Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska

1. 1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat funkce uvedené v této části. Navíc může vykonávat další konzulární funkce, za předpokladu, že nejsou v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.
2. 2. V souvislosti s výkonem svých funkcí konzulární úředník má právo obracet se na:
   1. a) příslušné místní orgány ve svém konzulárním obvodu;
   2. b) ústřední orgány přijímajícího státu v míře, v jaké to připouštějí právní předpisy a zvyklosti tohoto státu.

1. 3. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat konzulární funkce pouze ve svém vlastním konzulárním obvodě. Mimo tento obvod může vykonávat konzulární funkce pouze se souhlasem přijímajícího státu.
2. 4. Po uvědomění přijímajícího státu je konzulární úředník oprávněn vykonávat konzulární funkce za třetí stát za předpokladu, že přijímající stát proti tomu nevznese námitek.
3. 5. Po uvědomění přijímajícího státu může konzulární úředník působit jako zástupce vysílajícího státu v mezinárodní organizaci. V této funkci má právo používat jakékoli výhody, výsady a imunity, jež jsou takovému zástupci poskytovány mezinárodním právem.

Konzulární úředník má právo vybírat v přijímajícím státě poplatky a sazby předepsané podle právních předpisů vysílajícího státu za výkon konzulárních služeb.

Konzulární úředník je oprávněn

1. 1. chránit práva a podporovat zájmy vysílajícího státu a jeho státních příslušníků; pro účely této Úmluvy pojem „státní příslušník“ znamená jakoukoliv osobu, kterou vysílající stát uznává za svého státního příslušníka, a pokud to dovoluje souvislost, též jakoukoli právnickou osobu;
2. 2. podporovat rozvoj obchodních, hospodářských kulturních a vědeckých styků mezi vysílajícím státem a přijímajícím státem a jinak přispívat k rozvoji přátelských vztahů mezi nimi;
3. 3. sledovat všemi zákonnými prostředky podmínky a vývoj obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu, podávat o něm zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat informace zainteresovaným osobám.

1. 1. Konzulární úředník je oprávněn:
   1. a) přijímat taková prohlášení, jaká podle právních předpisů vysílajícího státu mají být učiněna v otázkách státního občanství;
   2. b) vést evidenci státních příslušníků vysílajícího státu;
   3. c) vést záznamy nebo přijímat sdělení o narození nebo úmrtí státního příslušníka vysílajícího státu;
   4. d) vést záznamy o sňatcích, uzavřených před úřady přijímajícího státu, nebo o rozvodech povolených úřady tohoto státu za předpokladu, že alespoň jedna z oddávaných nebo rozváděných osob je státním příslušníkem vysílajícího státu;
   5. e) oddávat za předpokladu, že obě osoby uzavírající sňatek jsou státními příslušníky vysílajícího státu a uzavření takového sňatku není podle právního řádu přijímajícího státu nepřípustné;
   6. f) přijímat prohlášení týkající se rodinného stavu státních příslušníků vysílajícího státu v souladu s právními předpisy tohoto státu.

1. 2. Nic z ustanovení odstavce 1 písm. c), d) nebo e) tohoto článku nezbavuje žádnou soukromou osobu povinnosti, jež právní předpisy přijímajícího státu předepisují pokud jde o hlášení nebo registraci u příslušných orgánů tohoto státu v kterékoliv záležitosti uvedené v těchto ustanoveních.

Konzulární úředník je oprávněn vydávat, rušit, obnovovat, upravovat a prodlužovat platnost pasů, vstupních, výstupních a tranzitních víz a dalších podobných dokumentů.

1. 1. Konzulární úředník je oprávněn:
   1. a) sestavovat, ověřovat, potvrzovat, legalizovat nebo provádět jiné úkony, které jsou nezbytné pro platnost právních úkonů a listin právní povahy nebo jejich kopie pro potřebu osoby jakékoli státní příslušnosti pro použití ve vysílajícím státě nebo podle právních předpisů tohoto státu nebo státního příslušníka vysílajícího státu pro použití mimo tento stát;
   2. b) překládat listiny a ověřovat správnost překladu.

1. 2. V případech, kdy listiny uvedené v odstavci 1 tohoto článku jsou třeba pro použití v přijímajícím státě, orgány přijímajícího státu jsou povinny uznávat jejich platnost pouze v tom rozsahu, jaký odpovídá právním předpisům tohoto státu.
2. 3. Při výkonu práv poskytnutých tímto článkem konzulární úředník postupuje v souladu s právními předpisy přijímajícího státu.

Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy přijímajícího státu zastupovat osobně nebo prostřednictvím zmocněného zástupce státního příslušníka vysílajícího státu před orgány přijímajícího státu, jestliže tento státní příslušník se nemůže z důvodu nepřítomnosti nebo z jiných vážných důvodů zavčas ujmout hájení svých práv a zájmů. Zastupování trvá tak dlouho, dokud tento státní příslušník neustanoví svého zástupce nebo se sám neujme hájení svých práv a zájmů. Konzulární úředník rovněž může navrhnout příslušnému orgánu, aby projednávání věci bylo odloženo do té doby, než státní příslušník bude informován a bude mít možnost být přítomen nebo zastoupen.

Když se příslušné orgány přijímajícího státu dozvědí, že na jeho území zemřel státní příslušník vysílajícího státu, bez odkladu o tom vyrozumí příslušného konzulárního úředníka a zašlou mu opis úmrtního listu nebo jiného dokladu osvědčujícího úmrtí.

1. 1. a) Když se příslušné orgány přijímajícího státu dozvědí, že na území tohoto státu je pozůstalost po zemřelé osobě jakékoliv státní příslušnosti vůči níž konzulární úředník může být oprávněn zastupovat zájmy podle odstavce 3 tohoto článku nebo po státním příslušníkovi vysílajícího státu kdy v přijímacím státě není nikdo (s výjimkou orgánů přijímajícího státu), kdo by byl oprávněn uplatnit nárok na správu pozůstalosti, ani zde není zástupce takové osoby, tyto orgány o tom vyrozumějí příslušného konzulárního úředníka vysílajícího státu.
   1. b) Obdobně konzulární úředník vyrozumí příslušné orgány přijímajícího státu, jestliže se o tom dozví jinou cestou.

1. 2. Jestliže zůstavitel, který byl státním příslušníkem vysílajícího státu, zanechá majetek v přijímajícím státě, konzulární úředník je oprávněn učinit sám nebo prostřednictvím oprávněného zástupce opatření:
   1. a) k ochraně a zajištění pozůstalosti,
   2. b) k zajištění plné správy pozůstalosti.

1. 3. V případě, že státní příslušník vysílajícího státu má nárok na majetek zanechaný v přijímajícím státě zůstavitelem bez rozdílu státní příslušnosti nebo tento nárok uplatňuje a není v přijímajícím státě přítomen nebo není jinak v tomto státě zastoupen, konzulární úředník je též oprávněn zastupovat zájmy tohoto státního příslušníka ve stejném rozsahu, jako kdyby tento státní příslušník předal konzulárnímu úředníkovi platnou plnou moc.
2. 4. Rozumí se, že
   1. a) konzulární úředník může učinit opatření v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku pouze v případě, kdy taková opatření nejsou učiněna osobou, mající stejná nebo větší práva nebo jejím zástupcem;
   2. b) jestliže podle právních předpisů přijímajícího státu je k učinění opatření podle odst. 2 a 3 tohoto článku nezbytné povolení k zastupování nebo rozhodnutí soudu, jakékoli takové povolení nebo rozhodnutí bude konzulárnímu úředníkovi vydáno na jeho žádost tak, jako by bylo vydáno řádně zmocněnému zástupci státního příslušníka, jehož zájmy konzulární úředník zastupuje. Kde podle právních předpisů přijímajícího státu povolení k zastupování nebo soudní příkaz mohou být vystaveny pouze pro tohoto státního příslušníka, konzulární úředník i v tomto případě může jednat na základě tohoto povolení nebo příkazu tak, jak je stanoveno v odst. 2 nebo 3 tohoto článku.

1. 5. Konzulární úředník může jménem státního příslušníka vysílajícího státu, který není přítomen v přijímajícím státě, přijmout od justičního orgánu, instituce nebo osoby peníze nebo jiný majetek, včetně podílu na pozůstalosti, platů učiněných podle zákona o úrazovém pojištění pracujících a výplat z pojistek životního pojištění, na který má uvedený státní příslušník nárok v důsledku smrti kterékoli osoby. Justiční orgán, instituce nebo osoba, o kterou se jedná, může požadovat, aby konzulární úředník splnil podmínky, jež určila, pokud jde o:
   1. a) předložení plné moci nebo jiného zmocnění od dotyčného státního příslušníka,
   2. b) předložení vhodného důkazu o přijetí těchto peněz nebo majetku dotyčným státním příslušníkem,
   3. c) vrácení peněz nebo majetku, pokud není takový důkaz předložen.

