Uznání rozhodnutí
Pravomocná rozhodnutí příslušných orgánů jednoho smluvního státu v občanských a rodinných věcech se bez zvláštního řízení uznávají na území druhého smluvního státu za předpokladů uvedených v této smlouvě.
Pravomocná rozhodnutí příslušných orgánů jednoho smluvního státu v občanských a rodinných věcech se bez zvláštního řízení uznávají na území druhého smluvního státu za předpokladů uvedených v této smlouvě.
Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí orgánů jednoho smluvního státu uvedených v článku 64 se vykonávají na území druhého smluvního státu za předpokladů uvedených v této smlouvě.
Rozhodnutími podle článků 64 a 65 jsou:
Rozhodnutí uvedená v článku 66 se uznávají a vykonávají za těchto předpokladů:
(1) K nařízení výkonu rozhodnutí je dána pravomoc soudu smluvního státu, na jehož území se má rozhodnutí vykonat.
(2) Na výkon rozhodnutí a k řízení o výkonu rozhodnutí se užije právního řádu smluvního státu, na jehož území se má rozhodnutí vykonat.
(3) Soud, který rozhoduje o nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v článcích 66 a 67 této smlouvy.
(1) Návrh na výkon rozhodnutí se může podat soudu příslušnému pro výkon rozhodnutí přímo nebo prostřednictvím justičního orgánu smluvního státu, který rozhodl v prvním stupni.
(2) Návrh na výkon rozhodnutí je současně návrhem na jeho provedení.
(3) Nebyl-li výkon rozhodnutí povolen nebo byl-li odložen, anebo zastaven, vyrozumí o tom příslušný soud dožadující justiční orgán.
(1) K návrhu podle článku 69 se připojí:
(2) Při rozhodování o návrhu na výkon rozhodnutí o nákladech řízení je nutno k návrhu připojit stejnopis nebo ověřený opis rozhodnutí o nákladech řízení, pokud bylo vydáno samostatně, s údajem o právní moci a vykonatelnosti a ověřený překlad těchto listin.
Povinný může uplatnit námitky proti nařízení a provedení výkonu rozhodnutí u soudu, do jehož pravomoci patří nařízení a provedení výkonu, pokud tyto námitky jsou přípustné podle právního řádu smluvního státu, jehož soud nařizuje výkon rozhodnutí.
Stanovení a vymožení nákladů spojených s výkonem provede soud příslušný k výkonu podle právního řádu svého státu.
Pro vývoz věcí a převod peněžních částek z území jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu se užije právních předpisů státu, z jehož území se věci vyvážejí nebo poukazují peněžní částky.
Ustanovení části III této smlouvu se užijí i na pravomocná a vykonatelná rozhodnutí vydaná před vstupem této smlouvy v platnost.
(1) Smluvní státy se zavazují, že na žádost druhého smluvního státu provedou podle svého právního řádu trestní stíhání proti svým státním občanům, kteří jsou podezřelí, že se dopustili soudně trestného činu na území dožadujícího smluvního státu.
(2) Povinnost k převzetí trestního stíhání se vztahuje i na taková trestná jednání, která jsou podle právního řádu dožadujícího smluvního státu soudně trestnými činy a podle právního řádu dožádaného smluvního státu postižitelná jinak než soudně.
(3) Dožádaný smluvní stát vyřídí žádost podle svého právního řádu.
(4) Vyplynou-li v převzatém řízení občanskoprávní nároky poškozených vzniklé trestným jednáním a jsou-li k dispozici příslušné návrhy na náhradu škody, stanou se součástí řízení.
(1) Žádost o převzetí trestního stíhání musí obsahovat přiměřeně náležitosti podle článku 13.
(2) K žádosti se připojí:
(3) Je-li obviněný v době žádosti o převzetí trestního stíhání ve vyšetřovací vazbě nebo byl-li předběžně zadržen, předávající stát zařídí návrat obviněného na území dožádaného smluvního státu.
(4) Dožádaný smluvní stát je povinen informovat dožadující smluvní stát o konečném rozhodnutí. Na žádost dožadujícího smluvního státu se musí zaslat jedno vyhotovení konečného rozhodnutí.
(1) Smluvní státy si v souladu s ustanoveními této smlouvy vydají na žádost osoby k provedení trestního řízení nebo k výkonu trestu odnětí svobody.
(2) Vydání k provedení trestního řízení se povolí pro činy, jež jsou trestné podle právních řádů obou smluvních států a za které je možno uložit trest odnětí svobody.
(3) Vydání k výkonu trestu se povolí pro činy uvedené v odstavci 2, pokud byla osoba, jejíž vydání se žádá, odsouzena k trestu odnětí svobody.
(1) K vydání nedojde, jestliže:
(2) Vydání může být odmítnuto, jestliže soudně trestný čin, pro který se žádá o vydání, byl spáchán na území dožádaného smluvního státu.
(3) Nedojde-li k vydání, bude dožadující smluvní stát informován o důvodech odmítnutí.
(1) Žádost o vydání musí obsahovat:
(2) K žádosti o vydání k trestnímu řízení se připojí zatýkací rozkaz nebo jeho ověřený opis s uvedením skutkového stavu. K žádosti o vydání k výkonu trestu se připojí jedno vyhotovení pravomocného rozsudku a znění trestního předpisu, podle něhož došlo k odsouzení. Rovněž se sdělí údaj o tom, jakou část trestu již odsouzený vykonal.
Neobsahuje-li žádost o vydání potřebné údaje, může dožádaný smluvní stát požadovat její doplnění a stanovit lhůtu, ve které se musí doplňující údaje doručit. Tuto lhůtu lze na žádost prodloužit.
