Vyhláška Ústřední rady odborů o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění

§ 1

(1) Základem pro stanovení nemocenského je započitatelný výdělek pojištěného pracovníka (dále jen „pracovník“) v organizaci, ve které koná zaměstnání zakládající nemocenské pojištění. Započitatelným výdělkem jsou všechny druhy mzdy^*) plynoucí z tohoto zaměstnání nebo v souvislosti s ním, pokud jsou podrobeny dani ze mzdy a nejsou podle dalších ustanovení ze započitatelného výdělku vyloučeny.

(2) Naturální požitky se oceňují stejným způsobem jako pro účely daně ze mzdy.^**)

(3) Mzdy uvedené v odstavci 1 se považují za započitatelný výdělek i tehdy, když se z nich daň ze mzdy nesráží jen proto, že mzda nedosahuje zdanitelné výše, popřípadě když se z nich daň ze mzdy nesráží jen proto, že mzda nedosahuje zdanitelné výše, popřípadě když se z nich daň ze mzdy neplatí podle mezinárodních ujednání o zamezení dvojího zdanění.

§ 2

(1) Do započitatelného výdělku pracovníka se nezahrnují:

1. a) odměny za vynálezy, objevy a zlepšovací návrhy, jakož i jiné příjmy postavené jim naroveň pro zdanění podle předpisů o dani ze mzdy,^*) a to bez zřetele k jejich výši a k tomu, zda podléhají dani ze mzdy nebo nikoli;
2. b) příjmy osvobozené zcela nebo zčásti od daně ze mzdy;
3. c) naturální, popřípadě i jiné dílčí požitky, které pracovníku náleží i v době pracovní neschopnosti;
4. d) mzda za práci konanou nad týdenní pracovní dobu stanovenou^**) pro pracovní úsek, na kterém je pracovník činný, včetně příplatku za práci přesčas; mzda za takovou práci se však do započitatelného výdělku zahrnuje, jestliže je za ni poskytnuto náhradní volno;
5. e) náhrady mzdy poskytované pracovníkům za dobu, ve které nekonali práci (např. za dovolenou na zotavenou, za placené svátky, náhrady při výkonu služby v ozbrojených silách, při překážkách v práci, při školení);
6. f) náhrada za nevyčerpanou dovolenou na zotavenou;
7. g) dávky nemocenského pojištění včetně přídavků na děti, popřípadě jiná obdobná plnění;
8. h) náhrady služebních výdajů (náhrady cestovních a stěhovacích výloh, odlučné, režijní příplatky, zahraniční přídavek apod.);
9. ch) náhrady škody (např. při pracovních úrazech a nemocech z povolání).

(2) Vyžaduje-li to povaha pracovní činnosti nebo způsob odměňování, popřípadě zdaňování, může Ústřední rada odborů stanovit, které další složky příjmů se nezahrnují do započitatelného výdělku, nebo které složky příjmů se do něho na rozdíl od předchozích ustanovení (zejména na rozdíl od ustanovení odstavce 1 písm. b) zahrnují.

§ 3

(1) Započitatelný výdělek se zjišťuje v organizaci, ve které je pracovník zaměstnán v době vzniku nároku na nemocenské, popřípadě vznikl-li tento nárok po skončení zaměstnání v ochranné lhůtě,^***) v organizaci, ve které byl zaměstnán naposledy.

(2) Koná-li pracovník pro tutéž organizaci další práci jako vedlejší činnost v pracovním poměru,^†) posuzuje se tato činnost a mzda za ni z hlediska nemocenského pojištění jako jeden celek spolu s činností a mzdou v základním zaměstnání; přesahuje-li přitom v obou činnostech celkový výkon práce stanovenou týdenní pracovní dobu, nezahrnuje se mzda za přesahující dobu do započitatelného výdělku, a to ve vedlejší činnosti.

(3) Koná-li pracovník pro tutéž organizaci další práci jako vedlejší činnost na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr,^††) odměna za tuto činnost se nezahrnuje do započitatelného výdělku.

§ 4

Rozhodné období

(1) Započitatelný výdělek pro stanovení nemocenského při pracovní neschopnosti se zjišťuje, pokud se dále nestanoví jinak, pro běžný kalendářní rok podle kalendářního roku bezprostředně předcházejícího před vznikem pracovní neschopnosti (dále jen „rozhodné období“).

