Celní zákon

§ 254

Úhrada cla, daně a poplatků vybíraných při dovozu a spravovaných celními orgány se za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy zajišťuje poskytnutím jistoty.

§ 256

(1) Jistotu lze poskytnout

1. a) převedením nebo vložením příslušné částky na účet celního úřadu k zajištění celního nebo daňového dluhu, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné operace prováděné jedním dlužníkem (dále jen „celní jistota“),
2. b) ručením k zajištění celního nebo daňového dluhu, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné nebo několika operací prováděných jedním dlužníkem (dále jen „souborná jistota“),
3. c) ručením k zajištění celního nebo daňového dluhu, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné operace prováděné jedním dlužníkem (dále jen „jednotlivá jistota“), a to s použitím záruční listiny nebo záručního dokladu,
4. d) zřízením zástavního práva podle daňového řádu.

(2) Je-li poskytnuta celní jistota, převede osoba, která je povinna poskytnout jistotu, příslušnou částku na účet celního úřadu, a to podle platebních podmínek sdělených celním úřadem na základě žádosti osoby, která je povinna jistotu poskytnout. Obdobně se postupuje při skládání celní jistoty, kterou na základě povolení celních orgánů poskytuje jiná osoba než ta, která je povinna ji poskytnout²⁷).

(3) Uvolněnou celní jistotu celní úřad neprodleně vrátí složiteli nebo ji podle dispozic složitele použije k zajištění jiného celního nebo daňového dluhu.

(4) Není-li celní nebo daňový dluh splněn, použije se celní jistota na úhradu cla a jeho příslušenství, daní a poplatků vybíraných při dovozu a jejich příslušenství, dopravného, skladného, pokuty uložené podle tohoto zákona a nákladů řízení. Případný přeplatek celní jistoty se vrátí osobě, která celní jistotu poskytla, do 30 dnů ode dne zjištění jeho výše. Dnem úhrady cla, daní a poplatků podle věty první je den splatnosti.

§ 258

(1) Zajištění celního a daňového dluhu soubornou jistotou může celní orgán povolit na žádost dlužníka nebo osoby, která by se mohla stát dlužníkem (dále jen „uživatel“).

(2) Žádost o povolení se podává písemně a musí obsahovat veškeré údaje, které umožní celním orgánům posoudit, zda podmínky, za kterých může být povolení uděleno, jsou splněny.

(3) Žadatel je odpovědný za správnost poskytnutých údajů a pravost dokladů, kterými je podání doloženo.

(4) Uživatel povolení je povinen informovat celní orgán, který povolení udělil, o všech okolnostech, které vyšly najevo po udělení povolení a mohou mít vliv na platnost nebo obsah uděleného povolení.

(5) Celní orgán, který povolení udělil, zruší jeho platnost nebo je změní, jestliže osoba, jíž bylo povolení vydáno, neplní podmínky stanovené v povolení nebo stanovené celními předpisy.

§ 259

Soubornou jistotu lze použít k zajištění celního a daňového dluhu nebo celních a daňových dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout ze zajištěných operací, až do výše zaručené částky. Uživatel souborné jistoty odpovídá za to, že celní a daňový dluh nebo součet celních a daňových dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout ze zajištěných operací, nepřekročí zaručenou částku. Dojde-li k překročení zaručené částky, je uživatel souborné jistoty povinen o této skutečnosti neprodleně informovat celní orgán, který soubornou jistotu povolil.

§ 260

(1) Ručitelem může být pouze jiná osoba než dlužník, které to povolil příslušný celní orgán na žádost

1. a) uživatele souborné jistoty podle § 258, má-li být poskytnuta souborná jistota,
2. b) budoucího ručitele, má-li být poskytnuta jednotlivá jistota s použitím záručního dokladu, nebo
3. c) dlužníka nebo osoby, která by se dlužníkem mohla stát, má-li být poskytnuta jednotlivá jistota s použitím záruční listiny.

