Vyhláška Ústřední rady odborů o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění

§ 27

Nemocenské při lázeňské péči

(1) Při lázeňské péči náleží pracovníku nemocenské, byla-li mu tato péče v souladu s předpisy o lázeňské péči povolena na účet nemocenského pojištění na dobu mimo dovolenou na zotavenou a uznává-li se pracovník přitom za práce neschopného.^*)

(2) Pracovníku, kterému byla na účet nemocenského pojištění povolena lázeňská péče na dobu dovolené na zotavenou, se nemocenské poskytne za pracovní dny, o které je doba lázeňské péče delší než celková doba dovolené, která mu náleží v kalendářním roce, v němž se mu poskytuje lázeňská péče. Nemocenské se však neposkytuje za pracovní dny, o které pracovník má v kalendářním roce dovolenou zkrácenou z důvodů, které sám zavinil, popřípadě ji z takových důvodů vůbec nemá. Nemocenské se také neposkytuje za pracovní dny, které si pracovník před nástupem lázeňské péče vybral na jiné účely, ani za pracovní dny, které mu při změně zaměstnání náleží z dovolené v jiné organizaci než v té, v níž je zaměstnán v době pobytu na lázeňské péči, popřípadě za pracovní dny, za které se mu poskytne nebo poskytla náhrada za nevyčerpanou dovolenou.

(3) V případech uvedených v předchozím odstavci se nemocenské poskytuje ve výši, která jinak pracovníku náleží od čtvrtého pracovního dne pracovní neschopnosti.⁷)

§ 28

Nemocenské při školení

Má-li pracovník při účasti na školení jen sníženou náhradu mzdy,^**) nesmí jeho nemocenské za pracovní dny, ve kterých i v době pracovní neschopnosti (karantény) zůstává v zařízení, v němž se pořádá školení, přesáhnout částku, která z poskytované náhrady mzdy připadá po odečtení daně ze mzdy na jeden pracovní den.

§ 30

(1) Koná-li pracovník pro různé organizace souběžně práci v několika zaměstnáních zakládajících nemocenské pojištění, náleží mu nemocenské z každého takového zaměstnání. Podmínky pro poskytování nemocenského se v každém z těchto zaměstnání posuzují samostatně a nemocenské se také v každém z nich samostatně vyplácí. Do doby zaměstnání rozhodné pro určení procentní sazby nemocenského ve vedlejším zaměstnání (vedlejším pracovním poměru)^**) se však nezapočítávají doby započtené již v zaměstnání, v němž pracovník je zaměstnán po celou stanovenou týdenní pracovní dobu.

(2) O mzdě (odměně) z vedlejší činnosti, kterou pracovník koná pro tutéž organizaci, ve které má své základní zaměstnání, platí ustanovení § 3 odst. 2 a 3.

§ 31

(1) Přesahuje-li úhrn čistých denních mezd pracovníka z několika zaměstnání částku 120 Kčs (§ 5 odst. 2), vylučuje se při výpočtu nemocenského z čisté denní mzdy část přesahující tuto částku, a to v tom zaměstnání, ve kterém má pracovník kratší pracovní úvazek, popř. jsou-li pracovní úvazky stejné, v tom zaměstnání, ve kterém zpravidla dosahuje nižšího výdělku.⁸)

(2) Přesahuje-li úhrn čistých denních mezd pracovníka z několika zaměstnání, z nichž aspoň jedno je zaměstnáním se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, v uhelných lomech a na skrývkách, které je uvedeno ve zvláštním předpise,⁶) částku 180 Kčs (§ 5 odst. 3), vylučuje se při výpočtu nemocenského z čisté denní mzdy část přesahující tuto částku, a to v tom zaměstnání, ve kterém má pracovník kratší pracovní úvazek, popř. jsou-li pracovní úvazky stejné, v tom zaměstnání, ve kterém zpravidla dosahuje nižšího výdělku.⁸)

§ 32

(1) Jestliže pracovník za trvání zaměstnání v jedné organizaci vstoupil do zaměstnání v druhé organizaci, v tomto zaměstnání koná práci místo práce v první organizaci (nikoli souběžně s ní) a pracovní neschopnost (karanténa) vznikla za trvání zaměstnání v druhé organizaci, náleží mu na rozdíl od ustanovení § 30 odst. 1 nemocenské pouze z důvodu pojištění (zaměstnání) v této druhé organizaci, a to za podmínek, které tam splňuje; pro výpočet nemocenského se však použije, je-li pracovník v druhé organizaci činný s vědomím první organizace, procentní sazby podle doby zaměstnání, kterou pracovník má započtenou v první organizaci. Odborové orgány v obou organizacích se mohou na žádost pracovníka dohodnout, že se nemocenské poskytne naopak jen z důvodu pojištění (zaměstnání) v první organizaci.

