SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních
Československá socialistická republika a Německá demokratická republika
vycházejíce z cíle dále rozvíjet bratrské vztahy na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 3. října 1977,
vedeny přáním prohloubit spolupráci mezi oběma státy v oblasti právních vztahů v občanských, rodinných a trestních věcech,
se rozhodly uzavřít tuto smlouvu.
Za tímto účelem jmenovaly svými zmocněnci:
Československá socialistická republika
ing. Františka Langera, CSc.,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance
Československé socialistické republiky
v Německé demokratická republice,
Německá demokratická republika
dr. Hanse Joachima Heusingera,
místopředsedu rady ministrů Německé demokratické republiky a ministra spravedlnosti,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍČÁST I
- 1. CÍL SPOLUPRÁCE
OdkazČlánek 1 (1) Cílem spolupráce smluvních států při poskytování právní pomoci v občanských, rodinných a trestních věcech je napomáhat orgánům smluvních států v jejich činnosti při uskutečňování socialistické zákonnosti a občanům smluvních států při zajišťování jejich práv a oprávněných zájmů.
(2) Ústředními justičními orgány podle této smlouvy jsou na straně Československé socialistické republiky Generální prokuratura Československé socialistické republiky, ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky, na straně Německé demokratické republiky ministerstvo spravedlnosti a generální prokurátor.
(3) Justiční orgány podle této smlouvy jsou soudy, prokuratury a státní notářství smluvních států.
OdkazČlánek 2 (1) Ústřední justiční orgány smluvních států si budou vyměňovat zkušenosti z oblasti zákonodárství a právní praxe v rámci své působnosti a budou rozvíjet nové formy spolupráce a koordinace.
(2) Ústřední justiční orgány smluvních států mohou uzavírat ujednání na základě této smlouvy a k jejímu provádění.
- 2. PRÁVNÍ OCHRANA
OdkazČlánek 3 Rozsah právní ochrany
(1) Státní občané jednoho smluvního státu požívají na území druhého smluvního státu stejné právní ochrany jako jeho vlastní občané. Mají volný přístup k orgánům druhého smluvního státu, jejichž pravomoc je dána v občanských, rodinných a trestních věcech; mohou před nimi vystupovat a podávat žádosti a návrhy a vykonávat i jiné procesní úkony za stejných podmínek jako jeho vlastní občané.
(2) Státním občanem jednoho smluvního státu je každá osoba, která má podle právního řádu tohoto státu jeho státní občanství.
(3) Ustanovení této smlouvy platí obdobně pro právnické osoby zřízené podle právního řádu jednoho ze smluvních států.
OdkazČlánek 4 Osvobození od jistoty
Státním občanům jednoho smluvního státu, kteří vystupují před justičními orgány druhého smluvního státu, nesmí být, pokud mají bydliště nebo pobyt na území jednoho ze smluvních států, uložena jistota za náklady řízení pro to, že jsou cizinci nebo nemají bydliště nebo pobyt na území smluvního státu, před jehož justičními orgány vystupují.
Osvobození od placení nákladů
OdkazČlánek 5 (1) Státním občanům jednoho smluvního státu poskytují justiční orgány na území druhého smluvního státu osvobození, jakož i další výhody, pokud jde o náklady řízení, za stejných předpokladů a ve stejném rozsahu jako vlastním státním občanům.
(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje na všechna stadia řízení, která budou provedena v tomto řízení před justičními orgány druhého smluvního státu včetně řízení o výkonu rozhodnutí.
OdkazČlánek 6 (1) Osvědčení o osobních a majetkových poměrech, které je třeba k povolení osvobození podle článku 5, vystaví příslušný orgán smluvního státu, na jehož území má žadatel bydliště nebo pobyt.
(2) Nemá-li žadatel bydliště nebo pobyt na území žádného smluvního státu, stačí potvrzení diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení smluvního státu, jehož je státním občanem.
(3) Příslušný justiční orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození podle článku 5, může požádat orgán, který vystavil potvrzení, o doplňující údaje.