(2) Povolení podle odstavce 1 může být uděleno pouze osobě,

1. a) která řádně a včas plní povinnosti vyplývající z celních předpisů,
2. b) jejíž finanční situace je taková, že může splnit každý celní a daňový dluh, který zaručila,
3. c) která se nedopustila závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů.

(3) Celní orgány odejmou udělené povolení, jestliže zjistí, že ručitel přestal splňovat podmínky uvedené v odstavci 2.

(4) Ručitel může kdykoliv a bez udání důvodů zrušit ručitelský vztah. Zrušení nabude účinnosti šestnáctého dne ode dne písemného oznámení této skutečnosti ručitelem celnímu orgánu, který povolení udělil, a současně tímto dnem udělené povolení pozbývá platnosti.

(5) Celní orgány odejmou povolení, jestliže uživatel souborné jistoty o odnětí povolení požádá. Celní orgány odejmou povolení rovněž tehdy, jestliže uživatel souborné jistoty neplní řádně a včas povinnosti vyplývající z právních předpisů, jejichž prováděním jsou celní orgány pověřeny.

(6) Udělené povolení pozbývá platnosti

1. a) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno,
2. b) rozhodnutím celních orgánů o odnětí povolení.

(7) Ode dne pozbytí platnosti povolení nelze pro účely zajištění celního a daňového dluhu přijmout záruční listinu, záruční doklad ani osvědčení o poskytnutí souborné jistoty, které byly vydány v době platnosti povolení.

(8) Za osobu rozdílnou od dlužníka se pro účely odstavce 1 nepovažuje osoba, která je

1. a) statutárním orgánem nebo jeho členem nebo členem dozorčího orgánu dlužníka,
2. b) zaměstnavatelem nebo zaměstnancem dlužníka,
3. c) členem rodiny dlužníka,
4. d) členem skupiny spojených osob, zaregistrované jako plátce daně z přidané hodnoty,
5. e) ekonomicky propojenou osobou, pokud takové propojení může mít vliv na splnění celního a daňového dluhu.

§ 260a

(1) O povolení ručitele a užívání souborné jistoty rozhoduje celní ředitelství, v jehož územní působnosti se mají uskutečnit operace, pro které je zajištění celního a daňového dluhu požadováno. Rozhodnutí o povolení ručitele a užívání souborné jistoty může být celním ředitelstvím na základě odůvodněné žádosti změněno bez ohledu na právní moc rozhodnutí nebo prodloužena jeho platnost, byla-li platnost rozhodnutí časově omezena.

(2) O povolení ručitele pro poskytnutí jednotlivé jistoty s použitím záručního dokladu rozhoduje Generální ředitelství cel. Rozhodnutí o povolení ručitele může být Generálním ředitelstvím cel na základě odůvodněné žádosti změněno bez ohledu na právní moc rozhodnutí nebo prodloužena jeho platnost, byla-li platnost rozhodnutí časově omezena.

(3) Žádost o povolení ručitele pro poskytnutí jednotlivé jistoty s použitím záruční listiny se podává celnímu úřadu, u něhož bude jistota použita.

(4) Celní orgány jsou oprávněny požadovat, aby k žádostem podle odstavců 1 až 3 byly předloženy doklady prokazující schopnost ručitele splnit celní a daňový dluh do výše navrhované zaručené částky. Celní orgány mohou tyto doklady na ručiteli požadovat i v době trvání ručitelského vztahu. K žádostem podle odstavců 1 až 3 je nutno předložit

1. a) potvrzení ne starší 60 dnů o tom, že ručitel a v případě souborné jistoty i uživatel nemá v České republice daňové nedoplatky a splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále; splatným nedoplatkem se pro účely tohoto zákona rozumí též nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále, k jehož úhradě bylo povoleno podle zvláštního právního předpisu jeho splácení ve splátkách,
2. b) doklady svědčící o schopnosti ručitele splnit celní a daňový dluh do výše navrhované zaručené částky, a to účetní záznamy, kterými se rozumí zejména účetní závěrka nebo přiznání k dani příjmů za poslední 2 účetní období.

