Vyhláška ministra zahraničních věcí o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1889, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971

(1) a) Každý stát Unie, který podepsal tento akt, může jej ratifikovat, a nepodepsal-li jej, může k němu přistoupit. Ratifikační listiny nebo listiny o přístupu se ukládají u generálního ředitele.

1. b) Každý stát Unie může ve své ratifikační listině nebo listině o přístupu prohlásit, že jeho ratifikace nebo přístup se nevztahuje na články 1 až 21 a na Přílohu; učinil-li však tento stát již prohlášení podle článku VI odst. 1 Přílohy, může pak v uvedené listině pouze prohlásit, že se jeho ratifikace nebo přístup nevztahuje na články 1 až 20.
2. c) Každý stát Unie, který podle pododstavce b) vyloučil z účinnosti své ratifikace nebo přístupu ustanovení uvedená ve zmíněném pododstavci, může kdykoliv později prohlásit, že rozšiřuje účinnost ratifikace nebo přístupu na tato ustanovení. Takovéto prohlášení se ukládá u generálního ředitele.

(2) a) Články 1 až 21 a Příloha vstupují v platnost tři měsíce po splnění těchto dvou podmínek:

(i) nejméně pět států Unie ratifikovalo tento akt nebo k němu přistoupilo, aniž učinilo prohlášení podle odstavce 1 b),

(ii) Francie, Španělsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké se staly členy Všeobecné úmluvy o právu autorském, ve znění revidovaném v Paříži dne 24. července 1971.

1. b) Vstup v platnost uvedený v pododstavci a) se vztahuje na ty státy Unie, které nejméně tři měsíce před tímto vstupem v platnost uložily ratifikační listiny nebo listiny o přístupu bez prohlášení podle odstavce 1 b).
2. c) Pro každý stát Unie, na který se nevztahuje pododstavec b) a který ratifikuje tento akt nebo k němu přistoupí bez prohlášení podle odstavce 1 b), vstupují články 1 až 21 a Příloha v platnost tři měsíce po dni, kdy generální ředitel oznámil uložení příslušné ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, pokud nebylo v uložené listině uvedeno datum pozdější. V tomto případě vstoupí články 1 až 21 a Příloha pro tento stát v platnost v den takto uvedený.
3. d) Ustanoveními pododstavců a) až c) není dotčeno uplatňování článku VI Přílohy.

(3) Pro každý stát Unie, který tento akt ratifikuje nebo k němu přistoupí s prohlášením podle odstavce 1 b) nebo bez něho, vstupují články 22 až 38 v platnost tři měsíce po dni, kdy generální ředitel oznámil uložení příslušné ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, pokud nebylo v uložené listině uvedeno datum pozdější. V tomto případě vstoupí články 22 až 38 pro tento stát v platnost v den takto uvedený.

(1) Každý stát, který není členem Unie, může přistoupit k tomuto aktu a stát se tak smluvní stranou této úmluvy a členem Unie. Listiny o přístupu se ukládají u generálního ředitele.

(2) a) S výjimkou podle pododstavce b) vstupuje tato úmluva v platnost pro každý stát, který není členem Unie, tři měsíce po dni, kdy generální ředitel oznámil uložení jeho listiny o přístupu, pokud nebude v uložené listině uvedeno datum pozdější. Bylo-li v uložené listině uvedeno pozdější datum, vstupuje tato úmluva pro tento stát v platnost v den takto uvedený.

1. b) Pokud vstup v platnost podle pododstavce a) předchází vstupu v platnost článků 1 až 21 a Přílohy podle článku 28 odst. 2 a), je příslušný stát v mezidobí vázán články 1 až 20 Bruselského aktu této úmluvy, které nahrazují články 1 až 21 a Přílohu.

Ratifikace tohoto aktu nebo přístup k tomuto aktu kterýmkoliv státem, který není vázán články 22 až 38 stockholmského aktu této úmluvy, zahrnuje, avšak jen pro účely článku 14 odst. 2 Úmluvy o zřízení Organizace, ratifikaci stockholmského aktu nebo přístup k tomuto aktu s omezením podle jeho článku 28 odst. 1 b) bod (i).

(1) S výhradou výjimek, které připouštějí ustanovení odstavce 2, ustanovení článku 28 odst. 1 b), článku 33 odst. 2, jakož i Přílohy, znamená ratifikace nebo přístup automatické přijetí všech ustanovení a přiznání všech výhod stanovených touto úmluvou.

