Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení

§ 121a

Příspěvek občanům, kterým nelze zajistit zaměstnání

(1) Občanům, kterým národní výbor nemůže zajistit vhodné zeměstnání a kterým nelze poskytovat hmotné zabezpečení podle zvláštních předpisů o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání⁷⁴) a jejichž životní potřeby nejsou zabezpečeny příjmy z výdělečné činnosti nebo jinými příjmy, poskytují příslušné státní orgány při splnění podmínky sociální potřebnosti peněžité dávky, a to až do částek uvedených v § 140, které se považují za potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb a úhrady nákladů na domácnost.

(2) K úhradě mimořádných nutných výdajů může být poskytnuta jednorázová peněžitá dávka až do výše 1000 Kčs.

(3) V odůvodněných případech může být poskytnuto místo peněžitých dávek podle odstavců 1 a 2 věcné plnění, a to nejvýše v uvedených částkách.

(4) Za poskytnutí dávek občanům uvedeným v odstavci 1 se nevyžaduje úhrada podle § 92 zákona.

§ 122

(1) Úhradu nákladů za stravu, bydlení a nezbytné služby za pobyt dítěte v ústavu sociální péče pro mládež hradí

1. a) dítě, je-li poživatelem důchodu, a to ve stejné výši a způsobem jako občan umístěný v ústavu sociální péče pro dospělé,
2. b) rodič dítěte, popřípadě jiná osoba povinná výživou dítěte (dále jen „rodič“), není-li dítě poživatelem důchodu.

(2) Rodič hradí náklady za pobyt dítěte v ústavu nejvýše částkou 350 Kčs měsíčně, a to podle

1. a) formy pobytu (celoroční, týdenní, denní),
2. b) průměrného čistého měsíčního příjmu, a
3. c) počtu nezaopatřených dětí, k nimž plní vyživovací povinnost.

(3) Rodič, jehož průměrný čistý měsíční příjem nedosahuje částky 1200 Kčs, náklady za pobyt dítěte v ústavu nehradí.

(4) Splňují-li podmínky pro úhradu nákladů za pobyt dítěte v ústavu oba rodiče, činí úhrnná částka úhrady nejvýše 350 Kčs měsíčně. Pokud by úhrn částek úhrady obou rodičů určených podle § 123 činil více než 350 Kčs měsíčně, částka úhrady se každému z rodičů sníží v poměru k sazbám na ně připadajícím. Částka takto upravené úhrady se zaokrouhluje na celé koruny.

(5) Pokud mají povinnost úhrady nákladů za pobyt dítěte v ústavu oba rodiče, mohou se souhlasem národního výboru uzavřít dohodu, že úhradu nákladů bude platit jen jeden rodič, a to ve výši určené pro oba rodiče.

§ 123

(1) Měsíční (denní) částka úhrady nákladů v Kčs placená rodičem za pobyt dítěte

1. a) v ústavu sociální péče s celoročním pobytem činí:

1. b) v ústavu sociální péče s týdenním pobytem činí:

1. c) v ústavu sociální péče s denním pobytem činí:

(2) Průměrný čistý měsíční příjem rodiče se zjišťuje z jeho příjmu za posledních 12 kalendářních měsíců před měsícem, v němž bylo dítě umístěno v ústavu. Znovu se průměrný čistý měsíční příjem rodiče zjišťuje vždy po uplynutí dalších 12 kalendářních měsíců nebo dříve, jestliže u rodiče dojde k takové změně příjmu, která odůvodňuje změnu výše úhrady nákladů; to však neplatí, jestliže se za pobyt dítěte platí nejvyšší částka úhrady nákladů.

(3) Příjmem rodiče se rozumí příjem uvedený v § 109 odst. 1.

(4) Rodič dítěte je povinen do osmi dnů ohlásit národnímu výboru změnu v počtu nezaopatřených dětí, k nimž plní vyživovací povinnost.

(5) Dítěti umístěnému v ústavu sociální péče pro mládež, s výjimkou dítěte umístěného v ústavu pro mentálně postiženou mládež, které není poživatelem důchodu a k němuž nemá nikdo vyživovací povinnost, poskytuje ústav kapesné ve výši měsíčně

1. a) 15 Kčs, jde-li o dítě ve věku od 3 do 6 let,
2. b) 30 Kčs, jde-li o dítě ve věku od 6 do 15 let, a
3. c) 80 Kčs, jde-li o dítě starší 15 let.

