Vyhláška Ústřední rady odborů o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění

§ 1

(1) Základem pro stanovení nemocenského je započitatelný výdělek pojištěného pracovníka (dále jen „pracovník“) v organizaci, ve které koná zaměstnání zakládající nemocenské pojištění. Započitatelným výdělkem jsou všechny druhy mzdy^*) plynoucí z tohoto zaměstnání nebo v souvislosti s ním, pokud jsou podrobeny dani ze mzdy a nejsou podle dalších ustanovení ze započitatelného výdělku vyloučeny.

(2) Naturální požitky se oceňují stejným způsobem jako pro účely daně ze mzdy.^**)

(3) Mzdy uvedené v odstavci 1 se považují za započitatelný výdělek i tehdy, když se z nich daň ze mzdy nesráží proto, že jde o nevidomého pracovníka, nebo jen proto, že mzda nedosahuje zdanitelné výše, anebo když se z nich daň ze mzdy neplatí podle mezinárodních ujednání o zamezení dvojího zdanění.

§ 2

(1) Do započitatelného výdělku pracovníka se nezahrnují:

1. a) příjmy osvobozené zcela nebo zčásti od daně ze mzdy;
2. b) odměny vyplácené podle předpisů o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech;¹) zahrnují se však odměny za rozpracování, zkoušení nebo zavádění objevu, vynálezu, zlepšovacího návrhu nebo průmyslového vzoru, jakož i odměny za upozornění na možnost využití vynálezu nebo zlepšovacího návrhu již využitého v jiné organizaci;²)
3. c) naturální požitky, finanční náhrady za neodebrané naturální požitky³) a jiná plnění, která pracovníku náležejí i v době pracovní neschopnosti;
4. d) mzda za práci konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu,¹) včetně příplatku za práci přesčas; mzda za takovou práci se však do započitatelného výdělku zahrnuje, jestliže je za ni poskytnuto náhradní volno;
5. e) podíly na hospodářských výsledcích;
6. f) roční odměny vedoucím pracovníkům;
7. g) stabilizační odměny za odpracovaná léta a stabilizační náborové odměny;
8. h) náhrady mzdy poskytované pracovníkům podle pracovněprávních předpisů, jakož i náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou na zotavenou;
9. ch) dávky nemocenského pojištění nebo jiná obdobná plnění včetně mateřského příspěvku;
10. i) náhrady služebních výdajů (náhrady cestovních a stěhovacích výdajů, odlučné, režijní příplatky, zahraniční přídavek apod.);
11. j) náhrady škody (např. při pracovních úrazech a nemocech z povolání).

(2) Pro pracovníka v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných uhelných a lignitových dolech, který vykonává zaměstnání uvedené ve zvláštním předpise,²) platí ustanovení předchozího odstavce s tím rozdílem, že do započitatelného výdělku se zahrnuje i mzda za práci konanou o sobotách předem stanovených těžebním režimem.³)

(3) Odměny za činnost při záchranném zásahu poskytované členům záchranných sborů zřízených podle zvláštních předpisů pro riziková pracoviště⁴) se do započitatelného výdělku zahrnují, i když jsou osvobozeny od daně ze mzdy.

(4) Vyžaduje-li to povaha pracovní činnosti nebo způsob odměňování, popřípadě zdaňování, může Ústřední rada odborů stanovit, které další složky příjmů se nezahrnují do započitatelného výdělku, nebo které složky příjmů se do něho na rozdíl od předchozích ustanovení (zejména na rozdíl od ustanovení odstavce 1 písm. b) zahrnují.

§ 3

(1) Započitatelný výdělek se zjišťuje v organizaci, ve které je pracovník zaměstnán v době vzniku nároku na nemocenské, popřípadě vznikl-li tento nárok po skončení zaměstnání v ochranné lhůtě,^***) v organizaci, ve které byl zaměstnán naposledy.

(2) Koná-li pracovník pro tutéž organizaci další práci jako vedlejší činnost v pracovním poměru,^†) posuzuje se tato činnost a mzda za ni z hlediska nemocenského pojištění jako jeden celek spolu s činností a mzdou v základním zaměstnání; přesahuje-li přitom v obou činnostech celkový výkon práce stanovenou týdenní pracovní dobu, nezahrnuje se mzda za přesahující dobu do započitatelného výdělku, a to ve vedlejší činnosti.