(2) Vstoupil-li pracovník do zaměstnání v organizaci teprve v průběhu kalendářního roku předcházejícího před vznikem pracovní neschopnosti, je rozhodným obdobím doba od vstupu do zaměstnání do konce tohoto kalendářního roku. Je-li tato doba kratší než tři měsíce nebo vstoupil-li pracovník do zaměstnání v organizaci teprve v běžném kalendářním roce, je rozhodným obdobím doba od vstupu do zaměstnání do konce zúčtovacího období bezprostředně předcházejícího před vznikem pracovní neschopnosti.

(3) Stejně jako nový vstup do zaměstnání se posuzuje trvalá změna základní mzdy, zkrácení nebo prodloužení pracovního úvazku, počátek práce po skončení soustavné přípravy na budoucí povolání a návrat ze základní služby v ozbrojených silách. V těchto případech se rozhodné období počítá ode dne, kdy došlo k takové změně; za změnu, od které plyne nové rozhodné období, se však nepovažuje převedení pracovnice na jinou práci v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřstvím.^†††)

§ 5

(1) Nemocenské se stanoví na pracovní den, v některých zvlášť určených případech (§ 11) na pracovní směnu nebo na pracovní hodinu.

(2) Nemocenské na pracovní den se vypočte z čisté denní mzdy pracovníka, nejvýše však z částky 100 Kčs procentní sazbou, která mu náleží podle doby jeho zaměstnání;^*) je-li pracovní doba rozvržena do méně než šesti pracovních dnů v týdnu, maximální částka 100 Kčs na pracovní den se úměrně zvyšuje.

§ 6

(1) Čistá denní mzda je průměr, který připadá na pracovní den ze započitatelného výdělku pracovníka v rozhodném období po odečtení daně ze mzdy podle daňové sazby platné pro něho v kalendářním měsíci, v němž vznikla jeho pracovní neschopnost. K tomu účelu se započitatelný výdělek, pokud se dále nestanoví jinak, dělí počtem obecně stanovených pracovních dnů připadajících na rozhodné období. Do uvedeného počtu pracovních dnů se nezahrnují pracovní dny a svátky, za které pracovníku náležela náhrada mzdy (např. dny dovolené na zotavenou, tzv. placené svátky, dny výkonu služby v ozbrojených silách, nepřítomnosti pro překážky v práci, účasti na školení), nebo dny, za které mu byly poskytovány peněžité dávky nemocenského pojištění, jiné dny omluvené nepřítomnosti v práci, a v případech, kdy pracovní neschopnost vznikla po skončení zaměstnání ( v ochranné lhůtě), také dny po skončení zaměstnání. Do počtu dnů, kterým se dělí započitatelný výdělek, se však zahrnují dny, ve kterých pracovník měl náhradní volno za práci konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu; rovněž se do něho zahrnují dny neomluvené nepřítomnosti v práci.

(2) Má-li pracovník pracovní dobu závazně rozvrženou jinak než na všechny obecně stanovené pracovní dny a je-li přitom toto rozvržení stejné v rozhodném období i v době vzniku pracovní neschopnosti, postupuje se při určení čisté denní mzdy způsobem uvedeným v odstavci 1 s tím rozdílem, že se započitatelný výdělek dělí počtem dnů, ve kterých pracovník měl v rozhodném období pracovat podle rozvržení pracovní doby pro něj platného, včetně případných dnů náhradního volna a dnů neomluvené nepřítomnosti v práci.

(3) Byly-li pracovníku v rozhodném období zúčtovány započitatelné dlouhodobé prémie nebo podíly na hospodářských výsledcích, zahrnou se do započitatelného výdělku ve výši, která odpovídá délce rozhodného období, popřípadě nepracoval-li pracovník po celé jeho trvání, ve výši, která odpovídá délce doby, po kterou v rozhodném období pracoval.