(5) Vyzve-li celní orgán žadatele k předložení dokladů podle odstavce 4, stanoví k předložení těchto dokladů lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů ode dne doručení výzvy žadateli. Nebudou-li požadované doklady předloženy ve stanovené lhůtě, je žádost neplatná a pohlíží se na ni, jako kdyby nebyla podána.

§ 260b

Celní orgán je povinen o žádosti podle § 260a odst. 1 nebo 2 rozhodnout do 60 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit odvolací orgán (orgán příslušný rozhodnout o rozkladu). Nemůže-li celní orgán rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, je povinen o tom žadatele s uvedením důvodů prodlení s vyřízením žádosti a konečné lhůty pro vydání rozhodnutí uvědomit.

§ 260c

Rozhodnutí, kterým se žádosti podle § 260a odst. 1 až 3 vyhovuje, nemusí být odůvodněno a nemusí obsahovat poučení o opravném prostředku.

§ 260d

Byla-li žádost podle § 260a odst. 1 nebo 2 zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po 12 měsících ode dne oznámení zamítavého rozhodnutí.

§ 260e

(1) Celní orgán, který povolení podle § 260a odst. 1 udělil, vydá uživateli osvědčení o zajištění celního a daňového dluhu soubornou jistotou, kterým uživatel prokazuje celnímu úřadu udělení povolení.

(2) Osvědčení se předkládá celnímu úřadu při podání celního prohlášení na propuštění zboží nebo v souvislosti se započetím jiné operace, na základě které má být celní a daňový dluh zajištěn. Celní úřad, kterému bylo osvědčení předloženo, je po ověření platnosti a správnosti vrátí uživateli.

(3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, lze-li údaje uvedené v rozhodnutí o povolení zajišťovat celní dluh soubornou jistotou zjistit z informačního systému celní správy.

§ 260f

(1) Při vystavení osvědčení nebo kdykoliv později během jeho platnosti určí uživatel osobu, která je oprávněna jednat jeho jménem. Předložením osvědčení prokazují oprávněné osoby, že jsou oprávněny za uživatele jednat v rozsahu uvedených právních úkonů a zajišťovat celní a daňový dluh soubornou jistotou. Ministerstvo vyhláškou stanoví, při kterých operacích může být celní a daňový dluh zajištěn soubornou jistotou.

(2) Doba platnosti osvědčení nesmí být delší než 2 roky. Platnost osvědčení lze jednou prodloužit, a to nejvýše o další 2 roky.

(3) Jestliže udělené povolení zajišťovat celní a daňový dluh soubornou jistotou pozbylo platnosti, je uživatel povinen neprodleně vrátit celnímu orgánu, který povolení vydal, všechna osvědčení, jejichž doba platnosti dosud neuplynula.

§ 260h

(1) Záruční doklad nebo několik záručních dokladů, v nichž je uvedena částka v českých korunách stanovená ručitelem, je dlužník povinen předložit celnímu úřadu tak, aby součet uvedených částek nebyl nižší než požadovaná výše zajištění celního a daňového dluhu. Celní úřad si předložený záruční doklad po ověření jeho platnosti a správnosti ponechá.

(2) Na záručním dokladu uvádí ručitel lhůtu jeho platnosti, a to vyznačením posledního dne této lhůty. Lhůta nesmí být delší než jeden rok od data vydání.

(3) Pro přepočet zahraniční měny na české koruny se použije kurz vyhlášený Českou národní bankou a platný první pracovní den měsíce října roku, který předchází roku, v němž bylo přijato celní prohlášení, se kterým je předkládán záruční doklad.

§ 260j

(1) Povolení podle § 260 odst. 1 písm. b) opravňuje ručitele vydat podle vlastního výběru záruční doklady osobám, od nichž se zajištění celního a daňového dluhu požaduje.

(2) Ručitel za každý vydaný záruční doklad odpovídá až do částky v něm uvedené.