(3) Koná-li pracovník pro tutéž organizaci další práci jako vedlejší činnost na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr,^††) odměna za tuto činnost se nezahrnuje do započitatelného výdělku.

§ 4

(1) Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje započitatelný výdělek pro stanovení nemocenského při pracovní neschopnosti, pokud se v dalších ustanoveních nestanoví jinak, je kalendářní rok bezprostředně předcházející před vznikem pracovní neschopnosti.

(2) Vstoupil-li pracovník do zaměstnání v organizaci teprve v průběhu kalendářního roku předcházejícího před vznikem pracovní neschopnosti, je rozhodným obdobím doba od vstupu do zaměstnání do konce tohoto kalendářního roku.

(3) Jestliže pracovník v rozhodném období podle předchozích odstavců neodpracoval alespoň

1. a) 70 dnů, má-li týdenní pracovní dobu rozvrženou na 5 pracovních dnů anebo nerovnoměrně, nebo má-li pracovní dobu rozvrženou na méně než 5 pracovních dnů v týdnu,
2. b) 80 dnů, má-li týdenní pracovní dobu rozvrženou na více než 5 pracovních dnů,

prodlužuje se rozhodné období do konce zúčtovacího období bezprostředně předcházejícího před vznikem pracovní neschopnosti. Za odpracovaný se považuje den, v němž pracovník konal práci podle rozvrhu směn,⁵) vybíral si náhradní volno za práci přesčas,⁶) měl neomluvenou nepřítomnost v práci; přitom se nepřihlíží ke kalendářním měsícům, které se do rozhodného období nezahrnují (§ 10 odst. 1).

(4) Vstoupil-li pracovník do zaměstnání v organizaci v běžném kalendářním roce, je rozhodným obdobím doba od vstupu do zaměstnání do konce zúčtovacího období bezprostředně předcházejícího před vznikem pracovní neschopnosti.

(5) Stejně jako při vstupu do zaměstnání se posuzuje rozhodné období, došlo-li u pracovníka

1. a) k nástupu do práce po skončení soustavné přípravy na budoucí povolání;
2. b) k opětnému nástupu do práce po skončení výkonu veřejné funkce, který trval aspoň jeden rok, po skončení základní (náhradní) vojenské služby, další mateřské dovolené a výkonu trestu odnětí svobody;
3. c) ke změně způsobu odměňování spočívající v tom, že pracovník, který byl dosud odměňován hodinovou mzdou, je odměňován mzdou měsíční, nebo naopak;
4. d) ke změně způsobu odměňování při přechodu na smíšenou nebo na podílovou mzdu z jiné mzdové formy a naopak;
5. e) k převedení na jinou práci v souvislosti s uložením trestu nápravného opatření,⁷) trestu zákazu činnosti⁸) nebo při návratu z ní po skončení takového trestu.

(6) Při trvalé změně základní mzdy, vymezené pracovněprávními předpisy,⁹) se zjišťuje započitatelný výdělek

1. a) pracovníka s měsíční mzdou z nové měsíční základní mzdy a odděleně z ostatních započitatelných složek mzdy,
2. b) pracovníka s hodinovou mzdou z nového běžně měsíčně zúčtovaného započitatelného výdělku a odděleně z ostatních započitatelných složek mzdy.

Pro zjištění nového běžně měsíčně zúčtovaného započitatelného výdělku pracovníka s hodinovou mzdou začíná rozhodné období od trvalé změny základní mzdy a končí stejně jako rozhodné období podle předchozích odstavců. Pro zjištění ostatních započitatelných složek mzdy uvedených pod písm. a) a b) je rozhodným obdobím doba stanovená v předchozích odstavcích bez ohledu na trvalou změnu základní mzdy.

§ 5

(1) Nemocenské se stanoví na pracovní den, v některých zvlášť určených případech (§ 11) na pracovní směnu nebo na pracovní hodinu.

