Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení

§ 113

Občané se změněnou pracovní schopností

(1) Občan má pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění, jestliže mu jeho zachované funkční schopnosti umožňují ve srovnání se zdravým pracovníkem stejného věku vykonávat jen podstatně menší okruh zaměstnání. Podstatně omezenou možnost přípravy pro pracovní uplatnění má občan, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav umožňuje přípravu pouze k podstatně omezenému okruhu povolání, popřípadě přípravu pouze ve zvláštních zařízeních státní správy určených pro zdravotně postižené.

§ 114

Evidence občanů se změněnou pracovní schopností

Občan se změněnou pracovní schopností se zařazuje do zvláštní evidence občanů se změněnou pracovní schopností vedené příslušným orgánem. Zvláštní evidence o občanech se změněnou pracovní schopností je rozdělena na evidenci pracujících vedenou podle sídla zaměstnavatelské organizace, evidenci připravujících se pro pracovní uplatnění včetně mladistvých připravujících se pro povolání a evidenci uchazečů o zaměstnání, které jsou vedeny podle místa jejich trvalého pobytu.

§ 115

Pracovní rehabilitace

(1) Pracovní rehabilitace se provádí zejména tím, že se občanům se změněnou pracovní schopností

1. a) poskytují odborné porady při volbě povolání nebo při přípravě pro pracovní uplatnění a informace o volných vhodných místech,
2. b) doporučují vhodná zaměstnání a zabezpečuje umístění na vhodná pracovní místa,
3. c) poskytuje příprava pro pracovní uplatnění a umožňuje získání potřebné kvalifikace.

(2) Příslušné orgány zajišťují ve spolupráci s organizacemi zúčastněnými na provádění péče o občany se změněnou pracovní schopností vypracování ročních plánů úkolů potřebných k provádění pracovní rehabilitace těchto občanů. V těchto plánech je třeba sledovat zejména vyhledávání a vytváření dalších pracovních příležitostí pro občany se změněnou pracovní schopností, včetně zřizování a vyhrazování chráněných dílen a pracovišť v organizacích, rozšiřování výukových oborů pro mladistvé občany se změněnou pracovní schopností, rozvoj výrobních družstev invalidů a hospodářských zařízení svazů invalidů a spolupráci zařízení zdravotnických a sociální péče při provádění rehabilitace.

§ 116

Příprava pro pracovní uplatnění

(1) Příprava pro pracovní uplatnění občanů se změněnou pracovní schopností se provádí zejména se zřetelem k jejich zdravotnímu stavu. Příprava pro pracovní uplatnění zahrnuje přípravu pro povolání včetně zaškolení a přípravu k práci.

(2) Příprava pro povolání se provádí podle učebních plánů a osnov a ukončuje se stanovenou zkouškou. Zaškolováním se umožňuje získat vědomosti a dovednosti požadované pro jednotlivá povolání občanům se změněnou pracovní schopností, kteří nejsou schopni se podrobit dlouhodobé přípravě pro povolání, popřípadě u nichž tento způsob přípravy není nutný; ukončuje se zpravidla zkouškou.

(3) Občanům se změněnou pracovní schopností, kteří se vracejí do zaměstnání a pro déletrvající pracovní neschopnost nebo v důsledku vážnějšího zdravotního postižení potřebují zvláštní přípravu umožňující postupné přizpůsobení se k výkonu práce, se poskytuje příprava k práci.

(4) Příprava pro pracovní uplatnění se provádí

1. a) v organizacích výcvikem na pracovištích, v kursech nebo ve výcvikových nebo jiných zařízeních organizací,
2. b) ve výcvikových kursech, střediscích nebo jiných zařízeních příslušných orgánů,
3. c) v kursech společenských nebo jiných organizací,
4. d) studiem.

§ 117

Úhrada nákladů při přípravě pro pracovní uplatnění

(1) Organizace, která provádí přípravu pro pracovní uplatnění podle § 116 odst. 4 písm. a) a c), hradí náklady spojené s přípravou vlastních pracovníků. Poskytne-li organizace přípravu pro pracovní uplatnění pracujícím jiné organizace, uhradí náklady spojené s jejich přípravou tato organizace. Poskytne-li organizace přípravu pro pracovní uplatnění občanům, kteří nejsou v pracovním poměru, uhradí náklady (kursovné) příslušný orgán, který je vyslal k této přípravě.