Dožádaný smluvní stát učiní ihned po doručení žádosti o vydání opatření k zatčení osoby, jejíž vydání se žádá, kromě případů, kdy nemůže dojít k vydání.
(1) Na žádost může být osoba vzata do vazby i před doručením žádosti o vydání, odvolá-li se příslušný orgán dožadujícího smluvního státu na zatýkací rozkaz nebo na pravomocný rozsudek a sdělí-li, že neprodleně zasílá žádost o vydání. Žádost o předběžné zatčení lze zaslat poštou, telefonicky, telegraficky nebo jiným způsobem.
(2) Příslušné orgány smluvního státu mohou vzít do vazby osobu, která se nachází na jeho území, i bez žádosti podle odstavce 1, je-li známo, že se tato osoba dopustila soudně trestného činu, pro nějž má být podle článku 78 vydána.
(3) Druhý smluvní stát musí být neprodleně informován o zatčení podle odstavců 1 a 2.
(1) Dožádaný smluvní stát zastaví řízení o vydání a propustí osobu zatčenou podle článku 82 na svobodu, nebudou-li během lhůty stanovené podle článku 81 doručeny požadované dodatečné údaje.
(2) Osoba zatčená podle ustanovení článku 83 se propustí na svobodu, nedojde-li žádost během jednoho měsíce ode dne, kdy druhý smluvní stát byl informován o zatčení této osoby.
(1) Koná-li se proti osobě, jejíž vydání se žádá, trestní řízení nebo byla-li odsouzena pro jiný soudně trestný čin na území dožádaného smluvního státu, lze vydání odložit až do skončení trestního řízení nebo výkonu trestu.
(2) Pokud by odklad vydání vedl k promlčení trestního stíhání nebo ke ztížení trestního řízení proti osobě, jejíž vydání se žádá, lze vyhovět odůvodněné žádosti o dočasné vydání k provedení trestního řízení. Dožadující smluvní stát je povinen vrátit vydanou osobu nejpozději do tří měsíců ode dne tohoto vydání. Tato lhůta může být v odůvodněných případech prodloužena.
Jsou-li podány žádosti více států o vydání osoby pro stejné nebo různé soudně trestné činy, rozhodne dožádaný smluvní stát, které žádosti vyhoví s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména ke státnímu občanství osoby, jejíž vydání se žádá, k druhu a závažnosti trestných činů, k místu a době jejich spáchání i době doručení žádosti.
(1) Vydaná osoba nesmí být pro jiný soudně trestný čin, kterého se dopustila před vydáním a který není zahrnut do souhlasu s vydáním, bez souhlasu dožádaného smluvního státu ani vzata k trestně právní odpovědnosti, potrestána nebo vydána třetímu státu k provedení trestního řízení nebo k výkonu trestu.
(2) Souhlasu dožádaného smluvního státu není třeba, jestliže:
(1) Dožádaný smluvní stát, který vyhověl žádosti o vydání, oznámí druhému smluvnímu státu místo a dobu vydání osoby.
(2) Osoba, jejíž vydání bylo povoleno, bude propuštěna na svobodu, nepřevezme-li ji dožadující smluvní stát během patnácti dnů ode dne, který byl stanoven jako den vydání.
Smluvní stát, který převzal vydanou osobu, informuje dožádaný smluvní stát o výsledku trestního řízení. Na žádost zašle opis konečného rozhodnutí.
Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu řízení nebo výkonu trestu odnětí svobody a vrátí-li se na území dožádaného smluvního státu, bude vydána na základě nové žádosti o vydání bez zaslání náležitostí podle článku 80.
(1) Smluvní stát požádaný o vydání předá na žádost dožadujícímu smluvnímu státu věci, které byly užity k spáchání soudně trestného činu podle článku 78, důkazní předměty i věci, které byly získány soudně trestným činem. Tyto věci lze předat i tehdy, nedojde-li k vydání pro úmrtí osoby nebo z jiných důvodů.
(2) Dožádaný smluvní stát si může dočasně ponechat věci uvedené v odstavci 1, pokud je potřebuje k jinému trestnímu řízení.
(3) Práva třetích osob k věcem předaným dožadujícímu smluvnímu státu zůstávají nedotčena. Po skončení řízení se tyto věci vrátí smluvnímu státu, který je předal. Nacházejí-li se osoby, mající práva k věcem, na území dožadujícího smluvního státu, mohou být se souhlasem dožádaného smluvního státu vráceny přímo jim.
(1) Smluvní stát povolí na žádost přes své území průvoz osob, které jsou vydány třetím státem druhému smluvnímu státu.
(2) Žádost o průvoz musí být podána a vyřízena jako žádost o vydání.
(3) Smluvní státy nejsou povinny povolit průvoz osob, pokud by jejich vydání nebylo podle této smlouvy přípustné.
(4) Dožádaný smluvní stát povolí průvoz způsobem, který považuje za nejúčelnější.
Náklady vydání nese smluvní stát, na jehož území vznikly náklady průvozu nese dožadující stát.
Tato smlouva podléhá ratifikaci. Výměna ratifikačních listin se uskuteční v Praze.
(1) Tato smlouva nabývá platnosti třicátým dnem po výměně ratifikačních listin.
(2) Každý ze smluvních států může tuto smlouvu písemně vypovědět. Výpověď nabývá platnosti po uplynutí jednoho roku ode dne jejího doručení druhému smluvnímu státu.
Dnem nabytí platnosti této smlouvy pozbývá platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou ze dne 11. září 1956 o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech.
Vyhotoveno v Berlíně dne 18. dubna 1989 ve dvou originálech, každý v českém a německém jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.