Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků

Příloha č. 11

Laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

Seznam postupů fyzikálního zkoušení krmiv

1. 1. Stanovení odrolu lisovaných krmiv

   Účel, rozsah a princip

   Postup specifikuje podmínky pro stanovení odrolu u granulovaných krmiv. Postup je použitelný pro všechny druhy krmiv a premixů. Odrol se stanoví vážkově jako sypký podíl po oddělení granulí na předepsaném sítu.

1. 2. Stanovení zrnitosti

   Účel, rozsah a princip

   Postup specifikuje podmínky pro stanovení zrnitosti sypkých krmiv. Postup je použitelný pro všechny druhy krmiv a premixů. Zrnitost se stanoví vážkově jako hmotnostní podíly částic různých velikostí prosévací zkouškou konečného vzorku na předepsaných sítech.

1. 3. Stanovení ferromagnetických příměsí

   Účel, rozsah a princip

   Postup specifikuje podmínky pro stanovení ferromagnetických příměsí. Postup je použitelný pro všechny druhy krmiv a premixů. Ferromagnetické příměsi se stanoví vážkově na základě svých magnetických vlastností po separaci ze vzorku krmiva magnetem.

Příloha č. 12

Laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

Seznam postupů smyslového zkoušení krmiv

1. 1. Posuzování barvy, struktury a konzistence

   Princip

   Posuzují se a stanoví odchylky od barvy typické pro dané krmivo, u struktury a konzistence kvalita opracování krmných surovin, případné porušení původního stavu krmiva, u lisovaných krmiv velikost granulí.

1. 2. Posuzování pachu

   Princip

   Posuzuje se druh a intenzita pachu v původním stavu a po zahřátí a odchylky od pachu, který je pro dané krmivo typický.

Příloha č. 13

Laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

Seznam postupů speciálního zkoušení krmiv

1. 1. Mikroskopie krmiv

   Slouží k identifikaci jednotlivých druhů krmiv a k určení přítomnosti semen a plodů, uvedených jako nežádoucí látky ve vyhlášce Ministerstva zemědělství č.194/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí zákon o krmivech. Buněčné struktury se posuzují mikroskopicky porovnáním s preparáty připravenými z jednotlivých druhů krmiv, zbavených všech cizích příměsí.

1. 2. Stanovení škůdců v obilovinách, luštěninách a olejninách

   Princip

   Živí škůdci se zjišťují po prosátí vzorku v propadu, popř. v podílu na sítě buď pouhým okem, popř. pomocí lupy nebo stereoskopickým mikroskopem. Seznam škůdců je uveden v příloze č.2 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 194/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí zákon o krmivech.

1. 3. Stanovení škůdců v krmných směsích

   Princip

   Živí škůdci se zjišťují po prosátí vzorku v propadu, popř. v podílu na sítě buď pouhým okem, popř. pomocí lupy nebo stereoskopickým mikroskopem. Seznam škůdců je uveden v příloze č. 2 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 194/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí zákon o krmivech.

1. 4. Stanovení snětivosti pšenice

   Princip

   Za snětivou se považuje pšenice, která obsahuje zrna napadená snětí, snětivé kuličky, případně vykazuje pach po sněti. Konečný vzorek se vysype na světlou podložku a smyslově se posuzuje zamazání zrn sporami sněti, výskyt snětivých kuliček a pachu po sněti. Jestliže vzorek vykazuje kterýkoliv z uvedených znaků, označí se pšenice za snětivou.

1. 5. Stanovení botanické čistoty, nečistot a škodlivých nečistot u krmných surovin.

   Princip

   Mechanicky nebo ručně se z poměrné části konečného vzorku oddělí botanické nečistoty (přirozené neškodné nečistoty a škodlivé nečistoty a škodlivá olejnatá semena, tj. semena a plody plevelů uvedené v příloze č. 3 vyhlášky č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a cizí předměty a vyjadřují se jako procentní podíl.

1. 6. Podmínky pro mikroskopické stanovení, identifikaci nebo určování složek živočišného původu v krmivech.

   Účel, rozsah a princip

   Tato metoda je určena pro stanovení složek živočišného původu (definovaných jako produkty zpracování těl nebo částí těl savců, ptáků a ryb) v krmivech, prováděné pomocí mikroskopického zkoušení v rámci systému koordinovaného inspekčního programu v oblasti výživy zvířat v souladu s § 16 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů.

