj a zajišťovací opce. Pokud v portfoliu není zajištěný nástroj, avšak je v portfoliu koupená opce, kapitálový požadavek k opci je roven menší z hodnot
         1. a) reálná hodnota podkladového kupovaného nebo prodávaného nástroje násobená koeficientem podle následujícího bodu, nebo
         2. b) reálná hodnota opce.
      1. 4. Koeficient se zvolí v závislosti na druhu opce. V případě
         1. a) úrokových opcí se koeficient rovná součtu koeficientu, který odpovídá koeficientu specifického úrokového rizika podle tabulky č. 2 v této příloze a koeficientu 0,08,
         2. b) akciových opcí se koeficient rovná součtu koeficientu specifického akciového rizika a koeficientu 0,08,
         3. c) měnových opcí je koeficient roven 0,08,
         4. d) komoditních opcí je koeficient roven 0,15.
      1. 5. Kapitálový požadavek k opcím se rovná součtu kapitálových požadavků k jednotlivým opcím.
      2. 6. Kapitálový požadavek k opcím podle předchozího bodu se přičítá podle druhu opcí (úrokové, akciové, měnové a komoditní) k odpovídajícím kapitálovým požadavkům k úrokovému, akciovému, měnovému a komoditnímu riziku.
   1. II. Metoda delta plus

      Při výpočtu kapitálového požadavku k opcím metodou delta plus se postupuje takto:

      1. 1. Delta ekvivalenty opcí se zařadí do úrokových, akciových a komoditních pozic, které jsou základem pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku a obecnému úrokovému riziku, kapitálového požadavku ke specifickému akciovému riziku a obecnému akciovému riziku a kapitálového požadavku ke komoditnímu riziku.
      2. 2. Delta ekvivalenty v cizích měnách opcí se zařadí do měnových pozic, které jsou základem pro výpočet kapitálového požadavku k měnovému riziku.
      3. 3. Při použití metody delta plus se dále stanoví kapitálový požadavek k riziku gamma a vega.
      4. 4. Kladné a záporné hodnoty gamma se sečtou pro jednotlivé opce, jejichž podkladový nástroj je stejný. Pokud je tento součet záporný, počítá se kapitálový požadavek k riziku gamma, který je roven součinu jedné poloviny absolutní hodnoty gamma a druhé mocniny změny reálné hodnoty podkladového nástroje. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí
         1. a) stejnými podkladovými nástroji v případě
            1. 1. úrokových měr nástroje, úrokové pozice, které jsou zařazeny do jednoho časového pásma podle tabulky č. 3 v této příloze nebo tabulky č. 4 v této příloze v závislosti na tom, jaká metoda stanovení kapitálového požadavku k obecnému úrokovému riziku byla zvolena,
            2. 2. akcií a akciových indexů nástroje, akciové pozice, které jsou zařazeny do jednoho národního trhu,
            3. 3. cizích měn a zlata jednotlivé měny a zlato,
            4. 4. komodit jednotlivé komodity,
         1. b) změnou reálné hodnoty podkladového nástroje v případě
            1. 1. úrokových opcí, pokud je podkladovým nástrojem dluhopis, součin reálné hodnoty tohoto dluhopisu a koeficientu podle tabulky č. 3 v této příloze. Pokud je podkladovým nástrojem úroková míra, hodnota podkladového aktiva se násobí předpokládanou změnou úrokové míry podle této tabulky;
            2. 2. akciových a měnových opcí součin reálné hodnoty podkladového nástroje a koeficientu 0,08,
            3. 3. komoditních opcí součin reálné hodnoty podkladového nástroje a koeficientu 0,15.
      1. 5. Kapitálový požadavek k riziku gamma se stanoví jako součet kapitálových požadavků k riziku gamma spočtených pro opce se stejnými podkladovými nástroji.
      2. 6. Kapitálový požadavek k riziku vega se počítá pro každou opci a je roven součinu hodnoty vega, volatility reálné hodnoty podkladového nástroje (druh volatility, například denní, měsíční, implikovaná, se zvolí v závislosti na charakteru opce) a koeficientu 0,25. Kapitálový požadavek k riziku vega se rovná součtu kapitálových požadavků k riziku vega spočtených pro každou opci.
      3. 7. Kapitálové požadavky k riziku gamma a vega se přičítají podle druhu opcí (úrokové, akciové, měnové a komoditní) ke kapitálovému požadavku k obecnému úrokovému riziku, kapitálovému požadavku k obecnému akciovému riziku, kapitálovému požadavku k měnovému riziku nebo kapitálovému požadavku ke komoditnímu riziku.
   1. III. Metoda analýzy situací