(3) Ručitel je povinen poskytnout celnímu úřadu za podmínek stanovených celními orgány veškeré informace o záručních dokladech jednotlivé jistoty, které vystavil.

(4) Ručitel odpovídá za to, že souhrn částek uvedených v jednotlivých záručních dokladech, které vystavil, nepřekročí nejvyšší částku zajištění uvedenou v povolení vydaném podle § 260a odst. 2.

§ 260k

Jednotlivá jistota s použitím záruční listiny

(1) Záruční listina pro poskytnutí jednotlivé jistoty se předkládá celnímu úřadu, který zajištění celního a daňového dluhu požaduje.

(2) Celní úřad si předloženou záruční listinu po ověření její platnosti a správnosti ponechává.

§ 260l

Plnění celního dluhu ručitelem

(1) Celní úřad rozhodnutím uloží ručiteli povinnost uhradit clo a daň, za které se zaručil a které nebyly ostatními společnými a nerozdílnými dlužníky uhrazeny ani v náhradní lhůtě stanovené ve výzvě k zaplacení.

(2) Povinnost uhradit clo a daň uloží celní úřad ihned ručiteli,

1. a) stanoví-li tak mezinárodní smlouva,
2. b) bylo-li by zaslání výzvy k úhradě dlužného cla a daní v náhradní lhůtě společným a nerozdílným dlužníkům vzhledem k jejich finanční a majetkové situaci marné, nebo
3. c) jakmile zjistí, že probíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek některého ze společných a nerozdílných dlužníků a v němž nemá právo na uspokojení ze zajištění.

§ 260m

Záruční listiny, záruční doklady a osvědčení

Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor záruční listiny pro poskytnutí souborné jistoty, vzor osvědčení, jeho náležitosti a pokyny k jeho vyplnění, vzor záruční listiny pro poskytnutí jednotlivé jistoty s použitím záručního dokladu, vzor záručního dokladu a jeho náležitosti a vzor záruční listiny pro poskytnutí jednotlivé jistoty s použitím záruční listiny.

§ 264

Doměření cla a daně

(1) Clo nebo daň lze doměřit na základě žádosti daňového subjektu o dodatečné doměření cla nebo daně nebo z moci úřední.

(2) Doměřovací řízení provádí celní orgán,

1. a) který rozhodl o propuštění zboží do celního režimu nebo o jeho ukončení,
2. b) který provádí kontrolu po propuštění zboží, jsou-li clo nebo daň doměřovány na základě výsledku této kontroly, nebo
3. c) v jehož územním obvodu má místo pobytu nebo sídlo daňový subjekt, kterému byly clo nebo daň původně vyměřeny, je-li doměřovací řízení zahájeno na základě zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům²⁸).

(3) V doměřovacím řízení podle odstavce 2 písm. b) celní orgán ve lhůtě stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie²⁹) zaúčtuje částku cla a vydá dodatečný platební výměr. Počátkem běhu této lhůty je den následující po ukončení kontroly po propuštění zboží.

§ 265

Vznikl-li celní dluh, jehož výše může být sdělena dlužníkovi i po uplynutí lhůty stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie³⁰), v důsledku činu, který v době, kdy byl spáchán, mohl být důvodem pro zahájení trestního řízení, lze tento celní dluh vyměřit dlužníkovi do 10 let ode dne vzniku celního dluhu.

§ 270

Způsob úhrady

(1) Na žádost osoby, která má povinnost uhradit clo nebo daň a která složila celní jistotu, lze clo nebo daň uhradit převodem ze složené celní jistoty; za den platby se v tomto případě považuje den, v němž celní úřad obdržel žádost s označením cla nebo daně, které mají být převodem ze složené celní jistoty uhrazeny.

(2) Dlužník, který uhrazuje clo nebo daň, je povinen uvést, na kterou daň nebo clo je platba určena, a to uvedením variabilního symbolu z rozhodnutí o propuštění zboží; celní úřad platbu na takto určenou daň nebo clo přijme.

