Vyhláška Ústřední rady odborů o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění

§ 31

(1) Přesahuje-li úhrn čistých denních mezd pracovníka z několika zaměstnání částku 150 Kčs (§ 5 odst. 2), vylučuje se při výpočtu nemocenského z čisté denní mzdy část přesahující tuto částku, a to v tom zaměstnání, ve kterém má pracovník kratší pracovní úvazek, popř. jsou-li pracovní úvazky stejné, v tom zaměstnání, ve kterém zpravidla dosahuje nižšího výdělku.⁸)

(2) Přesahuje-li úhrn čistých denních mezd pracovníka z několika zaměstnání, z nichž aspoň jedno je zaměstnáním se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, v uhelných lomech a na skrývkách, které je uvedeno ve zvláštním předpise,⁶) částku 180 Kčs (§ 5 odst. 3), vylučuje se při výpočtu nemocenského z čisté denní mzdy část přesahující tuto částku, a to v tom zaměstnání, ve kterém má pracovník kratší pracovní úvazek, popř. jsou-li pracovní úvazky stejné, v tom zaměstnání, ve kterém zpravidla dosahuje nižšího výdělku.⁸)

§ 32

(1) Jestliže pracovník za trvání zaměstnání v jedné organizaci vstoupil do zaměstnání v druhé organizaci, v tomto zaměstnání koná práci místo práce v první organizaci (nikoliv souběžně s ní) a pracovní neschopnost (karanténa) vznikla za trvání zaměstnání v druhé organizaci, náleží mu nemocenské ze zaměstnání, v němž dosahuje vyššího výdělku.

(2) Vstoupil-li pracovník do dalšího zaměstnání v době, kdy má ve svém základním zaměstnání dovolenou na zotavenou, posuzují se podmínky pro poskytování nemocenského v každém z obou těchto zaměstnání samostatně. Nemocenské z důvodu zaměstnání, vykonávaného v době dovolené na zotavenou, se však poskytne, jen vznikla-li pracovní neschopnost (karanténa) v době, kdy toto zaměstnání trvalo; poskytuje se jen do dne, kdy zaměstnání mělo skončit, ne však déle než do dne, kdy měla skončit dovolená na zotavenou. Ustanovení § 31 platí i zde.

§ 33

Nemocenské při souběhu zaměstnání s pracovní činností v jednotném zemědělském družstvu

(1) Je-li pracovník souběžně s činností v zaměstnání, které má trvalou povahu, činný také jako družstevní rolník (tj. jako člen jednotného zemědělského družstva nebo jako občan trvale v něm pracující) a je tam účasten sociálního zabezpečení družstevních rolníků, nepřihlíží se při stanovení nemocenského, které mu náleží z důvodu zaměstnání, k rozsahu jeho činnosti a k výši výdělku v družstvu. Stanovení nemocenského z činnosti v jednotném zemědělském družstvu v takových případech upravují předpisy o sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

(2) Za zaměstnání trvalé povahy se považuje zaměstnání, které bylo sjednáno na dobu delší než šest měsíců nebo které již trvá déle než šest měsíců, jestliže přitom pracovník má pracovní úvazek požadovaný pro vznik nároku na přídavky na děti.

(3) Je-li zaměstnání, které družstevní rolník vykonává v pracovním poměru z hlediska odstavce 2 jen krátkodobé (např. na dobu vegetačního klidu), náleží mu nemocenské z důvodu takového zaměstnání, jen vznikla-li jeho pracovní neschopnost (karanténa) za trvání tohoto zaměstnání.

(4) Je-li družstevní rolník pracovně činný v organizaci na základě dohody jednotného zemědělského družstva s organizací, podle které družstvo organizaci poskytuje práci svých členů, zůstává i při výkonu práce v organizaci zabezpečen pouze podle předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků; nemocenské pojištění z důvodu činnosti v organizaci nevzniká a nenáleží z něho nemocenské.

§ 34

Podpůrčí doba

(1) Podpůrčí doba pro poskytování nemocenského^*) počíná dnem, od kterého pracovník byl podle předpisů vydaných ministerstvem zdravotnictví uznán neschopným práce, popřípadě, ve kterém byl přijat do ústavního ošetřování. Vznikla-li pracovní neschopnost přede dnem, od něhož pracovníku náleží nemocenské (např. vznikla-li v době vojenské základní služby, v době neplacené dovolené, v době vazby apod.), počíná běh podpůrčí doby rovněž dnem vzniku pracovní neschopnosti.