1. 6. a) Jestliže státní příslušník vysílajícího státu zemře v době svého pobytu na území přijímajícího státu a nemá v tomto státě trvalé bydliště, konzulární úředník může vzít okamžitě do opatrování peníze a věci, které měl zemřelý státní příslušník u sebe za účelem jejich ochrany.
   1. b) Konzulární úředník je oprávněn podržet u sebe k dalšímu opatření v souladu s příslušnými předpisy o dědictví ty předměty, které zemřelý státní příslušník měl u sebe pro svou osobní potřebu, avšak jakékoliv právo podržet peníze nebo jiný majetek podléhá ustanovením odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku, s výjimkou případů, kdy právní předpisy přijímajícího státu stanoví jinak.

1. 7. Jestliže konzulární úředník vykonává práva poskytovaná podle tohoto článku týkající se dědictví, podléhá v tomto rozsahu, bez ohledu na ustanovení článků 17 a 19, občanskoprávní jurisdikci soudů přijímajícího státu.

1. 1. Konzulární úředník je oprávněn navrhnout soudnímu nebo správnímu orgánu přijímajícího státu osoby způsobilé vykonávat funkci poručníka nebo opatrovníka, pokud jde o státního příslušníka vysílajícího státu nebo pokud jde o majetek takovéhoto státního příslušníka v každém případě, kdy tento majetek je ponechán bez dozoru.
2. 2. Jestliže tento orgán považuje navrženou osobu z jakéhokoli důvodu za nepřijatelnou, konzulární úředník může navrhnout jinou osobu.

1. 1. Příslušné orgány přijímajícího státu vyrozumějí konzulární úřad vysílajícího státu v každém případě, když státní příslušník vysílajícího státu byl vzat do vazby nebo když jeho osobní svoboda byla jinak omezena. Vyrozumění musí být provedeno co nejrychleji, v každém případě ve lhůtě 3 dnů od doby, kdy byl vzat do vazby anebo kdy byla jeho osobní svoboda jinak omezena.
2. 2. Konzulární úředník vysílajícího státu, za předpokladu, že dodrží podmínky stanovené pro tento účel právním řádem přijímajícího státu, je oprávněn přijímat písemnosti a udržovat jiné spojení se státním příslušníkem, který byl takto vzat do vazby nebo jehož osobní svoboda byla jinak omezena, jakož i činit jiná opatření potřebná k poskytnutí právní pomoci a právního zastoupení tomuto státnímu příslušníkovi.
3. 3. Konzulární úředník, za předpokladu, že dodrží podmínky stanovené pro tento účel právním řádem přijímajícího státu, je obdobně oprávněn navštěvovat státního příslušníka, hovořit s ním a udržovat s ním styk. Návštěvy budou povoleny co nejdříve, v každém případě nejpozději do 4 dnů od doby, kdy byl vzat do vazby anebo kdy byla jeho osobní svoboda jinak omezena.
4. 4. a) V případě trestního řízení proti státnímu příslušníkovi vysílajícího státu, konzulární úředník bude na žádost informován o obviněních vznesených proti tomuto státnímu příslušníkovi.
   1. b) Konzulární úředník vysílajícího státu bude v souladu s právními předpisy přijímajícího státu oprávněn být přítomen soudnímu řízení se státním příslušníkem vysílajícího státu, k němuž dojde v přijímajícím státě.

1. 5. V každém případě, kdy státní příslušník vysílajícího státu byl odsouzen a je ve výkonu trestu odnětí svobody v přijímajícím státě, konzulární úředník, za předpokladu, že dodrží podmínky stanovené pro tento účel právním řádem přijímajícího státu, má právo navštívit jej, hovořit s ním a udržovat s ním styk. Konzulárnímu úředníkovi bude umožněno navštěvovat státního příslušníka nejméně jednou do měsíce.
2. 6. Státní příslušník, na kterého se vztahují ustanovení tohoto článku, může od konzulárního úředníka přijímat balíčky obsahující potraviny, šatstvo, četbu a psací prostředky v rozsahu, v jakém to připouštějí předpisy platné pro zařízení, ve kterém je držen.
3. 7. Příslušné orgány přijímajícího státu neprodleně vyrozumějí státního příslušníka, o kterého se jedná, o jeho právech přijímat návštěvy a udržovat styk, poskytnutých tímto článkem.