§ 124

(1) Úhradu nákladů za pobyt dítěte v ústavu sociální péče platí rodič měsíčně předem, nejpozději do 10. dne kalendářního měsíce, za který náleží. Za kalendářní měsíc, v němž bylo dítě umístěno v ústavu, se úhrada nákladů platí v den nástupu dítěte.

(2) Úhrada nákladů se neplatí za dobu povoleného pobytu dítěte mimo ústav a léčení v domácím ošetření nebo v ústavním zařízení léčebně preventivní péče. Byla-li již úhrada za tuto dobu zaplacena, vrátí se část úhrady podle počtu dnů strávených mimo ústav.

(3) Ustanovení tohoto dílu se nevztahují na děti, které se připravují pro budoucí povolání studiem na středním odborném učilišti pro mládež vyžadující zvláštní péči a na odborném učilišti. O finančním a hmotném zabezpečení těchto dětí platí zvláštní předpisy.⁵⁸)

§ 125

(1) Náklady za stravu, bydlení a nezbytné služby při pobytu v ústavu sociální péče pro dospělé občany (dále jen „ústav“), s výjimkou domovů - penziónů pro důchodce, hradí občan ze svého důchodu. Nemá-li občan důchod nebo nepřesahuje-li důchod pevné minimální částky, které musí důchodci zůstat podle odstavce 2 tyto náklady nehradí. Za důchod se považují též dávky uvedené v § 28 odst. 1 písm. g).

(2) Úhrada nákladů podle odstavce 1 činí měsíčně

1. a) 1200 Kčs, jde-li o ústav s celoročním pobytem; přitom občanu, s výjimkou občana umístěného v ústavu pro mentálně postižené občany, musí zůstat z důchodu (úhrnu důchodů) aspoň 30 % jeho výše, nejméně však 310 Kčs měsíčně,
2. b) 880 Kčs, jde-li o ústav s týdenním pobytem; přitom občanu musí zůstat z důchodu (úhrnu důchodů) aspoň 560 Kčs měsíčně,
3. c) 330 Kčs, jde-li o ústav s denním pobytem; přitom občanu musí zůstat z důchodu (úhrnu důchodů) aspoň 770 Kčs měsíčně.

(3) Je-li občan umístěn v ústavu s celoročním pobytem pro mentálně postižené občany, musí mu zůstat z důchodu (úhrnu důchodů) aspoň 50 Kčs měsíčně, jde-li o občana s duševním onemocněním uvedeným v č. 2 písm. a) přílohy č. 3 této vyhlášky, aspoň 80 Kčs měsíčně, jde-li o občana s duševním onemocněním uvedeným v č. 2 písm. b) přílohy č. 3 této vyhlášky, a aspoň 120 Kčs měsíčně, jde-li o ostatní občany.

(4) Jde-li o přechodný pobyt občana v ústavu, hradí občan poměrnou část nákladů vypočtenou podle počtu dnů strávených v ústavu.

§ 126

(1) Úhrada nákladů se platí měsíčně předem od čtvrté měsíční splátky důchodu splatné po dni umístění občana v ústavu, jde-li o ústav s celoročním a týdenním pobytem. Jde-li o ústav s denním pobytem a při přechodném pobytu občana v ústavu se úhrada nákladů platí měsíčně předem ode dne nástupu do ústavu.

(2) Zaplacená úhrada se nevrací,

1. a) zemře-li občan nebo skončí-li pobyt v ústavu z jiného důvodu, a
2. b) za dobu pobytu občana mimo ústav s celoročním nebo týdenním pobytem, a jde-li o ústav s denním pobytem nebo o přechodný pobyt občana v ústavu, za dobu, po kterou se občan zdržuje mimo ústav bez povolení.

(3) Zaplacená úhrada se vrací za dobu povoleného pobytu mimo ústav s denním pobytem; to platí též při přechodném pobytu občana v ústavu.

(4) Úhrada nákladů za pobyt občana v ústavu s celoročním pobytem se provádí tak, že plátce důchodu snižuje výplatu důchodu o částku úhrady stanovenou rozhodnutím příslušného orgánu. Zůstatek důchodu vyplácí plátce důchodu hromadným poukazem všem důchodcům umístěným v ústavu k 15. dni kalendářního měsíce. Rozdíly na důchodu vzniklé změnou výplatního termínu se nezúčtovávají.

