Vyhláška Ústřední rady odborů o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění

§ 3

Započitatelný příjem¹) se zjišťuje v organizaci, ve které je pracovník zaměstnán v době vzniku nároku na nemocenské, popřípadě vznikl-li tento nárok po skončení zaměstnání v ochranné lhůtě,^***) v organizaci, ve které byl zaměstnán naposledy.

§ 4

Rozhodné období

Jestliže pracovník měl v rozhodném období započitatelný příjem, avšak podle § 18 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., není ani jeden kalendářní den, kterým by se dělil vyměřovací základ, postupuje se obdobně podle § 18 odst. 6 zákona č. 54/1956 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb.

§ 5

Denní vyměřovací základ

(1) Při stanovení denního vyměřovacího základu podle § 18 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., se za dny omluvené nepřítomnosti pracovníka v práci, za které mu nenáleží náhrada příjmu, nepovažují kalendářní dny, v nichž náležel pracovníkovi započitatelný příjem za část dne; pokud však v tomto dni náleželo za část kalendářního dne nemocenské (§ 24), nezahrnuje se tento den do počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.

(2) U pracovníka, u něhož počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, kterým se podle § 18 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 54/1956 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., dělí vyměřovací základ, činí méně než šest dnů, se za dny omluvené nepřítomnosti v práci, za které nenáleží náhrada příjmu, považují z těchto dnů i dny pracovního klidu,⁴¹) za něž nenáležel započitatelný příjem.

§ 21

(1) Pracovním úrazem z hlediska poskytování nemocenského je úraz, který pracovník utrpěl při plnění pracovních úkolů v zaměstnání zakládajícím nemocenské pojištění nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů.

(2) Pracovnímu úrazu se klade naroveň nemoc z povolání podle předpisů o sociálním zabezpečení.^**)

(3) Vznikla-li pracovní neschopnost jako bezprostřední následek ochranného očkování nebo jiného preventivního zdravotnického úkonu, kterým se pracovník podrobil v souvislosti se svým zaměstnáním, postupuje se při poskytování nemocenského jako při pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu.

§ 22

Za pracovní neschopnost vzniklou (způsobenou) pracovním úrazem se z hlediska § 15 odst. 4 zákona č. 54/1956 Sb., považuje první pracovní neschopnost, která vznikla jako bezprostřední následek pracovního úrazu (úrazového děje). Nastoupil-li pracovník po skončení této pracovní neschopnosti do práce a stal se nejpozději do dvou měsíců od tohoto nástupu opět neschopným práce a je-li tato druhá pracovní neschopnost podle lékařského posudku následkem téhož pracovního úrazu, považuje se za pokračování původní pracovní neschopnosti vzniklé tímto pracovním úrazem.

§ 24

Má-li pracovník za první den pracovní neschopnosti (karantény) nárok na započitatelný příjem za část pracovní doby, poskytne se mu z nemocenského za tento den jen poměrný díl připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží započitatelný příjem.

§ 25

(1) Jestliže se pracovník stal neschopným práce nebo mu byla nařízena karanténa za trvání neplaceného volna (neplacené dovolené), neposkytuje se mu nemocenské za dobu, po kterou toto volno (dovolená) trvá.

(2) Ustanovení odstavce 1 se netýká pracovního volna poskytovaného pracovníkům podle předpisů o pracovních úlevách a o hospodářském zabezpečení studujících při zaměstnání nebo podle obdobných předpisů; toto volno není překážkou pro poskytování nemocenského.

(3) Nezískala-li pracovnice v mateřské dovolené nárok na peněžitou pomoc v mateřství, náleží jí nemocenské po dobu, po kterou je neschopna práce nebo je ve zdravotnickém zařízení ústavní péče, a to i v souvislosti s porodem.

§ 26

(1) Koná-li pracovník v době své pracovní neschopnosti práci v rámci léčby prací, není taková činnost ani případné odměny za ni, pokud jsou v souladu s předpisy o léčbě prací, překážkou pro poskytování nemocenského.

