(1) President republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.
(2) President republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.
(3) Nařídí-li to v řízení o udělení milosti president republiky, trestní řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení nepokračuje a obviněný se propustí z vazby, anebo se výkon trestu odloží nebo přeruší.
V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby
Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest, účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí okresní soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Byl-li trest nebo jeho zbytek při udělení milosti prominut jen pod stanovenými podmínkami, plnění podmínek a převýchovu odsouzeného sleduje soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Ustanovení § 329 o spolupráci se zájmovými sdruženími občanů se tu užije přiměřeně.
(1) Byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z trestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který nebyl dosud zcela vykonán, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy amnestií nedotčené. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 činí ve veřejném zasedání soud, který trest uložil v prvním stupni.
(1) Pokud bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, kterým skončilo trestní stíhání, ve kterém byl obviněný ve vazbě, vyrozumí o tom státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu bez zbytečného odkladu Vězeňskou službu České republiky. Při tom ji i vyrozumí, kdy výrok takového rozhodnutí rozhodný pro zohlednění nebo započítání vazby nabyl právní moci a zda je možné vykonanou vazbu zohlednit nebo započítat v jiném trestním řízení o jiném skutku nebo, skončilo-li trestní stíhání odsuzujícím rozsudkem, zda bude rozhodovat o započítání vazby do uloženého trestu.
(2) Pokud byl vydán odsuzující rozsudek vůči obviněnému, který byl ve vazbě v jiném trestním řízení pro jiný skutek, a tímto rozsudkem byla tato vazba zohledněna nebo byl uložen trest, který umožňuje její započítání, vyrozumí o tom předseda senátu bez zbytečného odkladu Vězeňskou službu České republiky. Předseda senátu vyrozumí Vězeňskou službu České republiky také o tom, zda proti výroku takového rozhodnutí o vině nebo trestu bylo podáno odvolání a jak o něm bylo rozhodnuto. Pokud výrok o trestu nabyl právní moci, předseda senátu vyrozumí Vězeňskou službu České republiky o tom, kdy se tak stalo, a vyrozumí ji i o tom, zda bude rozhodovat o započítání vazby do uloženého trestu.
(3) Pokud bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o započítání vazby, vyrozumí předseda senátu bez zbytečného odkladu Vězeňskou službu České republiky o tom, v jakém rozsahu vykonanou vazbu do uloženého trestu započítal.
(4) Pokud byl zrušen výrok pravomocného rozhodnutí uvedeného v odstavci 1 nebo 2, jímž byla zohledněna vazba, nebo na jehož základě došlo k jejímu započítání, státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu o tom vyrozumí Vězeňskou službu České republiky a uvede, zda trestní řízení pokračuje; to neplatí v případě zrušení výroku v důsledku uložení souhrnného nebo společného trestu. Obdobně podle věty první postupuje předseda senátu, pokud bylo zrušeno pouze rozhodnutí uvedené v odstavci 3. Státní zástupce informuje Vězeňskou službu České republiky také o tom, že jím vydané pravomocné rozhodnutí bylo zrušeno nejvyšším státním zástupcem.
(1) Pokud byl zrušen trest odnětí svobody, který již obviněný nastoupil, předseda senátu o tom informuje Vězeňskou službu České republiky.
(2) Státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu informuje Vězeňskou službu České republiky o pravomocném rozhodnutí, kterým trestní stíhání po zrušení trestu podle odstavce 1 skončilo, a zda je možné vykonaný trest nebo jeho část zohlednit nebo započítat v jiném trestním řízení o jiném skutku nebo, skončilo-li trestní stíhání odsuzujícím rozsudkem, zda bude rozhodovat o započítání vykonaného trestu nebo jeho části do uloženého trestu.
(3) Předseda senátu vyrozumí Vězeňskou službu České republiky o tom, že vydal odsuzující rozsudek, ve kterém zohlednil vykonaný trest uvedený v odstavci 1 nebo jeho část, nebo který umožňuje započítání takového vykonaného trestu nebo jeho části. Předseda senátu vyrozumí Vězeňskou službu České republiky také o tom, zda proti výroku takového rozhodnutí o vině nebo trestu bylo podáno odvolání a jak o něm bylo rozhodnuto. Pokud výrok o trestu nabyl právní moci, předseda senátu vyrozumí Vězeňskou službu České republiky o tom, kdy se tak stalo, a vyrozumí ji i o tom, zda bude rozhodovat o započítání vykonaného trestu nebo jeho části do uloženého trestu.
(4) Předseda senátu bez zbytečného odkladu po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým došlo k započítání vykonaného trestu uvedeného v odstavci 1 nebo jeho části do uloženého trestu, vyrozumí Vězeňskou službu České republiky o tom, v jakém rozsahu vykonaný trest nebo jeho část započítal.