      Při výpočtu kapitálového požadavku k opcím metodou analýzy situací se postupuje takto:

      1. 1. Situační síť se sestaví odděleně pro každý podkladový nástroj opcí. První dimenzí situační sítě je reálná hodnota podkladového nástroje a druhou dimenzí je volatilita reálné hodnoty podkladového nástroje. Pro vymezení první dimenze situační sítě se považuje za dostatečný rozsah intervalu + 8 % a v případě komodit + 15 % aktuální reálné hodnoty podkladového nástroje od aktuální reálné hodnoty podkladového nástroje, pro vymezení druhé dimenze rozsah intervalu + 25 % aktuální volatility reálné hodnoty podkladového nástroje od aktuální volatility reálné hodnoty podkladového nástroje. Každý interval se rozdělí na nejméně šest stejně velkých částí s tím, že aktuální reálná hodnota a aktuální volatilita reálné hodnoty podkladového nástroje tvoří středy obou intervalů. Situační síť obsahuje nejméně 49 bodů.
      2. 2. Pro každý bod situační sítě se vypočte očekávaná ztráta odpovídajícího portfolia opcí a vybere se maximální očekávaná ztráta. Očekávanou ztrátou portfolia opcí se rozumí rozdíl mezi aktuální hodnotou portfolia opcí a hodnotou portfolia opcí v každém z bodů situační sítě.
      3. 3. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku opcí se počítá, pokud podkladovými nástroji těchto opcí jsou úrokové nebo akciové nástroje. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku takových opcí je roven součtu součinů absolutních hodnot delta ekvivalentů úrokových nebo akciových podkladových nástrojů opcí a koeficientů specifického úrokového rizika podle tabulky č. 2 v této příloze nebo koeficientů specifického akciového rizika. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku úrokových opcí se přičte ke kapitálovému požadavku ke specifickému úrokovému riziku. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku akciových opcí se přičte ke kapitálovému požadavku ke specifickému akciovému riziku.
      4. 4. Nejvyšší očekávané ztráty podle bodu 2 vypočtené pro jednotlivé podkladové nástroje se přičítají podle druhu opcí (úrokové, akciové, měnové a komoditní) ke kapitálovému požadavku k obecnému úrokovému riziku, kapitálovému požadavku k obecnému akciovému riziku, kapitálovému požadavku k měnovému riziku nebo kapitálovému požadavku ke komoditnímu riziku.
      5. 5. Při použití metody analýzy situací se delta ekvivalenty opcí nezařazují do úrokových, akciových, měnových a komoditních pozic pro účely stanovování kapitálových požadavků k obecnému úrokovému, obecnému akciovému, měnovému a komoditnímu riziku.
   1. IV. Metoda marží

      Při výpočtu kapitálového požadavku k opcím metodou marží se postupuje takto:

      1. 1. Metodu marží lze použít pouze pro stanovení kapitálového požadavku k opcím obchodovaným na uznaných burzách. Kapitálový požadavek takové opce se rovná marži. Metoda marží musí poskytovat odpovídající měření rizika spojeného s opcemi. Tímto způsobem stanovený kapitálový požadavek je větší nebo roven kapitálovému požadavku podle zjednodušené metody, metody delta plus, metody analýzy situací nebo interního VaR modelu.
      2. 2. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku opcí se počítá, pokud podkladovými nástroji jsou úrokové nebo akciové nástroje. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku takových opcí je roven součtu součinů absolutních hodnot delta ekvivalentů úrokových nebo akciových opcí a koeficientů specifického rizika podle tabulky č. 2 v této příloze nebo koeficientů podle § 143. Kapitálový požadavek ke specifickému riziku opcí se přičte ke kapitálovému požadavku ke specifickému úrokovému riziku nebo ke kapitálovému požadavku ke specifickému akciovému riziku v závislosti na podkladovém nástroji.
      3. 3. Marže se přičítají podle druhu opcí (úrokové, akciové, měnové a komoditní) ke kapitálovému požadavku k obecnému úrokovému riziku, kapitálovému požadavku k obecnému akciovému riziku, kapitálovému požadavku k měnovému riziku nebo kapitálovému požadavku ke komoditnímu riziku.
      4. 4. Při použití metody marží se delta ekvivalenty opcí nezařazují do úrokových, akciových, měnových a komoditních pozic pro účely stanovování kapitálových požadavků k obecnému úrokovému, obecnému akciovému, měnovému a komoditnímu riziku.