(5) Ustanovení § 34 odst. 4 platí obdobně, pokud byl občan přemístěn do ústavu sociální péče pro dospělé z psychiatrické léčebny nebo z léčebny pro dlouhodobě nemocné, a pro vzájemné přechody mezi ústavem s celoročním pobytem a ústavem s týdenním pobytem.

§ 127

Příspěvek při povoleném pobytu mimo ústav

Občanu umístěnému v ústavu s celoročním nebo týdenním pobytem poskytne ústav od čtvrté měsíční splátky důchodu splatné po dni umístění v ústavu za každý den povoleného pobytu mimo ústav příspěvek ve výši 30 Kčs, je-li občan umístěn v ústavu s celoročním pobytem, a 25 Kčs, je-li občan umístěn v ústavu s týdenním pobytem. Za tento pobyt se však nepovažuje pobyt občana v ústavním zařízení léčebně preventivní péče.

§ 128

Kapesné

(1) Občanu umístěnému v ústavu s celoročním pobytem, který není poživatelem důchodu, s výjimkou občana uvedeného v odstavci 2, poskytuje ústav kapesné ve výši 310 Kčs měsíčně; pobírá-li tento občan důchod v částce nižší než 310 Kčs měsíčně, poskytne se mu kapesné ve výši rozdílu mezi touto částkou a důchodem.

(2) Občanu umístěnému v ústavu pro mentálně postižené občany s celoročním pobytem, který není poživatelem důchodu, poskytuje ústav kapesné ve výši a za podmínek uvedených v § 125 odst. 3.

§ 129

Rozsah poskytované péče

(1) V domovech - penziónech pro důchodce (dále jen „penzión“) hradí obyvatelé náklady za ubytování a základní péči. Základní péče zahrnuje vytápění obytné jednotky, dodávku elektrické, popřípadě jiné energie, vody, čtvrtletní úklid obytné jednotky, úklid společných a provozních prostor, praní a žehlení ložního prádla a záclon, vymalování obytné jednotky jednou za tři až čtyři roky a užívání výtahu. Za vymalování obytné jednotky se úhrada nevyžaduje.

(2) Další služby v penziónech se poskytují v rozsahu a za podmínek stanovených předpisy ministerstev zdravotnictví a sociálních věcí republik.

§ 130

Typy obytných jednotek

(1) Pro stanovení úhrady za ubytování a základní péči se obytné jednotky v penziónech rozdělují do čtyř typů:

I - jednolůžková obytná jednotka s jednou obytnou místností, popřípadě s vedlejšími prostorami a se základním provozním zařízením nebo jeho částí,

Ia - jednolůžková obytná jednotka s jednou obytnou místností bez vedlejších prostor a bez základního provozního zařízení,

II - dvoulůžková obytná jednotka s jednou nebo dvěma obytnými místnostmi, popřípadě vedlejšími prostorami a se základním provozním zařízením nebo jeho částí,

IIa - dvoulůžková obytná jednotka s jednou nebo dvěma obytnými místnostmi bez vedlejších prostor a bez základního provozního zařízení.

(2) Za obytnou místnost se považuje přímo osvětlená a větratelná místnost o podlahové ploše aspoň 12 m², kterou lze přímo nebo dostatečně nepřímo vytápět, a jež je vzhledem ke svému stavebně technickému uspořádání a vybavení určena k celoročnímu bydlení; výjimečně se považuje za obytnou i místnost o ploše menší než 12 m², jestliže je určena k celoročnímu bydlení a splňuje ostatní uvedené podmínky.

(3) Jednolůžková obytná místnost má podlahovou plochu nejvýše 18 m²; má-li obytná místnost větší výměru, považuje se za dvoulůžkovou obytnou místnost. Za dvoulůžkovou obytnou místnost se považují i obytné místnosti, které mají společnou předsíň s jedním společným vstupem z chodby.

(4) Za vedlejší prostory se považují předsíň, kuchyňský kout (kuchyň), komora a další místnosti určené ke společnému užívání s obytnou místností.

§ 131

Základní provozní zařízení a vybavení

(1) Základním provozním zařízením obytné jednotky se rozumí zařízení potřebné k vaření, k uskladnění potravin, hygienické zařízení, sklep, rozvody elektrické energie a vody, odvod odpadních vod.

(2) Vybavením obytné jednotky se rozumí kuchyňská linka se skříňkami nebo bez skříněk, vestavěná skříň, chladnička, balkón nebo lodžie.