§ 7

Má-li pracovník pevnou měsíční mzdu, určuje se denní nemocenské tak, že se měsíční mzda, která je pro něho stanovena v době vzniku pracovní neschopnosti, po odečtení daně ze mzdy dělí průměrným počtem pracovních dnů připadajících na jeden měsíc z celkového počtu pracovních dnů v roce. Má-li pracovník kromě pevné měsíční mzdy ještě započitatelné proměnlivé složky mzdy (prémie a odměny), zvýší se měsíční mzda o poměrnou částku, která z proměnlivých složek mzdy v rozhodném období připadá na jeden kalendářní měsíc; při určení této částky se postupuje obdobně podle § 6. Zameškal-li pracovník s pevnou měsíční mzdou v rozhodném období neomluveně práci, určí se mu denní nemocenské vždy způsobem uvedeným v § 6.

§ 8

(1) Podkladů zjištěných podle předchozích ustanovení (započitatelného výdělku, rozhodného období a počtu pracovních dnů, podle kterých se počítá průměrná čistá denní mzda) se použije pro stanovení nemocenského při všech pracovních neschopnostech vzniklých do konce běžného kalendářního roku. Podklady zjištěné při vzniku pracovní neschopnosti platí pro celou dobu jejího trvání, a to i tehdy, přechází-li tato neschopnost i do příštího kalendářního roku.

(2) Vznikla-li pracovní neschopnost po některé změně uvedené v § 4 odst. 3, zjišťují se podklady uvedené v odstavci 1 znovu za rozhodné období po této změně. Jestliže v období plynoucím od této změny nebyly pracovníku ještě zúčtovány prémie a odměny na celé toto období připadající a jejich výše není známa ani do dne, kdy se v organizaci má přistoupit po vzniku pracovní neschopnosti k výpočtu nemocenského, stanoví se nemocenské podle té části rozhodného období, za které jsou již zúčtovány, popřípadě známy i uvedené prémie a odměny; nejsou-li dosud vůbec zúčtovány ani známy, zahrne se do započitatelného výdělku poměrná část pracovníkových prémií a odměn z předchozího rozhodného období, jestliže mu podle mzdových předpisů mohou náležet i na pracovním místě (funkci), na kterém je činný po uvedené změně.

§ 9

(1) Vznikla-li pracovní neschopnost pracovníka již v kalendářním měsíci, v němž vstoupil do zaměstnání nebo v němž u něho došlo ke změně uvedené v § 4 odst. 3 nebo nekonal-li pracovník v rozhodném období práci ani po 25 pracovních dnů, vychází se při stanovení nemocenského ze započitatelného výdělku, kterého by pravděpodobně dosáhl, kdyby v organizaci pracoval podle svého pracovního úvazku po celý měsíc. Jde-li však přitom také o neomluvenou nepřítomnost v práci, sníží se pravděpodobný měsíční výdělek o částku odpovídající neomluvené nepřítomnosti v práci.

(2) Podklady (započitatelný výdělek, rozhodné období a počet pracovních dnů, podle kterých se počítá průměrná čistá denní mzda) zjištěné podle odstavce 1 jsou základem pro stanovení nemocenského jen při pracovních neschopnostech vzniklých v témž kalendářním měsíci jako pracovní neschopnost, pro kterou byly poprvé takto zjištěny; toto omezení platí také, je-li rozhodné období pro pracovníka kratší než tři měsíce. Při další pracovní neschopnosti vzniklé po uplynutí kalendářního měsíce se podklady zjišťují nově. Jakmile jsou podklady zjištěny za rozhodné období trvající aspoň tři měsíce a za aspoň 25 v něm odpracovaných dnů, platí pro pracovní neschopnosti vzniklé až do konce běžného kalendářního roku (§ 8).

§ 10

(1) Byla-li pracovnice v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřstvím převedena na jinou práci^*) a vznikla-li její pracovní neschopnost v době, kdy je takto převedena, nebo potom, kdy takové převedení skončilo, nepřihlíží se při stanovení nemocenského, je-li to pro pracovnici příznivější, k době, po kterou byla převedena na jinou práci, a k výdělku za tuto dobu.

(2) Navazuje-li výplata nemocenského bez přerušení na výplatu peněžité pomoci v mateřství, stanoví se nemocenské ze započitatelného výdělku, který byl základem pro stanovení peněžité pomoci v mateřství.