(2) Předchozí období pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby v rozsahu a za podmínek stanovených v § 15 odst. 4 zákona č. 54/1956 Sb. bez zřetele k tomu, zda pracovník byl v těchto obdobích účasten nemocenského pojištění nebo jiné soustavy zabezpečení v nemoci (např. sociálního zabezpečení družstevních rolníků, popřípadě umělců nebo nemocenské péče v ozbrojených silách).

(3) Do podpůrčí doby se nezapočítávají předchozí období karantény a období, po které pracovnici náležela peněžitá pomoc v mateřství. Byla-li pracovnice neschopna práce v mateřské dovolené nebo v další mateřské dovolené, nezapočítávají se tato období pracovní neschopnosti do příští podpůrčí doby, s výjimkou doby, za kterou bylo poskytnuto nemocenské (§ 25 odst. 3).

§ 35

Poskytování nemocenského po vyčerpání podpůrčí doby

Má-li pracovník vyčerpánu podpůrčí dobu (§ 15 odst. 3 a 4 zákona č. 54/1956 Sb.), zastaví se mu poskytování nemocenského ode dne následujícího po posledním dnu podpůrčí doby. Je-li však možno na základě vyjádření příslušného orgánu očekávat, že pracovník v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude opět pracovní schopnosti, rozhodne příslušný orgán nemocenského pojištění o poskytování nemocenského i na další dobu k tomu potřebnou. Poskytování nemocenského se zpravidla prodlouží nejprve na dobu ne delší než tři měsíce; po uplynutí povolené doby se podle zdravotních poměrů pracovníka rozhodne o případném dalším prodloužení. Nemocenské je možno takto poskytovat nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby.

§ 36

Zvýšení nemocenského při aktivní tuberkulóze

(1) Skutečnost, že jde o pracovní neschopnost pro aktivní tuberkulózu, se dokládá potvrzením o pracovní neschopnosti ověřeným příslušným odborným oddělením zdravotnického zařízení, popřípadě jiným k tomu pověřeným zdravotnickým zařízením.

(2) Nemocenské zvýšené při aktivní tuberkulóze se poskytuje od počátku druhého měsíce trvání pracovní neschopnosti pro aktivní tuberkulózu, a to po dobu, po kterou je pracovník neschopen práce z tohoto důvodu, nejdéle však do uplynutí podpůrčí doby, popřípadě do uplynutí doby, na kterou mu bylo povoleno prodloužení výplaty nemocenského podle § 35.

§ 37

Uplatňování nemocenského

(1) Nárok na nemocenské při pracovní neschopnosti uplatňuje pracovník tak, že předloží závodu, popřípadě orgánu provádějícímu jeho nemocenské pojištění, potvrzení pracovní neschopnosti vydané podle předpisů o uznávání pracovní neschopnosti^*); při karanténě předloží potvrzení o nařízení karantény vydané způsobem určeným ministerstvem zdravotnictví. Tyto doklady, jakož i hlášení o ukončení pracovní neschopnosti (karantény) je pracovník povinen předložit bez zbytečného průtahu, pokud je nepředkládá samo příslušné zdravotnické zařízení.

(2) Pro výplatu nemocenského za určité období je třeba osvědčit trvání pracovní neschopnosti v tomto období stanoveným způsobem.

(3) Nárok na nemocenské za dobu, o kterou lázeňská péče přesáhla celkovou vyměru zákonné dovolené na zotavenou (§ 27 odst. 2), uplatňuje pracovník způsobem určeným v předpisech o lázeňské péči.

§ 38

Výplata nemocenského

Nemocenské se vyplácí ve dnech, které jsou v organizaci stanoveny pro výplatu zálohy na mzdu a doplatku mzdy za uplynulé měsíční období; zúčtuje se při zúčtování doplatku mzdy za tento měsíc.

§ 39

Povolení odchylek

Příslušný orgán nemocenského pojištění může pro skupiny pracovníků, u nichž je to odůvodněno zvláštní povahou pracovní činnosti, zvláštním rozvržením pracovní doby, zvláštním způsobem odměňování nebo jinými zvláštními okolnostmi stanovení mezd, jakož i pro pracovníky závodů, ve kterých se neprovádí nemocenské pojištění,^**) povolit odchylky od rozhodného období (§ 4), od způsobu výpočtu nemocenského (§ 6 až 12) a jeho poskytování (§ 23 a 24).