Příloha č. 21

Požadavky na používání vlastních modelů

1. I. Kvalitativní požadavky
   1. 1. Předpokladem pro používání vlastního VaR modelu při výpočtu kapitálového požadavku k tržnímu riziku nebo specifickému úrokovému či akciovému riziku pro účely této vyhlášky je splnění těchto kvalitativních požadavků:
      1. a) model je nedílnou součástí denního procesu měření rizik povinné osoby a výstupy z něj slouží pro informování vrcholného vedení o míře podstupovaných rizik,
      2. b) povinná osoba má útvar řízení rizik nezávislý na útvaru obchodování. Útvar řízení rizik podává hlášení přímo vrcholnému vedení, je odpovědný za vytvoření a implementaci systému řízení rizik povinné osoby, denně zpracovává a analyzuje výstupy modelu, navrhuje odpovídající opatření k úpravě vnitřních limitů;
      3. c) vrcholné vedení se aktivně zúčastňuje procesu řízení rizik. Denní hlášení připravovaná útvarem řízení rizik jsou posuzována vedoucími zaměstnanci, kteří mají pravomoc snížit limity jednotlivým obchodníkům včetně pravomoci snížit limity celkových pozic povinné osoby;
      4. d) povinná osoba má dostatečný počet zaměstnanců, kteří byli vyškoleni v oblasti používání modelů pro obchodování, řízení rizik, vypořádání obchodů a v oblasti vnitřního auditu se zaměřením na modely stanovení kapitálových požadavků,
      5. e) povinná osoba stanovila postupy pro monitorování vnitřních procedur a vnitřních kontrolních mechanizmů a zajištění jejich souladu s fungováním systému řízení rizik,
      6. f) historická data o modelu dokazují, že model je při měření rizik dostatečně přesný,
      7. g) povinná osoba pravidelně provádí dostatečně náročné stresové testování modelu, jehož výsledky jsou posuzovány vrcholným vedením a následně promítány do vnitřních postupů a procesu řízení rizik včetně stanovování limitů,
      8. h) povinná osoba zajistí, aby součástí pravidelného provádění vnitřního auditu bylo nezávislé prověření celkového systému řízení rizik povinné osoby.
   1. 2. Vnitřní audit musí zahrnovat posouzení činnosti obchodních útvarů a posouzení činnosti útvaru řízení rizik. Posouzení celkového procesu řízení rizik prováděné alespoň jednou za rok musí zahrnovat
      1. a) prověření dostatečnosti dokumentace systému řízení rizik, organizace útvaru řízení rizik a jeho činností,
      2. b) způsob začlenění výstupů měření tržního a specifického rizika do denního procesu řízení povinné osoby a do informačního systému povinné osoby,
      3. c) prověření procesu schvalování systémů pro měření rizik a systémů stanovování reálných hodnot, které jsou využívány obchodním útvarem a útvarem vypořádání obchodů,
      4. d) posouzení míry zahrnutí tržního a specifického rizika pokrývaných modelem a způsob schvalování změn v procesu řízení rizik,
      5. e) posouzení přesnosti a úplnosti dat používaných modelem, přesnosti a vhodnosti používaných volatilit a korelací, přesnosti a citlivosti algoritmů výpočtu rizik podstupovaných povinnou osobou,
      6. f) posouzení postupu hodnocení jednotnosti, ucelenosti, včasnosti a spolehlivosti zdrojových dat používaných modelem včetně nezávislosti těchto dat,
      7. g) posouzení procesu, který povinná osoba používá k hodnocení zpětného testování.