1. 1. Konzulární úředník je oprávněn poskytnout veškerou pomoc a podporu lodi vysílajícího státu, která připlula do přístavu nebo jiného kotviště v hranicích konzulárního obvodu.
2. 2. Konzulární úředník může vejít ve styk s lodí a vstoupit na palubu, jakmile lodi bylo povoleno navázat styk s pobřežím.
3. 3. Kapitán lodi a členové posádky mohou vejít ve styk s konzulárním úředníkem. Mohou také, v souladu s právními předpisy přijímajícího státu, týkajícími se přístavní oblasti a přístupu cizinců, navštívit konzulární úřad.
4. 4. Konzulární úředník může požádat o pomoc příslušné orgány přijímajícího státu v každé věci, která se dotýká výkonu jeho funkcí, pokud jde o loď vysílajícího státu nebo pokud jde o kapitána a členy posádky takové lodi.

1. 1. Konzulární úředník je oprávněn
   1. a) vyšetřovat, aniž by tím byla dotčena práva orgánů přijímajícího státu, jakýkoliv případ, který se udál na palubě lodi vysílajícího státu během plavby, vyslýchat kapitána a kteréhokoli člena posádky, prověřovat lodní dokumenty a přijímat prohlášení týkající se plavby lodi a cíle cesty a také napomáhat při vstupu, pobytu a odjezdu lodi z přístavu;
   2. b) činit opatření pro najmutí nebo propuštění kapitána nebo kteréhokoliv člena posádky, pokud to není v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu;
   3. c) bez újmy ustanovení článku 45 urovnávat spory jakéhokoli druhu mezi kapitánem a kterýmkoli členem posádky, včetně sporů týkajících se mzdy a pracovního poměru v tom rozsahu, jak je to dovoleno právními předpisy vysílajícího státu;
   4. d) činit opatření pro léčení v nemocnici nebo pro návrat do vlasti kapitána nebo kteréhokoli člena posádky této lodi;
   5. e) přijímat, sestavovat nebo provádět jakékoli prohlášení nebo jiný dokument předepsaný právními předpisy vysílajícího státu v souvislosti s lodí.

1. 2. Konzulární úředník může se v míře, v jaké mu to právní předpisy přijímajícího státu dovolují, dostavit s kapitánem nebo kterýmkoli členem posádky lodi k soudním nebo správním orgánům tohoto státu, poskytnout jim veškerou pomoc a vystupovat jako tlumočník v záležitostech mezi nimi a těmito orgány.

1. 1. Justiční orgány přijímajícího státu nebudou vykonávat svou pravomoc, pokud jde o občanskoprávní řízení z nároků kapitána lodi vysílajícího státu nebo člena posádky takové lodi týkající se mzdy nebo smlouvy o výkonu prací, aniž by nejprve vyrozuměly příslušného konzulárního úředníka a odmítnou vykonávat svou pravomoc, jestliže konzulární úředník proti tomu vznese námitky.
2. 2. Justiční orgány přijímajícího státu však mohou vykonávat pravomoc ve všech občanskoprávních věcech, které nejsou vyloučeny v odstavci 1 tohoto článku.
3. 3. Kromě toho, s výjimkou případů, kdy o to příslušný konzulární úředník požádá nebo kdy s tím vysloví souhlas, justiční a správní orgány přijímajícího státu nebudou vykonávat pravomoc nebo nezasáhnou, podle povahy věci, pokud jde o jakoukoli událost, k níž došlo na palubě lodi vysílajícího státu, včetně zadržení jakékoli osoby na palubě lodi, za předpokladu, že je oprávněné podle právního řádu přijímajícího státu.
4. 4. Ustanovení odstavce 3 tohoto článku se nevztahují na případy:
   1. a) které souvisí s jakýmkoli trestným činem spáchaným na palubě lodi vysílajícího státu:
      1. 1. jestliže následky trestného činu zasahují na území přijímajícího státu;
      2. 2. jestliže jde o trestný čin, který podle své povahy narušuje klid na území přijímajícího státu, nebo narušuje pořádek v jeho vnitřních nebo teritoriálních vodách;
      3. 3. státním příslušníkem nebo proti státnímu příslušníkovi přijímajícího státu, popřípadě jinou osobou anebo proti jiné osobě, než je kapitán lodi nebo člen posádky;
      4. 4. který podle právního řádu přijímajícího státu zakládá skutkovou podstatu trestného činu, za který je stanoven trest odnětí svobody v trvání nejméně 5 let nebo přísnější trest;
   1. b) které souvisí s jakýmkoliv opatřením, které příslušné orgány přijímajícího státu učinily, pokud jde o celní záležitosti, přistěhovalectví, záležitosti veřejného zdraví, bezpečnost života na moři, znečišťování splavných vod, radiotelegrafická spojení nebo jiné podobné záležitosti.