(2) Příslušný orgán může organizaci, která podle jeho doporučení přijala, popřípadě převedla, a zaškoluje občana se změněnou pracovní schopností, zejména občana se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením, poskytnout na zaškolování každého z nich příspěvek v částce 700 Kčs, jestliže doba zaškolení nepřesahovala 4 týdny, 1200 Kčs, jestliže doba zaškolení nepřesahovala 8 týdnů, a 1600 Kčs, jestliže doba zaškolení trvala déle než 8 týdnů.

(3) Úhradu nákladů při přípravě pro pracovní uplatnění podle § 116 odst. 4 písm. b), jakož i náklady na zřízení a provoz výcvikových středisek a zařízení hradí příslušný orgán, který organizuje přípravu pro pracovní uplatnění nebo který provozuje výcvikové středisko, popřípadě zařízení.

(4) Jestliže se příprava provádí v léčebném zařízení státní zdravotní správy, nese náklady příslušný orgán, který přípravu organizuje, spolu s léčebným zařízením.

§ 118

Chráněné dílny

(1) Chráněné dílny (chráněná pracoviště) jsou určeny především pro pracovní uplatnění občanů se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením a občanů se změněnou pracovní schopností, které nelze vhodně umístit na jiných pracovních místech v organizaci. V chráněných dílnách (chráněných pracovištích) mohou pracovat též občané, jimž se poskytuje příprava k práci, a pracující, kteří pro ohrožení zdraví nejsou dočasně způsobilí vykonávat dosavadní zaměstnání, pokud pro ně organizace nemá jiné vhodné pracovní uplatnění. Ostatní pracující mohou vykonávat v chráněných dílnách (chráněných pracovištích) jen takové práce, které nelze zabezpečit občany se změněnou pracovní schopností.

(2) V chráněných dílnách (chráněných pracovištích) se výrobní program a pracovní podmínky včetně nároků na pracovní výkon přizpůsobují zdravotnímu stavu pracujících. Chráněné dílny (chráněná pracoviště) zřizují především hospodářské organizace; mohou je zřizovat i příslušné orgány.

(3) Příspěvek na zřízení chráněné dílny (chráněného pracoviště) mohou příslušné orgány poskytnout organizacím, jen pokud se tak vytvoří nová vhodná místa pro občany se změněnou pracovní schopností nebo se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením. Výše příspěvku se určí podle počtu těchto nových míst, zpravidla do výše 50 % nákladů prokazatelně vynaložených na jejich zřízení, nejvýše však v částce 40 000 Kčs na jedno pracovní místo. Tato místa mohou být obsazována jen se souhlasem příslušného orgánu. Jiným pracovníkem než občanem se změněnou pracovní schopností mohou být tato místa obsazena, jen pokud příslušný orgán do osmi dnů po jejich nahlášení (uvolnění) nedoporučí jejich obsazení občanem se změněnou pracovní schopností, a to na dobu nepřesahující šest měsíců. Jinak je organizace povinna poskytnutý příspěvek vrátit.

(4) Ve zřetelehodných případech může příslušný orgán poskytnout příspěvek občanu se změněnou pracovní schopností na vybavení nezbytnými pracovními prostředky pro výkon vhodné pracovní činnosti na základě povolení příslušného orgánu, zpravidla do výše 50 % prokázaných nákladů, nejvýše v částce 40 000 Kčs. Pokud občan bez vážných důvodů přestane povolenou pracovní činnost vykonávat, může příslušný orgán požadovat vrácení poskytnutého příspěvku.

§ 119

Příspěvek před umístěním do zaměstnání

(4) K příspěvku před umístěním do zaměstnání náleží zvýšení na manželku, jestliže žije s oprávněným ve společné domácnosti a nemůže být z vážných důvodů výdělečně činná nebo nemá vlastní hrubý příjem vyšší než 800 Kčs měsíčně, a na děti občana se změněnou pracovní schopností nebo jeho manželky uvedené v § 71 odst. 2 zákona, na které nenáležejí přídavky na děti (výchovné) nebo jimž nenáleží invalidní důchod. Zvýšení na manželku se poskytuje v částce 400 Kčs měsíčně. Zvýšení na děti se poskytuje v částce odpovídající výši přídavků na děti.