§ 11

(1) Pracuje-li pracovník ve směnovém provozu, může se mu nemocenské stanovit obdobně podle předchozích ustanovení na pracovní směnu.

(2) Pro pracovníky v provozech nebo na pracovištích, ve kterých je pracovní doba rozvržena nepravidelně nebo ve kterých je pracovní doba diferencována podle jednotlivých ročních období nebo podle jiných podobných hledisek nebo ve kterých to vyžadují jiné mimořádné důvody, může se nemocenské stanovit na pracovní hodinu.

(3) Ústřední rada odborů vydá pokyny o tom, ve kterých případech a za jakých podmínek se může použít předchozích odstavců, popřípadě které orgány jejich použití povolují. Ústřední rada odborů může také svými pokyny upravit způsob výpočtu nemocenského pro pracovníky, jejichž mzdy se vypočítávají na samočinných počítačích.

§ 12

(1) Ústřední rada odborů může vydat pro výpočet nemocenského závazné tabulky rozdílné podle délky a rozvržení pracovní doby. V tabulkách mohou být určeny částky denního nemocenského zaokrouhlené na celé koruny odpovídající průměrným hrubým mzdám (hodinovým, denním, měsíčním) a příslušným sazbám daně ze mzdy a procentním sazbám nemocenského, popřípadě i poměrně určené částky směnového nebo hodinového nemocenského.

(2) Výsledné částky jednotlivých výplat nemocenského se zaokrouhlují na celé koruny.

(3) Pro zaokrouhlování podle předchozích odstavců platí, že haléřové částky do 50 haléřů se zaokrouhlují směrem dolů a haléřové částky nad 50 haléřů směrem nahoru.

§ 13

Pro stanovení nemocenského při karanténě nařízené podle předpisů o boji proti přenosným nemocem platí předchozí ustanovení obdobně.

§ 14

(1) Do doby zaměstnání, podle které se určuje procentní sazba nemocenského, se započítávají doby zaměstnání, které pracovník získal od 1. ledna 1966, jestliže zakládají nemocenské pojištění v Československé socialistické republice.

(2) Době zaměstnání se kladou naroveň doby těchto dalších činností získané v Československé socialistické republice od 1. ledna 1966:

1. a) doba služby v ozbrojených silách,
2. b) doba soustavné přípravy na budoucí povolání v učebním poměru, v přípravě občanů se změněnou pracovní schopností prováděné podle předpisů o sociálním zabezpečení apod.,
3. c) doba studia na vysokých školách,
4. d) doba studia na školách poskytujících střední nebo vyšší vzdělání, pokud toto studium zakládá podle zvláštních předpisů nemocenské pojištění žáků (posluchačů),
5. e) doba vědecké nebo umělecké aspirantury,
6. f) doba výkonu činnosti, která zakládá podle zvláštních předpisů nemocenské pojištění s nárokem na peněžité dávky nahrazující odpadlou mzdu, s výjimkou dob, pro něž je stanoveno, že se nezapočítávají (např. § 68),
7. g) doba výkonu umělecké (vědecké) činnosti, konané mimo pracovní poměr, která zakládá sociální zabezpečení podle předpisů o sociálním zabezpečení.^*)

§ 15

(1) Jako doba zaměstnání získaná před 1. lednem 1966 se započítává doba, která byla nebo měla být podle dosavadních předpisů o nemocenském pojištění^**) pracovníku započtena jako doba nepřerušeného zaměstnání v témž podniku nebo jako doba jí naroveň postavená; za podmínek stanovených v § 16 se započtou i doby tam uvedené.

(2) Poživateli starobního, invalidního a částečného invalidního důchodu, který je dne 1. ledna 1966 zaměstnán nebo vstoupí do zaměstnání po tomto dni, se započte do doby zaměstnání také doba, která mu byla do nepřerušeného zaměstnání započtena v organizaci, ve které byl činný bezprostředně před přiznáním důchodu, pokud není započtena již podle odstavce 1. Poživateli důchodu, který v době od 1. ledna 1957 do 31. prosince 1965 nebyl zaměstnán a vstoupí do zaměstnání po 31. prosinci 1965, se započtou doby všech zaměstnání před 1. lednem 1957.