1. II. Specifikace faktorů tržního rizika

   Povinná osoba zabezpečí, aby vlastní VaR model používaný při výpočtu kapitálového požadavku k tržnímu riziku nebo specifickému úrokovému či akciovému riziku zohledňoval dostatečné množství rizikových faktorů tržního rizika nebo specifického rizika v závislosti na rozsahu aktivit povinné osoby na jednotlivých trzích a charakteru těchto trhů;. Tam, kde rizikový faktor je zahrnut do oceňovacího modelu používaného povinnou osobou, avšak nikoli do modelu pro měření rizika, musí povinná osoba nezahrnutí tohoto faktoru do modelu pro měření rizika náležitě oprávněnému orgánu dohledu odůvodnit. Model pro měření rizika musí také podchytit riziko nelinearity, korelační riziko a bazické riziko. Při použití zástupných indikátorů musí být doloženo, že představují blízkou aproximaci povinnou osobou skutečně držené pozice. Pro jednotlivé konkrétní typy rizik musí být přitom splněny alespoň tyto podmínky:

   1. a) v případě úrokového rizika model zohledňuje rizikové faktory odpovídající úrokovým mírám v každé měně, ve které má povinná osoba významné úrokové pozice. Konstrukce výnosové křivky vychází z některé všeobecně používané metody. Pro významné úrokové pozice v hlavních měnách a na významných trzích musí být výnosová křivka dělena na nejméně šest časových segmentů, aby postihla změny volatility úrokových měr podél výnosové křivky. Model musí zohledňovat bázické riziko, nebo-li riziko vyplývající z neparalelních pohybů různých výnosových křivek;
   2. b) v případě měnového rizika model zohledňuje rizikové faktory odpovídající pozicím povinné osoby v jednotlivých cizích měnách a ve zlatě,
   3. c) v případě akciového rizika model zohledňuje rizikové faktory odpovídající alespoň každému trhu s akciemi, na kterém má povinná osoba významné pozice,
   4. d) v případě komoditního rizika model zohledňuje rizikové faktory odpovídající alespoň každé komoditě, ve které má povinná osoba významné pozice, a současně zohledňuje riziko vyplývající z neparalelních pohybů příbuzných, nikoliv však identických, komodit a riziko změn forwardových cen vyplývajících z nesouladu ve splatnostech s tím, že model musí vždy rovněž zohledňovat charakteristiku jednotlivých komoditních trhů, zvláště termíny dodávek a možnosti obchodníků uzavírat pozice.