(5) Odůvodňují-li to sociální poměry rodiny oprávněného, může se poskytnout k příspěvku před umístěním do zaměstnání zvýšení až do částky 300 Kčs měsíčně na každého rodinného příslušníka žijícího s oprávněným ve společné domácnosti. Za rodinné příslušníky se považují kromě manželky a dětí též vnuci a sourozenci za podmínek stanovených v § 71 odst. 2 zákona a osoby uvedené v § 54 odst. 8 písm. c) až e) zákona.

§ 120

Příspěvek po dobu přípravy pro pracovní uplatnění

(1) Příspěvek po dobu přípravy pro pracovní uplatnění náleží občanu se změněnou pracovní schopností, který se v rámci pracovní rehabilitace připravuje pro pracovní uplatnění podle doporučení příslušného orgánu a nepobírá po dobu přípravy mzdu (pracovní odměnu, náhradu mzdy, podnikové nebo krajské stipendium) nebo dávky nemocenského zabezpečení nahrazující pracovní příjem.

(2) Občanu se změněnou pracovní schopností staršímu 18 let, který se připravuje pro povolání (včetně zaškolení), náleží příspěvek ve výši mzdového tarifu stanoveného podle mzdových předpisů pro odměňování práce, pro kterou se připravuje, a je-li mzdový tarif stanoven rozpětím, až do středu rozpětí. Jestliže tento občan pobírá důchod, snižuje se příspěvek o částku, o niž součet příspěvku a vypláceného důchodu (úhrnu důchodů) převyšuje průměrný měsíční výdělek, z něhož byl důchod vyměřen, nebo, jestliže je to pro občana výhodnější, o tento důchod (úhrn důchodů). Příspěvek se však nesnižuje o sirotčí důchod.

(3) Občanu se změněnou pracovní schopností staršímu 18 let, který se účastní přípravy k práci, náleží příspěvek ve výši příspěvku před umístěním zvýšený o 200 Kčs měsíčně. Jestliže tento občan pobírá důchod, snižuje se příspěvek o výši vypláceného důchodu (úhrnu důchodů), popřípadě o výši odměny. Příspěvek po snížení nesmí činit méně než 300 Kčs měsíčně. Příspěvek se však nesnižuje o sirotčí důchod.

(4) Občanu se změněnou pracovní schopností ve věku do 18 let náleží příspěvek v částce 300 Kčs měsíčně, jestliže na tohoto občana nenáležejí přídavky na děti (výchovné).

(5) Je-li občan se změněnou pracovní schopností starší 18 let při přípravě pro pracovní uplatnění bezplatně ubytován a stravován nebo jen bezplatně stravován, náleží mu příspěvek ve výši 400 Kčs měsíčně. Občanu se změněnou pracovní schopností, který pobírá důchod nebo na něhož náležejí přídavky na děti (výchovné) a občanu se změněnou pracovní schopností ve věku do 18 let, který se připravuje pro pracovní uplatnění podle § 116 odst. 4 písm. b), náleží příspěvek ve výši 100 Kčs měsíčně.

(6) O zvýšení příspěvku na manželku a na každého dalšího rodinného příslušníka platí § 119 odst. 4 a 5. Toto zvýšení příspěvku se poskytuje i tehdy, pobírá-li oprávněný v době přípravy nemocenské.

(7) Příspěvek po dobu přípravy pro pracovní uplatnění může příslušný orgán zvýšit až o 20 %, a jde-li o příspěvek poskytovaný podle odstavce 5 občanům starším 18 let, až o 100 Kčs měsíčně, dosahuje-li občan v této přípravě výsledků hodných uznání. Neplní-li účastník přípravy pro pracovní uplatnění uložené povinnosti, může být příspěvek snížen, popřípadě jeho výplata zastavena.

(8) V době pracovní neschopnosti nebo po dobu karantény se vyplácí příspěvek občanům se změněnou pracovní schopností starším 18 let nejdéle po dobu 60 pracovních dnů v kalendářním roce a občanům mladším 18 let po dobu po kterou by se poskytovalo nemocenské⁵⁶); jestliže občan dovrší v době pracovní neschopnosti 18 let věku, výše příspěvku se do skončení pracovní neschopnosti nemění.