1. 1. Soudní a správní orgány přijímajícího státu uvědomí příslušného konzulárního úředníka o svém úmyslu provést donucovací opatření nebo jakékoli úřední vyšetřování na palubě lodi vysílajícího státu. S výjimkou případů, kdy je to nemožné v důsledku naléhavosti této záležitosti, takové sdělení bude učiněno před započetím opatření, aby při nich mohl být přítomen konzulární úředník nebo jeho zástupce. Jestliže konzulární úředník nebo jeho zástupce při provádění těchto opatření nebyl přítomen, příslušné orgány mu na jeho žádost poskytnou podrobnou informaci o jejich průběhu.
2. 2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se též vztahuje na případy, kdy příslušné orgány oblasti přístavu chtějí vyslýchat kapitána nebo kteréhokoli člena posádky na břehu.
3. 3. Ustanovení tohoto článku se však nevztahují na běžné celní, pasové a zdravotní prohlídky prováděné těmito orgány, právě tak jako na kterýkoliv úkon, učiněný na žádost nebo se souhlasem kapitána lodi.

1. 1. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, najede na dno nebo je vržena na břeh nebo utrpí jinou škodu v přijímajícím státě nebo jestliže jakýkoli předmět tvořící část nákladu ztroskotané lodi třetího státu, jenž je majetkem státního příslušníka vysílajícího státu, je nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo je dopraven do přístavu tohoto státu, podají o tom příslušné orgány přijímajícího státu co možno nejdříve zprávu příslušnému konzulárnímu úředníku. Sdělí mu také, jaká opatření již byla učiněna pro záchranu lodi, životů osob na lodi, nákladu a dalšího majetku na palubě a předmětů náležejících k lodi nebo tvořících část jejího nákladu, které se oddělily od lodi.
2. 2. Konzulární úředník může poskytnout veškerou pomoc lodi, jejím cestujícím a členům její posádky a za tím účelem může požádat o pomoc příslušné orgány přijímajícího státu. Může učinit opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku i opatření pro zajištění opravy lodi nebo může požádat příslušné úřady, aby taková opatření učinily nebo v nich pokračovaly.
3. 3. a) V případech, kdy loď nebo jakýkoli předmět k ní náležející byly nalezeny na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo byly dopraveny do přístavu tohoto státu a ani kapitán lodi, majitel, jeho zástupce ani příslušný pojišťovatel nemají možnost učinit opatření pro ochranu a další naložení s lodí nebo předmětem, konzulární úředník bude považován za zmocněného učinit jménem majitele lodi stejná opatření, jaká by za tímto účelem mohl učinit sám majitel.
   1. b) Ustanovení písm. a) tohoto odstavce se rovněž použijí pokud jde o jakýkoli předmět, který tvoří část nákladu lodi a který je vlastnictvím státního příslušníka vysílajícího státu.

1. 4. a) Loď, náklad, zařízení a výstroj, zásoby nebo jiné předměty z lodi, za předpokladu, že nejsou dopraveny k použití nebo spotřebování v přijímajícím státě, nepodléhají celním poplatkům nebo jiným daním jakéhokoli druhu ukládaným z důvodu dovozu.
   1. b) Nic v ustanovení písm. a) tohoto odstavce nebude vykládáno tak, aby bránilo použití právních předpisů přijímajícího státu pokud jde o přechodné uskladnění zboží.

1. 5. Jestliže jakýkoli předmět, tvořící část nákladu ztroskotané lodi třetího státu, který je vlastnictvím státního příslušníka vysílajícího státu a je nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo je dopraven do přístavu tohoto státu a ani kapitán lodi, vlastník předmětu, jeho zástupce ani příslušný pojišťovatel nemohou učinit opatření pro zajištění nebo nakládání předmětem, konzulární úředník je považován za zmocněného, aby učinil jménem vlastníka taková opatření, jaká by mohl pro tyto účely učinit vlastník sám.

Ustanovení článků 43 až 47, s výjimkou odstavce 3 a 4 článku 45, se vztahují také na civilní letadlo v rozsahu, ve kterém to povaha věci připouští.

1. 1. Tato Úmluva bude ratifikována a vstoupí v platnost třicátého dne po výměně ratifikačních listin, jež se bude konat v Londýně co možná nejdříve.
2. 2. Tato Úmluva zůstane v platnosti po dobu pěti let. V případě, že žádná z vysokých smluvních stran neuvědomí druhou dvanáct měsíců před uplynutím zmíněného období pěti let o svém úmyslu ukončit tuto Úmluvu, zůstane v platnosti až do uplynutí dvanácti měsíců ode dne, kdy jedna vysoká smluvní strana uvědomí druhou o takovém úmyslu.