(2) a) Každý stát Unie si může při ratifikaci tohoto aktu nebo při přístupu k němu zachovat, s výjimkou podle článku V odst. 3 Přílohy, výhodu výhrad, jež dříve učinil, s podmínkou, že k tomu účelu učiní prohlášení při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

1. b) Každý stát, který není členem Unie, může prohlásit při přístupu k této úmluvě, s výjimkou podle článku V odst. 2 Přílohy, že hodlá, alespoň dočasně, nahradit článek 8 tohoto aktu o právu na překlad ustanoveními článku 5 unijní úmluvy z r. 1886, doplněné v Paříži v roce 1896, přičemž se rozumí, že se uvedená ustanovení vztahují jen na překlady do jazyka v tomto státě obecně užívaného. S výjimkou podle článku I odst. 6 b) Přílohy může kterýkoliv stát Unie uplatňovat, pokud jde o právo na překlad děl, jejichž státem původu je stát, který použije takovou výhradu, ochranu ve stejném rozsahu, jakou poskytuje tento stát.
2. c) Každý stát může kdykoliv odvolat takové výhrady sdělením oznámeným generálnímu řediteli.

(1) Každý stát může prohlásit ve své ratifikační listině nebo v listině o přístupu, anebo oznámit kdykoli později generálnímu řediteli písemným sdělením, že se tato úmluva vztahuje na všechna nebo část území označených v prohlášení nebo ve sdělení, za jejichž mezinárodní vztahy odpovídá.

(2) Každý stát, který učinil takové prohlášení nebo takové sdělení, může kdykoli oznámit generálnímu řediteli, že se tato úmluva přestává vztahovat na všechna taková území nebo část z nich.

(3) a) Každé prohlášení podle odstavce 1 nabývá účinnosti od téhož dne jako ratifikace nebo přístup, v nichž bylo obsaženo, a každé sdělení zaslané podle uvedeného odstavce nabývá účinnosti tři měsíce po jeho oznámení generálním ředitelem.

1. b) Každé sdělení podle odstavce 2 nabývá účinnosti dvanáct měsíců po jeho obdržení generálním ředitelem.

(4) Tento článek nelze v žádném případě vykládat tak, že zahrnuje uznání faktického stavu na území, kde se tato úmluva uplatňuje na podkladě prohlášení učiněného podle odstavce 1 jiným státem, ani jako jeho přijetí mlčky kterýmkoli státem Unie.

(1) Tento akt nahrazuje ve vztazích mezi státy Unie a v rozsahu své platnosti Bernskou úmluvu ze dne 8. září 1886 a její další revidovaná znění. Akty, které byly v platnosti dříve, platí nadále ve své celistvosti nebo v rozsahu, v němž je tento akt podle předchozí věty nenahrazuje, ve vztazích se státy Unie, které tento akt neratifikují nebo k němu nepřistoupí.

(2) Státy, které nejsou členy Unie a stanou se smluvními stranami tohoto aktu, uplatní jej, s výjimkou podle odstavce 3, ve vztahu ke každému státu Unie, který není vázán tímto aktem nebo který, ač je vázán tímto aktem, učinil prohlášení podle článku 28 odst. 1 b). Uvedené státy uznávají, že takový stát Unie ve svých vztazích k nim

(i) může uplatňovat ustanovení nejnovějšího aktu, jímž je vázán, a

(ii) má právo, s výjimkou podle článku I odst. 6 Přílohy, upravit ochranu na úroveň stanovenou tímto aktem.

(3) Každý stát, který využil některé z možností podle Přílohy, může uplatňovat ustanovení Přílohy týkající se jedné nebo více možností, jichž využil, ve svých vztazích ke kterémukoliv jinému státu Unie, který není vázán tímto aktem, pokud tento stát přijal uplatňování takových ustanovení.

(1) Každý spor mezi dvěma nebo více státy Unie týkající se výkladu nebo uplatňování této úmluvy, který nebude vyřešen jednáním, může kterýkoliv ze zúčastněných států předložit Mezinárodnímu soudnímu dvoru formou žádosti podané v souladu se statutem Soudního dvora, pokud se zúčastněné státy nedohodnou na jiném způsobu řešení. Stát, který předkládá spor Soudnímu dvoru, zpraví o tom Mezinárodní úřad; Mezinárodní úřad o tom uvědomí ostatní státy Unie.