(2) Nemocenské na pracovní den se vypočte z čisté denní mzdy pracovníka, nejvýše však z částky 120 Kčs při pětidenním pracovním týdnu příslušnou procentní sazbou;¹) tato částka se úměrně upraví, je-li stanovená týdenní pracovní doba rozvržena na jiný počet pracovních dnů v týdnu.²)

(3) U pracovníka se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, v uhelných lomech a na skrývkách, který vykonává zaměstnání uvedené ve zvláštním předpise,³) se nemocenské na pracovní den vypočte z jeho čisté denní mzdy, nejvýše však z částky 180 Kčs při pětidenním pracovním týdnu příslušnou procentní sazbou;¹) tato částka se úměrně upraví, je-li stanovená týdenní pracovní doba rozvržena na jiný počet pracovních dnů v týdnu.²)

§ 6

(1) Čistá denní mzda je průměr, který připadá na pracovní den ze započitatelného výdělku pracovníka v rozhodném období po odečtení daně ze mzdy podle daňové sazby platné pro něho v kalendářním měsíci, v němž vznikla jeho pracovní neschopnost. K tomu účelu se započitatelný výdělek, pokud se dále nestanoví jinak, dělí počtem obecně stanovených pracovních dnů připadajících na rozhodné období. Do uvedeného počtu pracovních dnů se nezahrnují pracovní dny a svátky, za které pracovníku náležela náhrada mzdy (např. dny dovolené na zotavenou, tzv. placené svátky, dny výkonu služby v ozbrojených silách, nepřítomnosti pro překážky v práci, účasti na školení), nebo dny, za které mu byly poskytovány peněžité dávky nemocenského pojištění, jiné dny omluvené nepřítomnosti v práci, a v případech, kdy pracovní neschopnost vznikla po skončení zaměstnání ( v ochranné lhůtě), také dny po skončení zaměstnání. Do počtu dnů, kterým se dělí započitatelný výdělek, se však zahrnují dny, ve kterých pracovník měl náhradní volno za práci konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu; rovněž se do něho zahrnují dny neomluvené nepřítomnosti v práci.

(2) Má-li pracovník pracovní dobu závazně rozvrženou jinak než na všechny obecně stanovené pracovní dny a je-li přitom toto rozvržení stejné v rozhodném období i v době vzniku pracovní neschopnosti, postupuje se při určení čisté denní mzdy způsobem uvedeným v odstavci 1 s tím rozdílem, že se započitatelný výdělek dělí počtem dnů, ve kterých pracovník měl v rozhodném období pracovat podle rozvržení pracovní doby pro něj platného, včetně případných dnů náhradního volna a dnů neomluvené nepřítomnosti v práci. U pracovníka uvedeného v § 2 odst. 2 se však do počtu dnů, kterým se dělí započitatelný výdělek, nezahrnují také soboty předem stanovené těžebním režimem,³) které měl odpracovat v rozhodném období.

(3) Jestliže pracovníku byla v rozhodném období zúčtována započitatelná roční prémie nebo roční odměna, která náleží za kalendářní rok bezprostředně předcházející roku, v němž byla zúčtována, zjistí se její průměr odděleně od ostatního započitatelného výdělku tak, že započitatelná roční prémie nebo roční odměna se dělí dobou odpracovanou v kalendářním roce, za který náleží. Tento průměr se připočte k průměru zjištěnému podle předchozích odstavců ze započitatelného výdělku sníženého o tuto započitatelnou roční prémii nebo roční odměnu. Jestliže v rozhodném období byly zúčtovány dvě takové roční prémie nebo roční odměny, postupuje se obdobně s tím rozdílem, že obě roční prémie nebo roční odměny se sečtou a dělí se dobou odpracovanou v kalendářních letech, za která náležejí.

(4) U nevidomého pracovníka se čistá denní mzda zjišťuje podle předchozích odstavců s tím rozdílem, že se ze započitatelného výdělku neodečítá daň ze mzdy.

(5) U člena záchranného sboru, kterému byly v rozhodném období zúčtovány odměny za činnost při záchranném zásahu (§ 2 odst. 3), se čistá denní mzda zjistí podle odstavců 1 až 3 ze započitatelného výdělku sníženého o tyto odměny. K takto zjištěné čisté denní mzdě se připočte poměrná částka z těchto odměn připadající na pracovní den; při zjištění této poměrné částky se neodečítá daň ze mzdy.

(6) Při změně pracovního úvazku se započitatelný výdělek zjišťuje obdobně jako při trvalé změně základní mzdy (§ 4 odst. 6) s tím rozdílem, že výše ostatních započitatelných složek mzdy zúčtovaných před změnou pracovního úvazku se upraví v poměru nového a dřívějšího pracovního úvazku.