(3) Pracovníku lze započítat plně nebo zčásti ostatní (nezapočtené) doby zaměstnání, popřípadě činností jim naroveň postavených, které získal před 1. lednem 1966, jestliže dosahuje aspoň po dobu dvou roků mimořádných pracovních výsledků; změní-li potom pracovník zaměstnání, platí tento zápočet i nadále.

§ 16

(1) Matce nebo ženě, která převzala dítě do trvalé péče, se do doby zaměstnání započítává také doba, po kterou pečovala o dítě mladší než tři roky.

(2) U pracovníků, kteří pracují v zemědělství nebo v lesnictví, se jako doba zaměstnání posuzuje také doba, po kterou takový pracovník byl členem jednotného zemědělského družstva; to platí obdobně také pro občany, kteří trvale v družstvu pracovali podle pracovních příkazů družstva a nebyli přitom ani jeho členy ani v pracovním poměru k družstvu.^***) K době těchto činností se přihlíží, pokud zakládaly účast na sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

(3) Doby získané podle odstavce 1 nebo 2 před 1. lednem 1966 se pracovníkům, kteří jsou toho dne zaměstnáni, započtou k tomuto dni, jinak ke dni vstupu do zaměstnání.

§ 17

(1) Doby zaměstnání a doby jim naroveň postavené získané v cizině se hodnotí podle stejných hledisek jako doby získané v Československé socialistické republice, pokud to vyplývá z mezistátních úmluv.

(2) I když to nevyplývá z mezistátní úmluvy, hodnotí se podle stejných hledisek jako doby získané v Československé socialistické republice tyto doby získané v cizině:

1. a) doby zaměstnání v pracovním (učebním) poměru,
2. b) doba studia na vysokých školách, pokud se podle československých předpisů uznává za rovnocennou studiu na československých vysokých školách; to platí obdobně pro vědeckou nebo uměleckou aspiranturu,
3. c) doba, po kterou matka nebo žena, která převzala dítě do trvalé péče, pečovala o dítě mladší než tři roky.

§ 18

(1) Pokud se započitatelné doby zaměstnání a doby jim naroveň postavené, nebo doby uvedené v § 16 a 17 časově navzájem kryjí, započtou se jen jednou.

(2) Byla-li pracovníku do doby zaměstnání započtena doba předchozího zaměstnání nebo jiné předchozí činnosti, započtou se tím i doby, které v tomto předchozím zaměstnání (činnosti) byly nebo měly být započteny; tím však není vyloučeno oprávnění přezkoumat dřívější zápočty, vznikla-li o jejich správnosti pochybnost.

§ 19

Procentní sazba nemocenského se v organizaci stanoví podle doby zaměstnání, kterou by pracovník dovršil do 31. prosince běžného kalendářního roku; takto určená sazba platí pro poskytování nemocenského až do konce tohoto kalendářního roku. Přechází-li pracovní neschopnost (karanténa) do dalšího kalendářního roku, náleží pracovníku od 1. ledna tohoto dalšího roku nemocenské podle procentní sazby, která pro něho vyplývá k 31. prosinci tohoto dalšího roku.

§ 20

(1) Ústřední rada odborů může stanovit, že se do doby zaměstnání započítávají i jiné doby, než které jsou uvedeny v § 14 až 19, popřípadě že se započítává doba členství v jednotném zemědělském družstvu také za jiných podmínek než podle § 16 odst. 2.

(2) Okresní odborová rada může podle pokynů vydaných Ústřední radou odborů dát v jednotlivých případech souhlas k tomu, aby pracovníku byla mimořádně započtena do doby zaměstnání i doba, která v předcházejících ustanoveních není uvedena jako započitatelná.

§ 21

(1) Pracovním úrazem z hlediska poskytování nemocenského je úraz, který pracovník (učeň) utrpěl při plnění pracovních úkolů v zaměstnání (v učebním poměru) zakládajícím nemocenské pojištění nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů. Pracovním úrazem učně je také úraz, který učeň utrpěl při výchově k povolání nebo v souvislosti s ní.