(3) Obytná jednotka může být též vybavena lůžkem, závěsy, záclonami, stolem, židlí, křeslem, prádelníkem a botníkem.

§ 132

(1) Úhrada za ubytování a základní péči v penziónech zahrnuje úhradu za plochu obytné místnosti, plochu vedlejších prostor, základní provozní zařízení a vybavení obytné jednotky a úhradu za základní péči poskytovanou všem obyvatelům.

(2) Měsíční úhrada za ubytování a základní péči se určí

1. a) násobkem plochy obytné místnosti a vedlejších prostor a sazeb za 1 m² těchto ploch,
2. b) sazbami za základní provozní zařízení a za vybavení obytné jednotky,
3. c) za vytápění obytné jednotky násobkem plochy obytné místnosti a sazby za 1 m²,
4. d) za elektřinu, nejsou-li v obytných jednotkách elektroměry (odpočitadla), měsíčními sazbami, a jsou-li obytné jednotky vybaveny elektroměry (odpočitadly), poplatkem za skutečně spotřebovanou elektřinu podle příslušných předpisů pro obyvatelstvo,
5. e) za dodávku vody, odvádění odpadních vod a výtah měsíčními sazbami, a
6. f) za služby základní péče měsíčními sazbami.

§ 133

Sazby za podlahovou plochu

(1) Sazby za 1 m² podlahové plochy činí:

u obytných místností 2,20 Kčs

a u vedlejších prostor 1,– Kčs.

Do plochy vedlejších prostor se nezapočítává plocha záchodu, koupelny, koupelnového nebo sprchového koutu, spíže a sklepa.

(2) Jestliže má dvoulůžková obytná místnost větší výměru než 28 m², nepřihlíží se při stanovení úhrady k podlahové ploše přesahující 28 m².

(3) Ve dvoulůžkové obytné místnosti se stanoví úhrada za obytnou plochu a plochu vedlejších prostor každému z obou obyvatel jednou polovinou.

(4) U dvoulůžkové obytné jednotky tvořící jednu místnost, kterou neobývá manželská dvojice, se úhrada za plochu obytné místnosti a vedlejších prostor snižuje o 10 Kčs pro každého obyvatele.

§ 134

Sazby za základní provozní zařízení

(1) Sazby za základní provozní zařízení obytné jednotky činí pro jednoho obyvatele:

(2) Chybí-li část základního provozního zařízení obytné jednotky, snižují se sazby pro jednoho obyvatele u obytné jednotky

(3) U obytné jednotky typu Ia se pro jednoho obyvatele sazba uvedená v odstavci 1 snižuje o 13,30 Kčs a u typu IIa o 9 Kčs.

§ 135

Sazby za vybavení obytné jednotky

(1) Sazby za vybavení obytné jednotky činí

(2) Ve dvoulůžkové obytné jednotce se počítá úhrada za vybavení každému obyvateli jednou polovinou, jestliže je užívají společně.

(3) Za vybavení obytné jednotky uvedené v § 131 odst. 3 se úhrada nepožaduje.

§ 136

Sazby za vytápění, elektřinu, vodu a výtah

(1) Sazba za vytápění za 1 m² obytné místnosti činí 3 Kčs. Obyvatelé ve dvoulůžkové obytné jednotce tvořící jednu místnost platí polovinu této sazby.

(2) Sazba za elektřinu pro jednoho obyvatele v jednolůžkové obytné jednotce činí 50 Kčs a ve dvoulůžkové obytné jednotce 30 Kčs.

(3) Výši a způsob úhrady za vytápění a elektřinu může určit příslušný orgán podle místních podmínek i odlišně, pokud by se skutečné náklady lišily o 10 % a více od úhrady stanovené podle odstavců 1 a 2. Takto určená úhrada však nesmí být vyšší než je jedenapůlnásobek úhrady stanovené podle odstavců 1 a 2.

(4) Ve dvoulůžkové obytné jednotce vybavené elektroměrem (odpočitadlem) se určí úhrada za spotřebovanou elektřinu každému obyvateli jednou polovinou.

(5) Sazba za dodávku vody a odvádění odpadních vod činí pro jednoho obyvatele 10 Kčs.

(6) Sazba za užívání výtahu od druhého podlaží je 4 Kčs pro jednoho obyvatele.

(7) Za spotřebovanou elektřinu mimo obytnou jednotku se úhrada nepožaduje.