(2) Pracovní neschopností ani ústavní péčí ve zdravotnickém zařízení z hlediska poskytování nemocenského není ošetřování pracovníka

1. - v nočním sanatoriu,
2. - v nočním psychiatrickém sanatoriu,
3. - v protialkoholním zařízení určeném pro ošetření občanů po požití alkoholických nápojů za náhradu nákladů (v tzv. protialkoholní záchytné stanici),
4. - v kosmetickém ústavě za náhradu nákladů.

Nemocenské se při ošetřování v těchto zařízeních neposkytuje.

§ 30

Koná-li pracovník souběžně práci v několika zaměstnáních zakládajících nemocenské pojištění, náleží mu nemocenské z každého takového zaměstnání. Podmínky pro poskytování nemocenského se v každém z těchto zaměstnání posuzují samostatně s výjimkou zápočtu předchozích období pracovní neschopnosti podle § 15 odst. 4 zákona č. 54/1956 Sb. a nemocenské se také v každém z nich samostatně vyplácí.

§ 32

(1) Jestliže pracovník za trvání zaměstnání vstoupil do dalšího zaměstnání, ve kterém koná práci místo práce v prvním zaměstnání, nikoliv souběžně s ním, a pracovní neschopnost vznikla za trvání dalšího zaměstnání, náleží mu nemocenské jen z tohoto dalšího zaměstnání.

(2) Vstoupil-li pracovník do dalšího zaměstnání v době, kdy má ve svém základním zaměstnání dovolenou na zotavenou, posuzují se podmínky pro poskytování nemocenského v každém z obou těchto zaměstnání samostatně. Nemocenské z důvodu zaměstnání, vykonávaného v době dovolené na zotavenou, se však poskytne, jen vznikla-li pracovní neschopnost (karanténa) v době, kdy toto zaměstnání trvalo; poskytuje se jen do dne, kdy zaměstnání mělo skončit, ne však déle než do dne, kdy měla skončit dovolená na zotavenou.

§ 34

Podpůrčí doba

(1) Podpůrčí doba pro poskytování nemocenského ^*) počíná dnem, od kterého pracovník byl uznán neschopným práce, popřípadě, ve kterém byl přijat do zdravotnického zařízení ústavní péče. Vznikla-li pracovní neschopnost přede dnem, od něhož pracovníku náleží nemocenské (např. vznikla-li v době vojenské základní služby, v době neplacené dovolené, v době vazby apod.), počíná běh podpůrčí doby rovněž dnem vzniku pracovní neschopnosti.

(2) Předchozí období pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby v rozsahu a za podmínek stanovených v § 15 odst. 4 zákona č. 54/1956 Sb. bez zřetele k tomu, zda pracovník byl v těchto obdobích účasten nemocenského pojištění nebo jiné soustavy zabezpečení v nemoci (např. sociálního zabezpečení družstevních rolníků, popřípadě umělců nebo nemocenské péče v ozbrojených silách).

(3) Do podpůrčí doby se nezapočítávají předchozí období karantény a období, po které pracovnici náležela peněžitá pomoc v mateřství. Byla-li pracovnice neschopna práce v mateřské dovolené nebo v další mateřské dovolené, nezapočítávají se tato období pracovní neschopnosti do příští podpůrčí doby, s výjimkou doby, za kterou bylo poskytnuto nemocenské (§ 25 odst. 3).

§ 35

Poskytování nemocenského po vyčerpání podpůrčí doby

Má-li pracovník vyčerpánu podpůrčí dobu (§ 15 odst. 3 a 4 zákona č. 54/1956 Sb.), zastaví se mu poskytování nemocenského ode dne následujícího po posledním dnu podpůrčí doby. Je-li však možno na základě vyjádření příslušného orgánu očekávat, že pracovník v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude opět pracovní schopnosti, lze prodloužit poskytování nemocenského i na další dobu k tomu potřebnou. Poskytování nemocenského se zpravidla prodlouží nejprve na dobu ne delší než tři měsíce; po uplynutí povolené doby lze podle zdravotních poměrů pracovníka poskytování nemocenského případně dále prodloužit. Nemocenské je možno takto poskytovat nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby.

§ 38

Výplata nemocenského

Nemocenské se vyplácí ve dnech, které jsou v organizaci stanoveny pro výplatu zálohy na mzdu a doplatku mzdy za uplynulé měsíční období; zúčtuje se při zúčtování doplatku mzdy za tento měsíc.