(5) Pokud byl zrušen výrok pravomocného rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 nebo 3, kterým byl zohledněn dříve vykonaný trest nebo jeho část anebo na jehož základě došlo k jeho započítání, předseda senátu o tom vyrozumí Vězeňskou službu České republiky a uvede, zda trestní řízení pokračuje; to neplatí v případě zrušení výroku v důsledku uložení souhrnného nebo společného trestu. Obdobně podle věty první postupuje předseda senátu, pokud bylo zrušeno pouze rozhodnutí uvedené v odstavci 4.
(1) Informační povinnost podle § 370a a 370b plní státní zástupce a předseda senátu soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.
(2) Pravomocným rozhodnutím, kterým skončilo trestní stíhání, se pro účely tohoto dílu rozumí i případ, kdy nastaly účinky zastavení trestního stíhání, neboť nebylo v zákonné lhůtě rozhodnuto o tom, zda se obviněný, jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, osvědčil.
Od 1. července 1990 lze předpisů o trestním řízení platných před tímto dnem užít jen v mezích ustanovení této části.
(1) Na řízení o přečinu ve věcech, v nichž byl soudu doručen návrh na potrestání před 1. červencem 1990, se užije předpisů platných před tímto dnem.
(2) Na výkon trestu nápravného opatření uloženého před 1. červencem 1990 se užije předpisů platných před tímto dnem.
(3) Trestní příkazy vydané před 1. červencem 1990 se řídí dosavadními předpisy.
(1) Na řízení o obnově trestního řízení, které bylo pravomocně skončeno před počátkem účinnosti tohoto zákona, užije se ustanovení tohoto zákona. Podmínky pro povolení obnovy se však v takovém případě posuzují podle zákona, který je pro obviněného příznivější.
(2) Jestliže rozhodnutí, proti němuž směřuje návrh na obnovu, vydal v prvním stupni soud již neexistující, rozhoduje o návrhu na obnovu ten soud, který by byl podle tohoto zákona věcně a místně příslušný; jestliže rozhodoval v prvním stupni bývalý státní soud, rozhoduje o návrhu na obnovu krajský (vyšší vojenský) soud, který by byl podle tohoto zákona ve věci místně příslušný.
(1) Krajský soud je příslušný konat v prvním stupni řízení též o činech trestných podle předpisů dříve účinných, které svou povahou a závažností odpovídají trestným činům uvedeným v § 17.
(2) Rozhodnutí a opatření týkající se výkonu rozsudků vyhlášených Nejvyšším soudem jako soudem prvního stupně činí krajský soud v Praze a v oboru vojenského soudnictví ten vyšší vojenský soud, jejž určí ministr spravedlnosti.
(1) Rozhodnutí o tom, že se nevykoná trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, učiní soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(2) Rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, a jiný sbíhající se trestný čin, učiní ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3) Byl-li trest smrti uložený před 1. červencem 1990 změněn v trest odnětí svobody, rozhodne o způsobu jeho výkonu ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(1) Státní zastupitelství prošetřuje podněty k podání stížnosti pro porušení zákona, které mu jsou adresovány nebo které mu postoupí ministr spravedlnosti. K prošetření je příslušné státní zastupitelství bezprostředně nadřízené státnímu zastupitelství, které bylo v původním řízení ve věci činné v posledním stupni. Po prošetření státní zastupitelství předloží ministru spravedlnosti stanovisko, v němž navrhne buď podnět odložit, nebo podat stížnost pro porušení zákona.
(2) V případě, kdy v původním řízení byl ve věci činný v posledním stupni evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, může ministr spravedlnosti požádat o prošetření podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona a o návrh vyřízení tohoto podnětu příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie11) a zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie12).
(1) Ministerstvo spravedlnosti může, je-li to nezbytné pro výkon jeho působnosti v trestním řízení, zpracovávat osobní údaje. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2) Ministerstvo spravedlnosti může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech.
(1) Pověřencem pro ochranu osobních údajů, které Ministerstvo spravedlnosti zpracovává při výkonu své působnosti v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, (dále jen „pověřenec“) jmenuje ministr spravedlnosti státního zaměstnance zařazeného v Ministerstvu spravedlnosti, který je odborně připraven pro plnění úkolů uvedených v odstavci 2.
(2) Pověřenec
(3) Ministerstvo spravedlnosti zajistí pověřenci odpovídající podmínky k řádnému plnění jeho úkolů, včetně přístupu k osobním údajům a jejich zpracování a možnosti udržovat odborné vědomosti a dovednosti. Ministerstvo spravedlnosti dále zajistí, aby byl pověřenec informován o všech připravovaných a prováděných činnostech zpracování osobních údajů.
Zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), se zrušuje.
Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené podle tohoto zákona předsedovi senátu může vykonávat jiný pracovník soudu.
Jednoduchá rozhodnutí a úkony svěřené státnímu zástupci může v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním zákonem9) vydávat, provádět a činit v souvislosti s nimi příslušná administrativní opatření vyšší úředník státního zastupitelství. Za podmínek stanovených zákonem může činit jednotlivé úkony asistent státního zástupce.
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací řád pro okresní a krajské soudy.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.