§ 137

Sazby za služby základní péče

(1) Sazby za služby základní péče činí měsíčně pro jednoho obyvatele:

1. a) 1. za čtvrtletní úklid obytné jednotky

(2) Pokud ústav zabezpečuje přemístění nábytku a úklid po malování, činí úhrada u jednolůžkové obytné jednotky 60 Kčs a u dvoulůžkové obytné jednotky pro jednoho obyvatele 50 Kčs.

§ 138

Způsob placení úhrady

(1) Celková úhrada za ubytování a základní péči v penziónu se pro jednoho obyvatele určí měsíční částkou. Za období kratší jednoho měsíce se tato úhrada vypočte podle počtu dnů. Denní částka činí třicetinu celkové měsíční úhrady. Po výpočtu se úhrada zaokrouhluje na celé koruny dolů.

(2) Obyvatel platí úhradu za ubytování a základní péči v penziónu měsíčně předem. Při nástupu do penziónu platí úhradu za dobu do příští výplaty důchodu a dále pak vždy v den výplaty důchodu, popřípadě v jednotném výplatním termínu pro penzióny.

(3) Po dobu přechodného pobytu obyvatele mimo penzión se souhlasem vedoucího penziónu a při pobytu obyvatele v ústavním zařízení léčebně preventivní péče se úhrada za ubytování a za základní péči nesnižuje a úhrada za elektřinu se nevyžaduje; ustanovení § 126 odst. 2 písm. a) platí obdobně.

§ 139

(1) Za sociálně potřebného se považuje občan, jehož příjem nestačí k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb a nákladů na domácnost, jestliže si nemůže tento příjem pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit vlastní prací. Tato možnost se nezkoumá, jde-li o

1. a) poživatele důchodu starobního nebo invalidního,
2. b) občana staršího 65 let,
3. c) rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně pečujícího aspoň o jedno dítě do tří let věku nebo starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo aspoň o tři a více dětí do osmi let věku anebo o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,
4. d) nezaopatřené dítě.

(2) Příjmem občana se rozumějí

1. a) příjem započitatelný pro účely důchodového zabezpečení po odečtení daně nebo příspěvku placeného jednotným zemědělským družstvem na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení a jiný příjem z jakékoliv výdělečné činnosti po odečtení daně, s výjimkou výdělku nezaopatřených dětí za práce konané v době školních prázdnin a jejich výdělku z příležitostného zaměstnání,
2. b) důchody z důchodového zabezpečení a dávky uvedené v § 28 odst. 1 písm. g),
3. c) peněžité dávky nemocenského zabezpečení nahrazující pracovní příjem,
4. d) přídavky na děti a výchovné k důchodům,
5. e) mateřský příspěvek,
6. f) výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané matce,
7. g) odměna pěstouna a příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči,
8. h) zaopatřovací příspěvek členů rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách a příspěvek na úhradu za užívání bytu vojáka,
9. i) příspěvek za službu, platové vyrovnání a hodnostní plat při skončení služebního poměru⁵⁴),
10. j) vdovecký příspěvek,
11. k) částka daňové úlevy poplatníka daně ze mzdy vyplývající z uznání občana za vyživovanou osobu, nebo, je-li částka daňové úlevy menší než 100 Kčs, částka 100 Kčs měsíčně,
12. l) příspěvky z hmotného zabezpečení občanů se změněnou pracovní schopností a příspěvek před nástupem do zaměstnání.⁷⁵)
13. m) náhrada za ztrátu na důchodu,
14. n) opakující se plnění ze zákonné odpovědnosti včetně pojistného plnění a pravidelné plnění z důchodového připojištění,
15. o) stipendia žáků a studentů, s výjimkou prospěchového stipendia, a odměny žáků středního odborného a jiného učiliště,
16. p) pravidelné příspěvky k důchodům družstevních rolníků poskytované podle zvláštních předpisů,⁵⁹) výsluhový přídavek ve stavebnictví a další přídavky k důchodům poskytované z prostředků organizací,
17. r) čisté příjmy z nemovitostí a ze zemědělské výroby,
18. s) zvýšení důchodu pro bezmocnost a příplatek k přídavkům na děti a k výchovnému k důchodům, jde-li o poskytnutí pečovatelské služby.

(3) Z příjmu určeného podle odstavce 2 se odečítá výživné placené jiným osobám.