§ 40

(1) Pro stanovení, poskytování a výplatu podpory při ošetřování člena rodiny platí obdobně ustanovení prvního oddílu s tím, že skutečnosti, které se zjišťují ke dni vzniku pracovní neschopnosti, se zde zjišťují ke dni vzniku potřeby ošetřování člena rodiny. Ustanovení § 24 odst. 2 však zde neplatí.

(2) Podpora při ošetřování člena rodiny nenáleží za dny ošetřování člena rodiny a péče o dítě mladší 10 let, za které náleží pracovníku započitatelný příjem.

§ 41

(1) Nemůže-li žena, která jinak pečuje o pracovníkovo dítě mladší než 10 let, o ně pečovat, protože porodila, posuzuje se potřeba péče o dítě jako při onemocnění takové ženy (§ 25 odst. 1 č. 2 písm. c) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 87/1968 Sb.).

(2) Potřebě ošetřování člena rodiny z důvodu nemoci (§ 25 odst. 1 č. 3 zákona č. 54/1956 Sb. ve znění zákona č. 87/1968 Sb.) se klade naroveň potřeba ošetřování členky rodiny, která porodila, v době bezprostředně následující po porodu.

(3) Za pracovníka jinak osamělého pro účely podpory při ošetřování člena rodiny se považuje pracovník (pracovnice) svobodný, ovdovělý, rozvedený nebo z jiných vážných důvodů osamělý, který nežije s družkou (druhem).¹²)

(4) Za povinnou školní docházku se pro účely podpory při ošetřování člena rodiny považuje též období školních prázdnin navazujících na ukončení období školního vyučování školního roku, v němž dítě dovrší poslední rok povinné školní docházky, pokud v této době nevstoupilo do trvalého zaměstnání, popřípadě nezačalo vykonávat jinou trvalou pracovní činnost.

§ 43

Porod a potrat

Pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství je předpokladem, že pracovnice porodila. Za porod se z tohoto hlediska považuje takové ukončení těhotenství, při kterém bylo do matriky narozených zapsáno narozené dítě.^*) Při potratu nárok na peněžitou pomoc v mateřství nevzniká.

§ 44

Pro stanovení, poskytování a výplatu peněžité pomoci v mateřství platí obdobně ustanovení prvního oddílu, s výjimkou § 24 a 25.

§ 45

Poskytování peněžité pomoci v mateřství uchazečům o zaměstnání

Výše peněžité pomoci v mateřství (peněžité pomoci) za kalendářní den činí u uchazečů o zaměstnání 50 Kč. Peněžitá pomoc v mateřství (peněžitá pomoc) poskytovaná ve výši podle předchozí věty uchazečům o zaměstnání nenáleží, má-li uchazeč o zaměstnání na tuto dávku nárok z nemocenského pojištění (nemocenské péče v ozbrojených silách).

§ 47

(1) V těhotenství se vyrovnávací příspěvek poskytuje, jestliže těhotná pracovnice je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala,

1. a) je podle pracovněprávních předpisů zakázána těhotným ženám^**) nebo
2. b) podle lékařského posudku vydaného způsobem určeným v předpisech o péči o zdraví ohrožuje její těhotenství ze zdravotních příčin tkvících v její osobě^***)

a při práci, na kterou byla převedena, dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu než před převedením.

(2) Jako převedení podle odstavce 1 písm. a) se posuzuje také, je-li pracovnice činná v uměleckém oboru (herečka, zpěvačka, tanečnice apod.) převedena na jinou práci, poněvadž vzhledem k těhotenství nemůže veřejně vystupovat.

(3) V mateřství se vyrovnávací příspěvek poskytuje, jestliže pracovnice je v období do konce devátého měsíce po porodu převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala,

1. a) je podle pracovněprávních předpisů zakázána matkám do konce devátého měsíce po porodu^**) nebo
2. b) podle lékařského posudku vydaného způsobem určeným v předpisech o péči o zdraví ohrožuje její zdraví nebo mateřské poslání ze zdravotních příčin tkvících v její osobě^***)

a při práci, na kterou byla převedena, dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu než před převedením.