(2) Vstoupil-li pracovník do dalšího zaměstnání v době, kdy má ve svém základním zaměstnání dovolenou na zotavenou, posuzují se podmínky pro poskytování nemocenského v každém z obou těchto zaměstnání samostatně. Nemocenské z důvodu zaměstnání, vykonávaného v době dovolené na zotavenou, se však poskytne, jen vznikla-li pracovní neschopnost (karanténa) v době, kdy toto zaměstnání trvalo; poskytuje se jen do dne, kdy zaměstnání mělo skončit, ne však déle než do dne, kdy měla skončit dovolená na zotavenou. Ustanovení § 31 platí i zde.

§ 33

Nemocenské při souběhu zaměstnání s pracovní činností v jednotném zemědělském družstvu

(1) Je-li pracovník souběžně s činností v zaměstnání, které má trvalou povahu, činný také jako družstevní rolník (tj. jako člen jednotného zemědělského družstva nebo jako občan trvale v něm pracující) a je tam účasten sociálního zabezpečení družstevních rolníků, nepřihlíží se při stanovení nemocenského, které mu náleží z důvodu zaměstnání, k rozsahu jeho činnosti a k výši výdělku v družstvu. Stanovení nemocenského z činnosti v jednotném zemědělském družstvu v takových případech upravují předpisy o sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

(2) Za zaměstnání trvalé povahy se považuje zaměstnání, které bylo sjednáno na dobu delší než šest měsíců nebo které již trvá déle než šest měsíců, jestliže přitom pracovník má pracovní úvazek požadovaný pro vznik nároku na přídavky na děti.

(3) Je-li zaměstnání, které družstevní rolník vykonává v pracovním poměru z hlediska odstavce 2 jen krátkodobé (např. na dobu vegetačního klidu), náleží mu nemocenské z důvodu takového zaměstnání, jen vznikla-li jeho pracovní neschopnost (karanténa) za trvání tohoto zaměstnání. Ústřední rada odborů a Státní úřad sociálního zabezpečení mohou stanovit, v kterých případech, za jakých podmínek a od kterého časového termínu budou orgány sociálního zabezpečení družstevních rolníků namísto nemocenského z nemocenského pojištění poskytovat těmto pracovníkům nemocenské podle předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

(4) Je-li družstevní rolník pracovně činný v organizaci na základě dohody jednotného zemědělského družstva s organizací, podle které družstvo organizaci poskytuje práci svých členů, zůstává i při výkonu práce v organizaci zabezpečen pouze podle předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků; nemocenské pojištění z důvodu činnosti v organizaci nevzniká a nenáleží z něho nemocenské.

§ 34

Podpůrčí doba

(1) Podpůrčí doba pro poskytování nemocenského^*) počíná dnem, od kterého pracovník byl podle předpisů vydaných ministerstvem zdravotnictví uznán neschopným práce, popřípadě, ve kterém byl přijat do ústavního ošetřování. Vznikla-li pracovní neschopnost přede dnem, od něhož pracovníku náleží nemocenské (např. vznikla-li v době vojenské základní služby, v době neplacené dovolené, v době vazby apod.), počíná běh podpůrčí doby rovněž dnem vzniku pracovní neschopnosti.

(2) Předchozí období pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby v rozsahu a za podmínek stanovených v § 15 odst. 4 zákona č. 54/1956 Sb. bez zřetele k tomu, zda pracovník byl v těchto obdobích účasten nemocenského pojištění nebo jiné soustavy zabezpečení v nemoci (např. sociálního zabezpečení družstevních rolníků, popřípadě umělců nebo nemocenské péče v ozbrojených silách).

(3) Do podpůrčí doby se nezapočítávají předchozí období karantény a období, po které pracovnici náležela peněžitá pomoc v mateřství. Byla-li pracovnice neschopna práce v mateřské dovolené nebo v další mateřské dovolené, nezapočítávají se tato období pracovní neschopnosti do příští podpůrčí doby, s výjimkou doby, za kterou bylo poskytnuto nemocenské (§ 25 odst. 3).