(3) Pořadí úhrady cla a daně je následující, pokud není dále stanoveno jinak:

1. a) clo,
2. b) spotřební daň,
3. c) daň z přidané hodnoty,
4. d) příslušenství, pokud není vyměřeno samostatným výměrem.

(4) Jestliže je povolen odklad platby cla a daně, je pořadí úhrady následující:

1. a) nedoplatky na clu podle data splatnosti,
2. b) nedoplatky na dani podle data splatnosti,
3. c) příslušenství podle data splatnosti.

(5) Pořadí úhrady cla a daně v případě exekuce je následující:

1. a) clo,
2. b) exekuční náklady,
3. c) spotřební daň,
4. d) daň z přidané hodnoty,
5. e) příslušenství, pokud není vyměřeno samostatným výměrem.

(6) Clo určené k vrácení na základě rozhodnutí celního úřadu lze jako přeplatek použít pouze k úhradě jiného cla.

(7) Nemůže-li být clo a jeho příslušenství, daň a poplatky vybírané při dovozu a jejich příslušenství, náklady řízení, skladné, dopravné nebo pokuta uložená celním orgánem uhrazeny v české měně, mohou celní orgány přijmout na jejich úhradu i zahraniční měnu. Poplatky za směnu se započítávají do celkové výše platby. K přepočtu zahraniční měny na české koruny se použije kursu devizového trhu České národní banky platného v okamžiku, kdy je úhrada prováděna.

§ 285

Vznikne-li povinnost platit úrok podle přímo použitelného předpisu Evropské unie³¹), postupuje se při přiznání tohoto úroku podle ustanovení daňového řádu o úroku z neoprávněného jednání správce daně.

§ 293

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

1. a) doveze, vyveze nebo přepraví zboží v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
2. b) předloží celnímu orgánu nepravý, pozměněný nebo padělaný doklad,
3. c) poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do režimu nebo pro nakládání se zbožím,
   1. 1. propuštěným do režimu s podmíněným osvobozením od cla,
   2. 2. propuštěným do režimu vývozu,
   3. 3. propuštěným do režimu volného oběhu se zvýhodněným sazebním zacházením z důvodu jeho zvláštního použití,
   4. 4. zajištěným k projednání správního deliktu,
   5. 5. dočasně uskladněným,
   6. 6. umístěným ve svobodném pásmu nebo ve svobodném skladu,
   7. 7. pro které bylo zřízeno zástavní právo,
   8. 8. propuštěným do režimu tranzitu, nebo
   9. 9. vstupujícím na celní území Společenství, vystupujícím z celního území Společenství nebo předkládaným k celnímu řízení,

1. d) poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do navrhovaného režimu za použití zjednodušených postupů,
2. e) poskytne celnímu orgánu nesprávný údaj nebo doklad důležitý pro jeho rozhodnutí nebo pro jiné použití celních předpisů v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
3. f) uvede nesprávné údaje v žádosti o vydání osvědčení o původu zboží nebo sám osvědčí původ zboží v rozporu s mezinárodní smlouvou v oblasti sazebních opatření,
4. g) odejme zboží celnímu dohledu v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
5. h) jako osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie odpovědná za poskytování informací o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou, nesdělí celnímu úřadu údaje podle § 319 odst. 4,
6. i) přechovává zboží, jehož dovozem nebo tranzitem byl spáchán správní delikt,
7. j) v rozporu s § 48 odst. 8 poruší celní závěru, nebo
8. k) úmyslně na místě veřejnosti přístupném neoprávněně
   1. 1. nosí služební stejnokroj celní správy, nebo takové součásti stejnokroje, které jsou s úplným stejnokrojem zaměnitelné (§ 21 odst. 1), nebo
   2. 2. užívá na vozidle zvláštního barevného provedení a označení používaného na služebních vozidlech celní správy anebo zvláštního barevného provedení a označení s ním zřejmě zaměnitelného (§ 21 odst. 2 a 3).