(4) Jako převedení na jinou práci podle odstavců 1 a 3 také posuzuje - i když nedochází ke změně druhu práce - taková úprava pracovních podmínek, která spočívá

1. a) ve snížení normovaného výkonu práce (např. snížení počtu obsluhovaných strojů, snížení rychlosti obsluhovaného zařízení, nižší pracovní tempo, zavedení nutných přestávek v práci), kterým se odstraní příčiny, na základě kterých je takový výkon práce zakázán těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo které podle lékařského posudku ohrožují těhotenství ženy nebo její zdraví nebo mateřské poslání ze zdravotních příčin tkvících v její osobě, nikoli však ve zkrácení pracovního úvazku;
2. b) v tom, že těhotná žena nebo matka do konce devátého měsíce po porodu je zproštěna výkonu některých pracovních činností z okruhu prací, které dosud vykonávala, a to těch, které jsou zakázány těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo které podle lékařského posudku ohrožují těhotenství ženy nebo její zdraví nebo mateřské poslání ze zdravotních příčin tkvících v její osobě; pokud by v důsledku zproštění těhotné ženy nebo matky do konce devátého měsíce po porodu od výkonu uvedených pracovních činností došlo ke zkrácení jejího pracovního úvazku, nelze takovou úpravu pracovních podmínek posuzovat jako převedení na jinou práci;
3. c) v přeložení těhotné ženy nebo matky do konce devátého měsíce po porodu na jiné pracoviště (pracovní místo) z důvodu, že její dosavadní pracoviště (pracovní místo) patří mezi taková, která jsou zakázána těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu, nebo že dojíždění na dosavadní pracoviště (pracovní místo) ohrožuje podle lékařského posudku těhotenství ženy nebo její zdraví nebo mateřské poslání;
4. d) v tom, že těhotná žena nebo matka do konce devátého měsíce po porodu je zproštěna výkonu noční práce.

§ 51

(1) Při stanovení průměru započitatelných příjmů podle § 5 odst. 4 a 5 zákona č. 88/1968 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb. a zákona č. 308/1993 Sb., u pracovnice převedené na jinou práci se za den, který se vylučuje z počtu dnů v kalendářním měsíci, považuje i den, v němž měla pracovnice neomluvenou nepřítomnost v práci jen po část pracovní doby; za takový den se vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství neposkytuje.

(2) Výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství za kalendářní den se zaokrouhluje na celé koruny tak, že haléřové částky do 50 haléřů včetně se zaokrouhlují směrem dolů a haléřové částky nad 50 haléřů směrem nahoru.

§ 55

Výplata vyrovnávacího příspěvku

Vyrovnávací příspěvek se vyplácí jednou měsíčně při výplatě doplatku mzdy za uplynulý kalendářní měsíc.

§ 57

Předpokladem pro vznik nároku na podporu při narození dítěte je, že došlo k porodu (§ 43). Při potratu podpora nenáleží.

§ 59

(1) Jednorázová dávka (podpora při narození dítěte, pohřebné) náleží z téhož důvodu (narození, popřípadě úmrtí) jen jednou, i když má pracovník souběžná zaměstnání, popřípadě i když je více oprávněných.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, jestliže by při narození dítěte nebo při úmrtí mohl vzniknout nárok na podporu při narození dítěte nebo na pohřebné také z jiné soustavy zabezpečení než z nemocenského pojištění pracovníka (např. z nemocenské péče v ozbrojených silách, ze sociálního zabezpečení).

(3) Jestliže byla jednorázová dávka (podpora při narození dítěte, pohřebné) poskytnuta z pojištění (zabezpečení) jiného než oprávněného pracovníka, nepovažuje se za přeplatek, pokud nepřesahovala výši, ve které by jinak náležela; podmínkou však je, že jednorázová dávka byla vyplacena jen jednou a že splnila svůj účel, pro který je určena.

§ 60

(3) Podpora při narození dítěte a pohřebné se v závodě vyplácí ve dnech, které jsou tam stanoveny pro výplatu zálohy na mzdu a doplatku mzdy; v případě naléhavé potřeby mohou být vyplaceny i mimo tyto termíny.