(4) Příjem se zjišťuje za posledních šest kalendářních měsíců před podáním žádosti o dávku nebo službu, popřípadě dojde-li v této době k podstatné změně poměrů, ke dni podání žádosti.

(5) Pro zjištění příjmu občana se započítávají

1. a) u rodičů s nezaopatřenými dětmi příjmy rodičů a nezaopatřených dětí žijících ve společné domácnosti,
2. b) u rodičů, kteří jsou ještě sami nezaopatřenými dětmi, jejich vlastní příjmy a příjmy včetně daňové úlevy, které na ně pobírá jiná osoba,
3. c) u nezaopatřeného dítěte jeho vlastní příjem a příjem jeho rodičů, jestliže s ním žijí ve společné domácnosti; žije-li toto dítě ve společné domácnosti jen s jedním z rodičů, s jiným občanem nebo samostatně, vlastní příjem dítěte, příjem tohoto rodiče a příjem, který na dítě pobírá jiná osoba,
4. d) u ostatních občanů příjem posuzovaného občana a jeho manžela (druha); jsou-li však oba manželé účastníky odboje, posuzují se jejich příjmy pro splnění podmínek u každého manžela samostatně.

§ 140

(1) Za částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb se považuje

1. a)

   § 140

   u dítěte do 6 let

   600 Kčs měsíčně,

1. b)

   § 140

   u dítěte od 6 do 10 let

   700 Kčs měsíčně a

1. c)

   § 140

   u ostatních občanů

   800 Kčs měsíčně.

(2) Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného orgánu státní zdravotní správy zvýšené náklady na dietní stravování, za částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb se považuje

1. a)

   § 140

   u dítěte do 6 let

   1100 Kčs měsíčně,

1. b)

   § 140

   u dítěte od 6 do 10 let

   1200 Kčs měsíčně a

1. c)

   § 140

   u ostatních občanů

   1300 Kčs měsíčně.

U nemocných diabetem je doporučením příslušného orgánu státní zdravotní správy diabetický průkaz tohoto občana

(3) U účastníka odboje a pozůstalého manžela po účastníku odboje se za částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb považuje částka 1000 Kčs měsíčně a za podmínek uvedených v odstavci 2 částka 1300 Kčs měsíčně.

(4) Za částku potřebnou k úhradě nákladů na domácnost se považuje 300 Kčs měsíčně a u rodiče (osvojitele) žijícího ve společné domácnosti s nezaopatřeným dítětem nebo žijí-li ve společné domácnosti více než dvě osoby, 500 Kčs měsíčně. Žije-li ve společné domácnosti více osob společně posuzovaných podle § 139 odst. 5, započítává se částka potřebná k úhradě nákladů na domácnost jen jednou, a to i pokud jde o manžele, kteří jsou oba účastníky odboje.

§ 141

(1) V odůvodněných případech se může dávka nebo služba sociální péče, pokud jsou podmíněny sociální potřebností, poskytnout i při příjmu převyšujícím částku uvedenou v § 140 s ohledem na vyšší náklady na uspokojování životních potřeb; příslušný orgán přihlíží rovněž k tomu, zda jde o účastníka odboje nebo o pozůstalého manžela po účastníku odboje.

(2) Při rozhodování o výši dávky příslušný orgán přihlíží ke skutečným nákladům na uspokojování životních potřeb a na domácnost posuzovaného občana.

§ 142

(1) Od osoby povinné výživou příjemce dávky nebo služby sociální péče, jejichž poskytnutí je podmíněno sociální potřebností, se nepožaduje úhrada nákladů, jestliže příjem této osoby nepřesahuje částku 2800 Kčs měsíčně. Tato částka se zvyšuje za každou osobu, která je na ni odkázána výživou a jejíž příjem je nižší než 1200 Kčs měsíčně, a to o částku rozdílu mezi částkou 1200 Kčs a příjmem této osoby. Příjmem se rozumí příjem uvedený v § 109 odst. 1.

(2) Ustanovení odstavce 1 však neplatí, jde-li o plnění vyživovací povinnosti vůči manželu nebo nezaopatřenému dítěti.

(3) Úhrada příspěvku na výživu se nepožaduje, jestliže výživné na dítě je řádně placeno.

(4) Byla-li dávka sociální péče podmíněná sociální potřebností nebo služba sociální péče poskytnuta účastníku odboje nebo pozůstalému po účastníku odboje, úhrada nákladů se od jejich dětí nepožaduje.