(7) U pracovnice, která byla převedena na jinou práci v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřstvím a u které vznikla pracovní neschopnost v době tohoto převedení, se nemocenské stanoví ze započitatelného výdělku zúčtovaného pracovnici v rozhodném období zjištěném ke dni převedení, pokud je to pro pracovnici příznivější; došlo-li u takové pracovnice po převedení na jinou práci ke změně pracovního úvazku, upraví se započitatelný výdělek v poměru nového a dřívějšího pracovního úvazku.

§ 7

Je-li pracovník odměňován měsíční mzdou, určuje se denní nemocenské tak, že měsíční základní mzda, která je pro něho stanovena v době vzniku pracovní neschopnosti, se po odečtení daně ze mzdy dělí průměrným počtem pracovních dnů připadajících na jeden měsíc z celkového počtu pracovních dnů v roce. Má-li pracovník kromě měsíční základní mzdy ještě ostatní započitatelné složky mzdy, zvýší se měsíční základní mzda o poměrnou částku, která z ostatních započitatelných složek mzdy v rozhodném období připadá na jeden kalendářní měsíc; při určení této částky se postupuje obdobně podle § 6. Zameškal-li pracovník odměňovaný měsíční mzdou v rozhodném období neomluveně práci, určí se mu denní nemocenské vždy způsobem uvedeným v § 6.

§ 8

Podkladů zjištěných podle předchozích ustanovení (započitatelného výdělku, rozhodného období a počtu pracovních dnů, podle kterých se počítá průměrná čistá denní mzda) se použije pro stanovení nemocenského při všech pracovních neschopnostech vzniklých do konce běžného kalendářního roku. Podklady zjištěné při vzniku pracovní neschopnosti platí pro celou dobu jejího trvání, a to i tehdy, přechází-li tato neschopnost i do příštího kalendářního roku.

§ 9

(1) Neodpracoval-li pracovník v rozhodném období počet dnů uvedený v § 4 odst. 3 nebo vznikla-li jeho pracovní neschopnost již v kalendářním měsíci, v němž vstoupil do zaměstnání nebo v němž nastal případ uvedený v § 4 odst. 5, stanoví se nemocenské z pravděpodobného započitatelného výdělku.

(2) Pravděpodobný započitatelný výdělek se zjišťuje, jestliže pracovní neschopnost vznikla již v kalendářním měsíci, v němž pracovník vstoupil do zaměstnání nebo v němž nastal případ uvedený v § 4 odst. 5, ke dni vzniku pracovní neschopnosti. Při pracovní neschopnosti vzniklé v dalším zúčtovacím období se pravděpodobný započitatelný výdělek zjišťuje znovu, a to vždy za dobu do konce zúčtovacího období předcházejícího dni vzniku pracovní neschopnosti. Takto se postupuje, dokud pracovník neodpracoval v rozhodném období počet dnů uvedený v § 4 odst. 3.

(3) Pravděpodobný započitatelný výdělek se zjišťuje ze započitatelného výdělku, kterého pracovník dosáhl v období uvedeném v předchozím odstavci, popřípadě upraveného podle započitatelného výdělku pracovníků vykonávajících v organizaci stejnou nebo obdobnou práci. Pravděpodobný započitatelný výdělek se úměrně krátí pro neomluvenou nepřítomnost v práci, a to v poměru doby neomluvené nepřítomnosti v práci v období, z něhož se zjišťuje, k době odpracované v tomto období.

§ 10

(1) Do rozhodného období se nezahrnují kalendářní měsíce, za které se pracovnici poskytl vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství¹⁰) a za které bylo pracovníku poskytováno mzdové vyrovnání podle předpisů upravujících uvolňování, umisťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatření,¹¹) a nepřihlíží se ani k výdělku za tyto kalendářní měsíce.

(2) Navazuje-li výplata nemocenského bez přerušení na výplatu peněžité pomoci v mateřství, stanoví se nemocenské ze započitatelného výdělku, který byl základem pro stanovení peněžité pomoci v mateřství.

§ 11

(1) Pracuje-li pracovník ve směnovém provozu, může se mu nemocenské stanovit obdobně podle předchozích ustanovení na pracovní směnu.