(9) O přiznání příspěvku rozhoduje na žádost příslušný orgán. Příspěvek se poskytuje ode dne, kdy občan se změněnou pracovní schopností nastoupil přípravu pro pracovní uplatnění, do dne skončení přípravy; vyplácí se v měsíčních splátkách pozadu.

§ 121

Občanům se změněnou pracovní schopností se při přípravě pro pracovní uplatnění prováděné v rámci pracovní rehabilitace poskytují bezplatně nutné školní potřeby a učebnice a ochranné pracovní prostředky. Dále se jim poskytuje zejména

1. a) úhrada výbavy potřebné k provádění přípravy pro pracovní uplatnění až do výše 600 Kčs,
2. b) náhrada jízdních výdajů a stravné, a podle potřeby i nocležné, za cestu z bydliště do místa přípravy pro pracovní uplatnění a zpět při přijímacím řízení, zahájení, a ukončení přípravy; v odůvodněných případech lze uhradit náklady za další cesty k návštěvě rodiny a zpět. Náhrada jízdních výdajů se poskytuje podle § 162 a 166 a náhrada ostatních výdajů podle obecných předpisů o cestovních náhradách⁵⁷).

§ 121a

Příspěvek občanům, kterým nelze zajistit zaměstnání

(1) Občanům, kterým národní výbor nemůže zajistit vhodné zeměstnání a kterým nelze poskytovat hmotné zabezpečení podle zvláštních předpisů o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání⁷⁴) a jejichž životní potřeby nejsou zabezpečeny příjmy z výdělečné činnosti nebo jinými příjmy, poskytují příslušné státní orgány při splnění podmínky sociální potřebnosti peněžité dávky, a to až do částek uvedených v § 140, které se považují za potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb a úhrady nákladů na domácnost.

(2) K úhradě mimořádných nutných výdajů může být poskytnuta jednorázová peněžitá dávka až do výše 1000 Kčs.

(3) V odůvodněných případech může být poskytnuto místo peněžitých dávek podle odstavců 1 a 2 věcné plnění, a to nejvýše v uvedených částkách.

(4) Za poskytnutí dávek občanům uvedeným v odstavci 1 se nevyžaduje úhrada podle § 92 zákona.

§ 122

(1) Úhradu nákladů za stravu, bydlení a nezbytné služby za pobyt dítěte v ústavu sociální péče pro mládež hradí

1. a) dítě, je-li poživatelem důchodu, a to ve stejné výši a způsobem jako občan umístěný v ústavu sociální péče pro dospělé,
2. b) rodič dítěte, popřípadě jiná osoba povinná výživou dítěte (dále jen „rodič“), není-li dítě poživatelem důchodu.

(2) Rodič hradí náklady za pobyt dítěte v ústavu nejvýše částkou 350 Kčs měsíčně, a to podle

1. a) formy pobytu (celoroční, týdenní, denní),
2. b) průměrného čistého měsíčního příjmu, a
3. c) počtu nezaopatřených dětí, k nimž plní vyživovací povinnost.

(3) Rodič, jehož průměrný čistý měsíční příjem nedosahuje částky 1200 Kčs, náklady za pobyt dítěte v ústavu nehradí.

(4) Splňují-li podmínky pro úhradu nákladů za pobyt dítěte v ústavu oba rodiče, činí úhrnná částka úhrady nejvýše 350 Kčs měsíčně. Pokud by úhrn částek úhrady obou rodičů určených podle § 123 činil více než 350 Kčs měsíčně, částka úhrady se každému z rodičů sníží v poměru k sazbám na ně připadajícím. Částka takto upravené úhrady se zaokrouhluje na celé koruny.

(5) Pokud mají povinnost úhrady nákladů za pobyt dítěte v ústavu oba rodiče, mohou se souhlasem národního výboru uzavřít dohodu, že úhradu nákladů bude platit jen jeden rodič, a to ve výši určené pro oba rodiče.