1. III. Kvantitativní požadavky
   1. 1. Povinná osoba zabezpečí, aby vlastní VaR model používaný při výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu nebo specifickému úrokovému či akciovému riziku splňoval alespoň tyto kvantitativní požadavky:
      1. a) riziková hodnota je počítána denně,
      2. b) pro výpočet rizikové hodnoty je používán jednostranný konfidenční interval na hladině spolehlivosti 99 %,
      3. c) pro výpočet rizikové hodnoty je 10 pracovních dnů nejkratším obdobím držení nástrojů. Povinná osoba může použít rizikovou hodnotu vypočítanou za kratší období držení s tím, že takovou rizikovou hodnotu koriguje na ekvivalent 10 dnů, například pomocí druhé odmocniny poměru období, a v takovém případě musí být schopna pravidelně oprávněnému orgánu dohledu doložit oprávněnost tohoto přístupu;
      4. d) historické období pozorování (období vzorku) pro výpočet rizikové hodnoty je alespoň 1 rok. Jsou-li používány systémy vážení nebo jiné metody pro historické období pozorování, efektivní období pozorování je alespoň 1 rok, což znamená, že vážený průměr časového zpoždění jednotlivých pozorování je alespoň 6 měsíců. Povinná osoba může počítat rizikovou hodnotu za použití údajů kratšího efektivního období, pokud je tento postup zdůvodnitelný, například značnou změnou cenové volatility;
      5. e) datové soubory se obnovují alespoň jednou za měsíc, případně častěji, pokud dochází ke značným změnám tržních podmínek,
      6. f) jsou používány modely založené na maticích variance-kovariance, na historických simulacích nebo na simulacích Monte Carlo,
      7. g) model přesně podchycuje rizika spojená s opcemi. Pro stanovení opčních rizik model splňuje nejméně tyto podmínky:
         1. 1. podchycuje nelineární cenové charakteristiky opčních pozic, alespoň riziko gamma a vega,
         2. 2. pracuje s opčními pozicemi nebo pozicemi, které vykazují charakteristiku podobnou opcím, jako by je povinná osoba držela nejméně po dobu 10 pracovních dnů,
         3. 3. bere v úvahu soubor rizikových faktorů, které podchycují volatility úrokových měr a cen podkladových nástrojů opcí.
   1. 2. Povinná osoba též stanovuje stresovou rizikovou hodnotu (stress value-at-risk) s použitím jednostranného konfidenčního intervalu na hladině spolehlivosti 99 % a období držení 10 pracovních dní. Stresová riziková hodnota je stanovována pro aktuální portfolio, avšak s parametry VaR modelu stanovenými za historické období v délce souvislých 12 měsíců, které bylo charakterizováno významně stresovými podmínkami na trhu vzhledem ke složení portfolia. Volba tohoto období podléhá souhlasu oprávněného orgánu dohledu a je povinnou osobou ročně přezkoumávána. Stresová riziková hodnota je stanovována s minimálně týdenní periodicitou.
   2. 3. Stanovuje-li povinná osoba alespoň část kapitálového požadavku k tržnímu riziku a specifickému riziku prostřednictvím vlastního modelu, je celkový kapitálový požadavek stanovený vlastním modelem roven součtu hodnoty A, hodnoty B, hodnoty C a hodnoty D. Stanovuje-li povinná osoba alespoň část kapitálového požadavku k tržnímu riziku prostřednictvím vlastního modelu, je celkový kapitálový požadavek stanovený vlastním modelem roven součtu hodnoty A a hodnoty B.
   3. 4. Hodnota A je rovna vyšší hodnotě z
      1. a) rizikové hodnoty předchozího dne, zvýšené o dodatečnou přirážku pro specifické úrokové či akciové riziko, pokud je aplikována, nebo
      2. b) součinu multiplikačního faktoru M_C a průměrné denní rizikové hodnoty za předchozích 60 pracovních dnů.
   1. 5. Hodnota B je rovna vyšší hodnotě z
      1. a) naposledy stanovené stresové rizikové hodnoty, nebo
      2. b) součinu multiplikačního faktoru M_S a průměrné stresové rizikové hodnoty za předchozích 60 pracovních dnů.
   1. 6. Hodnota C je rovna vyšší hodnotě z
      1. a) naposledy stanovené rizikové hodnoty podle bodů IV.3 až IV.18, nebo
      2. b) součinu multiplikačního faktoru M_IRC a průměrné rizikové hodnoty stanovené podle bodů IV.3 až IV.18 za posledních 12 týdnů.
   1. 7. Hodnota D je rovna nejvyšší hodnotě z
      1. a) naposledy stanovené rizikové hodnoty podle bodů IV.19 až IV.24,
      2. b) součinu multiplikačního faktoru M_COR a průměrné rizikové hodnoty stanovené podle bodů IV.19 až IV.24 za posledních 12 týdnů, nebo
      3. c) 8 % kapitálového požadavku vypočteného podle přílohy č. 20 písm. B. bodu IV této vyhlášky pro tytéž pozice, pro které je stanovována riziková hodnota podle bodů IV.19 až IV.24.
   1. 8. Nejnižší hodnota multiplikačních faktorů M_C a M_S podle bodů 4 a 5 je 3. Povinná osoba zvýší hodnotu faktorů M_C a M_S o plus faktor nabývající hodnot 0 až 1 podle tabulky v této příloze v závislosti na počtu převýšení během posledních 250 pracovních dnů. Převýšení představuje jednodenní změnu hodnoty portfolia, která je vyšší než hodnota vypočtená na základě modelu. Oprávněný orgán dohledu vyžaduje po povinné osobě stanovování počtu převýšení konzistentně na základě zpětného testování hypotetických změn hodnoty portfolia.
   2. 9. Povinná osoba oznámí oprávněnému orgánu dohledu jakákoliv zvýšení počtu převýšení při počtu převýšení 5 a více do 5 pracovních dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala.