(2) Pro pracovníky v provozech nebo na pracovištích, ve kterých je pracovní doba rozvržena nepravidelně nebo ve kterých je pracovní doba diferencována podle jednotlivých ročních období nebo podle jiných podobných hledisek nebo ve kterých to vyžadují jiné mimořádné důvody, může se nemocenské stanovit na pracovní hodinu.

(3) Ústřední rada odborů vydá pokyny o tom, ve kterých případech a za jakých podmínek se může použít předchozích odstavců, popřípadě které orgány jejich použití povolují. Ústřední rada odborů může také svými pokyny upravit způsob výpočtu nemocenského pro pracovníky, jejichž mzdy se vypočítávají na samočinných počítačích.

§ 12

(1) Ústřední rada odborů může vydat pro výpočet nemocenského závazné tabulky rozdílné podle délky a rozvržení pracovní doby. V tabulkách mohou být určeny částky denního nemocenského zaokrouhlené na celé koruny odpovídající průměrným hrubým mzdám (hodinovým, denním, měsíčním) a příslušným sazbám daně ze mzdy a procentním sazbám nemocenského, popřípadě i poměrně určené částky směnového nebo hodinového nemocenského.

(2) Výsledné částky jednotlivých výplat nemocenského se zaokrouhlují na celé koruny.

(3) Pro zaokrouhlování podle předchozích odstavců platí, že haléřové částky do 50 haléřů se zaokrouhlují směrem dolů a haléřové částky nad 50 haléřů směrem nahoru.

§ 13

Pro stanovení nemocenského při karanténě nařízené podle předpisů o boji proti přenosným nemocem platí předchozí ustanovení obdobně.

§ 21

(1) Pracovním úrazem z hlediska poskytování nemocenského je úraz, který pracovník (učeň) utrpěl při plnění pracovních úkolů v zaměstnání (v učebním poměru) zakládajícím nemocenské pojištění nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů. Pracovním úrazem učně je také úraz, který učeň utrpěl při výchově k povolání nebo v souvislosti s ní.

(2) Pracovnímu úrazu podle odstavce 1 se klade naroveň úraz, který pracovník utrpěl:

1. a) cestou do zaměstnání a zpět, jestliže ji podstatně nepřerušil z příčin nesouvisících se zaměstnáním,
2. b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom,
3. c) při výkonu záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku (např. při plnění úkolů dobrovolného požárníka, zdravotníka Čs. červeného kříže, dárce krve, člena Horské služby, dobrovolného spolupracovníka pečovatelské služby sociálního zabezpečení, účastníka krátkodobé nebo bezplatné brigády),
4. d) při výkonu veřejné funkce nebo funkce v dobrovolné společenské organizaci, která je složkou Národní fronty,
5. e) při školení pořádaném některou hospodářskou, rozpočtovou nebo dobrovolnou společenskou organizací, která je složkou Národní fronty, jestliže byl účastníkem školení,
6. f) při přípravě k obraně Československé socialistické republiky,^*)
7. g) při pracích konaných při nepravidelné výpomoci^**) nebo podle dohody o pracovní činnosti souběžně se zaměstnáním,^***)
8. h) při studiu nebo externí vědecké (umělecké) aspirantuře konaných při zaměstnání,^*)
9. ch) při léčbě prací, při léčebné rehabilitaci a při přípravě pro povolání občanů se změněnou pracovní schopností,
10. i) pro plnění pracovních úkolů.

(3) Ustanovení odstavce 2 neplatí pro úraz, který pracovník utrpěl při tělovýchovné činnosti konané mimo zaměstnání nebo v souvislosti s ní.

(4) Pracovnímu úrazu se klade naroveň nemoc z povolání podle předpisů o sociálním zabezpečení.^**)

(5) Vznikla-li pracovní neschopnost jako bezprostřední následek ochranného očkování nebo jiného preventivního zdravotnického úkonu, kterým se pracovník podrobil v souvislosti se svým zaměstnáním, postupuje se při poskytování nemocenského jako při pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu.

