Vládní nařízení, kterým se zřizují interrupční komise a provádí zákon o umělém přerušení těhotenství

§ 1

(1) Okresní národní výbory, obvodní národní výbory v Praze a městské národní výbory v Bratislavě, v Brně, v Ostravě a v Plzni (dále jen „okresní národní výbory“) zřizují okresní interrupční komisi jako užší komisi při zdravotnické komisi a pověřují ji působností ve věci provádění řízení o umělém přerušení těhotenství. Podle potřeby mohou zřídit i více takových interrupčních komisí, a to zpravidla pro každou nemocnici s poliklinikou.

(2) Krajské národní výbory a Národní výbor hlavního města Prahy (dále jen „krajské národní výbory“) zřizují krajskou interrupční komisi jako užší komisi při zdravotnické komisi a pověřují ji rozhodováním o odvolání proti rozhodnutím okresních interrupčních komisí.

§ 2

(1) Okresní a krajské interrupční komise jsou tříčlenné.

(2) Okresní národní výbor volí pro každou okresní interrupční komisi

1. a) předsedu z řad poslanců národního výboru, zpravidla z členů zdravotnické komise,
2. b) jednoho člena z řad členů okresní populační komise, a není-li tato zřízena, z řad poslanců městského nebo místního národního výboru, členek výborů žen nebo zástupců okresní odborové rady,
3. c) jednoho lékaře, a to přednostu ženského a porodnického oddělení nemocnice s poliklinikou nebo polikliniky.

(3) Krajské národní výbory volí pro krajskou interrupční komisi

1. a) předsedu z řad poslanců národního výboru, zpravidla z členů zdravotnické komise,
2. b) jednoho člena z řad členů krajské populační komise, a není-li tato zřízena, z řad členek výboru žen nebo zástupců krajské odborové rady,
3. c) jednoho lékaře, a to krajského lékaře pro péči o ženu a dítě.

(4) Okresní a krajské národní výbory volí za každého člena interrupční komise náhradníka stejným způsobem.

(5) V případě potřeby může být k jednání přizván další odborník, z jehož oboru je lékařská indikace nebo kontraindikace.

(6) Na členy interrupčních komisí se vztahují předpisy vládního nařízení č. 66/1960 Sb., o úpravě některých poměrů poslanců národních výborů a občanů zvolených za členy komisí národních výborů, ve znění vládního nařízení č. 189/1960 Sb.

§ 3

(1) Okresní interrupční komise provádějí rozbor důvodů, které vedou ženy k podávání žádostí o umělé přerušení těhotenství, a projednávají s příslušnými orgány okresního národního výboru opatření k odstranění jejich příčin. O své činnosti podávají zprávy zdravotnické komisi okresního národního výboru. Zdravotnická komise okresního národního výboru předkládá v těsné součinnosti s ostatními komisemi okresního národního výboru souhrnné zprávy s návrhy opatření radě okresního národního výboru.

(2) Obdobnou činnost vykonávají i krajské interrupční komise.

§ 4

Těhotenství lze uměle přerušit jen se souhlasem těhotné ženy po předchozím povolení, a to jen v lůžkovém zdravotnickém zařízení; povolení lze udělit jen ze zdravotních důvodů nebo z jiných důvodů zvláštního zřetele hodných.

§ 5

(1) Zdravotní důvody (indikace), které jsou důvodem k umělému přerušení těhotenství, stanoví ministerstvo zdravotnictví.

(2) Za jiné zvláštního zřetele hodné důvody, které jsou důvodem k umělému přerušení těhotenství, se považují zejména:

1. a) pokročilý věk ženy,
2. b) nejméně 3 žijící děti,
3. c) ztráta manžela nebo jeho invalidita,
4. d) rozvrat rodiny,
5. e) ohrožení životní úrovně v případech, kdy hospodářská odpovědnost za výživu rodiny nebo dítěte spočívá převážně na ženě,
6. f) obtížná situace vzniklá otěhotněním u ženy neprovdané,
7. g) okolnost, která nasvědčuje, že k otěhotnění došlo znásilněním nebo jiným trestným činem.