OdkazČlánek 7 (1) Žádost o osvobození podle článku 5 lze podat u příslušného justičního orgánu smluvního státu, jehož je žadatel státním občanem. Tento orgán zašle žádost s osvědčením podle článku 6 a s ostatními doklady předloženými žadatelem příslušnému justičnímu orgánu druhého smluvního státu podle článku 11 odstavec 1.
(2) Současně s žádostí o osvobození podle článku 5 lze podat návrh na zahájení řízení ve věci, na kterou se vztahuje osvobození, jakož i žádost o ustanovení právního zástupce nebo jiné v úvahu připadající žádosti.
- 3. PRÁVNÍ POMOC
OdkazČlánek 8 Poskytnutí právní pomoci
(1) Justiční orgány si vzájemně poskytnou právní pomoc v občanských, rodinných a trestních věcech.
(2) Justiční orgány poskytnou právní pomoc i dalším orgánům, kreré mají pravomoc v občanských, rodinných a trestních věcech.
OdkazČlánek 9 Rozsah právní pomoci
Právní pomoc zahrnuje doručování písemností a provádění jednotlivých procesních úkonů, zejména výslech účastníků řízení, obviněných, obžalovaných, svědků a znalců, opatřování znaleckých posudků, provádění soudního ohledání, zasílání a vydávání důkazních předmětů, prohlídku a další procesní úkony.
OdkazČlánek 10 Zjišťování adres, zaměstnavatele a příjmu
(1) Právní pomoc zahrnuje i zjišťování pobytu osob na území jednoho smluvního státu, proti kterým uplatňují nebo mají uplatňovat občanskoprávní nebo rodinněprávní nároky osoby, které mají bydliště na území druhého smluvního státu. Dožadující orgány jsou povinny k tomu poskytnout údaje ke zjištění pobytu.
(2) Právní pomoc dále zahrnuje zjišťování zaměstnavatele dlužníka výživného, které je nebo má být uplatněno oprávněným, který má bydliště nebo pobyt na území druhého smluvního státu. Tato povinnost zahrnuje i zjištění výše měsíčního příjmu dosaženého dlužníkem v posledních třech letech.
OdkazČlánek 11 Druh styku
(1) Při poskytování právní pomoci se justiční orgány smluvních států stýkají přímo, pokud se dále v jednotlivých případech nestanoví jinak.
(2) Orgány uvedené v článku 8 odstavec 2 se stýkají s justičními orgány smluvních států přímo, pokud se dále v jednotlivých případech nestanoví jinak.
(3) Ve věcech uplatňování a prosazování nároků na výživné nezletilých dětí se přímo stýkají ze strany Československé socialistické republiky Ústředí pro mezinárodní právní ochranu mládeže v Brně a ze strany Německé demokratické republiky ministerstvo lidového školství, odbor pomoci mládeži, výchovy v domově a zvláštních škol.
(4) Ve věcech vydávání a převzetí trestního stíhání se stýkají ministři spravedlnosti a generální prokurátoři smluvních států v rámci své pravomoci.
(5) Osoby uvedené v odstavci 4 se mohou dohodnout, že při převzetí trestního stíhání se soudy nebo prokurátoři smluvních států stýkají přímo.
OdkazČlánek 12 Jazyk
Orgány smluvních států použijí ve vzájemném právním styku vlastní jazyk, pokud dále není stanoveno jinak.
OdkazČlánek 13 Obsah a forma dožádání o právní pomoc
(1) Dožádání o právní pomoc musí obsahovat tyto údaje:
- 1. označení dožadujícího orgánu;
- 2. označení dožádaného justičního orgánu;
- 3. označení věci, v níž se žádá o právní pomoc;
- 4. jméno a příjmení, datum a místo narození, státní občanství, zaměstnání, bydliště nebo pobyt účastníků řízení, obviněných, obžalovaných, odsouzených, poškozených, svědků, případně dalších osob, a je-li to potřebné, jména a příjmení, místo a datum narození rodičů;
- 5. jméno, příjmení a adresu zástupců.