§ 22

Za pracovní neschopnost vzniklou (způsobenou) pracovním úrazem se z hlediska § 15 odst. 4 a § 18 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., považuje první pracovní neschopnost, která vznikla jako bezprostřední následek pracovního úrazu (úrazového děje). Nastoupil-li pracovník po skončení této pracovní neschopnosti do práce a stal se nejpozději do dvou měsíců od tohoto nástupu opět neschopným práce a je-li tato druhá pracovní neschopnost podle lékařského posudku následkem téhož pracovního úrazu, považuje se za pokračování původní pracovní neschopnosti vzniklé tímto pracovním úrazem.

§ 23

(1) Nemocenské se poskytuje za pracovní dny, které jsou pracovními dny podle obecně platných předpisů. Má-li však pracovník pracovní dobu závazně rozvrženou jinak než na všechny obecně stanovené pracovní dny (§ 6 odst. 2), poskytuje se mu nemocenské za ty pracovní dny, ve kterých měl, kdyby nebylo pracovní neschopnosti nebo karantény, pracovat podle rozvrhu pracovní doby pro něj určeného v době vzniku pracovní neschopnosti (karantény). Pracovníku uvedenému v § 2 odst. 2 se nemocenské poskytuje také za soboty předem stanovené těžebním režimem,³) ve kterých měl pracovat kdyby nebylo pracovní neschopnosti nebo karantény.

(2) Stanoví-li se nemocenské na směny nebo na hodiny (§ 11), poskytuje se za směny, popřípadě za hodiny, ve kterých pracovník měl, kdyby nebylo pracovní neschopnosti nebo karantény, pracovat podle rozvrhu pracovní doby pro něj určeného.

(3) Pracovním dnům se kladou na roveň svátky, za které by pracovníku, kdyby nebyl neschopen práce, náležela náhrada mzdy nebo za které se mu měsíční mzda jinak nekrátí.

§ 24

(1) Náleží-li pracovníku za některý den v období pracovní neschopnosti (karantény) mzda nebo náhrada mzdy, popřípadě byla-li mu mzda nebo náhrada mzdy za takový den poskytnuta, neposkytne se nemocenské za tento den.

(2) Má-li pracovník za první den pracovní neschopnosti (karantény) nárok na mzdu nebo náhradu mzdy za část pracovní doby, poskytne se mu z nemocenského za tento den jen poměrný díl připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo náhrada mzdy.

§ 25

(1) Jestliže se pracovník stal neschopným práce nebo mu byla nařízena karanténa za trvání neplaceného volna (neplacené dovolené), neposkytuje se mu nemocenské za dobu, po kterou toto volno (dovolená) trvá.

(2) Ustanovení odstavce 1 se netýká pracovního volna poskytovaného pracovníkům podle předpisů o pracovních úlevách a o hospodářském zabezpečení studujících při zaměstnání nebo podle obdobných předpisů; toto volno není překážkou pro poskytování nemocenského.

(3) Nezískala-li pracovnice v mateřské dovolené nárok na peněžitou pomoc v mateřství, náleží jí nemocenské po dobu, po kterou je neschopna práce nebo je v ústavním ošetřování, a to i v souvislosti s porodem.

§ 26

(1) Koná-li pracovník v době své pracovní neschopnosti práci v rámci léčby prací, není taková činnost ani případné odměny za ni, pokud jsou v souladu s předpisy o léčbě prací, překážkou pro poskytování nemocenského.

(2) Pracovní neschopností ani ústavním ošetřováním z hlediska poskytování nemocenského není ošetřování pracovníka

1. - v nočním sanatoriu,
2. - v nočním psychiatrickém sanatoriu,
3. - v protialkoholním zařízení určeném pro ošetření občanů po požití alkoholických nápojů za náhradu nákladů (v tzv. protialkoholní záchytné stanici),
4. - v kosmetickém ústavě za náhradu nákladů.

Nemocenské se při ošetřování v těchto zařízeních neposkytuje.