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až h) lze uložit pokutu do 100 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. i) a j) pokutu do 50 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. k) pokutu do 5 000 Kč.

(3) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit propadnutí zboží, a to samostatně nebo společně s pokutou.

(4) V blokovém řízení lze za přestupek podle odstavce 1 uložit pokutu do 5 000 Kč.

§ 294

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že

1. a) doveze, vyveze nebo přepraví zboží v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
2. b) předloží celnímu orgánu nepravý, pozměněný nebo padělaný doklad,
3. c) poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do režimu nebo pro nakládání se zbožím,
   1. 1. propuštěným do režimu s podmíněným osvobozením od cla,
   2. 2. propuštěným do režimu vývozu,
   3. 3. propuštěným do režimu volného oběhu se zvýhodněným sazebním zacházením z důvodu jeho zvláštního použití,
   4. 4. zajištěným k projednání správního deliktu,
   5. 5. dočasně uskladněným,
   6. 6. umístěným ve svobodném pásmu nebo ve svobodném skladu,
   7. 7. pro které bylo zřízeno zástavní právo,
   8. 8. propuštěným do režimu tranzitu,
   9. 9. vstupujícím na celní území Společenství, vystupujícím z celního území Společenství nebo předkládaným k celnímu řízení,

1. d) poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do navrhovaného režimu za použití zjednodušených postupů,
2. e) poskytne celnímu orgánu nesprávný údaj nebo doklad důležitý pro jeho rozhodnutí nebo pro jiné použití celních předpisů v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
3. f) uvede nesprávné údaje v žádosti o vydání osvědčení o původu zboží nebo sám osvědčí původ zboží v rozporu s mezinárodní smlouvou v oblasti sazebních opatření,
4. g) odejme zboží celnímu dohledu v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
5. h) jako osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie odpovědná za poskytování informací o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou, nesdělí celnímu úřadu údaje podle § 319 odst. 4,
6. i) přechovává zboží, jehož dovozem nebo tranzitem byl spáchán správní delikt, nebo
7. j) v rozporu s § 48 odst. 8 poruší celní závěru.

(2) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do

1. a) 4 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až g),
2. b) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. h),
3. c) 250 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. i) a j).

(3) Za správní delikt podle odstavce 1 lze uložit propadnutí zboží, a to samostatně nebo společně s pokutou.

§ 295

Propadnutí zboží

(1) Propadnutí zboží lze uložit, jestliže zboží náleží osobě, která se dopustila správního deliktu, a zboží

1. a) bylo ke spáchání správního deliktu užito nebo určeno, anebo
2. b) bylo správním deliktem získáno nebo bylo nabyto za zboží správním deliktem získané.

(2) Propadnutí zboží nelze uložit, je-li hodnota zboží v nápadném nepoměru k povaze správního deliktu.

§ 296

Zabrání zboží

Nebylo-li za správní delikt uloženo propadnutí zboží podle § 295 odst. 1, lze rozhodnout, že se takové zboží zabírá, jestliže to vyžaduje bezpečnost osoby nebo majetku anebo jiný obecný zájem a jestliže

1. a) celní orgán do 60 dnů ode dne, kdy správní delikt vyšel najevo, nezjistí skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o správním deliktu proti určité osobě,
2. b) zboží náleží pachateli, kterého nelze za správní delikt stíhat, nebo
3. c) zboží nenáleží pachateli správního deliktu nebo mu nenáleží zcela.

§ 297

Vlastníkem propadlého nebo zabraného zboží se stává stát.

§ 298

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže celní orgán o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do šesti let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby anebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

(5) Správní delikt právnické osoby projedná celní úřad, v jehož obvodu má právnická osoba podezřelá ze spáchání správního deliktu sídlo. Správní delikt podnikající fyzické osoby projedná celní úřad, v jehož obvodu má podnikající fyzická osoba podezřelá ze spáchání správního deliktu místo podnikání. Nenachází-li se sídlo právnické osoby nebo místo podnikání podnikající fyzické osoby na území České republiky, projedná správní delikt celní úřad, v jehož obvodu byl správní delikt spáchán, popřípadě zjištěn.