(2) Žádost o doručení písemností musí mimo údaje podle odstavce 1 obsahovat přesnou adresu příjemce a označení písemností, které je nutno doručit.
(3) Dožádání o provedení jednotlivých procesních úkonů musí dále obsahovat skutečnosti, které mají být dokazovány, nebo úkony, které mají být provedeny, stav věci, pokud je to nutné, a v trestních věcech i popis skutkových okolností spáchaného soudně trestného činu a jeho právní kvalifikaci.
(4) Dožádání o právní pomoc musí být podepsáno a opatřeno otiskem úředního razítka dožadujícího orgánu.
(5) Justiční orgány smluvních států použijí při dožádání o právní pomoc dvoujazyčné formuláře, jejichž vzory si smluvní státy vzájemně vymění.
Vyřízení dožádání o právní pomoc
OdkazČlánek 14 Při poskytování právní pomoci postupuje dožádaný justiční orgán podle svých vnitrostátních právních předpisů. Dožádaný justiční orgán použije na žádost dožadujícího orgánu, pokud se jedná o druh a formu vyřízení, procesní předpisy smluvního státu dožadujícího orgánu, pokud použití není v rozporu se základními zásadami právního řádu smluvního státu dožádaného justičního orgánu.
OdkazČlánek 15 (1) Není-li dožádaný justiční orgán příslušný k vyřízení dožádání, postoupí je příslušnému justičnímu orgánu a informuje o tom dožadující orgán.
(2) Dožádaný justiční orgán sdělí dožadujícímu orgánu na jeho žádost včas dobu a místo provedení dožádání.
(3) Nelze-li nalézt na uvedené adrese osobu označenou v dožádání, dožádaný justiční orgán učiní podle vnitrostátních právních předpisů nutná opatření ke zjištění adresy.
(4) Nebylo-li možno právní pomoc poskytnout, dožádaný justiční orgán sdělí důvody, které brání vyřízení dožádání, a současně vrátí písemnosti dožadujícímu orgánu.
OdkazČlánek 16 Doručování písemností
(1) Veškeré písemnosti v řízení s účastníky, kteří se zdržují na území druhého smluvního státu, se doručují podle ustanovení článků 13, 14 a 15.
(2) Není-li doručovaná písemnost sepsána v jazyce smluvního státu dožádaného justičního orgánu a není-li k ní připojen ověřený překlad, předá dožádaný justiční orgán písemnost příjemci jen tehdy, je-li ochoten ji přijmout. V případě nepřijetí platí doručení jako neuskutečněné.
OdkazČlánek 17 Doklad o doručení
Doručení se prokáže buď potvrzením o přijetí, které obsahuje místo a datum doručení, podpis příjemce a doručitele, jakož i otisk úředního razítka dožádaného justičního orgánu, nebo protokolem tohoto orgánu, z něhož vyplývá forma, místo a datum doručení písemnosti, jakož i podpis příjemce.
OdkazČlánek 18 Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení
(1) Smluvní státy jsou oprávněny doručovat písemnosti svým vlastním státním občanům, kteří se zdržují na území druhého smluvního státu, prostřednictvím své diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení.
(2) Smluvní státy jsou oprávněny vyslýchat vlastní státní občany, kteří se zdržují na území druhého smluvního státu, prostřednictvím své diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení.
(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 není možno použít donucovacích prostředků ani jimi hrozit.
OdkazČlánek 19 Ochrana svědků a znalců
(1) Svědek nebo znalec jakéhokoliv státního občanství, který se na základě předvolání dožádaného justičního orgánu dostaví k orgánu dožadujícího smluvního státu v občanských, rodinných nebo trestních věcech, nesmí být na území tohoto státu stíhán, vzat do vazby nebo být potrestán pro porušení práva, ke kterému došlo před překročením státní hranice dožadujícího smluvního státu. Stejně tak nesmí být tyto osoby stíhány, vzaty do vazby nebo být potrestány v souvislosti s jejich svědeckou výpovědí nebo se znaleckým posudkem, jakož i pro trestní věc, která je předmětem řízení.