(2) Každý stát může při podpisu tohoto aktu, anebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlásit, že se nepovažuje vázán ustanoveními odstavce 1. Na žádný spor mezi takovým státem a kterýmkoliv jiným státem Unie se pak ustanovení odstavce 1 nevztahují.

(3) Každý stát, který učinil prohlášení podle ustanovení odstavce 2, může kdykoliv své prohlášení odvolat sdělením oznámeným generálnímu řediteli.

(1) S výjimkou podle článku 29 bis nemůže žádný stát po vstupu v platnost článků 1 až 21 a Přílohy přistoupit k dřívějším aktům této úmluvy, ani je ratifikovat.

(2) Po vstupu článků 1 až 21 a Přílohy v platnost nemůže žádný stát učinit prohlášení podle článku 5 Protokolu o rozvojových zemích, který je připojen ke stockholmskému aktu.

(1) Tato úmluva zůstává v platnosti bez časového omezení.

(2) Každý stát může vypovědět tento akt sdělením oznámeným generálnímu řediteli. Taková výpověď je i výpovědí všech dřívějších aktů a je účinnou pouze pro stát, který ji podal, přičemž pro ostatní státy Unie zůstává Úmluva v plné platnosti a účinnosti.

(3) Výpověď nabývá účinnosti rok po dni, kdy o ní generální ředitel obdržel sdělení.

(4) Právo na výpověď podle tohoto článku nemůže žádný stát vykonat před uplynutím pěti let ode dne, kdy se stal členem Unie.

(1) Každý stát, který je smluvní stranou této úmluvy, se zavazuje učinit v souladu se svou ústavou opatření nutná k tomu, aby zajistil uplatňování této úmluvy.

(2) Rozumí se, že stát v době, kdy se stane smluvní stranou této úmluvy, je podle vnitrostátního práva s to uskutečňovat ustanovení této úmluvy.

(1) a) Tento akt se podepisuje v jediném vyhotovení v anglickém a francouzském jazyku a ukládá se, s výjimkou podle odstavce 2, u generálního ředitele.

1. b) Generální ředitel vyhotoví po dohodě s příslušnými vládami úřední texty v arabském, italském, německém, portugalském a španělském jazyku a v takových jiných jazycích, které určí Shromáždění.
2. c) V případě rozdílných názorů na výklad různých textů rozhoduje text francouzský.

(2) Tento akt zůstává otevřen k podpisu do 31. ledna 1972. Do tohoto dne je vyhotovení uvedené v odstavci 1a) uloženo u vlády Francouzské republiky.

(3) Generální ředitel odevzdá dva ověřené opisy podepsaného textu tohoto aktu vládám všech států Unie a na požádání vládě každého jiného státu.

(4) Generální ředitel dá tento akt zaregistrovat u sekretariátu Organizace Spojených národů.

(5) Generální ředitel oznámí vládám všech státu Unie podepsání, uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu a prohlášení obsažená v takových listinách nebo učiněná podle článku 28 odst. 1 c), článku 30 odst. 2 a) a b) a článku 33 odst. 2, vstup každého ustanovení tohoto aktu v platnost, sdělení o výpovědi a sdělení podle článku 30 odst. 2 c), článku 31 odst. 1 a 2, článku 33 odst. 3 a článku 38 odst. 1, jakož i podle Přílohy.

(1) Státy Unie, které neratifikovaly tento akt nebo k němu nepřistoupily a které nejsou vázány články 22 až 26 stockholmského aktu, mohou vykonávat, pokud si to přejí, práva přiznaná podle těchto článků, jako by jimi byly vázány, do 26. dubna 1975. Každý stát, který si přeje vykonávat uvedená práva, zašle k tomu účelu generálnímu řediteli písemné sdělení, které nabývá účinnosti dnem jeho přijetí. Takové státy se považují za členy Shromáždění až do uvedeného dne.

(2) Dokud se všechny státy Unie nestanou členy Organizace, plní Mezinárodní úřad Organizace rovněž úkoly úřadu Unie a generální ředitel úkoly ředitele uvedeného úřadu.

(3) Jakmile se stanou všechny státy Unie členy Organizace, přejdou práva, závazky a majetek úřadu Unie na Mezinárodní úřad Organizace.