(6) Pokuta uložená za správní delikt je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.

§ 305

(1) Celní zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že celní dluh, který jí odpovídá, nebude řádně a včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení ze zástavy.

(2) Zástavou je dovážené zboží, které není zbožím pocházejícím z Evropských společenství. Celní zástavní právo vzniká v okamžiku vstupu zástavy na území Evropských společenství.

(3) Celní orgány mohou zástavu do doby, než bude celní dluh splněn nebo zajištěn v plné výši, zajistit, a to bez ohledu na práva třetích osob. Za zajištění zástavy se považuje rovněž rozhodnutí celních orgánů, kterým uloží osobě, která zástavu drží, že ji nesmí používat, prodávat nebo s ní jiným způsobem nakládat.

(4) Celní zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky; promlčením zajištěné pohledávky však celní zástavní právo nezaniká. Celní zástavní právo zaniká i zánikem zástavy nebo zajištěním celního dluhu v plné výši.

(5) Pro realizaci celní zástavy se použije ustanovení § 313 odst. 1 obdobně.

§ 309

(1) Celní úřad může k projednání správního deliktu podle tohoto zákona zajistit zboží a dopravní prostředek, o kterých lze důvodně předpokládat, že byly ke spáchání správního deliktu užity nebo určeny, anebo byly správním deliktem získány nebo byly nabyty za zboží správním deliktem získané.

(2) Celní úřad může zajistit zboží podle odstavce 1 bez ohledu na práva třetích osob.

§ 310

(1) Celní úřad vydá o zajištění zboží rozhodnutí a doručí je osobě, které bylo zboží zajištěno.

(2) V rozhodnutí o zajištění zboží se uvedou důvody, pro které se zboží zajišťuje, a poučení o právech a povinnostech osoby, jíž se rozhodnutí týká. V rozhodnutí se uvede též upozornění, že zboží bude prodáno, nebude-li pokuta zaplacena.

(3) Zboží, které lze podle § 309 zajistit, může celní úřad ponechat osobě a uložit jí, že zboží nesmí používat, prodávat nebo s ním jiným způsobem nakládat.

§ 311

(1) Osoba, které bylo doručeno rozhodnutí o zajištění zboží, je povinna toto zboží celnímu úřadu vydat.

(2) Není-li zajištěné zboží na výzvu celnímu úřadu vydáno, může být tomu, kdo je má u sebe, odňato.

(3) O vydání nebo o odnětí zajištěného zboží se vyhotoví úřední záznam, v němž se uvede též popis zboží. Osobě, která zboží vydala, nebo které bylo zboží odňato, vystaví celní úřad potvrzení o vydání nebo odnětí zboží.

§ 312

(1) Není-li zajištěné zboží k dalšímu řízení již třeba a nepřichází-li v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání v řízení o správním deliktu anebo prodej podle § 313, vrátí se osobě, které bylo zajištěno.

(2) Uplatní-li právo na zajištěné zboží, které není k dalšímu řízení již třeba, a nepřichází-li v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání v řízení o správním deliktu anebo prodej podle § 313, jiná osoba než ta, které bylo zboží zajištěno, a celní orgán má pochybnosti o tom, zda tato osoba je vlastníkem zboží, nebo má-li celní orgán pochybnosti o tom, zda osoba, které bylo zboží zajištěno, je jeho vlastníkem, nevydá celní orgán zboží a odkáže tyto osoby, aby svůj nárok uplatnily v řízení soudním.

§ 313

(1) Celní úřad může prodat zboží zajištěné podle § 309 odst. 1, u něhož nebylo vysloveno propadnutí zboží, nebo které nebylo zabráno, na úhradu pokuty, uložené za správní delikt, jestliže pokuta není uhrazena do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.

(2) Celní úřad může zboží podléhající rychlé zkáze nebo živá zvířata zajištěná podle § 309 odst. 1 ihned prodat.