   Stanovení prováděná podle této metody jsou používána k provádění odborného dozoru a zkoušení krmiv. Ke zlepšení určování určitých typů živočišných konstituentů nebo určení původu živočišné složky mohou být použity v další zkoušce upravené nebo alternativní metody. Při zkoušení určitých specifických živočišných konstituentů jako např. plasma nebo kosti v tuku (viz také bod 9) mohou být také použity další metody za předpokladu, že tyto zkoušky budou provedeny jako doplněk ke zkouškám uváděným v koordinačním inspekčním programu.

   Citlivost stanovení v krmivech může být v závislosti na původu složek živočišného původu velmi nízká – 0,01 %.

   K identifikaci se použije vhodně upravený reprezentativní vzorek, odebraný podle postupu uvedeného v § 1 až 6. Dále uvedená metoda je vhodná pro krmiva s nízkým obsahem vlhkosti. Krmiva s vyšším obsahem vlhkosti než 14 % musí být předem předsušena. Zejména některá krmiva a krmné suroviny (např. tuky a oleje) vyžadují uvedenou úpravu. Složky živočišného původu jsou identifikovány na základě typických, mikroskopicky identifikovatelných charakteristik (např. svalových vláken nebo jiných částí masa, chrupavek, kostí, rohů, chlupů, štětin, krve, peří, vaječných skořápek, rybích kostí, šupin).

   Identifikace musí být provedena jak v sítové frakci, tak v koncentrovaném sedimentu vzorku.

Příloha č. 14

Zkoušení homogenity

1. 1. Homogenita premixů a krmiv s použitím premixů

   Zkoušení homogenity se uskutečňuje pomocí doplňkové látky nebo přidané aminokyseliny, dávkované do premixu nebo do krmiv s použitím premixu. Tato doplňková látka nebo aminokyselina musí být stanovitelná metodami zkoušení, které jsou uvedené v přílohách č. 7 až 10. Homogenita se zkouší v rámci jedné partie.

1. 2. Zkoušení homogenity partie

   Pro test homogenity partie se vybere n_j, obalů nebo u volně ložených krmiv nj hypotetických částí partie a z každé z nich se odebere jediný dílčí vzorek, který se samostatně upraví a tím se získá n_j, zkušebních vzorků. Z výsledků zkoušek x₁, x₂, x₃....x_nj se stanoví analýza s².

1. 3. Stanovení celkového rozptylu
   1. Pro stanovení celkového rozptylu použijeme výraz:
      2. kde:
         1. k je celkový počet odebraných dílčích vzorků (počet úrovní)
         2. je průměr uvnitř úrovně
         3. je průměr ze všech analytických stanovení (celkový průměr), uvedených ve sloupci 3 protokolu o zkouškách

1. 4. Stanovení rozptylu metody
   1. Pro stanovení rozptylu zkušební metody použijeme výraz:
      2. kde:
         1. n je počet paralelních opakování pro ověření metody (ověřovací série)
         2. x_i je i-té stanovení na vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací série),
         3. je průměr stanovení u vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací série), uvedených ve sloupci 7 protokolu o zkouškách

1. 5. Partie krmiva nebo premixu se považuje za homogenní pouze tehdy, když platí:

1. 6. Počet vzorkovaných obalů nebo hypotetických částí je následující:

   Příloha č. 14 Zkoušení homogenity

   Počet obalů v partii	Vzorkovaná hmotnost volně ložené partie - t	Počet vzorkovaných obalů - částí (díl. vzorků)
   do 25	do 1,50	5
   26 – 50	od 1,51 – 250	6
   51 – 100	od 2,51 – 5,00	7
   101 – 200	od 5,01 – 10,00	9
   201 – 300	od 10,01 – 15,00	11
   301 – 500	od 15,01 – 25,00	13
   501 – 800	od 25,01 – 40,00	16
   801 – 1 300	od 40,01 – 65,00	20

Příloha č. 15

Obecné podmínky pro použití zkušební metody

1. 1. Pracovní postup
   1. Pracovní postup obsahuje dostatečně přesné a podrobné instrukce k provádění zkušební metody:
      1. 1.1. princip postupu, chemické reakce a případné interakce stanovovaného znaku, popis matrice a rozmezí stanovovaného znaku
      2. 1.2. použité chemikálie včetně chemické čistoty, příprava roztoků s uvedením koncentrace a stability
      3. 1.3 podrobný postup zkoušky, údaje o kalibraci, měření, výpočet

1. 2. Shodnost metody

   Shodnost metody označuje těsnost shody mezi nezávislými výsledky zkoušek získanými za předem specifikovaných podmínek. Míra shodnosti se počítá jako směrodatná odchylka výsledků zkoušek s_x.