(2) Pracovnímu úrazu podle odstavce 1 se klade naroveň úraz, který pracovník utrpěl:

1. a) cestou do zaměstnání a zpět, jestliže ji podstatně nepřerušil z příčin nesouvisících se zaměstnáním,
2. b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom,
3. c) při výkonu záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku (např. při plnění úkolů dobrovolného požárníka, zdravotníka Čs. červeného kříže, dárce krve, člena Horské služby, dobrovolného spolupracovníka pečovatelské služby sociálního zabezpečení, účastníka krátkodobé nebo bezplatné brigády),
4. d) při výkonu veřejné funkce nebo funkce v dobrovolné společenské organizaci, která je složkou Národní fronty,
5. e) při školení pořádaném některou hospodářskou, rozpočtovou nebo dobrovolnou společenskou organizací, která je složkou Národní fronty, jestliže byl účastníkem školení,
6. f) při přípravě k obraně Československé socialistické republiky,^*)
7. g) při pracích konaných při nepravidelné výpomoci^**) nebo podle dohody o pracovní činnosti souběžně se zaměstnáním,^***)
8. h) při studiu nebo externí vědecké (umělecké) aspirantuře konaných při zaměstnání,^*)
9. ch) při léčbě prací, při léčebné rehabilitaci a při přípravě pro povolání občanů se změněnou pracovní schopností,
10. i) pro plnění pracovních úkolů.

(3) Ustanovení odstavce 2 neplatí pro úraz, který pracovník utrpěl při tělovýchovné činnosti konané mimo zaměstnání nebo v souvislosti s ní.

(4) Pracovnímu úrazu se klade naroveň nemoc z povolání podle předpisů o sociálním zabezpečení.^**)

(5) Vznikla-li pracovní neschopnost jako bezprostřední následek ochranného očkování nebo jiného preventivního zdravotnického úkonu, kterým se pracovník podrobil v souvislosti se svým zaměstnáním, postupuje se při poskytování nemocenského jako při pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu.

§ 22

Za pracovní neschopnost vzniklou (způsobenou) pracovním úrazem se z hlediska § 15 odst. 4 a § 18 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., považuje první pracovní neschopnost, která vznikla jako bezprostřední následek pracovního úrazu (úrazového děje). Nastoupil-li pracovník po skončení této pracovní neschopnosti do práce a stal se nejpozději do dvou měsíců od tohoto nástupu opět neschopným práce a je-li tato druhá pracovní neschopnost podle lékařského posudku následkem téhož pracovního úrazu, považuje se za pokračování původní pracovní neschopnosti vzniklé tímto pracovním úrazem.

§ 23

(1) Nemocenské se poskytuje za pracovní dny, které jsou pracovními dny podle obecně platných předpisů. Má-li však pracovník pracovní dobu závazně rozvrženou jinak než na všechny obecně stanovené pracovní dny (§ 6 odst. 2), poskytuje se mu nemocenské za ty pracovní dny, ve kterých měl, kdyby nebylo pracovní neschopnosti nebo karantény, pracovat podle rozvrhu pracovní doby pro něj určeného v době vzniku pracovní neschopnosti (karantény).

(2) Stanoví-li se nemocenské na směny nebo na hodiny (§ 11), poskytuje se za směny, popřípadě za hodiny, ve kterých pracovník měl, kdyby nebylo pracovní neschopnosti nebo karantény, pracovat podle rozvrhu pracovní doby pro něj určeného.

(3) Pracovním dnům se kladou na roveň svátky, za které by pracovníku, kdyby nebyl neschopen práce, náležela náhrada mzdy.

§ 24

(1) Náleží-li pracovníku za některý den v období pracovní neschopnosti (karantény) mzda nebo náhrada mzdy, popřípadě byla-li mu mzda nebo náhrada mzdy za takový den poskytnuta, neposkytne se nemocenské za tento den.

(2) Má-li pracovník za první den pracovní neschopnosti (karantény) nárok na mzdu nebo náhradu mzdy za část pracovní doby, poskytne se mu z nemocenského za tento den jen poměrný díl připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo náhrada mzdy.

§ 25

(1) Jestliže se pracovník stal neschopným práce nebo mu byla nařízena karanténa za trvání neplaceného volna (neplacené dovolené), neposkytuje se mu nemocenské za dobu, po kterou toto volno (dovolená) trvá.