(2) Svědek nebo znalec ztratí ochranu uvedenou v odstavci 1, jestliže neopustil i přes dané možnosti území smluvního státu dožadujícího justičního orgánu do sedmi dnů ode dne, kdy mu bylo sděleno, že jeho přítomnost již není nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, během níž svědek nebo znalec nemohl z důvodů na něm nezávislých toto území opustit.
(3) Předvolání svědka nebo znalce nesmí obsahovat hrozbu donucení pro případ nedostavení se.
OdkazČlánek 20 Náhrada výdajů svědků a znalců
Osoby uvedené v článku 19 mají nárok na náhradu cestovného a výdajů spojených s pobytem i ušlé mzdy; znalci mají též nárok na znalečné. V předvolání je nutno uvést, jakou náhradu předvolaná osoba obdrží; na její žádost poskytne dožadující justiční orgán zálohu na krytí příslušných výdajů.
OdkazČlánek 21 Dočasné přemístění svědků
Pokud je osoba na území jednoho smluvního státu ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a je předvolána justičním orgánem druhého smluvního státu jako svědek, může být dočasně přemístěna za předpokladu, že bude držena ve vazbě a po výslechu bude neprodleně předána smluvnímu státu dožádaného justičního orgánu.
OdkazČlánek 22 Náklady právní pomoci
(1) Dožádaný justiční orgán nebude požadovat za poskytnutí právní pomoci náhradu. Smluvní státy hradí všechny náklady vzniklé při poskytování právní pomoci na jejich území.
(2) Dožádaný justiční orgán oznámí dožadujícímu orgánu výši vzniklých nákladů. Pokud dožadující orgán vymůže tyto náklady od povinného, zůstanou tomu smluvnímu státu, jehož orgán je vymohl.
- 4. INFORMACE
OdkazČlánek 23 Právní informace
Ústřední justiční orgány smluvních států si na žádost sdělí informace o zákonodárství, které platí nebo platilo v jejich státě, jakož i o právní praxi svých orgánů.
OdkazČlánek 24 Informace o soudních rozsudcích
(1) Smluvní státy se průběžně informují o pravomocných rozsudcích v trestních věcech, které jejich soudy vynesly proti státním občanům druhého smluvního státu.
(2) Na žádost může být v odůvodněných případech poskytnuta informace podle odstavce 1 o osobě, která není státním občanem dožadujícího smluvního státu.
(3) Smluvní státy si na žádost zasílají podle možnosti otisky prstů osob uvedených v odstavcích 1 a 2.
OdkazČlánek 25 Informace z trestního rejstříku
Smluvní státy si na žádost bezplatně sdělí informace z trestního rejstříku o osobách, které byly dříve odsouzeny soudy druhého smluvního státu.
- 5. LISTINY
OdkazČlánek 26 Osvobození od ověřování
(1) Listiny, které na území jednoho smluvního státu vyhotovil nebo ověřil a opatřil otiskem úředního razítka státní orgán nebo právním řádem zmocněná osoba v rámci své pravomoci ve formě stanovené právním řádem, nevyžadují na území druhého smluvního státu ověření. To platí i pro ověřování podpisů, opisů a překladů listin.
(2) Listiny uvedené v odstavci 1 mají na území druhého smluvního státu stejnou platnost jako odpovídající listiny tohoto smluvního státu.
OdkazČlánek 27 Zasílání listin o osobním stavu
(1) Příslušné orgány smluvních států si vzájemně zašlou bezprostředně po provedeném zápisu a dodatečně provedených doplněních nebo změnách výpisy z matrik, jež se týkají státních občanů druhého smluvního státu.
(2) Matriční úřady smluvních států zašlou na žádost justičních orgánů a jiných orgánů druhého smluvního státu bezplatně výpisy z matrik pro úřední potřebu.
(3) Výpisy podle odstavců 1 a 2 se zašlou diplomatickou nebo konzulární cestou.