§ 6

(1) Umělé přerušení těhotenství nelze povolit, jsou-li tu zdravotní důvody proti umělému přerušení těhotenství (kontraindikace):

1. a) těhotenství starší než 12 týdnů,
2. b) akutní, subakutní, popřípadě chronické zánětlivé choroby pohlavního ústrojí,
3. c) hnisavá ložiska ohrožující úspěšné provedení zákroku,
4. d) probíhající akutní přenosná nemoc,
5. e) krevní neshoda systému AB-O u žen, které dosud nerodily,
6. f) jestliže v posledních šesti měsících bylo již provedeno umělé přerušení těhotenství.

(2) Těhotenství může být uměle přerušeno i při kontraindikacích, jestliže by jeho pokračování ohrozilo život ženy.

(3) Trpí-li některý z rodičů těžkou dědičnou nemocí, je možno povolit umělé přerušení těhotenství, i když je starší než 12 týdnů nebo i když v posledních šesti měsících bylo těhotenství uměle přerušeno.

§ 7

(1) Při posuzování, zda umělé přerušení těhotenství má být povoleno, je třeba přihlížet nejen k hlavnímu důvodu, ale i k celkové situaci ženy, způsobené souhrnem zdravotních poruch a sociálních podmínek.

(2) U žen, které dosud nerodily, je třeba zvlášť bedlivě uvážit všechny zdravotní i jiné důvody s ohledem na nebezpečí vzniku neplodnosti po prvém přerušení těhotenství.

§ 8

Žena žádající o umělé přerušení těhotenství se obrátí buď přímo nebo prostřednictvím svého ošetřujícího lékaře na přednostu ženského a porodnického oddělení kterékoliv nemocnice s poliklinikou v okrese, kde má žena trvalý pobyt, a sdělí mu své důvody. Není-li v tomto okrese nemocnice s poliklinikou, obrátí se na přednostu ženského oddělení polikliniky.

§ 9

Jestliže žena po vysvětlení neupustí od své žádosti, musí být žádost neprodleně předložena příslušné okresní interrupční komisi k rozhodnutí. Nevyhoví-li tato komise žádosti, poučí ženu o možnosti podat odvolání ke krajské interrupční komisi s tím, že použije-li této možnosti, musí tak učinit neprodleně.

§ 10

Žádost i odvolání musí být projednáno účelně a rychle tak, aby umělé přerušení těhotenství mohlo být provedeno do 14 dnů, nejpozději však před uplynutím 12 týdnů od počátku těhotenství, nejde-li o případy, kdy se umělé přerušení těhotenství může provést i po uplynutí 12 týdnů těhotenství.

§ 11

Za umělé přerušení těhotenství povolené z důvodů uvedených v § 5 odst. 2 stanoví interrupční komise k částečnému krytí ošetřovacích nákladů příplatek v částce od 200-500 Kčs. Příplatek se platí hotově, o jeho zaplacení se vydá ošetřované ženě potvrzení. Od stanovení příplatku může být upuštěno ve výjimečných případech.

§ 12

(1) Interrupční komise po zvážení všech okolností si mohou k jednání zvát manžely žen, popřípadě muže, kteří otěhotnění způsobili, u dívek mladších 18 let též jejich rodiče.

(2) V jednotlivých případech mohou interrupční komise ženám (převážně svobodným matkám) doporučit po narození dítěte jeho vychování v kojeneckých ústavech a dětských domovech.

§ 13

Všichni zúčastnění pracovníci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděli při projednávání žádosti o umělé přerušení těhotenství; také s veškerou dokumentací o tom je nutno zacházet tak, aby tyto skutečnosti nebyly prozrazeny.

§ 14

Zrušují se:

vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 104/1961 Sb., kterou se provádí zákon o umělém přerušení těhotenství,

směrnice ministerstva zdravotnictví o postupu při umělém přerušení těhotenství, poř. č. 31/1961 Sbírky směrnic pro národní výbory.

§ 15