trestní řád

§ 398

Zkrácené vydávací řízení

(1) Jestliže osoba, o jejíž vydání jde, před soudem prohlásí, že souhlasí se svým vydáním do cizího státu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu za čin, který je uveden v zatýkacím rozkazu a v žádosti o vydání, státní zástupce předloží věc Ministerstvu spravedlnosti s návrhem, aby ministr spravedlnosti povolil vydání bez toho, aniž by předtím soud rozhodl o přípustnosti vydání.

(2) Jestliže osoba, o jejíž vydání jde, souhlas se svým vydáním vyjádří až v průběhu veřejného zasedání konaného o přípustnosti vydání, státní zástupce vezme svůj návrh podle § 397 odst. 1 zpět a postupuje podle odstavce 1. Návrh může vzít zpět nejpozději do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě.

(3) Osoba, o jejíž vydání jde, musí být předem poučena o významu souhlasu s vydáním a o následcích, které jsou s takovým prohlášením spojeny. Souhlas s vydáním nelze vzít zpět.

(4) Má-li ministr spravedlnosti pochybnosti o přípustnosti vydání, ačkoliv s ním osoba, o jejíž vydání jde, vyslovila souhlas, může věc vrátit státnímu zástupci s tím, že je třeba, aby o přípustnosti vydání nejprve rozhodl podle § 397 soud.

(5) Jestliže osoba, o jejíž vydání jde, souhlasí s vydáním do cizího státu, státní zástupce po skončení předběžného šetření podá návrh krajskému soudu, v jehož obvodu osoba, o jejíž vydání jde, má pobyt nebo byla zadržena, na vzetí této osoby do vydávací vazby (§ 397 odst. 3).

(6) Na řízení o žádosti osoby o propuštění z vazby se přiměřeně použijí ustanovení § 72 odst. 2 a § 73b odst. 3. Pro rozhodování o žádostech obviněného o propuštění z vazby je příslušný soud, který rozhodl o vydávací vazbě podle odstavce 5.

§ 399

Povolení a provedení vydání

(1) Vydání do cizího státu povoluje ministr spravedlnosti. Může tak učinit jen tehdy, jestliže krajský soud nebo Nejvyšší soud podle § 397 rozhodly, že vydání je přípustné, nejde-li o zkrácené vydávací řízení podle § 398.

(2) I když soud vysloví, že vydání osoby do cizího státu je přípustné, může ministr spravedlnosti rozhodnout, že vydání osoby nepovolí. Učiní tak zejména, jestliže

1. a) je důvodná obava, že by trestní řízení v dožadujícím státě neodpovídalo zásadám článků 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, anebo trest odnětí svobody uložený nebo předpokládaný v dožadujícím státě by nebyl vykonán v souladu s požadavky článku 3 této Úmluvy,
2. b) je důvodná obava, že vyžádaná osoba by v dožadujícím státě byla vystavena pronásledování z důvodu svého původu, rasy, náboženství, příslušnosti k určité národnostní nebo jiné skupině, státního občanství nebo pro její politické názory anebo že by se zhoršilo její postavení v trestním řízení anebo při výkonu trestu odnětí svobody, anebo
3. c) vydáním do cizího státu by osoba byla vzhledem k jejímu věku a osobním poměrům při zohlednění závažnosti trestného činu, ze kterého je obviněna, zřejmě nepřiměřeně postižena.

(3) I když soud vysloví, že vydání osoby do cizího státu je přípustné, ministr spravedlnosti rozhodne, že vydání osoby nepovolí, jestliže rozhodl o přednosti vykonání evropského zatýkacího rozkazu podle § 420 odst. 3.

(4) Vydání po jeho povolení a s tím související propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z vazby zařídí předseda senátu krajského soudu, který rozhodl o vydávací vazbě.

(5) Ministr spravedlnosti nařídí propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z vydávací vazby poté, co mu byla věc předložena podle § 397 odst. 5 nebo § 398 odst. 1, a poté, co rozhodl o tom, že tato osoba vydána nebude. Propuštění zajistí předseda senátu krajského soudu, který ve věci rozhodoval.

§ 400

Odklad vydání a dočasné předání

(1) Jestliže je přítomnost osoby, o jejíž vydání jde, nezbytná v České republice pro účely ukončení trestního stíhání anebo výkonu trestu odnětí svobody v souvislosti s jiným trestným činem, než který je předmětem žádosti o její vydání do cizího státu, ministr spravedlnosti po rozhodnutí o povolení vydání může odložit vydání této osoby do dožadujícího státu.

(2) Ministr spravedlnosti může rozhodnout, že povolí dočasné předání osoby, o jejíž vydání jde, do dožadujícího státu k vykonání nezbytných procesních úkonů trestního řízení. V rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu, jež nesmí být delší než šest měsíců, ve které musí být dočasně předaná osoba vrácena na území České republiky.

(3) Lhůtu uvedenou v odstavci 2 je možno po dohodě s příslušným orgánem dožadujícího státu prodloužit. Tohoto prodloužení nesmí být využito k jinému účelu, než pro který bylo původně dočasné předání povoleno. Dočasné předání je možno provést opakovaně.

(4) Na dočasné předání osoby, o jejíž vydání jde, se přiměřeně použijí ustanovení § 438 a 439.

(5) Jestliže byla v době dočasného předání osoba, o jejíž vydání jde, na území dožadujícího státu pravomocně odsouzena pro trestný čin, pro který bylo vydání povoleno, může ministr spravedlnosti na návrh dožadujícího státu rozhodnout o odkladu jejího návratu na území České republiky do doby, dokud neukončí výkon trestu odnětí svobody na území dožadujícího státu. Tento postup je vyloučen, jestliže trestní stíhání osoby, o jejíž vydání jde, v České republice nebylo pravomocně skončeno.

(6) Doba, po kterou byla osoba v době dočasného předání ve vazbě v cizím státě, se započítává do doby výkonu trestu vykonávaného v České republice jen v rozsahu, ve kterém nebyla započítána do výkonu trestu uloženého na území dožadujícího státu. Doba strávená ve výkonu trestu uloženého na území dožadujícího státu se do doby výkonu trestu vykonávaného v České republice nezapočítává.

§ 401

Vyřízení žádostí více cizích států o vydání

(1) Jestliže byly orgánům České republiky doručeny žádosti více cizích států o vydání téže osoby, podmínky přípustnosti vydání se posoudí ve vztahu ke každé z těchto žádostí samostatně.

(2) Jestliže soud rozhodl, že vydání je přípustné do více cizích států, anebo jestliže vyžádaná osoba vysloví souhlas s vydáním do více cizích států, rozhodne ministr spravedlnosti spolu s povolením vydání i o tom, kterému státu bude vyžádaná osoba vydána. Současně může udělit souhlas s vydáním této osoby do dalšího státu, který o její vydání požádal.

§ 402

Rozšíření vydání na jiný trestný čin

(1) Ustanovení tohoto oddílu se přiměřeně užijí na řízení o žádosti cizího státu, jemuž byla určitá osoba vydána, o udělení souhlasu

1. a) ke stíhání pro jiný trestný čin spáchaný před vydáním, než pro který bylo vydání povoleno,
2. b) k vykonání trestu uloženého za jiný trestný čin, než pro který bylo vydání povoleno, nebo
3. c) k vydání třetímu státu k trestnímu stíhání anebo k výkonu trestu odnětí svobody.

(2) Příslušnými k řízení jsou orgány, které byly činné ve věci původní žádosti o vydání této osoby do cizího státu.