OdkazČlánek 28 Žádosti státních občanů o zaslání listin o osobním stavu a jiných listin
(1) Státní občané jednoho smluvního státu mohou zasílat přímo příslušným orgánům druhého smluvního státu žádosti o vystavení a zaslání listin o osobním stavu nebo jiných listin, které se týkají osobních práv a zájmů těchto osob (listiny o trvání pracovního poměru apod.). Není-li dožádaný orgán k vyřízení žádosti příslušný, postoupí ji příslušnému orgánu a vyrozumí o tom žadatele.
(2) Tyto listiny se zašlou diplomatickou nebo konzulární cestou.
OdkazČlánek 29 Zasílání rozhodnutí o osobním stavu
(1) Soudy jednoho smluvního státu zašlou na žádost bezplatně sdělení o rozhodnutích orgánů o osobním stavu státních občanů druhého smluvního státu.
(2) Při zasílání a vyřizování žádostí podle tohoto článku postupují orgány podle článku 11.
POUŽITÍ PRÁVA A PRAVOMOCČÁST II
- 1. VĚCI OSOBNÍHO STAVU
OdkazČlánek 30 Způsobilost k právům a právním úkonům
Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti a způsobilost k právním úkonům se řídí právním řádem smluvního státu, jehož je státním občanem.
OdkazČlánek 31 Právní způsobilost právnických osob
Právní způsobilost právnické osoby se řídí právním řádem smluvního státu podle něhož byla zřízena.
Zbavení způsobilosti k právním úkonům
OdkazČlánek 32 Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, pravomoc k řízení o zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům je dána justičnímu orgánu smluvního státu, jehož státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.
OdkazČlánek 33 (1) Zjistí-li justiční orgán jednoho smluvního státu, že u státního občana druhého smluvního státu, který má bydliště na jeho území, jsou důvody pro zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom příslušný justiční orgán druhého smluvního státu. V naléhavých případech může justiční orgán učinit předběžná opatření k ochraně této osoby nebo jejího majetku, o čemž uvědomí příslušný justiční orgán druhého smluvního státu.
(2) Jestliže justiční orgán druhého smluvního státu po vyrozumění podle odstavce 1 nezahájí do tří měsíců řízení ani se v této lhůtě nevyjádří, může řízení o zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům provést justiční orgán smluvního státu, na jehož území má bydliště osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.
(3) Zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům podle odstavce 2 může být vysloveno jen z důvodů, které jsou určeny právními řády obou smluvních států. Rozhodnutí se zašle příslušnému justičnímu orgánu druhého smluvního státu.
OdkazČlánek 34 Pokud právní řád smluvního státu upravuje omezení způsobilosti k právním úkonům, použije se na ně obdobně ustanovení článků 32 a 33.
OdkazČlánek 35 Prohlášení za nezvěstného, mrtvého a důkaz smrti
(1) K prohlášení za mrtvého je dána pravomoc soudu smluvního státu, jehož státním občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě žila.
(2) Soud jednoho smluvního státu může prohlásit státního občana druhého smluvního státu za mrtvého:
- 1. na návrh osoby, která uplatňuje nárok založený na dědickém nebo manželském majetkovém právu na nemovitost nezvěstného, která se nachází na území tohoto smluvního státu;
- 2. na návrh manžela nezvěstného, který v době podání návrhu má bydliště na území tohoto smluvního státu.
(3) Prohlášení nezvěstného za mrtvého se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem byl v době, kdy byl podle posledních zpráv ještě živ.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se užijí obdobně na prohlášení za nezvěstného a na důkaz smrti.
(5) Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 mají právní následky jen na území smluvního státu, jehož soud ve věci rozhodl.
- 2. PRÁVNÍ ÚKONY
OdkazČlánek 36 Forma právních úkonů
(1) Forma právního úkonu se řídí právním řádem smluvního státu, kterým se řídí právní vztah. Forma se také zachová, dodrží-li se příslušné právní předpisy smluvního státu, na jehož území byl právní úkon učiněn.
(2) Forma právního úkonu týkajícího se nemovitosti se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.