§ 123

(1) Měsíční (denní) částka úhrady nákladů v Kčs placená rodičem za pobyt dítěte

1. a) v ústavu sociální péče s celoročním pobytem činí:

1. b) v ústavu sociální péče s týdenním pobytem činí:

1. c) v ústavu sociální péče s denním pobytem činí:

(2) Průměrný čistý měsíční příjem rodiče se zjišťuje z jeho příjmu za posledních 12 kalendářních měsíců před měsícem, v němž bylo dítě umístěno v ústavu. Znovu se průměrný čistý měsíční příjem rodiče zjišťuje vždy po uplynutí dalších 12 kalendářních měsíců nebo dříve, jestliže u rodiče dojde k takové změně příjmu, která odůvodňuje změnu výše úhrady nákladů; to však neplatí, jestliže se za pobyt dítěte platí nejvyšší částka úhrady nákladů.

(3) Příjmem rodiče se rozumí příjem uvedený v § 109 odst. 1.

(4) Rodič dítěte je povinen do osmi dnů ohlásit národnímu výboru změnu v počtu nezaopatřených dětí, k nimž plní vyživovací povinnost.

(5) Dítěti umístěnému v ústavu sociální péče pro mládež, s výjimkou dítěte umístěného v ústavu pro mentálně postiženou mládež, které není poživatelem důchodu a k němuž nemá nikdo vyživovací povinnost, poskytuje ústav kapesné ve výši měsíčně

1. a) 15 Kčs, jde-li o dítě ve věku od 3 do 6 let,
2. b) 30 Kčs, jde-li o dítě ve věku od 6 do 15 let, a
3. c) 80 Kčs, jde-li o dítě starší 15 let.

§ 124

(1) Úhradu nákladů za pobyt dítěte v ústavu sociální péče platí rodič měsíčně předem, nejpozději do 10. dne kalendářního měsíce, za který náleží. Za kalendářní měsíc, v němž bylo dítě umístěno v ústavu, se úhrada nákladů platí v den nástupu dítěte.

(2) Úhrada nákladů se neplatí za dobu povoleného pobytu dítěte mimo ústav a léčení v domácím ošetření nebo v ústavním zařízení léčebně preventivní péče. Byla-li již úhrada za tuto dobu zaplacena, vrátí se část úhrady podle počtu dnů strávených mimo ústav.

§ 125

(1) Náklady za stravu, bydlení a nezbytné služby při pobytu v ústavu sociální péče pro dospělé občany (dále jen „ústav“), s výjimkou domovů - penziónů pro důchodce, hradí občan ze svého důchodu. Nemá-li občan důchod nebo nepřesahuje-li důchod pevné minimální částky, které musí důchodci zůstat podle odstavce 2 tyto náklady nehradí. Za důchod se považují též dávky uvedené v § 28 odst. 1 písm. g).

(2) Úhrada nákladů podle odstavce 1 činí měsíčně

1. a) 1200 Kčs, jde-li o ústav s celoročním pobytem; přitom občanu, s výjimkou občana umístěného v ústavu pro mentálně postižené občany, musí zůstat z důchodu (úhrnu důchodů) aspoň 30 % jeho výše, nejméně však 310 Kčs měsíčně,
2. b) 880 Kčs, jde-li o ústav s týdenním pobytem; přitom občanu musí zůstat z důchodu (úhrnu důchodů) aspoň 560 Kčs měsíčně,
3. c) 330 Kčs, jde-li o ústav s denním pobytem; přitom občanu musí zůstat z důchodu (úhrnu důchodů) aspoň 770 Kčs měsíčně.

(3) Je-li občan umístěn v ústavu s celoročním pobytem pro mentálně postižené občany, musí mu zůstat z důchodu (úhrnu důchodů) aspoň 50 Kčs měsíčně, jde-li o občana s duševním onemocněním uvedeným v č. 2 písm. a) přílohy č. 3 této vyhlášky, aspoň 80 Kčs měsíčně, jde-li o občana s duševním onemocněním uvedeným v č. 2 písm. b) přílohy č. 3 této vyhlášky, a aspoň 120 Kčs měsíčně, jde-li o ostatní občany.

(4) Jde-li o přechodný pobyt občana v ústavu, hradí občan poměrnou část nákladů vypočtenou podle počtu dnů strávených v ústavu.