   Odhad hodnoty s_x se počítá pomocí rozpětí R, které je definováno jako rozdíl mezi nejmenší a největší hodnotou paralelního stanovení.

   1. Provádí-li se dvě paralelní stanovení na m vzorcích, je směrodatná odchylka vyjádřena
      2. kde Rj = | x_j1 - x _j2 | je rozpětí, tj. rozdíl dvo u paralelních stanovení, provedených na j-tém vzorku. Z vypočtené směrodatné odchylky s_x se vypočte ukazatel opakovatelnosti (r) analytické metody v dané analytické laboratoři. Pro opakovatelnost /r/ platí (při dvou paralelních opakování a hladinu významnosti P (0,95)): r = 2,8.s_x. Směrodatná odchylka s_x resp. opakovatelnost se určuje z dostatečně velkého počtu vzorků téhož druhu materiálu (p ≥ 20). Směrodatná odchylka s_x se neurčuje z jedné ověřovací série, ale z dlouhodobého měření v dané laboratoři na vzorcích téhož druhu materiálu.

1. 3. Správnost metody

   Správnost metody určuje těsnost shody mezi průměrnou hodnotou získanou z velké řady výsledků zkoušek a přijatou referenční hodnotou. Referenční hodnota se odvodí jako

   1. a) teoretická nebo stanovená hodnota založená na vědeckých podkladech
   2. b) přiřazená nebo certifikovaná hodnota založená na experimentálních pracích národních nebo mezinárodních organizací
   3. c) odsouhlasená nebo certifikovaná hodnota založená na spolupráci pod patronací vědeckých nebo technických skupin
   4. d) jestliže není k dispozici očekávaná hodnota veličiny uvedená v bodech a) až c), uvede se střední hodnota specifikovaného souboru měření (medián, průměr).

1. 4. Linearita metody

   Linearitou metody se označuje přímková závislost mezi odezvou detekce a koncentrací analytu. Linearita se ověřuje metodami matematické statistiky. V případě zkušebních metod nevykazujících lineární závislost mezi odezvou detekce a koncentrací analytu, postupuje se metodami matematické statistiky, které nejsou založeny na předpokladu většinou normálního rozdělení a nepoužívají odhadu žádných parametrů.

1. 5. Citlivost metody

   Citlivost metody určuje nejmenší rozdíl koncentrace stanovovaného znaku, jež odpovídá nejmenšímu zjistitelnému rozdílu, jenž může být zjištěn vhodnou odezvou signálu metody.

1. 6. Mez stanovitelnosti metody

   Mezí stanovitelnosti metody se rozumí nejnižší koncentrace stanovovaného znaku, kdy je dosažena statisticky přijatelná správnost a přesnost. Většinou se jako mez stanovitelnosti bere první bod kalibrační křivky.

1. 7. Selektivita metody

   Selektivita metody udává přehled o použitelnosti zkušební metody vzhledem ke koncentraci rušivých prvků. Zpravidla se udává, jaká koncentrace určitého znaku v matrici vzorku nemá statisticky významný vliv na správnost výsledků.

1. 8. Výpočet opakovatelnosti a reprodukovatelnosti

   Opakovatelnost vyjadřuje shodnost za podmínek opakovatelnosti a reprodukovatelnost shodnost za podmínek reprodukovatelnosti. Pro mez opakovatelnosti (r) a reprodukovatelnosti (R) platí

   1. r = 2,8 × s_r resp. r = 2,8.s_x (viz čl. 2 přílohy 15); R = 2,8 × s _R, kde odhad rozptylu reprodukovatelnosti s _R² je dán součtem odhadu rozptylu opakovatelnosti s_r² a mezilaboratorního rozptylu s _L² a platí:
   2. s _R² = s _r² + s _L²
   1. Hodnoty s _r² a s _L² se určí podle následujících rovnic:
      3. kde
         4. kde n_i je počet výsledků a y_i, je jeden takovýto výsledek, p je počet laboratoří, které poskytly alespoň jeden výsledek.
   1. Ve speciálním případě, kdy pro všechna n_i platí n_i=n=2, se použije rozpětí w_i=2s_i, čímž se získají vztahy:

Příloha č. 16

Způsob posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení

1. 1. Zkoušení pracovní přesnosti se uskutečňuje u všech míchacích zařízení, která slouží pro finální výrobu premixů a krmiv s použitím premixů.
2. 2. Ke zkoušení se používá výhradně jako indikační doplňková látka lasalocid, u které je před zkouškou ověřen obsah účinné látky a látka je upravena tak, aby veškeré částice propadaly drátěným sítem o velikosti strany oka 0,5 mm. Pro zkoušku pracovní přesnosti 1 : 10 000 se odvažuje 100 g jako 100 % látky na 1 tunu míchaného substrátu, k ověření pracovní přesnosti 1 : 100 000 se odvažuje 10 g jako 100 % látky. Před použitím látky je přípustné její předmíchání do 1 kg použitého nosiče.
3. 3. Ke zkoušce se používá jako nosič pro míchací zařízení sloužící k výrobě premixů s minerálním nosičem nebo pro výrobu doplňkových minerálních krmiv, krmný vápenec jemně nebo velmi jemně mletý. V ostatních případech se používá ke zkoušce jako nosič pšeničná mouka krmná. Velikost částic míchaného substrátu má být menší jak než 1 mm.
4. 4. Míchací zařízení, u kterého se uskutečňuje zkouška, nesmí propouštět míchaný substrát, míchací element musí být úplný, nepoškozený, zbavený zbytků a zcela vyprázdněný. Pokud se jedná o typové míchací zařízení, porovná se technické provedení míchacího zařízení s technickými podmínkami jeho výrobce a o porovnání se vyhotovuje protokol o shodě.
5. 5. Protokol o shodě obsahuje tyto náležitosti:
   1. a) o jaké zařízení se jedná a kdo je jeho výrobcem,
   2. b) typ míchacího zařízení,
   3. c) výrobní číslo (pokud je uvedeno),
   4. d) rok výroby,
   5. e) provozovatel (pokud se nejedná o zkoušky u výrobce zařízení),
   6. f) posouzení shody výrobku s technickými podmínkami:
      1. - technické parametry (pohon, pracovní část - míchací element, vyprazdňovací zařízení)
      2. - funkční parametry (opotřebení mechanických částí, změny tvaru dílů, těsnost stroje po naplnění),
      3. - souhrnné vyjádření a případná doporučení,
      4. - kdo provedl posouzení shody (popis, případně razítko),
      5. - za provozovatele (výrobce) podpis, případně razítko,
      6. - datum vyhotovení protokolu.

1. 6. Vlastní postup zkoušky

   Míchací zařízení se naplní míchaným nosičem (pšeničnou moukou krmnou, krmným vápencem), který se odváží s přesností ± 1 % z celkové jeho navážky. Odvažuje se takové množství, aby zaplnilo nejméně dvě třetiny objemu míchacího prostoru, který je udán výrobcem. Po kontrole těsnosti míchacího zařízení, která se uskutečňuje za jeho chodu, se za klidu míchacího elementu vpraví na povrch nosiče odvážené množství (s přesností 0,01 g) indikační doplňkové látky a míchací zařízení se uvede do chodu na dobu stanovenou výrobcem v technických podmínkách (pokud není stanovena na dobu udanou provozovatelem). Po ukončení stanovené doby se přikročí k odběru vzorků.

1. 7. Odběr vzorků se uskutečňuje podle technického provedení míchacího zařízení buď za jeho klidu přímo z míchacího prostoru, nebo při jeho vyprazdňování za chodu míchacího zařízení. Odběr dílčích vzorků se uskutečňuje pomocí dvouplášťového vertikálního vzorkovače nebo pomocí vzorkovací krabice pro odběr vzorků z celého průřezu toku materiálu. Pokud nelze použít k odběru vzorků při vyprazdňování žádnou z uvedených vzorkovacích pomůcek, lze výjimečně použít vhodnou vzorkovací lopatku. Za dílčí vzorek se považuje jeden vpich vzorkovače nebo jeden náběr vzorkovací krabicí. Takto odebrané dílčí vzorky se neupravují a přímo vkládají do obalů.
2. 8. Úprava a zkoušení vzorků

   Úpravu vzorků pro zkoušení stanovuje příloha č. 7, bod 1.7. Pro zkoušení se používají výhradně postupy uvedené v příloze č. 10, pro lasalocid pod bodem 2.16.