OdkazČlánek 37 Právní vztahy k nemovitostem
(1) Právní vztahy k nemovitostem se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.
(2) K řízení o právních vztazích podle odstavce 1 je dána pravomoc justičního orgánu smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.
(3) Určení, zda se jedná o movitost nebo nemovitost, se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území se věc nalézá.
- 3. RODINNÉ VĚCI
OdkazČlánek 38 Uzavření manželství
(1) Předpoklady uzavření manželství se řídí pro každého, kdo uzavírá manželství, právním řádem smluvního státu, jehož je státním občanem; pokud jde o překážky uzavření manželství, je nutno dodržet právní řád smluvního státu, na jehož území se manželství uzavírá.
(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území se manželství uzavírá.
Osobní a majetkové vztahy manželů
OdkazČlánek 39 (1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území mají společné bydliště.
(2) Má-li jeden z manželů bydliště na území jednoho a druhý na území druhého smluvního státu a jsou-li oba manželé téhož státního občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvního státu, jehož jsou státními občany.
(3) Je-li jeden z manželů státním občanem jednoho a druhý státním občanem druhého smluvního státu a má-li jeden z nich bydliště na území jednoho a druhý na území druhého smluvního státu, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvního státu, na jehož území měli své poslední společné bydliště.
(4) Pokud neměli manželé uvedení v odstavci 3 společné bydliště, užije se právního řádu smluvního státu, u jehož soudu byl podán návrh na zahájení řízení.
OdkazČlánek 40 K rozhodnutí o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc soudu smluvního státu, jehož právního řádu se užije podle článku 39 odstavců 1, 2 a 3. K rozhodnutí podle článku 39 odstavec 4 je dána pravomoc soudů obou smluvních států.
Rozvod manželství
OdkazČlánek 41 (1) Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státními občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení.
(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jednoho a druhý státním občanem druhého smluvního státu, užije soud, před nímž se koná řízení o rozvod, právního řádu svého státu.
OdkazČlánek 42 (1) K řízení o rozvod manželství podle článku 41 odstavec 1 je dána pravomoc soudů smluvního státu, jehož státními občany jsou manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhého smluvního státu, je dána pravomoc i soudu tohoto státu.
(2) K řízení o rozvod manželství podle článku 41 odstavec 2 je dána pravomoc soudů smluvního státu, na jehož území mají oba manželé bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jednoho a druhý na území druhého smluvního státu, je dána pravomoc soudů obou smluvních států.
OdkazČlánek 43 Neplatnost manželství
(1) K rozhodnutí o neplatnosti manželství a k určení, zda tu je, či není manželství, se užije právních řádů smluvních států podle článku 38.
(2) Pravomoc soudů k rozhodnutí o neplatnosti manželství a k určení, zda tu je, či není manželství, se stanoví podle článku 42.
Právní vztahy mezi rodiči a dětmi
OdkazČlánek 44 (1) K určení, uznání nebo popření otcovství se užije právního řádu smluvního státu, jehož státní občanství má matka v době narození dítěte. Není-li státní občanství matky známé, užije se k určení, uznání nebo popření otcovství právního řádu smluvního státu, na jehož území se dítě narodilo.
(2) K formě uznání otcovství postačí zachování právního řádu smluvního státu, na jehož území k uznání došlo.
OdkazČlánek 45 (1) Ostatní právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území má dítě bydliště.
(2) Je-li s řízením o rozvod manželství spojeno řízení o úpravě právních vztahů podle odstavce 1, použije soud právního řádu svého státu.
OdkazČlánek 46 (1) K rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi mimo řízení o rozvod je dána pravomoc orgánů smluvního státu, na jehož území má dítě bydliště v době zahájení řízení.
(2) Je-li v řízení o rozvodu manželství třeba rozhodnout o právních vztazích mezi rodiči a dětmi, je dána příslušnost soudu smluvního státu, který k řízení o rozvod má pravomoc.