§ 126

(1) Úhrada nákladů se platí měsíčně předem od čtvrté měsíční splátky důchodu splatné po dni umístění občana v ústavu, jde-li o ústav s celoročním a týdenním pobytem. Jde-li o ústav s denním pobytem a při přechodném pobytu občana v ústavu se úhrada nákladů platí měsíčně předem ode dne nástupu do ústavu.

(2) Zaplacená úhrada se nevrací,

1. a) zemře-li občan nebo skončí-li pobyt v ústavu z jiného důvodu, a
2. b) za dobu pobytu občana mimo ústav s celoročním nebo týdenním pobytem, a jde-li o ústav s denním pobytem nebo o přechodný pobyt občana v ústavu, za dobu, po kterou se občan zdržuje mimo ústav bez povolení.

(3) Zaplacená úhrada se vrací za dobu povoleného pobytu mimo ústav s denním pobytem; to platí též při přechodném pobytu občana v ústavu.

(4) Úhrada nákladů za pobyt občana v ústavu s celoročním pobytem se provádí tak, že plátce důchodu snižuje výplatu důchodu o částku úhrady stanovenou rozhodnutím příslušného orgánu. Zůstatek důchodu vyplácí plátce důchodu hromadným poukazem všem důchodcům umístěným v ústavu k 15. dni kalendářního měsíce. Rozdíly na důchodu vzniklé změnou výplatního termínu se nezúčtovávají.

(5) Ustanovení § 34 odst. 4 platí obdobně, pokud byl občan přemístěn do ústavu sociální péče pro dospělé z psychiatrické léčebny nebo z léčebny pro dlouhodobě nemocné, a pro vzájemné přechody mezi ústavem s celoročním pobytem a ústavem s týdenním pobytem.

§ 127

Příspěvek při povoleném pobytu mimo ústav

Občanu umístěnému v ústavu s celoročním nebo týdenním pobytem poskytne ústav od čtvrté měsíční splátky důchodu splatné po dni umístění v ústavu za každý den povoleného pobytu mimo ústav příspěvek ve výši 30 Kčs, je-li občan umístěn v ústavu s celoročním pobytem, a 25 Kčs, je-li občan umístěn v ústavu s týdenním pobytem. Za tento pobyt se však nepovažuje pobyt občana v ústavním zařízení léčebně preventivní péče.

§ 128

Kapesné

(1) Občanu umístěnému v ústavu s celoročním pobytem, který není poživatelem důchodu, s výjimkou občana uvedeného v odstavci 2, poskytuje ústav kapesné ve výši 310 Kčs měsíčně; pobírá-li tento občan důchod v částce nižší než 310 Kčs měsíčně, poskytne se mu kapesné ve výši rozdílu mezi touto částkou a důchodem.

(2) Občanu umístěnému v ústavu pro mentálně postižené občany s celoročním pobytem, který není poživatelem důchodu, poskytuje ústav kapesné ve výši a za podmínek uvedených v § 125 odst. 3.

§ 129

Rozsah poskytované péče

(1) V domovech - penziónech pro důchodce (dále jen „penzión“) hradí obyvatelé náklady za ubytování a základní péči pokud se dále nestanoví jinak. Základní péče zahrnuje vytápění obytné jednotky, dodávku elektrické, popřípadě jiné energie, vody, čtvrtletní úklid obytné jednotky, úklid společných a provozních prostor, praní a žehlení ložního prádla a záclon, vymalování obytné jednotky jednou za tři až čtyři roky a užívání výtahu. Za vymalování obytné jednotky, čtvrtletní úklid obytné jednotky a úklid společných a provozních prostor se úhrada nevyžaduje.

(2) Další služby v penziónech se poskytují v rozsahu a za podmínek stanovených předpisy ministerstev zdravotnictví a sociálních věcí republik.