(2) Ustanovení odstavce 1 se netýká pracovního volna poskytovaného pracovníkům podle předpisů o pracovních úlevách a o hospodářském zabezpečení studujících při zaměstnání nebo podle obdobných předpisů; toto volno není překážkou pro poskytování nemocenského.

(3) Nezískala-li pracovnice v mateřské dovolené nárok na peněžitou pomoc v mateřství (např. protože nemá splněnou čekací dobu 270 dnů pojištění), náleží jí nemocenské po dobu, po kterou je neschopna práce nebo je v ústavním ošetřování, a to i v souvislosti s porodem.

§ 26

(1) Koná-li pracovník v době své pracovní neschopnosti práci v rámci léčby prací, není taková činnost ani případné odměny za ni, pokud jsou v souladu s předpisy o léčbě prací, překážkou pro poskytování nemocenského.

(2) Pracovní neschopností ani ústavním ošetřováním z hlediska poskytování nemocenského není ošetřování pracovníka

1. - v nočním sanatoriu,
2. - v nočním psychiatrickém sanatoriu,
3. - v protialkoholním zařízení určeném pro ošetření občanů po požití alkoholických nápojů za náhradu nákladů (v tzv. protialkoholní záchytné stanici),
4. - v kosmetickém ústavě za náhradu nákladů.

Nemocenské se při ošetřování v těchto zařízeních neposkytuje.

(3) Při ošetřování pracovníka v denním psychiatrickém sanatoriu nebo v závodní lůžkové ošetřovně se nemocenské, je-li pracovník uznán neschopným práce, poskytuje jako při domácím ošetřování.

§ 27

Nemocenské při lázeňské péči

(1) Při lázeňské péči náleží pracovníku nemocenské, byla-li mu tato péče v souladu s předpisy o lázeňské péči povolena na účet nemocenského pojištění na dobu mimo dovolenou na zotavenou a uznává-li se pracovník přitom za práce neschopného.^*)

(2) Pracovníku, kterému byla na účet nemocenského pojištění povolena lázeňská péče na dobu dovolené na zotavenou, se nemocenské poskytne za pracovní dny, o které je doba lázeňské péče delší než celková doba dovolené, která mu náleží v kalendářním roce, v němž se mu poskytuje lázeňská péče. Nemocenské se však neposkytuje za pracovní dny, o které pracovník má v kalendářním roce dovolenou zkrácenou z důvodů, které sám zavinil, popřípadě ji z takových důvodů vůbec nemá. Nemocenské se také neposkytuje za pracovní dny, které si pracovník před nástupem lázeňské péče vybral na jiné účely, ani za pracovní dny, které mu při změně zaměstnání náleží z dovolené v jiné organizaci než v té, v níž je zaměstnán v době pobytu na lázeňské péči, popřípadě za pracovní dny, za které se mu poskytne nebo poskytla náhrada za nevyčerpanou dovolenou.

§ 28

Nemocenské při školení

Má-li pracovník při účasti na školení jen sníženou náhradu mzdy,^**) nesmí jeho nemocenské za pracovní dny, ve kterých i v době pracovní neschopnosti (karantény) zůstává v zařízení, v němž se pořádá školení, přesáhnout částku, která z poskytované náhrady mzdy připadá po odečtení daně ze mzdy na jeden pracovní den.

§ 29

Nemocenské učňů

(1) Za započitatelný výdělek učně se považují peněžité požitky, které mu náležejí podle předpisů o finančním a hmotném zabezpečení učňů^***) a které jsou započitatelné podle § 1 až 3. Hodnota naturálních požitků (hmotného zabezpečení) učňů se nezahrnuje do započitatelného výdělku.

(2) Pro učně, u kterého před vznikem pracovní neschopnosti (karantény) skončilo přípravné období, se nemocenské určí jen podle období odborného rozvoje.

(3) Nemocenské se učni poskytuje teprve ode dne, od kterého se mu při pracovní neschopnosti (karanténě) podle předpisů o finančním a hmotném zabezpečení učňů přestala poskytovat odměna. Podpůrčí doba se však počítá vždy od vzniku pracovní neschopnosti.