OdkazČlánek 47 Další vyživovací povinnosti
(1) Vyživovací povinnost mezi manžely, rozvedenými manžely, prarodiči, rodiči a vnuky se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem je osoba uplatňující nárok na výživné.
(2) K řízení podle odstavce 1 je dána pravomoc soudu smluvního státu, na jehož území má bydliště osoba, proti níž je uplatněn nárok na výživné.
Osvojení dítěte
OdkazČlánek 48 (1) Osvojení dítěte nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem je osvojitel v době podání návrhu.
(2) Je-li dítě státním občanem druhého smluvního státu, je nutno při osvojení dítěte nebo při jeho zrušení předložit souhlas zákonných zástupců a příslušného státního orgánu a souhlas dítěte, pokud je to nutné podle právního řádu státu, jehož občanem dítě je.
(3) Osvojí-li manželé dítě, z nichž jeden je státním občanem jednoho a druhý druhého smluvního státu, musí být osvojení nebo jeho zrušení v souladu s právním řádem obou smluvních států.
OdkazČlánek 49 (1) K řízení o osvojení dítěte nebo jeho zrušení je dána pravomoc orgánu smluvního státu, jehož státním občanem je osvojitel v době podání návrhu. Mají-li osvojitel a osvojený bydliště na území druhého smluvního státu, je dána pravomoc i orgánu tohoto smluvního státu.
(2) V případě článku 48 odstavec 3 je dána pravomoc orgánu smluvního státu, na jehož území mají nebo naposledy měli manželé společné bydliště nebo pobyt.
Poručnictví a opatrovnictví
OdkazČlánek 50 (1) Ustanovení nebo zrušení poručnictví nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem je osoba, které má být ustanoven poručník nebo opatrovník.
(2) Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a osobou, které byl ustanoven poručník nebo opatrovník, se řídí právním řádem smluvního státu, jehož orgán ustanovil poručníka nebo opatrovníka.
(3) Povinnost převzít poručnictví nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem je osoba, která má být ustanovena jako poručník nebo opatrovník.
(4) Poručníkem nebo opatrovníkem občana jednoho smluvního státu může být ustanoven občan druhého smluvního státu, má-li bydliště na území smluvního státu, kde musí vykonávat funkci poručníka nebo opatrovníka.
OdkazČlánek 51 K rozhodnutí o ustanovení nebo zrušení poručnictví nebo opatrovnictví je dána pravomoc, pokud tato smlouva nestanoví jinak, orgánu smluvního státu, jehož státním občanem je osoba, které má být ustanoven nebo zrušen poručník nebo opatrovník.
OdkazČlánek 52 (1) Je-li nutné ustanovit na území jednoho smluvního státu poručníka nebo opatrovníka občanu druhého smluvního státu, jehož bydliště, pobyt nebo majetek se nachází na území tohoto smluvního státu, orgán tohoto smluvního státu uvědomí bezodkladně orgán uvedený v článku 51.
(2) V naléhavých případech učiní orgán druhého smluvního státu nutná předběžná opatření podle právního řádu svého státu, o čemž neprodleně uvědomí orgán uvedený v článku 51. Předběžná opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí příslušného orgánu druhého smluvního státu. O tom je nutno uvědomit orgán, který učinil předběžná opatření.
OdkazČlánek 53 (1) Orgán uvedený v článku 51 může přenést svou působnost k péči o osobu, které byl ustanoven poručník nebo opatrovník, na orgán druhého smluvního státu, má-li tato osoba bydliště na území tohoto smluvního státu. Přenesení péče nabude účinnosti, jakmile dožádaný orgán převzal péči o tuto osobu a uvědomil o tom dožadující orgán.
(2) Orgán, který převzal péči o osobu podle odstavce 1, postupuje podle právního řádu svého státu.
- 4. DĚDICKÉ VĚCI
OdkazČlánek 54 Zásada rovného postavení
Státní občané jednoho smluvního státu jsou co do způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majetku, který se nalézá na území druhého smluvního státu, nebo o právech, která se tam mají vykonat, a listinu o vydědění, jakož i co do způsobilosti nabývat dědickým právem majetek nebo práva, postaveni na roveň státním občanům druhého státu.