§ 130

Typy obytných jednotek

(1) Pro stanovení úhrady za ubytování a základní péči se obytné jednotky v penziónech rozdělují do čtyř typů:

I - jednolůžková obytná jednotka s jednou obytnou místností, popřípadě s vedlejšími prostorami a se základním provozním zařízením nebo jeho částí,

Ia - jednolůžková obytná jednotka s jednou obytnou místností bez vedlejších prostor a bez základního provozního zařízení,

II - dvoulůžková obytná jednotka s jednou nebo dvěma obytnými místnostmi, popřípadě vedlejšími prostorami a se základním provozním zařízením nebo jeho částí,

IIa - dvoulůžková obytná jednotka s jednou nebo dvěma obytnými místnostmi bez vedlejších prostor a bez základního provozního zařízení.

(2) Za obytnou místnost se považuje přímo osvětlená a větratelná místnost o podlahové ploše aspoň 12 m², kterou lze přímo nebo dostatečně nepřímo vytápět, a jež je vzhledem ke svému stavebně technickému uspořádání a vybavení určena k celoročnímu bydlení; výjimečně se považuje za obytnou i místnost o ploše menší než 12 m², jestliže je určena k celoročnímu bydlení a splňuje ostatní uvedené podmínky.

(3) Jednolůžková obytná místnost má podlahovou plochu nejvýše 18 m²; má-li obytná místnost větší výměru, považuje se za dvoulůžkovou obytnou místnost. Za dvoulůžkovou obytnou místnost se považují i obytné místnosti, které mají společnou předsíň s jedním společným vstupem z chodby.

(4) Za vedlejší prostory se považují předsíň, kuchyňský kout (kuchyň), komora a další místnosti určené ke společnému užívání s obytnou místností.

§ 131

Základní provozní zařízení a vybavení

(1) Základním provozním zařízením obytné jednotky se rozumí zařízení potřebné k vaření, k uskladnění potravin, hygienické zařízení, sklep, rozvody elektrické energie a vody, odvod odpadních vod.

(2) Vybavením obytné jednotky se rozumí kuchyňská linka se skříňkami nebo bez skříněk, vestavěná skříň, chladnička, balkón nebo lodžie.

(3) Obytná jednotka může být též vybavena lůžkem, závěsy, záclonami, stolem, židlí, křeslem, prádelníkem a botníkem.

§ 132

(1) Úhrada za ubytování a základní péči v penziónech zahrnuje úhradu za plochu obytné místnosti, plochu vedlejších prostor, základní provozní zařízení a vybavení obytné jednotky a úhradu za základní péči poskytovanou všem obyvatelům.

(2) Měsíční úhrada za ubytování a základní péči se určí

1. a) násobkem plochy obytné místnosti a vedlejších prostor a sazeb za 1 m² těchto ploch,
2. b) sazbami za základní provozní zařízení a za vybavení obytné jednotky,
3. c) za vytápění obytné jednotky násobkem plochy obytné místnosti a sazby za 1 m² a jsou-li obytné jednotky vybaveny poměrovým měřidlem odběru tepla, násobkem skutečného množství odebraného tepla a sazby za jednotku odebraného tepla,
4. d) za elektřinu, nejsou-li v obytných jednotkách elektroměry (odpočitadla), měsíčními sazbami, a jsou-li obytné jednotky vybaveny elektroměry (odpočitadly), poplatkem za skutečně spotřebovanou elektřinu podle příslušných předpisů pro obyvatelstvo,
5. e) za dodávku vody, odvádění odpadních vod a výtah měsíčními sazbami, a jsou-li obytné jednotky vybaveny průtokovými měřidly teplé a studené vody, násobkem skutečného množství odebrané vody a sazby za m³ odebrané vody,
6. f) za služby základní péče měsíčními sazbami.

§ 133

Sazby za podlahovou plochu

(1) Sazby za 1 m² podlahové plochy činí:

u obytných místností 2,20 Kčs

a u vedlejších prostor 1,– Kčs.

Do plochy vedlejších prostor se nezapočítává plocha záchodu, koupelny, koupelnového nebo sprchového koutu, spíže a sklepa.

(2) Jestliže má dvoulůžková obytná místnost větší výměru než 28 m², nepřihlíží se při stanovení úhrady k podlahové ploše přesahující 28 m².

(3) Ve dvoulůžkové obytné místnosti se stanoví úhrada za obytnou plochu a plochu vedlejších prostor každému z obou obyvatel jednou polovinou.