   1. Pro doplňkovou látku lasalocid, která je ustanovena k ověření přesnosti míchacích zařízení, platí následující hodnoty opakovatelnosti:

      Příloha č. 16 Způsob posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení

      Doplňková látka	Obsah mg/kg	Opakovatelnost
      Lasalocid	od 0,5 do 15	10 % relat.
      	od 50 do 150	5 % relat.

   Z každého upraveného dílčího vzorku vždy po samostatné úpravě mícháním se oddělí dva zkušební vzorky pro 2 paralelní stanovení indikační doplňkové látky a u jednoho náhodně vybraného dílčího vzorku se oddělí čtyři zkušební vzorky pro 4 paralelní stanovení. Provedené paralelní stanovení u každého dílčího vzorku se nesmí od sebe odchylovat o více než je stanovená opakovatelnost pro danou metodu zkoušení. Z dvou paralelních stanovení u každého dílčího vzorku se vypočítá pro každý vzorek průměrná hodnota obsahu doplňkové látky, která slouží pro stanovení celkového rozptylu.

1. 9. Stanovení celkového rozptylu

   Pro zpracování celkového rozptylu se použije jednotlivá paralelní stanovení u dílčích vzorků, z kterých se vypočte průměrná hodnota pro každý dílčí vzorek. Do výpočtu se dosadí průměrné hodnoty (x) dílčích vzorků.

   1. Pro stanovení celkového rozptylu (s²) platí:
      2. kde: k je celkový počet odebraných dílčích vzorků (počet úrovní)
      3. je průměr uvnitř úrovně
      4. je průměr ze všech analytických stanovení (celkový průměr)

1. 10. Stanovení rozptylu zkušební metody
   1. Pro stanovení rozptylu zkušební metody platí:
      2. kde: n je počet paralelních opakování pro ověření metody (ověřovací sérii)
      3. x_i je i-té stanovení na vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací sérii),
      4. je průměr stanovení u vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací sérii),

1. 11. Pracovní přesnost míchacího zařízení se považuje za vyhovující, pokud zkoušený substrát vykazuje homogenitu použité doplňkové látky a pro uvedené platí vztah: kdy

1. 12. Ze zkoušení pracovní přesnosti míchacího zařízení se vystavuje protokol o zkouškách, který obsahuje:
   1. a) typ míchacího zařízení, o které se jedná a pro jakou pracovní přesnost bylo zkoušeno (§ 7 odst. 3 písmeno b) zákona č. 91/1996 Sb.),
   2. b) kdo je výrobcem míchacího zařízení,
   3. c) jaká indikační doplňková látka byla použita a v jakém obsahu na kg zkoušeného substrátu (teorie),
   4. d) vlastní výsledky jednotlivých zkoušek obsahující číslo vzorku, pod kterým byl zařazen do zkoušek, pořadové číslo paralelního stanovení, prokázaný obsah doplňkové látky v paralelním stanovení, průměrný obsah doplňkové látky v dílčím vzorku, celkový průměr ze všech paralelních stanovení použitých k výpočtu celkového rozptylu, celkový rozptyl, rozptyl metody, f-test vypočítaný, f-test tabelovaný pro úroveň 0,1,
   5. e) závěrečné hodnocení,
   6. f) datum vyhotovení protokolu,
   7. g) razítko a podpis osoby provádějící zkoušky

   Protokol o zkoušení pracovní přesnosti je přenosný na stejné typy míchacích zařízení za předpokladu, že míchací zařízení bylo posouzeno a vystaven protokol o shodě mezi typem míchacího zařízení, které již vyhovělo požadavkům pro pracovní přesnost a míchacím zařízením, které je posuzováno, zda je shodné.

1. 13. Vzor protokolu o zkouškách.

   Protokol o zkouškách č.