      Tabulka

      Příloha č. 21 Požadavky na používání vlastních modelů Tabulka

      Hodnoty plus faktoru
      Počet překročení	Plus faktor
      méně než 5	0,00
      5	0,40
      6	0,50
      7	0,65
      8	0,75
      9	0,85
      10 a více	1,00

   1. 10. Hodnota multiplikačního faktoru M_IRC je rovna 1. Hodnota multiplikačního faktoru M_COR je rovna 1.

1. IV. Dodatečná kritéria pro stanovení kapitálových požadavků ke specifickému riziku na základě vlastního modelu
   1. 1. Povinná osoba zabezpečí, aby vlastní VaR model používaný při výpočtu kapitálových požadavků k specifickému úrokovému či akciovému riziku splňoval alespoň tato dodatečná kritéria:
      1. a) model objasňuje historické cenové pohyby v portfoliu, zejména pomocí testů dobré shody (goodness of fit),
      2. b) model je citlivý na změny ve struktuře portfolia a stanovuje vyšší kapitálové požadavky pro portfolio se zvýšenou koncentrací,
      3. c) model zohledňuje změny během celého úvěrového cyklu, aby v případě sestupné fáze cyklu nebyla podceňována velikost rizika. Lze použít simulaci nejhorších událostí,
      4. d) pomocí zpětného testování se ověřuje, zda je specifické riziko správně odhadováno. Pokud oprávněný orgán dohledu umožní, aby toto zpětné testování bylo uskutečňováno na základě jednotlivých dílčích portfolií, tato dílčí portfolia musí být volena konzistentně,
      5. e) model je schopen zachytit idiosynkratické riziko, neboli je citlivý na rozdíly mezi obdobnými, ne však plně identickými pozicemi a
      6. f) model je schopen zachytit riziko události (event risk), nebo-li riziko, že dojde k významné změně reálné hodnoty dluhopisu či akcie v důsledku neočekávané události.
   1. 2. Vlastní VaR model by měl konzervativně hodnotit riziko vznikající z méně likvidních pozic anebo pozic s omezenou cenovou transparentností. Kromě toho jsou dodrženy požadavky na data. Pokud jsou používány odhady nebo zástupné indikátory, musí se používat s náležitou opatrností a pouze v případech, kdy dostupná data nepostačují nebo neodrážejí skutečnou volatilitu pozice nebo portfolia.
   2. 3. Při stanovování celkového kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku pozic v obchodním portfoliu povinná osoba navíc zohledňuje riziko vyplývající ze změny interního či externího ratingu (dále jen „riziko migrace“) a riziko selhání, resp. ty části obou kategorií rizika, které nejsou podchyceny samotným VaR modelem. Ta část rizika migrace, která není podchycena samotným VaR modelem, se nazývá dodatečné riziko migrace. Ta část rizika selhání, která není podchycena samotným VaR modelem, se nazývá dodatečné riziko selhání. Pokud riziko migrace a riziko selhání jsou u dluhových nástrojů podchyceny v plné míře postupem podle tohoto bodu a bodů 4 až 18, nemusí je podchycovat samotný VaR model.
   3. 4. Povinná osoba doloží oprávněnému orgánu dohledu, že při stanovování kapitálového požadavku k dodatečnému riziku selhání a migrace dosahuje standardu srovnatelného s IRB přístupem za předpokladu stejné úrovně rizika, a případně zohledňuje vliv likvidity, koncentrace, zajištění a nelinearity.
   4. 5. Povinná osoba stanovuje kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku sekuritizovaných expozic a úvěrových derivátů n-tého selhání postupem podle přílohy č. 20 této vyhlášky bez ohledu na to, zda tyto nástroje zařadí do výpočtu kapitálového požadavku k dodatečnému riziku selhání a migrace. Výjimku z této zásady představují pozice, pro které povinná osoba postupuje podle bodů 19 až 24. Dále má povinná osoba možnost si se souhlasem oprávněného orgánu dohledu zvolit, že do propočtu bude konzistentně zahrnovat také veškeré kótované akciové pozice a deriváty založené na kótovaných akciích, kde toto zahrnutí je v souladu s postupy, kterými povinná osoba vnitřně měří a řídí riziko.