(4) Účastní-li se učeň vyučování organizovaného cyklickou formou,^†) nepřihlíží se při stanovení nemocenského (§ 6 a násl.) k počtu pracovních dnů, v nichž se v rozhodném období účastnil tohoto způsobu vyučování, ani k peněžitým požitkům za tyto dny. Za pracovní dny, ve kterých se učeň měl v době, kdy je neschopen práce (je v karanténě), účastnit vyučování organizovaného cyklickou formou, nesmí nemocenské, pokud učni se zřetelem k odstavci 3 vůbec náleží, přesáhnout výši peněžitých požitků, které by mu za tyto dny jinak náležely (tj. výši poměrné části měsíční odměny).

(5) Dohodl-li se učeň a jeho zákonný zástupce s organizací, že náklady za ubytování a stravování budou hrazeny srážkou z výdělku učně,^*) platí tato dohoda také pro úhradu těchto nákladů srážkou z nemocenského, jestliže ubytování a stravování se učni poskytuje za nezměněných podmínek dále i v době pracovní neschopnosti (karantény).

§ 30

(1) Koná-li pracovník pro různé organizace souběžně práci v několika zaměstnáních zakládajících nemocenské pojištění, náleží mu nemocenské z každého takového zaměstnání. Podmínky pro poskytování nemocenského se v každém z těchto zaměstnání posuzují samostatně a nemocenské se také v každém z nich samostatně vyplácí. Do doby zaměstnání rozhodné pro určení procentní sazby nemocenského ve vedlejším zaměstnání (vedlejším pracovním poměru)^**) se však nezapočítávají doby započtené již v zaměstnání, v němž pracovník je zaměstnán po celou stanovenou týdenní pracovní dobu.

(2) O mzdě (odměně) z vedlejší činnosti, kterou pracovník koná pro tutéž organizaci, ve které má své základní zaměstnání, platí ustanovení § 3 odst. 2 a 3.

§ 31

Přesahuje-li úhrn čistých denních mezd pracovníka z několika zaměstnání částku 100 Kčs denně (§ 5 odst. 2), vylučuje se při výpočtu nemocenského z čisté denní mzdy část přesahující úhrn 100 Kčs, a to v tom zaměstnání, ve kterém pracovník má kratší pracovní úvazek, popřípadě jsou-li pracovní úvazky stejné, v tom zaměstnání, ve kterém zpravidla dosahuje nižšího výdělku.^***)

§ 32

(1) Jestliže pracovník za trvání zaměstnání v jedné organizaci vstoupil do zaměstnání v druhé organizaci, v tomto zaměstnání koná práci místo práce v první organizaci (nikoli souběžně s ní) a pracovní neschopnost (karanténa) vznikla za trvání zaměstnání v druhé organizaci, náleží mu na rozdíl od ustanovení § 30 odst. 1 nemocenské pouze z důvodu pojištění (zaměstnání) v této druhé organizaci, a to za podmínek, které tam splňuje; pro výpočet nemocenského se však použije, je-li pracovník v druhé organizaci činný s vědomím první organizace, procentní sazby podle doby zaměstnání, kterou pracovník má započtenou v první organizaci. Odborové orgány v obou organizacích se mohou na žádost pracovníka dohodnout, že se nemocenské poskytne naopak jen z důvodu pojištění (zaměstnání) v první organizaci.

(2) Vstoupil-li pracovník do dalšího zaměstnání v době, kdy má ve svém základním zaměstnání dovolenou na zotavenou, posuzují se podmínky pro poskytování nemocenského v každém z obou těchto zaměstnání samostatně. Nemocenské z důvodu zaměstnání, vykonávaného v době dovolené na zotavenou, se však poskytne, jen vznikla-li pracovní neschopnost (karanténa) v době, kdy toto zaměstnání trvalo; poskytuje se jen do dne, kdy zaměstnání mělo skončit, ne však déle než do dne, kdy měla skončit dovolená na zotavenou. Ustanovení § 31 platí i zde.

(3) Vstoupil-li student nebo žák do zaměstnání na dobu školních prázdnin nebo na jejich část, poskytuje se při pracovní neschopnosti (karanténě) nemocenské z tohoto zaměstnání nejdéle do konce školních prázdnin; po skončení školních prázdnin se poskytuje, jen pokud pracovní neschopnost (karanténa) brání i ve studiu, popřípadě v nástupu do zaměstnání po skončení studia.