OdkazČlánek 55 Použití práva
(1) Dědění věcí movitých se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území měl zůstavitel bydliště v době smrti.
(2) Dědění věcí nemovitých se řídí právním řádem smluvního státu, ne jehož území nemovitost leží.
OdkazČlánek 56 Odúmrť
Zůstal-li majetek podle právního řádu smluvního státu, kterým se řídí dědění, bez dědiců, nabude movitosti smluvní stát, jehož státním občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitosti stát, na jehož území nemovitost leží.
OdkazČlánek 57 Pořízení pro případ smrti
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť nebo listinu o vydědění, jakož i právní následky vad projevu vůle se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem byl zůstavitel v době projevu vůle. Toto právo se užije i na přípustné druhy pořízení pro případ smrti.
(2) Forma zřízení nebo zrušení závěti anebo listiny o vydědění se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem byl zůstavitel v době projevu vůle, nebo právním řádem státu, na jehož území k tomuto projevu došlo.
OdkazČlánek 58 Pravomoc v dědických věcech
(1) K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu smluvního státu, na jehož území měl zůstavitel bydliště v době smrti.
(2) K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.
(3) Odstavce 1 a 2 se užijí obdobně na spory o dědictví.
Zajištění dědictví
OdkazČlánek 59 (1) Nalézá-li se dědictví státního občana jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu, učiní justiční orgán tohoto smluvního státu opatření k zajištění a ke správě dědictví podle právního řádu svého státu.
(2) Diplomatická mise nebo konzulární zastoupení musí být neprodleně informovány o opatřeních učiněných podle odstavce 1; mohou se na provádění těchto opatření podílet. Na žádost diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení lze opatření učiněná podle odstavce 1 změnit nebo zrušit.
(3) Na žádost justičního orgánu, jehož pravomoc je dána k řízení o dědictví, je možno opatření učiněná podle odstavce 1 změnit nebo zrušit.
OdkazČlánek 60 Zemře-li státní občan smluvního státu za svého pobytu na území druhého smluvního státu, věci, které měl u sebe, se předají spolu se seznamem bez dalšího řízení diplomatické misi nebo konzulárnímu zastoupení smluvního státu, jehož státním občanem zůstavitel byl.
OdkazČlánek 61 Otevření závěti
K zjištění stavu a obsahu závěti je dána pravomoc justičního orgánu smluvního státu, na jehož území se závěť nalézá. Je-li k projednání dědictví dána pravomoc justičního orgánu druhého smluvního státu, bude mu zaslána ověřená kopie závěti a protokol o jejím otevření a vyhlášení.
OdkazČlánek 62 Předání dědictví
(1) Připadne-li movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého dědictví po provedení dědického řízení dědicům s bydlištěm nebo pobytem na území druhého smluvního státu a nelze-li je jim nebo jejich zplnomocněncům přímo vydat, odevzdá se diplomatické misi nebo konzulárnímu zastoupení tohoto smluvního státu.
(2) Podle odstavce 1 se bude postupovat, jestliže:
- 1. všechny pohledávky věřitelů zůstavitele uplatněné ve lhůtě stanovené právním řádem smluvního státu, na jehož území se dědictví nalézá, jsou zaplaceny nebo zaplacení je zajištěno;
- 2. všechny daně a poplatky spojené s dědictvím jsou zaplaceny nebo zaplacení je zajištěno;
- 3. příslušné orgány, pokud je to nutné, udělily povolení k vývozu dědictví nebo k převodu peněžních částek.
- 5. PŘEKÁŽKA ZAHÁJENÉHO ŘÍZENÍ
OdkazČlánek 63 Je-li dána podle této smlouvy v určitých věcech pravomoc k řízení justičních orgánů obou smluvních států a byl-li návrh na zahájení řízení v téže věci mezi týmiž účastníky podán u jednoho z nich, je v této věci vyloučena pravomoc justičního orgánu druhého smluvního státu.