   5. 6. Propočet kapitálového požadavku k dodatečnému riziku selhání a migrace zohlední vliv korelací mezi událostmi selhání a událostmi změn interního či externího ratingu. Nesmí však být zohledněn vliv korelací mezi událostmi selhání a událostmi změn interního či externího ratingu na straně jedné a ostatními faktory specifického rizika a faktory tržního rizika na straně druhé. Předpoklady týkající se korelací musí být podložené analýzou objektivních dat v koncepčně správném rámci. Propočet kapitálového požadavku náležitě zohledňuje otázku koncentrace emitentů nástrojů. Koncentrace, které vznikají uvnitř a napříč třídami produktů za stresových podmínek, musí být též náležitě zohledněny.
   6. 7. Propočet kapitálového propočtu k dodatečnému riziku selhání a migrace kvantifikuje ztráty vyplývající ze selhání nebo změny interního či externího ratingu s použitím jednostranného konfidenčního intervalu na hladině spolehlivosti 99,9 % za kapitálový horizont jednoho roku. Vychází z předpokladu stejné úrovně rizika za kapitálový horizont jednoho roku, to znamená, že jednotlivé pozice nebo skupiny pozic v obchodním portfoliu, u kterých došlo během jejich horizontu likvidity k události selhání nebo změny interního či externího ratingu, jsou na konci horizontu likvidity přeskládány tak, aby bylo dosaženo počáteční úrovně rizika. Povinná osoba si však alternativně může zvolit, že bude konzistentně používat předpoklad nezměněných pozic za kapitálový horizont jednoho roku.
   7. 8. Horizontem likvidity se rozumí časové období potřebné k prodeji pozice nebo k zajištění všech významnějších relevantních cenových rizik za stresových podmínek na trhu, přičemž je speciálně nutno zohlednit velikosti pozic. Stanovení horizontů likvidity odráží skutečnou praxi a zkušenosti shromážděné za období stresových podmínek na trhu jak systémové, tak idiosynkratické povahy. Horizont likvidity je měřen za konzervativních předpokladů a je dostatečně dlouhý tak, aby samotný akt prodeje či získání zajištění významnějším způsobem negativně neovlivnil cenu, za kterou bude uskutečněn prodej či získáno zajištění. Nejnižší přípustná délka horizontu likvidity jsou 3 měsíce.
   8. 9. Stanovení horizontu likvidity pro pozici či skupinu pozic zohledňuje vnitřní postupy povinné osoby pro řízení nehybných pozic a pro obezřetnostní úpravy při tržním oceňování nebo oceňování modelem. Tam, kde povinná osoba stanovuje horizont likvidity spíše pro skupiny pozic než pro jednotlivé pozice, kriteria pro definování skupin pozic jsou stanovena tak, aby smysluplně odrážela rozdíly v úrovni likvidity. Povinná osoba stanovuje horizonty likvidity pro koncentrované pozice jako delší než pro nekoncentrované pozice a zohledňuje tím větší délku období potřebného k uzavření takových pozic. Horizont likvidity pro uskladněná aktiva k sekuritizaci (securitisation warehouse) reflektuje čas potřebný pro vytvoření, prodej a sekuritizaci aktiv, nebo k zajištění všech významnějších rizikových faktorů za stresových podmínek na trhu.
   9. 10. Při propočtu kapitálového požadavku k dodatečnému riziku selhání a migrace lze zohlednit zajištění. Dlouhé a krátké pozice lze kompenzovat pouze tehdy, vztahují-li se k témuž finančnímu nástroji. Zajišťovací strategie nebo diverzifikační efekty, které jsou spojené s dlouhými a krátkými pozicemi se zahrnutím různých nástrojů nebo různých cenných papírů emitovaných týmž dlužníkem, nebo které jsou spojené s dlouhými a krátkými pozicemi v nástrojích různých emitentů, lze zohlednit pouze explicitním modelováním hrubých dlouhých a krátkých pozic v různých nástrojích. Povinná osoba zohlední vliv významnějších rizik týkajících se časového intervalu mezi okamžikem splatnosti zajištění a horizontem likvidity, a také možnou přítomnost významného bazického rizika v zajišťovacích strategiích podle produktu, seniority v kapitálové struktuře, interního či externího ratingu, splatnosti, roku původu sekuritizace a ostatních odlišností v nástrojích. Povinná osoba zohlední zajištění pouze v té míře, jaká může být udržena i v situaci, kdy z celkového stavu dlužníka je patrná zvyšující se pravděpodobnost úvěrové či jiné události.