§ 35

Poskytování nemocenského po vyčerpání podpůrčí doby

Má-li pracovník vyčerpánu podpůrčí dobu (§ 15 odst. 3 a 4 zákona č. 54/1956 Sb.), zastaví se mu poskytování nemocenského ode dne následujícího po posledním dnu podpůrčí doby. Je-li však možno na základě vyjádření posudkové komise sociálního zabezpečení očekávat, že pracovník v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude opět pracovní schopnosti, rozhodne příslušný odborový orgán o poskytování nemocenského i na další dobu k tomu potřebnou. Poskytování nemocenského se zpravidla prodlouží nejprve na dobu ne delší než tři měsíce; po uplynutí povolené doby se podle zdravotních poměrů pracovníka rozhodne o případném dalším prodloužení. Nemocenské je možno takto poskytovat nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby.

§ 36

Zvýšení nemocenského při aktivní tuberkulóze

(1) Pracovníku, jehož pracovní neschopnost pro aktivní tuberkulózu trvá déle než 1 měsíc, může být nemocenské zvýšeno až do částky jeho čisté denní mzdy, z níž se mu nemocenské stanoví, nejvýše však do částky 120 Kčs za pracovní den (§ 5 odst. 2). Zvýšení je možno přiznat nejdříve od počátku druhého měsíce trvání pracovní neschopnosti pro aktivní tuberkulózu a může se poskytovat po dobu, po kterou je pracovník neschopen práce z tohoto důvodu, nejdéle však do uplynutí podpůrčí doby, popřípadě do uplynutí doby, na kterou mu bylo povoleno prodloužení výplaty nemocenského podle § 35.

(2) U pracovníka se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, v uhelných lomech a na skrývkách, který vykonává zaměstnání uvedené ve zvláštním předpise⁶) a jehož pracovní neschopnost pro aktivní tuberkulózu trvá déle než 1 měsíc, může být nemocenské zvýšeno až do částky jeho čisté denní mzdy, z níž se mu nemocenské stanoví, nejvýše však do částky 180 Kčs za pracovní den (§ 5 odst. 3); jinak platí ustanovení předchozího odstavce.

(3) Na zvýšení nemocenského podle předchozích odstavců není právní nárok. Při rozhodování se přihlíží k celkovým zdravotním a sociálním poměrům rodiny nemocného pracovníka. Zvýšení se přiznává zpravidla na dobu tří měsíců; po uplynutí povolené doby se podle zdravotních a sociálních poměrů rodiny znovu rozhodne o tom, zda bude zvýšení přiznáno a na jakou dobu.

(4) Žádost o zvýšení nemocenského pro aktivní tuberkulózu ověřuje příslušné odborné oddělení zdravotnického zařízení, popřípadě jiné k tomu pověřené zdravotnické zařízení.

§ 37

Uplatňování nemocenského

(1) Nárok na nemocenské při pracovní neschopnosti uplatňuje pracovník tak, že předloží závodu, popřípadě orgánu provádějícímu jeho nemocenské pojištění, potvrzení pracovní neschopnosti vydané podle předpisů o uznávání pracovní neschopnosti^*); při karanténě předloží potvrzení o nařízení karantény vydané způsobem určeným ministerstvem zdravotnictví. Tyto doklady, jakož i hlášení o ukončení pracovní neschopnosti (karantény) je pracovník povinen předložit bez zbytečného průtahu, pokud je nepředkládá samo příslušné zdravotnické zařízení.

(2) Pro výplatu nemocenského za určité období je třeba osvědčit trvání pracovní neschopnosti v tomto období způsobem stanoveným Ústřední radou odborů v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

(3) Nárok na nemocenské za dobu, o kterou lázeňská péče přesáhla celkovou vyměru zákonné dovolené na zotavenou (§ 27 odst. 2), uplatňuje pracovník způsobem určeným v předpisech o lázeňské péči.

§ 38

Výplata nemocenského

Nemocenské se vyplácí ve dnech, které jsou v organizaci stanoveny pro výplatu zálohy na mzdu a doplatku mzdy za uplynulé měsíční období; zúčtuje se při zúčtování doplatku mzdy za tento měsíc.

§ 39

Povolení odchylek

Ústřední rada odborů může pro skupiny pracovníků, u nichž je to odůvodněno zvláštní povahou pracovní činnosti, zvláštním rozvržením pracovní doby, zvláštním způsobem odměňování nebo jinými zvláštními okolnostmi stanovení mezd, jakož i pro pracovníky závodů, ve kterých se neprovádí nemocenské pojištění,^**) povolit odchylky od rozhodného období (§ 4), od způsobu výpočtu nemocenského (§ 6 až 12) a jeho poskytování (§ 23 a 24).