   

Příloha č. 17

Způsob hodnocení krmiv a premixů při křížové kontaminaci doplňkovými látkami

1. 1. Při ověřování křížové kontaminace premixů doplňkovými látkami se údaje zjištěných hodnot považují za ještě vyhovující, pokud nepřekračují toleranci desetinásobku hodnoty meze stanovitelnosti uvedené v příloze č. 9 a 10.
2. 2. Při ověřování křížové kontaminace krmiv doplňkovými látkami se údaje zjištěných hodnot považují za ještě vyhovující, pokud nepřekračují toleranci ve výši meze stanovitelnosti uvedené v příloze č. 9 a 10.

Příloha č. 18

Metody odběru vzorků pro odborný dozor a zkoušení obsahu dioxinů (PCDD/PCDF) a určování dioxinům podobných PCB v některých krmivechČást 1:

1. 1. Účel a oblast působnosti

   Vzorky určené k provádění odborného dozoru a zkoušení obsahu dioxinů (PCDD/PCDF), jakož i obsahu dioxinům podobných polychlorovaných bifenylů (Tabulka Světové zdravotnické organizace) v krmivech se odebírají v souladu s § 1 až 6 vyhlášky č. 124/2001 Sb. Takto získané souhrnné vzorky se považují za reprezentativní pro vzorkovanou partii a subpartii, z nichž byly odebrány. Dodržení maximálních povolených hodnot se posuzuje na základě obsahů stanovených v laboratorních vzorcích.

1. 2. Shoda partie nebo subpartie s povolenými hodnotami

   Pokud je výsledek prvního stanovení o méně než 20 % vyšší nebo nižší než je povolená maximální hodnota, musí kontrolní laboratoř pro potvrzení výsledku provést v laboratorním vzorku opakované stanovení a vypočítat průměr z obou výsledků. Partie se uznává, jestliže je výsledek prvního stanovení o více než 20 % nižší než maximální povolená hodnota a nebo pokud bylo nutno provést opakované stanovení, jestliže průměr vypočtený z obou stanovení odpovídá maximální povolené hodnotě stanovené v příloze č. 3 vyhlášky č. 451/2000 Sb.

   Tabulka Světové zdravotnické organizace (WHO) pro hodnocení nebezpečnosti dioxinů a dioxinům podobných polychlorovaných bifenylů pro člověka vyjářených pomocí TEF (Toxic Equivalency Factors), vycházející ze závěrů kongresu WHO ve Stockholmu, Švédsko, 15. až 18. června 1997 (Van den Berg a jiní, (1998) Toxic Equivalency Factors (TEFs) for PCBs, PCDDs, PCDFs for Humans and for Wildlife. Environmental Health Perspectives, 106(12), 775.

   Příloha č. 18 Metody odběru vzorků pro odborný dozor a zkoušení obsahu dioxinů (PCDD/PCDF) a určování dioxinům podobných PCB v některých krmivech

   Kongener	Hodnota TEF	Kongener	Hodnota TEF
   Dibenzo-p-dioxiny (PCDD)		„Dioxinům podobné“ PCB: non-ortho PCB + mono-ortho PCB
   2,3,7,8-TCDD	1	Non-ortho PCB
   1,2,3,7,8-PeCDD	1	PCB 77	0,0001
   1,2,3,4,7,8-HxCDD	0,1	PCB 81	0,0001
   1,2,3,6,7,8-HxCDD	0,1	PCB 126	0,1
   1,2,3,7,8,9-HxCDD	0,1	PCB 169	0,01
   1,2,3,4,6,7,8-HpCDD	0,01
   OCDD	0,0001
   Dibenzofurany (PCDF)		Mono-ortho PCB
   2,3,7,8-TCDF	0,1	PCB 105	0,0001
   1,2,3,7,8-PeCDF	0,05	PCB 114	0,0005
   2,3,4,7,8-PeCDF	0,5	PCB 118	0,0001
   1,2,3,4,7,8-HxCDF	0,1	PCB 123	0,0001
   1,2,3,6,7,8-HxCDF	0,1	PCB 156	0,0005
   1,2,3,7,8,9-HxCDF	0,1	PCB 157	0,0005
   2,3,4,6,7,8-HxCDF	0,1	PCB 167	0,00001
   1,2,3,4,6,7,8-HpCDF	0,01	PCB 189	0,0001
   1,2,3,4,7,8,9-HpCDF	0,01
   OCDF	0,0001
   Použité zkratky: T = tetra; Pe = penta; Hx = hexa; Hp = hepta; O = okta; CDD = chlorodibenzo-p-dioxin; CDF = chlorodibenzofuran; CB = chlorobifenyl.