   10. 11. Pro pozice v obchodním portfoliu, které jsou zajišťovány prostřednictvím dynamických zajišťovacích strategií, mohou být změny skladby zajištění v průběhu horizontu likvidity zajišťované pozice zohledněny za podmínek, že povinná osoba:
       1. a) konzistentně modeluje změny skladby zajištění napříč relevantními třídami pozic v obchodním portfoliu,
       2. b) doloží, že zohlednění výsledků změn skladby zajištění vyústí v kvalitnější měření rizika,
       3. c) doloží, že trhy pro zajišťující nástroje jsou dostatečně likvidní tak, aby umožnily změny skladby zajištění i za stresových podmínek na trhu.
   1. 12. Veškerá zbytková rizika plynoucí z dynamických zajišťovacích strategií musí být v kapitálovém požadavku zohledněna.
   2. 13. Propočet kapitálového požadavku k dodatečnému riziku selhání a migrace zohledňuje vliv nelinearity opcí, strukturovaných úvěrových derivátů a ostatních pozic s významnějším nelineárním profilem vzhledem k cenovým pohybům. Náležitě též zohledňuje modelovací riziko přítomné v oceňování a odhadování cenových rizik takových nástrojů.
   3. 14. Při nezávislém přezkoumávání systému měření rizika a při validaci vnitřních modelů v souladu s požadavky této přílohy musí povinná osoba s ohledem na propočet kapitálových požadavků k dodatečnému riziku selhání a migrace uskutečňovat zejména tyto činnosti:
      1. a) prověřit, že modelovací přístup ke korelacím a cenovým změnám, včetně volby faktorů systémového rizika a volby jejich vah, je pro dané portfolio věcně správný;
      2. b) provádět různorodou škálu stresového testování, včetně analýzy senzitivit a analýzy scénářů, k vyhodnocení racionality přístupu v kvantitativním i kvalitativním ohledu, zejména s ohledem na zacházení s koncentrovanými pozicemi. Tyto testy nesmí být omezeny pouze na historicky proběhlé události;
      3. c) uskutečnit náležitou kvantitativní validaci včetně relevantních vnitřních standardů (benchmark) pro modelování.
   1. 15. Přístup k podchycení dodatečného rizika selhání a migrace musí být konzistentní s vnitřními postupy pro identifikaci, měření a řízení rizik plynoucích z aktivit s nástroji obchodního portfolia a musí být založen na datech, která jsou objektivní a aktuální.
   2. 16. Povinná osoba musí zdokumentovat svůj přístup k podchycení dodatečného rizika selhání a migrace tak, aby přijaté předpoklady ohledně korelací a dalších prvků modelovacího postupu byly transparentní vůči oprávněnému orgánu dohledu.
   3. 17. Jestliže povinná osoba používá přístup k podchycení dodatečného rizika selhání a migrace, který naplňuje ne všechny z výše uvedených požadavků, avšak který je konzistentní s jejími vnitřními postupy pro identifikaci, měření a řízení rizik, musí být v takovém případě schopna doložit, že její přístup vede ke kapitálovému požadavku v alespoň takové výši, jaká by byla stanovena, kdyby její přístup všechny výše uvedené požadavky naplňoval. Oprávněný orgán dohledu přezkoumává plnění ustanovení předchozí věty s minimálně roční periodicitou.
   4. 18. Povinná osoba stanovuje rizikovou hodnotu podle bodů 3 až 17 s minimálně týdenní periodicitou.
   5. 19. Pro portfolio obchodování s korelací umožní oprávněný orgán dohledu povinné osobě použití speciálního vnitřního přístupu, který se nazývá komplexní riziková míra (comprehensive risk measure), ke stanovení dodatečného kapitálového požadavku pro toto portfolio za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v bodech 20 až 23. V takovém případě povinná osoba k tomuto portfoliu nestanovuje kapitálový požadavek podle přílohy č. 20 této vyhlášky.