§ 27

Nemocenské při lázeňské péči

(1) Při lázeňské péči náleží pracovníku nemocenské, byla-li mu tato péče v souladu s předpisy o lázeňské péči povolena na účet nemocenského pojištění na dobu mimo dovolenou na zotavenou a uznává-li se pracovník přitom za práce neschopného.^*)

(2) Pracovníku, kterému byla na účet nemocenského pojištění povolena lázeňská péče na dobu dovolené na zotavenou, se nemocenské poskytne za pracovní dny, o které je doba lázeňské péče delší než celková doba dovolené, která mu náleží v kalendářním roce, v němž se mu poskytuje lázeňská péče. Nemocenské se však neposkytuje za pracovní dny, o které pracovník má v kalendářním roce dovolenou zkrácenou z důvodů, které sám zavinil, popřípadě ji z takových důvodů vůbec nemá. Nemocenské se také neposkytuje za pracovní dny, které si pracovník před nástupem lázeňské péče vybral na jiné účely, ani za pracovní dny, které mu při změně zaměstnání náleží z dovolené v jiné organizaci než v té, v níž je zaměstnán v době pobytu na lázeňské péči, popřípadě za pracovní dny, za které se mu poskytne nebo poskytla náhrada za nevyčerpanou dovolenou.

(3) V případech uvedených v předchozím odstavci se nemocenské poskytuje ve výši, která jinak pracovníku náleží od čtvrtého pracovního dne pracovní neschopnosti.⁷)

§ 28

Nemocenské při školení

Má-li pracovník při účasti na školení jen sníženou náhradu mzdy,^**) nesmí jeho nemocenské za pracovní dny, ve kterých i v době pracovní neschopnosti (karantény) zůstává v zařízení, v němž se pořádá školení, přesáhnout částku, která z poskytované náhrady mzdy připadá po odečtení daně ze mzdy na jeden pracovní den.

§ 30

(1) Koná-li pracovník pro různé organizace souběžně práci v několika zaměstnáních zakládajících nemocenské pojištění, náleží mu nemocenské z každého takového zaměstnání. Podmínky pro poskytování nemocenského se v každém z těchto zaměstnání posuzují samostatně a nemocenské se také v každém z nich samostatně vyplácí.

(2) O mzdě (odměně) z vedlejší činnosti, kterou pracovník koná pro tutéž organizaci, ve které má své základní zaměstnání, platí ustanovení § 3 odst. 2 a 3.

§ 31

(1) Přesahuje-li úhrn čistých denních mezd pracovníka z několika zaměstnání částku 120 Kčs (§ 5 odst. 2), vylučuje se při výpočtu nemocenského z čisté denní mzdy část přesahující tuto částku, a to v tom zaměstnání, ve kterém má pracovník kratší pracovní úvazek, popř. jsou-li pracovní úvazky stejné, v tom zaměstnání, ve kterém zpravidla dosahuje nižšího výdělku.⁸)

(2) Přesahuje-li úhrn čistých denních mezd pracovníka z několika zaměstnání, z nichž aspoň jedno je zaměstnáním se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, v uhelných lomech a na skrývkách, které je uvedeno ve zvláštním předpise,⁶) částku 180 Kčs (§ 5 odst. 3), vylučuje se při výpočtu nemocenského z čisté denní mzdy část přesahující tuto částku, a to v tom zaměstnání, ve kterém má pracovník kratší pracovní úvazek, popř. jsou-li pracovní úvazky stejné, v tom zaměstnání, ve kterém zpravidla dosahuje nižšího výdělku.⁸)

§ 32

(1) Jestliže pracovník za trvání zaměstnání v jedné organizaci vstoupil do zaměstnání v druhé organizaci, v tomto zaměstnání koná práci místo práce v první organizaci (nikoli souběžně s ní) a pracovní neschopnost (karanténa) vznikla za trvání zaměstnání v druhé organizaci, náleží mu na rozdíl od ustanovení § 30 odst. 1 nemocenské pouze z důvodu pojištění (zaměstnání) v této druhé organizaci, a to za podmínek, které tam splňuje. Odborové orgány v obou organizacích se mohou na žádost pracovníka dohodnout, že se nemocenské poskytne naopak jen z důvodu pojištění (zaměstnání) v první organizaci.

(2) Vstoupil-li pracovník do dalšího zaměstnání v době, kdy má ve svém základním zaměstnání dovolenou na zotavenou, posuzují se podmínky pro poskytování nemocenského v každém z obou těchto zaměstnání samostatně. Nemocenské z důvodu zaměstnání, vykonávaného v době dovolené na zotavenou, se však poskytne, jen vznikla-li pracovní neschopnost (karanténa) v době, kdy toto zaměstnání trvalo; poskytuje se jen do dne, kdy zaměstnání mělo skončit, ne však déle než do dne, kdy měla skončit dovolená na zotavenou. Ustanovení § 31 platí i zde.