(4) U dvoulůžkové obytné jednotky tvořící jednu místnost, kterou neobývá manželská dvojice, se úhrada za plochu obytné místnosti a vedlejších prostor snižuje o 10 Kčs pro každého obyvatele.

§ 134

Sazby za základní provozní zařízení

(1) Sazby za základní provozní zařízení obytné jednotky činí pro jednoho obyvatele:

(2) Chybí-li část základního provozního zařízení obytné jednotky, snižují se sazby pro jednoho obyvatele u obytné jednotky

(3) U obytné jednotky typu Ia se pro jednoho obyvatele sazba uvedená v odstavci 1 snižuje o 13,30 Kčs a u typu IIa o 9 Kčs.

§ 135

Sazby za vybavení obytné jednotky

(1) Sazby za vybavení obytné jednotky činí

(2) Ve dvoulůžkové obytné jednotce se počítá úhrada za vybavení každému obyvateli jednou polovinou, jestliže je užívají společně.

(3) Za vybavení obytné jednotky uvedené v § 131 odst. 3 se úhrada nepožaduje.

§ 136

Sazby za vytápění, elektřinu, vodu a výtah

(1) Sazba za vytápění za 1 m² se vypočte podílem průměrných nákladů na vytápění penziónu a jeho celkové podlahové plochy.

(2) Sazba za elektřinu pro jednoho obyvatele v jednolůžkové jednotce činí 85 Kčs a ve dvoulůžkové obytné jednotce 50 Kčs. Obývá-li dvoulůžkovou obytnou jednotku jeden obyvatel, činí sazba za elektřinu 85 Kčs.

(3) Výši a způsob úhrady za elektřinu může určit orgán sociálního zabezpečení, který penzión spravuje, podle místních podmínek i odlišně, pokud by se skutečné náklady lišily o 10 % a více od úhrady stanovené podle odstavce 2. Takto určená úhrada však nesmí být vyšší než jedenapůlnásobek úhrady stanovené podle odstavce 2.

(4) Ve dvoulůžkové obytné jednotce vybavené elektroměrem (odpočitadlem) se určí úhrada za spotřebovanou elektřinu každému obyvateli jednou polovinou.

(5) Sazba za dodávku vody a odvádění odpadních vod činí pro jednoho obyvatele 20 Kčs.

(6) Sazba za užívání výtahu od druhého podlaží je 4 Kčs pro jednoho obyvatele.

(7) Za spotřebovanou elektřinu mimo obytnou jednotku se úhrada nepožaduje.

§ 137

Sazby za služby základní péče

(1) Úhradu za služby základní péče pro jednoho obyvatele měsíčně určí orgán sociálního zabezpečení, který penzión spravuje

1. a) za vyprání, vyžehlení, popřípadě mandlování ložního prádla jedenkrát měsíčně ve výši průměrných skutečných nákladů,
2. b) za vyprání, vyžehlení, mandlování, popřípadě vypínání a zavěšení záclon nebo závěsu jednou za tři měsíce ve výši průměrných skutečných nákladů.

(2) Pokud ústav zabezpečuje přemístění nábytku a úklid po malování, činí úhrada u jednolůžkové obytné jednotky 60 Kčs a u dvoulůžkové obytné jednotky pro jednoho obyvatele 50 Kčs.

§ 138

Způsob placení úhrady

(1) Celková úhrada za ubytování a základní péči v penziónu se pro jednoho obyvatele určí měsíční částkou. Za období kratší jednoho měsíce se tato úhrada vypočte podle počtu dnů. Denní částka činí třicetinu celkové měsíční úhrady. Po výpočtu se úhrada zaokrouhluje na celé koruny dolů.

(2) Obyvatel platí úhradu za ubytování a základní péči v penziónu měsíčně předem. Při nástupu do penziónu platí úhradu za dobu do příští výplaty důchodu a dále pak vždy v den výplaty důchodu, popřípadě v jednotném výplatním termínu pro penzióny.

(3) Po dobu přechodného pobytu obyvatele mimo penzión se úhrada za ubytování a za základní péči nesnižuje, s výjimkou úhrady za elektřinu, která se nevyžaduje za každých 30 kalendářních dnů po sobě jdoucích. Zaplacená úhrada se nevrací, zemře-li občan nebo skončí-li pobyt v penziónu z jiného důvodu.