§ 314

(1) Celní úřad prodá zboží zpravidla v dražbě. Přitom postupuje podle zvláštních předpisů.¹⁰)

(2) Umožňují-li přímo použitelné předpisy Evropské unie^10a) celnímu úřadu prodat zboží, postupuje celní úřad při jeho prodeji podle odstavce 1.

(3) Zboží, které nemohlo být prodáno v dražbě, prodá celní úřad osobám, způsobilým podle právních předpisů k nakládání s prodávaným druhem zboží.

(4) Se zbožím, které nelze prodávat nebo používat ze zdravotních, zvěrolékařských, rostlinolékařských, bezpečnostních nebo jiných důvodů, naloží celní úřad způsobem stanoveným zvláštními předpisy.

§ 315

(1) Z výtěžku prodeje zboží se přednostně uhradí clo a jeho příslušenství, daně a poplatky vybírané při dovozu a jejich příslušenství, náklady řízení, skladné, dopravné a pokuty uložené podle celních předpisů. Zbytek výtěžku vyplatí celní úřad na žádost oprávněnému. Nepřihlásí-li se oprávněný do tří let po prodeji zboží, připadne zbytek výtěžku prodeje státu.

(2) Uplatní-li třetí osoba do tří let po prodeji zboží u celního úřadu nárok na zbytek výtěžku prodeje zboží, odkáže celní úřad tuto osobu, aby svůj nárok uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.

(3) O prodeji zboží se uvědomí osoba, které bylo zboží zajištěno.

§ 316

(1) Celní úřad je oprávněn prodat, popřípadě jinak nakládat se zbožím,

1. a) u něhož bylo vysloveno propadnutí, nebo které bylo zabráno,
2. b) u něhož bylo vysloveno propadnutí věci, nebo které bylo zabráno v trestním řízení konaném o trestných činech spáchaných při dovozu, vývozu a tranzitu zboží,
3. c) které jeho vlastník přenechal ve prospěch státu.

(2) Při prodeji zboží uvedeného v odstavci 1 se použijí ustanovení § 313 až 315 obdobně.

§ 319

Sběr, zpracování a kontrola statistických údajů

(1) Celní orgány zabezpečují sběr a zpracování údajů o zboží, kterému bylo přiděleno celně schválené určení, anebo o vybraných výrobcích, u kterých vznikla daňová povinnost ke spotřební dani.

(2) Formu, obsah a náležitosti dokladu pro statistické účely, jakož i rozsah údajů pro vedení statistiky, stanoví na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie³²) Český statistický úřad v dohodě s ministerstvem vyhláškou.

(3) Celní orgány zabezpečují sběr, zpracování, prvotní a následnou kontrolu údajů o obchodu se zbožím mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie, jejichž rozsah a způsob vykazování stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie³³) a poskytují je pro statistické účely.

(4) Osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie³⁴) povinna poskytnout informace o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou, je povinna sdělit celnímu úřadu pravdivé a úplné údaje o tomto obchodu s použitím dokladu nebo elektronicky, způsobem a za podmínek, které stanoví Český statistický úřad v dohodě s ministerstvem vyhláškou.

§ 319a

Následná kontrola údajů o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou

(1) Celní orgán provádí následnou kontrolu údajů o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou, jejímž účelem je přesvědčit se o správnosti a úplnosti sdělených údajů o tomto obchodu. Následnou kontrolou údajů se rovněž ověřuje, zda nebyla porušena povinnost stanovená v § 319 odst. 4 sdělit celnímu úřadu údaje o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou.

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí při následné kontrole údajů pro pravomoci celního orgánu a pro práva a povinnosti daňového subjektu ustanovení daňového řádu o daňové kontrole obdobně.

(3) Následná kontrola údajů může být provedena u osoby stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie³¹).

(4) Následnou kontrolu údajů lze provést ve lhůtě dvou let od konce lhůty k předání výkazu pro Intrastat³⁵).